Přesvědčení, že ekonomice nepomůžeme tím, že zjednodušíme podmínky pro podnikání, ale naopak tím, že je zpřísníme, mě vždycky fascinovalo. Výsledky jsou zjevné, ale není nad to, si je ověřit v praxi.

Tím pokusným králíkem se rozhodlo stát Chorvatsko a měli bychom mu za to být vděčni. A zvláště vděční by měli být naši sociální demokraté. Ti totiž měli ve všech svých volebních programech povinné zavedení registračních pokladen (v těchto volbách je to hned bod 2 „volebního programu v kostce“) a je to i oblíbené téma prezidenta Zemana. Znáte to: omezíme tím daňové úniky, došlápneme si na podvodníky (parazity, chcete-li), státní kasa se naplní, zbude víc na školství a zdravotnictví… Zatímco se ale naši socialisté k podobnému kroku nakonec nikdy neodhodlali, jejich chorvatští soudruzi ano. Jak krásný je nyní v Chorvatsku život. Koupíte si zmrzlinu? Cukrář vám dá účet na šest kun. Jdete na veřejné WC? „Hajzlbába“ vám vyjede z pokladny účet na tři kuny. Ten účet jste navíc povinni mít při odchodu u sebe, takže nesplachovat!

Ti dobří lidé, kteří tak nějak patří k balkánskému koloritu a kteří podél cesty prodávají sýr, rakiji, víno či olivový olej (vše vydřeno z kamenitých políček velikosti kapesníku), to už pomalu balí. V sympatických malých vinárnách, kde prodávali vlastní víno, se teď napijete jen průmyslově vyráběných patoků. Olivový olej už musí být všude v restauracích jen ten s etiketou, o to se už postarala Evropská unie. Koupě rakije či tabáku na tržišti se mění v operaci, která (asi, nikdy jsem to nedělal) připomíná pokus o koupi drog. A zemí krouží inspektoři, kteří za přebytek ve výši 85 kun (na naše necelé tři stovky) zavřou na týden kavárnu a ještě vám k tomu napaří pokutu. Pokud si na živobytí musíte vydělat během tří měsíců sezony, je to skoro likvidační. Jediný, kdo ještě může prodávat bez pokladny, je zelinář. Ale musí prodávat výlučně své vlastní produkty. Trochu to připomíná první vlaštovky soukromého podnikání u nás v období pozdní přestavby.

Ne že by v Chorvatsku neexistovaly hospodářské delikty hodné stíhání. Současná ekonomická elita je partičkou, proti které je Viktor Kožený chovankou nedělní školy. Ale údajní ochránci pracujících, tedy socialisté, si z nějakého důvodu asi myslí, že schody se zametají zezdola nahoru a že z balkánské země uděláme ve výběru daní Švédsko (bez těch švédských služeb ovšem, abych parafrázoval Miroslava Kalouska).

Jestli se na daních díky tomu opravdu vybere více, se uvidí, ale jedno je jisté. V zemi s dvacetiprocentní nezaměstnaností, přebujelou byrokracií a malými zahraničními investicemi právě stát podřezává větev jednomu segmentu společnosti, který se ještě přese všechno snaží živit sám a poctivě, ba dokonce (což už dělá dnes málokdo) vlastníma rukama. A ano, neplatí z toho daně, protože prodávají jen tak podél cesty svoje víno. Takže víno a olej už jen pro svou potřebu, nic neprodávat, tudíž méně vydělat, tudíž méně nakupovat, tudíž méně peněz v ekonomice, tudíž nakonec…méně daní. Z úplně jiného soudku, respektive ze soudku jiné partaje: v programu Strany zelených mě zaujala jedna věta: „Zastavíme odměňování dětí sladkostmi.“ Co dodat. Ti lidé se asi už opravdu zbláznili.

vyšlo v Lidových novinách