Jedním z nejdůležitějších argumentů pro přijetí Lisabonské smlouvy byl ten, jenž hovořil o zefektivnění fungování EU. Ukazuje se ale, že zastánci „stále užší integrace” ne všechno náležitě domysleli.
V dějinách našeho světadílu se vyskytuje jen málo desetiletí, v nichž vládl mír. Mezi státy náležejícími k tomuto společenství nepropukl od roku 1945 žádný ozbrojený konflikt. To je výjimečnost, na jakou může být Evropa hrdá.
Právě vyšla kniha textů, které Hynek Fajmon a Roman Joch v posledních letech publikovali o Margaret Thatcherové a Ronaldu Reaganovi.
Západní civilizace je nadřazena civilizacím ostatním. Já vím, to je skandální a šokující tvrzení v dnešní postmoderní a multikulturní době, proto si vyžaduje určité objasnění.
Když byl v listopadu 2008 Barack Obama zvolen presidentem USA (většinou 7 procentních bodů; získal 53% odevzdaných hlasů oproti 46% svého protikandidáta), mnozí jej vnímali jako post-stranického (a post-rasového) kandidáta, který zahojí rány minulosti, sjednotí zemi a smíří ji se světem.
Zítra to bude rok, co Barack Obama slavnostně slíbil, že do 12 měsíců uzavře Guantánamo, které označil za skvrnu na tváři americké justice. 365 dnů uplynulo – a věznice pořád funguje.
Prezident Obama nepochopil jednu věc, že Rusko si ústupky USA vyloží jako slabost. A podle toho bude také v budoucnosti se slabým partnerem jednat. Nás se tato neúspěšná americká hra jako bývalých vazalů Moskvy přímo dotýká.
Do zápasu o duši Srbů v okamžiku duchovního vakua po zhroucení komunismu vstupovala církev sice s velkým kreditem, ale rozdělená a se sice sympatickým, ale v podstatě slabým předákem.
Strategická aliance mezi USA a svobodnou, demokratickou Evropou, jež existuje od 2. světové války, byla a dodnes je pro Evropu neocenitelným bezpečnostním aktivem.
Nobelův výbor si vystřelil z Obamamánie a všech Obamamaniaků: ironicky se jim vysmál tím, že Obamamánii nasadil korunu v podobě Nobelovky pro Baracka.
