Fukuyama připouští, že bude ideologii postrádat. „Z civilizace nastolené v Evropě po roce 1945 mám smíšené pocity,” píše. „Snad sama tato vyhlídka na staletí nudy na konci dějin poslouží k tomu, aby historie začala znovu.”
Když se dnes člověk podívá na nějakou mediální stránku či obrazovku, vypoulí na něj své bludné apokalyptické oko úvaha o krizi: společenské, kulturní, ekonomické, imunitní či manželské. Někdy si říkám, noviny přece z principu senzacechtivosti přehánějí, nesmíme je brát tak vážně a také se nesmíme poddávat pocitu stárnoucího pračlověka, který už v době kamenné...
Já se domnívám, že poučení pro 21. století je právě udržet tu limitovanou roli státu, kdy se omezí pouze na ochranu našich svobod a nechá lidem žít jejich život podle jejich představ, byť ty představy jsou nedokonalé.
Joch coby vládní expert na lidská práva způsobil podobný poprask jako před lety nástup republikánského ranaře Rudyho Giulianiho do čela levicového New Yorku.
Málokteré téma budí v posledních letech takové rozpory, jako otázka lidských práv. Proto jsem se rozhodl zařadit tento pojem do našeho pravidelného slovníčku. Nechci tím rozhodně naznačovat, že lidská práva jsou konceptem výhradně levicovým. Tak tomu rozhodně není.
Věnováno úchvatným, úžasným, nezapomenutelným, eroticky tak neodolatelným Blistům, jež mě milují a jejichž lásku já fyzicky opětuji.
