Esej Romana Jocha se zabývá diskurzem mezi sebeomezujícím přístupem k interpretaci právních norem a soudním aktivismem, který se v souvislosti s rozhodováním ústavního soudu o vládních reformách stává aktuální i v ČR.
Málokteré téma budí v posledních letech takové rozpory, jako otázka lidských práv. Proto jsem se rozhodl zařadit tento pojem do našeho pravidelného slovníčku. Nechci tím rozhodně naznačovat, že lidská práva jsou konceptem výhradně levicovým. Tak tomu rozhodně není.
V květnu vyšla v Centru pro studium demokracie a kultury (CDK) antologie textů polských autorů zabývajících se krizí kultury v postmoderním světě. Jde vesměs o texty tzv. „konzervativní revolty” mladých intelektuálů devadesátých let soustředěných kolem revue Fronda.
Akákoľvek snaha o vytvorenie slobodnej spoločnosti vyžaduje vzájomné pôsobenie dvoch dominantných princípov klasického liberálneho myslenia: vládu zákona a inštitúciu súkromného vlastníctva, ktoré nachádza oporu v inštitúciách ľudskej spoločnosti.
Dojde masochistická posedlost revizí dědictví minulosti až k totálnímu popření evropských hodnot, které nakonec donutí Evropu, aby kapitulovala před režimy, které neznají sebekritiku ani v náznaku?
Ryszard Legutko není pouze jedním z nejzajímavějších současných polských filozofů, ale je patrně i tím nejodvážnějším a nejambicióznějším. Jeho hlavní díla představují pokus o analýzu problémů, k nimž byl náš vztah vždy příznačný.
V moderní politické a právní vědě bychom asi těžko našli kontroverznějšího myslitele. Na jedné straně brilantní právní filosof a politický teoretik s mimořádně vyvinutým smyslem pro logické právní uvažování, na druhé straně vědec, který se až po uši zapletl s nacionálním socialismem a dodnes je označován za “korunního právníka” Třetí říše.
Polský filozof a poslanec Evropského parlamentu za stranu Právo a spravedlnost (PiS) poskytl Revue Politika rozhovor u příležitosti semináře, který se uskutečnil 22. října 2009 v Praze. V Centru pro studium demokracie mu letos vyšla kniha Ošklivost demokracie a jiné eseje.
Jsme svědky snah, jak pomocí solidní porce ducha osvícenského poručníkování, politicky korektně zúženého spektra názorů a tendence k řízení hospodářství ve stylu sociálního státu opanovat projekt Evropa takříkajíc duchovně.
Určitě jste se s ní již minimálně jednou setkali. S pokrokářskou interpretací dějin. Nejdřív byl středověk, a ten byl „temný“. Pak přišla renesance, a to již bylo dobré. Pak přišla reformace, rovněž pozitivum. Pak přišly osvícenství a Francouzská revoluce – samé dobré věci.
