Dne 23. června se uskuteční ve Velké Británii referendum o případném vystoupení této země z Evropské unie. Jak rozhodne? To je nyní naprosto otevřenou otázkou a plně v rukou britských voličů.

Podívejme se na možné následky britského vystoupení z EU.

Především, kdyby Velká Británie vystoupila z Evropské unie, určitě by nenastal konec světa a nebe by se nezhroutila. Británie by měla vůči EU podobný status, jako mají nyní Norsko či Švýcarsko. Kvůli snadnému obchodování se zeměmi EU by stejně musela přijmout většinu evropské legislativy, jen s tím rozdílem, že by se už na její tvorbě nepodílela.

To nás přivádí k tomu, že žádný substantivní důvod Velká Británie z EU nyní vystupovat nemá. V pro sebe citlivých otázkách si už přece vyjednala tzv. „opt-out“ – jedná se o Chartu základních práv a otázku přijímání imigrantů. Británie se k Chartě nepřipojila, takže pokud jde o ni, nebude na rozdíl od všech ostatních členských zemí EU spadat pod jurisdikci Evropského soudního dvoru v Lucemburku.

A pokud jde o migranty z Blízkého východu a severní Afriky, Velká Británie (a Dánsko) si vyjednaly, že je přijímat nemusí.

Takže ve všem pro sebe citlivém má už nyní Británie od EU výjimku. Co by mohlo britské voliče vést k rozhodnutí hlasovat pro vystoupení?

Stará dobrá britská (ve skutečnosti anglická) „kontinentofobie“. Britské instituce parlamentní demokracie fungují dobře, už osm set let (od Magna Carta Libertatum v roce 1215). Bruselské instituce a jejich rozhodování naopak průměrnému britskému (vlastně i evropskému) občanovi připadají nepřehledné a až byzantské – podivné. Proč být tedy v jednom spolku s těmi „barbary“ na kontinentu?

Ano, je možné, že z tohoto emocionálního důvodu Velká Británie z EU vystoupí. Ale není to ani zdaleka jisté; spíš bych řekl, že je mírně pravděpodobnější, že těsná většina voličů se rozhodne pro setrvání v Unii. Proč? Protože za setrvání budou agitovat britský premiér, většina politiků, médií hlavního proudu a taky britský finanční a hospodářský sektor. Za setrvání Velké Británie v EU jsou taky všechny ostatní členské země Unie (ani jedna si nepřeje její odchod), protože mají obavu, že odchod jedné by spustil dominový efekt: nakonec až rozsypání celé EU.

Pokud máme mluvit za nás, Středoevropany, vystoupení Velké Británie z EU by byla pro nás (Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Pobaltí, atd.) katastrofa. Její setrvání v EU je rozhodně v našem zájmu. Proč?

Nejen proto, že její politika v rámci EU je více proti-byrokratická, ale především proto, že s Velkou Británií uvnitř EU my, středoevropské republiky, máme luxus samostatné, nezávislé zahraniční politiky. Máme v evropských záležitostech možnost v jednotlivých otázkách „triangulovat“ mezi Německem, Francií a Velkou Británií. Nastane-li „Brexit“ (vystoupení – exit – Velké Británie z EU), tuto svobodu samostatné zahraniční politiky ztratíme. Dostaneme se pod hegemonii Německa – anebo alternativně Ruska, a třetí možnost už nebude; ve výběru mezi hegemonií demokratického Německa, anebo autokratického Ruska, je Německo volbou lepší a taky lepším osudem. Každopádně však bychom se měli snažit udržet si svobodu nezávislé zahraniční politiky a proto bychom měli být ostře proti „Brexitu“.

Někdo by mohl namítnout, že setrvání Velké Británie je sice ve středoevropském zájmu, ale ne nutně v britském. Možná. A možná taky ne.

Skotsko je mnohem levicovější, socialističtější a mnohem „pro-evropštější“ než Anglie. Ta je konzervativnější, pravicovější, euroskeptičtější. Po případném vystoupení Velké Británie z EU by zřejmě zesilněla snaha o skotskou nezávislost a dost možná v novém, příštím referendu by se většina Skotů za vystoupení Skotska ze Spojeného království – a zároveň za opětovný vstup do Evropské unie – vyslovila. Tak by „Brexit“ mohl vést k vystoupení Skotska z UK a simultánně ke vstupu do EU. Velká Británie by přestala existovat a stala by se „Malou“ Británií.

Jenomže rozdělení Británie na Anglii a Skotsko by mělo zásadní a možná i fatální důsledky pro Severoatlantickou alianci, NATO. Velká Británie je nyní evropskou vojenskou mocností – srovnatelnou s Francií i s Ruskem. A to i díky britským jaderným silám, jejímu jadernému odstrašení.

Britský jaderný odstrašující arzenál je však umístěn na ponorkách třídy Trident – zakotvených v ponorkových základnách ve Skotsku! Pacifistické a levicové Skotsko by však o něj nestálo a určitě by nedovolilo Anglii, tj. pak už cizí zemi, využívat své ponorkové základny pro ukotvení anglických atomových ponorek. Anglie by se pak musela svého jaderného arzenálu vzdát a přestala by být mocností toho řádu, jakou je dnes. Vojensky by klesla na úroveň Itálie, Španělska…

To by bylo katastrofou pro NATO a západní obranné schopnosti. Bez Velké Británie coby jaderné mocnosti a v rámci Severoatlantické mocnosti mostem a spojovníkem mezi Amerikou a evropským kontinentem, by Severoatlantická aliance potichu byť snadno mohla zahynout na úbytě. Což by byla velice špatná zpráva nejen pro Pobaltí, ale i pro nás.

„Brexit“ tak má potenciál iniciovat kaskádu událostí, na jejichž konci může nastat kolaps západní moci v Evropě. A Vladimír Vladimirovič Putin se bude usmívat…

Což o to, Anglie i Skotsko by „Brexit“ přežily, ale přežijí ho taky Evropa, Pobaltí a my?

Vyšlo v Katolickém týdeníku 1.3.2016