Po letošních volbách nastal čas vyzkoušet v Česku izraelský model z let 1984 až 1988. Tehdy v této zemi blok levice vedený současným prezidentem Šimonem Peresem získal podobný počet hlasů jako blok pravice vedený Jicchakem Šamirem. A dohodly se na velké koalici a spolupremiérství – v první polovině volebního období (1984 až 1986) bude premiérem Peres...
Představte si, že někdo by v rozhlasu říkal: „Když tady nad námi vlál rudý prapor s černou svastikou a byla doba nesvobody…“ – a moderátorka ho okamžitě napomenula: „Promiňte, pane, máme před volbami, tak nemůžete tady agitovat…“
Přesvědčení, že ekonomice nepomůžeme tím, že zjednodušíme podmínky pro podnikání, ale naopak tím, že je zpřísníme, mě vždycky fascinovalo. Výsledky jsou zjevné, ale není nad to, si je ověřit v praxi. Tím pokusným králíkem se rozhodlo stát Chorvatsko a měli bychom mu za to být vděčni. A zvláště vděční by měli být naši sociální...
Jednou za 11,5 roku pochválím Miloše Zemana. Před touto dobou jsem pochválil jeho příkrý, leč trefný odsudek bývalého prezidenta Palestinské autonomie Jásira Arafata. A teď to učiním znovu za jeho kritiku zvažované protitabákové směrnice Evropské unie.
Tak nakonec “do toho” nešel, Václav Klaus se rozhodl v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny nekandidovat. Musím říct, že mě překvapil. Čekal jsem, že “do toho” půjde. Že politický subjekt založí, či nějaké sjednotí, či něco z něčeho odtrhne a pak to sjednotí – a v čele toho všeho kandidovat bude.
Praha je jedním z nejtolerantnějších měst Evropy a světa. A naše země je svobodnou zemí. Proto jakákoli skupina obyvatel (či legálních rezidentů, občanů jiných zemí, kteří mají u nás legální pobyt) má právo demonstrovat své přesvědčení, názory, myšlenky – nebo i hrdost. (Pokud ovšem nepropagují hnutí usilující o pošlapání práv občanů nebo nevyvádějí nic...
Nezdá se, že bychom měli naději na obnovu monarchie. Ale kdyby se to stalo, mohl by to pro zemi být přínos. I Masaryk by byl významnějším státníkem v rámci federalizované monarchie.
Případ, jenž hýbe Českem, může být na jedné straně katarzí demokracie, ale jeho efekt lze vnímat i přesně opačně, píše Roman Joch.
Pokud Doc. Martin C. Putna splnil veškeré akademické náležitosti, profesuru si samozřejmě zaslouží. U nás to ale máme zavedeno tak, že profesory jmenuje prezident. A pokud Miloš Zeman někoho profesorem jmenovat nechce, nedotlačí ho k tomu ani pár volů.
