Sovětským komunistům se RFE/RL pořádně vykleštit nepodařilo, jako by však o to usiloval jeho ředitel Steven Korn. Proto musel rezignovat.
K 31. prosinci loňského roku rezignoval Steven Korn na post generálního ředitele Radio Free Europe/Radio Liberty (Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, RFE/RL) a 25. ledna z něho odchází. Ředitelem se stal v červnu 2011, kdy nahradil Jeffa Gedmina, bývalého výkonného ředitele Nové atlantické iniciativy založené v květnu 1996 v Praze.
Předtím Korn pracoval v soukromé televizní stanici CNN, již vlastní Ted Turner, a v americké veřejnoprávní PBS. Kornovým příchodem odešel z RFE/RL nejen Gedmin, ale i John O’Sullivan, v letech 2008 až 2011 šéfredaktor rádia a v roce 2011 i zástupce generálního ředitele.
Co předcházelo Kornově rezignaci? Šlo o rezignaci, nebo o odvolání? Co Korn v RFE/RL prováděl?
Nová novinařina – utlumení kritiky Putina
Na konci roku 2011 se v amerických médiích objevily zprávy, že RFE/RL a Voice of America (Hlas Ameriky) by měly zaměstnávat redaktory “vyváženěji” – s ohledem na jejich pohlaví, rasu a věk kvůli větší “různorodosti”. Na můj e-mailový dotaz těsně před Vánocemi 2011, zda tomu tak v RFE/RL skutečně bude – s poznámkou, že bychom to u nás neradi viděli, neboť rasa či pohlaví nejsou relevantními kritérii, protože jimi jsou jen schopnosti, talent a dobře odvedená práce -, Korn neodpověděl, přestože jsme se krátce předtím setkali. Podle informací z RFE/RL se nechal slyšet, že v rádiu je prý příliš mnoho bílých mužů a chce to změnu…
Nová novinařina Maši Gessenové znamenala utlumení kritiky prezidenta Putina a menší důraz na obhajobu politických práv či občanských svobod.
V září 2012 Korn jmenoval šéfkou ruského vysílání rusko-americkou novinářku a lesbickou aktivistku Mašu Gessenovou. Ta se narodila v roce 1967, v roce 1981 se společně s rodiči vystěhovala do USA a v roce 1991 se vrátila do Moskvy, kde dodnes žije. V minulosti kritizovala současného ruského prezidenta Vladimira Putina, po jmenování šéfkou se však s ním v Kremlu setkala a nastavila nový kurz ruského vysílání RFE/RL: “Chci novou novinařinu, již bych nazvala normální. Takovou, jež není polemická jako opoziční média a současně ji neovládá Kreml.”
V praxi tato nová novinařina znamenala utlumení kritiky prezidenta Putina, menší důraz na obhajobu politických práv a občanských svobod a naopak větší důraz na obhajobu sexuálních menšin – s náležitými ilustracemi na webových stránkách – a články či reportáže například o životě ledních medvědů. Tedy vše, co si od RFE/RL může Kreml přát.
Místo politiky soft porno
Následně Gessenová provedla rozhodnutí generálního ředitele Korna a propustila 41 novinářů pracujících v Moskvě pro ruské vysílání RFE/RL. Řečeno jinak, Korn nasadil RFE/RL náhubek a přidusil obhajobu politické svobody a politických práv. Učinil z rádia mdlé médium, jež namísto politického zpravodajství vysílalo do postsovětské střední Asie například soft porno. (Jako by ho nebylo v oficiálních médiích v postsovětském prostoru dost.)
To samozřejmě nejvíc vyhovovalo místním vládcům. Ať se lidé baví soft pornem, a především si nekladou žádné politické otázky. Ať se zahraniční rozhlasové stanice nevěnují politickému zpravodajství a především je klid na práci. Prostě ať dělají “normální” novinařinu – “normální” ve smyslu normalizační. Co se nepodařilo udělat z RFE/RL sovětským komunistům – pořádně ho vykleštit -, o to jako by usiloval jeho americký levicový ředitel Korn.
Proti Kornovým opatřením však začali protestovat zaměstnanci a redaktoři RFE/RL nejen ruského vysílání, ale i kazašského a dalších středoasijských států, kterým jde o obhajobu svobody ve svých zemích. A tato Kornova opatření také pobouřila ruskou demokratickou veřejnost a ruské svobodně smýšlející novináře.
Dokonce natolik, že se o krizi v RFE/RL dozvěděla i americká správní rada rádia. Ta pak na prosincovém zasedání přinutila Korna do konce roku 2012 rezignovat s tím, že má odejít do začátku letošního února z RFE/RL. Řečeno jinak, Korn dostal padáka. A při odchodu by se neměl příliš zdržovat, aby ho nepraštily dveře.
Je mi však záhadou, proč o tom čeští novináři nic nepíšou.
Vyšlo na www.ceskapozice,.cz
že naopak Hlas Ruska se více než dříve zajímá o stav svobod v euroamerické lůzokracii. No a pana autora asi mrzí, že ruské a ukrajinské anarchofeministiky se v Rusku obnažovat nesmějí; pan kníže, ten velký pravičák, by si to tolik přál, tolik jim drží palce.
Televizi nemaje, asi jsem na něj hyperkritický.Možná je to jen jiná kultura, jiná civilizace. Já bych i u kanibalů asi se také ošklíbal, kdyby mi nabízeli své pochoutky. Dnes sklízíme plody své tolerance, již tak nahnutá legitimita státu dostává další rouru pod ponor. Rodina expresidenta pilně agituje pro dědičnou dynastii, kam se hrabe britská panovnice, politika jinak se musí kutit.Ale on už jen president na hradě (nebo vrchu pohanském obětním Žiži?) je lehce parodie, snad tedy regent interregna, kdo je skrupulosní.