Sovětským komunistům se RFE/RL pořádně vykleštit nepodařilo, jako by však o to usiloval jeho ředitel Steven Korn. Proto musel rezignovat.

K 31. prosinci loňského roku rezignoval Steven Korn na post generálního ředitele Radio Free Europe/Radio Liberty (Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, RFE/RL) a 25. ledna z něho odchází. Ředitelem se stal v červnu 2011, kdy nahradil Jeffa Gedmina, bývalého výkonného ředitele Nové atlantické iniciativy založené v květnu 1996 v Praze.

Předtím Korn pracoval v soukromé televizní stanici CNN, již vlastní Ted Turner, a v americké veřejnoprávní PBS. Kornovým příchodem odešel z RFE/RL nejen Gedmin, ale i John O’Sullivan, v letech 2008 až 2011 šéfredaktor rádia a v roce 2011 i zástupce generálního ředitele.

Co předcházelo Kornově rezignaci? Šlo o rezignaci, nebo o odvolání? Co Korn v RFE/RL prováděl?

Nová novinařina – utlumení kritiky Putina

Na konci roku 2011 se v amerických médiích objevily zprávy, že RFE/RL a Voice of America (Hlas Ameriky) by měly zaměstnávat redaktory “vyváženěji” – s ohledem na jejich pohlaví, rasu a věk kvůli větší “různorodosti”. Na můj e-mailový dotaz těsně před Vánocemi 2011, zda tomu tak v RFE/RL skutečně bude – s poznámkou, že bychom to u nás neradi viděli, neboť rasa či pohlaví nejsou relevantními kritérii, protože jimi jsou jen schopnosti, talent a dobře odvedená práce -, Korn neodpověděl, přestože jsme se krátce předtím setkali. Podle informací z RFE/RL se nechal slyšet, že v rádiu je prý příliš mnoho bílých mužů a chce to změnu…

Nová novinařina Maši Gessenové znamenala utlumení kritiky prezidenta Putina a menší důraz na obhajobu politických práv či občanských svobod.

V září 2012 Korn jmenoval šéfkou ruského vysílání rusko-americkou novinářku a lesbickou aktivistku Mašu Gessenovou. Ta se narodila v roce 1967, v roce 1981 se společně s rodiči vystěhovala do USA a v roce 1991 se vrátila do Moskvy, kde dodnes žije. V minulosti kritizovala současného ruského prezidenta Vladimira Putina, po jmenování šéfkou se však s ním v Kremlu setkala a nastavila nový kurz ruského vysílání RFE/RL: “Chci novou novinařinu, již bych nazvala normální. Takovou, jež není polemická jako opoziční média a současně ji neovládá Kreml.”

V praxi tato nová novinařina znamenala utlumení kritiky prezidenta Putina, menší důraz na obhajobu politických práv a občanských svobod a naopak větší důraz na obhajobu sexuálních menšin – s náležitými ilustracemi na webových stránkách – a články či reportáže například o životě ledních medvědů. Tedy vše, co si od RFE/RL může Kreml přát.

Místo politiky soft porno

Následně Gessenová provedla rozhodnutí generálního ředitele Korna a propustila 41 novinářů pracujících v Moskvě pro ruské vysílání RFE/RL. Řečeno jinak, Korn nasadil RFE/RL náhubek a přidusil obhajobu politické svobody a politických práv. Učinil z rádia mdlé médium, jež namísto politického zpravodajství vysílalo do postsovětské střední Asie například soft porno. (Jako by ho nebylo v oficiálních médiích v postsovětském prostoru dost.)

To samozřejmě nejvíc vyhovovalo místním vládcům. Ať se lidé baví soft pornem, a především si nekladou žádné politické otázky. Ať se zahraniční rozhlasové stanice nevěnují politickému zpravodajství a především je klid na práci. Prostě ať dělají “normální” novinařinu – “normální” ve smyslu normalizační. Co se nepodařilo udělat z RFE/RL sovětským komunistům – pořádně ho vykleštit -, o to jako by usiloval jeho americký levicový ředitel Korn.

Proti Kornovým opatřením však začali protestovat zaměstnanci a redaktoři RFE/RL nejen ruského vysílání, ale i kazašského a dalších středoasijských států, kterým jde o obhajobu svobody ve svých zemích. A tato Kornova opatření také pobouřila ruskou demokratickou veřejnost a ruské svobodně smýšlející novináře.

Dokonce natolik, že se o krizi v RFE/RL dozvěděla i americká správní rada rádia. Ta pak na prosincovém zasedání přinutila Korna do konce roku 2012 rezignovat s tím, že má odejít do začátku letošního února z RFE/RL. Řečeno jinak, Korn dostal padáka. A při odchodu by se neměl příliš zdržovat, aby ho nepraštily dveře.

Je mi však záhadou, proč o tom čeští novináři nic nepíšou.

Vyšlo na www.ceskapozice,.cz