Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
zase nesmysly, jako už mockrát. “domnívám se, že…” – tady jsem prostě použil formu, která naopak k nějaké formě jistoty (tedy aspoň “de dicto” jistoty) vede – prostě jsem jen hledal a snad nalezl, JAKÉ vlastně tvrzení lze zvnějšku uzavřít do výroku “tvrdím, že …”, “tvrdím, že je to tak, že…”
vyloučit antitezi lze v tomto smyslu: z mého současného poznání plyne, že X je nepravdivé a že neexistuje žádná možnost, jak by mohlo být pravdivé. Z toho ale nijak nemusí plynout, že nějak pozitivně formulovaný opak X je pravdivý! Pokud dokážu, že X není dobré, pak to může znamenat, že opak X je dobrý, nebo že je špatný i opak X, nebo že je špatná celá koncepce “dobra”. Prostě do svého poznání zahrnu jeho omezenost.
takže: v rámci mého současného poznání mohu říci, že z něj něco plyne NEZVRATNĚ. To ale vůbec neznamená, že se mé současné poznání časem nerozšíří a že přihjdu na jiný, lepší popis – z Newtonovy teorie taky věci plynuly nezvratně, než se objevil Einstein.
Teze o bázi poznání a požadavku na to, aby nové poznání dokázalo obsáhnout staré a reinterpretovat ho, ne prostě vyloučit, je odolná vůči vývoji vlastního poznání právě díky tomu, že s ním počítá.
Ad odpovědnost: absolutní odpovědnost ve smyslu svobodné vůle samozřejmě neexistuje, odpovědnost jako uvědomění si důsledků svých činů a jejich přijatelnosti či nepřijatelnosti pro nás samozřejmě ano.
Ad filozofové: V nejširším smyslu je filozof asi každý, v užším smyslu je to buď ten, který podrobněji zná filozofické koncepce a odborný jazyk, nebo člověk, který svou představu světa rozvíjí do hloubky, konfrontuje ji s názory ostatních a vyrovnává se s nimi, nebo člověk, který přináší nové myšlenky, nebo (aspoň), který vlastním podrobnějším promýšlením věcí dospívá ke starým myšlenkám. Roman ani jedno z těchhle užších kritérií podle mne neplní – jeho “vyrovnání se” s nějakým filozofickým přístupem v jednoum odstavci je spíš ekvivalentem “mávnutí rukou”. A vyrovnat se s jeho názory je většinou dost jednoduché – a to i v případech, kdy s nimi souhlasím.
“domnívám se, že se domnívám, že se domnívám… že mé současné poznání je bází pro další poznání a pokud bude novým poznáním změněno, musí být staré poznání v novém zahrnuto, musí z něj vyjít a překonat jej”
Nepomohl. Ze stare poznani je zahrnuto v novem nebo ze nove poznani vyplyva ze stareho (pokud je jake) je banalita, ktera nic noveho do problemu neprinasi.
Dulezite je, ze se zde opet tvrdi nemoznost dospet ke konecnym zaverum, nemoznost definitivne vyloucit antitezi jakekoli teze.
Mohu opakovat, co jsem psal k Vilemovi.
“Domnívám se, že se domnívám, že se domnívám…, ze jsem determinovan”.
“Domnívám se, že se domnívám, že se domnívám…, ze Roman Joch neni filosof”.
Pokud pro tato tvrzeni nemohou byt nevyvratne dokazana, musi zustat otevrana. Vzdycky zustane moznost, ze jsou/nejsou pravdiva. Ale tak dusledni uz panove byt nechteji, proto “domnívám se, že se domnívám, že se domnívám ….”. Prichazi alespon zdanliva simulace zaveru. Co by tu jinak psali?
Oba zrejme trpi prehnanym durazem na zkusenost, ktery k takovym “zaverum” skutecne vede. Ano, nevede k zadnym, poznani znemoznuje.
Pak uz nezbyva nez iracionalita a povrchni dojmy. Ale Mirek ma tu vyhodu, ze nemuze jinak. To ho omlouva. Teda vubec to nepripousti odpovednost.
Důvodem nejistoty může být např. obava, že je mé stanovisko ovlivněno psychologickými faktory, o kterých v dané chvíli nevím, zkušeností omylu při subjektivní jistotě apod. Jasnější by už mohla být odpověď na otázku: plyne tvá jistota (či nejistota) o X z nějakých racionálních pochybností: tj. můžeš konkrétně formulovat, jak by to mohlo být jinak? Tady je samozřejmě možné, že někdo nebude vidět žádnou racionální skulinu v argumentech pro něco nebo proti něčemu, a přesto bude připouštět, že se věci mají jinak – tedy, rozumově pro něj bude určitý stav nutně platit, a zároveň mu nebude věřit – tedy nebude si jím jist, protože k jistotě je potřeba ta psychologická komponenta.
Většinou ale nebude ani tak připouštět možnost platnosti opaku, jako spíš možnost v té chvíli neznámého “třetího popisu”. Já například jsem zcela přesvědčen o tom, že představa o svobodě vůle je pitomost a platí determinismus – podle mi známých zákonů myšlení, rozumu, citu a vůbec všeho se věci mají takto – ale připouštím (něčím, co bych mohl nazvat “vnější pochybnost”), že třeba existuje ještě nějaký lepší popis.
Pokud jde o diskusi k Bělohradskému: myslím, že by zastánce otevřenosti poznání (“relativisté”) mohl říct něco jako: “domnívám se, že se domnívám, že se domnívám… že mé současné poznání je bází pro další poznání a pokud bude novým poznáním změněno, musí být staré poznání v novém zahrnuto, musí z něj vyjít a překonat jej”.
Radši tu pasáž přepíšu pořádně ještě jednou:
“Jsi si jist, že X?” “Ne.”
“Jsi si jist, že si nejsi jist, že X?” “Ne”
“Jsi si jist, že si nejsi jist, že si nejsi jist, že X?” “Ne”.
A tak dále…
Omylem je použít zde zákon vyloučeného třetího a automaticky si myslet, že “nebýt si jist, že si nejsem jist X” znamená “být si jist X”. Podobně jako z toho, že něco není dobré, neplyne, že jeho opak je dobrý – může být totiž v nepořádku samotná otázka, koncept “dobrého”.
Viléme, ten váš příspěvek o hodnotách je taková malebná iluze.
Vilém: “Pak se ukáže, že domnělý nihilismus není nic víc než nesrovnatelně vyšší hodnotová diferenciace a tolerantní rozmanitost…”
Oslík: A jak je tedy možné, že vaše vlastní příspěvky, tento nevyjímaje, jak se zdá neobsahují ani rozmanitost, ani toleranci? O hodnotové diferenciaci, natož nějaké “vysoké” už vůbec těžko mluvit, neboť nejprv musí existovat hodnoty, aby mohly být diferencovány. Nebo termín “hodnotová diferenciace” znamená novou hodnotu, kterou bych nazval “rozpornou pózou hodnotové negace?”
Vilém: “…jíž se zásadně vyznačují společnosti pokročilejší proti primitivnějším společnostem integrovaným tvrdými hodnotami”
Oslík: Tak vidíte, máte v hodnotách jasno, ne že ne…. máte zcela jasnou představu, která společnost je
“zásadně … pokročilejší”. Ale je možné, že tento váš žebříček je nějak “měkký” – a právě proto je podle vás “nesrovnatelně vyšší”, než žebříčky “tvrdé,” jako je např. ten, který říká, že Kuba má horší režim, než ČR.
Vilém: “…schopnost dosáhnout realistického náhledu zbaveného iluzí”
Oslík: Opět – je velmi těžké nalézt takový úhel pohledu, ze kterého by váš příspěvek nevypadal jako plný
iluzí. Jochovy články jsou desetkrát realističtější. Ne-li stokrát… (no, to násobení bych si mohl odpustit, kolikrát je 100 % více, než 0 %?)
Dalo by se pokračovat poznámkami je každému
vašemu dílčímu výroku… Není to nutné.. Jedno vám však uznat musím – máte zajímavou slovní zásobu. Postmoderní slovník používáte štědře.
Hezký víkend!
“Zastanci absolutismu nevedi, zda neco vedi.” A jak to vite, Vy? Pokud je to tak, budete posledni, kdo to muze vedet. Vi tvrdite, ze nic nevite jiste. Ale tohle bezpecne vite. Chcete si dat dispenz od toho, co jste tady dosud tvrdil? Uz tedy nepopirate poznatelnost pravdy a konecnou jistotu? Zatimco Vy samozrejme nemuzete vubec hodnotit jak vypada jejich kontakt s realitou, pokud dramaticky nezmenite svuj zpusob uvazovani.
Muzel byste dokazat, ze “Zastanci absolutismu nevedi, zda neco vedi”, ale vy zaroven tvrdite, ze ke konecnym zaverum nemuzete dojit. Takze to musi zustat otevrene. Dalsi moznost neni. To nesvedci o nejakem pochybnem kontaktu s realitou zastancu absolutismu, ale o Vasem ignorovani logiky.a principu sporu, ikdyz svou retorikou to popirate.
Uz jste kdesi psal, ze s moznosti poznat s jistotou pravdu jste se dosud nevyrovnal. To ale korumpuje kazdy vas soud. Zaver musi byt vzdy nejisty stejne jako jeho predpoklady. To nevidite? Ne ze byste se mohl mylit. Vy pravdu mit nemuzete. Pouze omylem. Je to mozna proto, ze tusite, ze kdybyste uznal poznatelnost pravdy, dostal byste se brzy na druhou stranu barikady.
Jak se absolutni idealy ukazaly byt velmi nedokonale? Plati namitka viz vyse. Ukazalo se jen, ze velmi nedokonali jsou lide, kteri se je “snazi” realizovat. Jake prekvapeni! Vas recept? Nahradit dokonale (absolutni) idely nedokonalymi (relativni). Takze od ted se maji nedokonali lide ridit nedokonalymi idealy a tim se to ma spravit. Uzasne!
K vasemu nazoru >
” Ve všech těchto civilizačních kritériích vychází západní Evropa jako nezměrně nadřazená nad USA. V mechanickém aspektu produktivity a vojenské síly mají přednost USA, ale nechápu, proč bych toto měl považovat za směrodatné. “
- Samozrejme, ze vy osobne nemusite absolutne nic povazovat za smerodatne. Samozrejme, ze pri porovnavani USA a EU bude “vitazstvo” zavisiet od toho, KTO ich porovnava. Z pozicie pravicoveho liberala uznavajuceho SLOBODU, statne nezasahovanie a male dane, vychadzaju USA v tomto porovnani vitazne (aj ked z roka na rok sa to zhorsuje).
Z pozicie socialistu, etatistu, je vitazom EU. V EU socializmus a statni uradnici vitazia, a zasluhuju si obdiv a ocenenie od vsetkych ludi neschopnych starat sa o svoje zivotne potreby a istoty. Aj od ludi , ktori radi zasahuju do zivota inych.
“EU je levičácký projekt ……”
Zaujalo ma vase “pocudovanie sa” nad postojom “konzervativca Romana Jocha” k projektu EU.
Skumanie nazorov konzervativcov je mojim “konickom” od vtedy, ako som sa z pozicie pravicoveho liberala presunul az do libertarianskeho tabora. Od vtedy zacinam vnimat konzervativcov ako potencialnych protivnikov, nakolko v realnom zivote kondici vacsinou inklinuju k socialistickym metodam, k etatizmu a k potlacaniu osobnych slobod (v zaujme vraj krestanskych cielov).
Rad uvitam pripadne usmernenie na materialy alebo diskusie i tykajuce sa vztahov konzervativcov – pravicovych liberalov – libertarianov.
Otazku bych mohl zopakovat.
EU byla vytykana sebedestruktivni bezhodnotovost. Vy naopak tvrdite, ze hodnotami oplyva vice nez primitivnejsi spolecnost USA.
Stale je to tvrzeni proti tvrzeni. Vysvetleni jsme se zatim nedockali.
Tak jinak. Co jsou to hodnoty?
zase nesmysly, jako už mockrát. “domnívám se, že…” – tady jsem prostě použil formu, která naopak k nějaké formě jistoty (tedy aspoň “de dicto” jistoty) vede – prostě jsem jen hledal a snad nalezl, JAKÉ vlastně tvrzení lze zvnějšku uzavřít do výroku “tvrdím, že …”, “tvrdím, že je to tak, že…”
vyloučit antitezi lze v tomto smyslu: z mého současného poznání plyne, že X je nepravdivé a že neexistuje žádná možnost, jak by mohlo být pravdivé. Z toho ale nijak nemusí plynout, že nějak pozitivně formulovaný opak X je pravdivý! Pokud dokážu, že X není dobré, pak to může znamenat, že opak X je dobrý, nebo že je špatný i opak X, nebo že je špatná celá koncepce “dobra”. Prostě do svého poznání zahrnu jeho omezenost.
takže: v rámci mého současného poznání mohu říci, že z něj něco plyne NEZVRATNĚ. To ale vůbec neznamená, že se mé současné poznání časem nerozšíří a že přihjdu na jiný, lepší popis – z Newtonovy teorie taky věci plynuly nezvratně, než se objevil Einstein.
Teze o bázi poznání a požadavku na to, aby nové poznání dokázalo obsáhnout staré a reinterpretovat ho, ne prostě vyloučit, je odolná vůči vývoji vlastního poznání právě díky tomu, že s ním počítá.
Ad odpovědnost: absolutní odpovědnost ve smyslu svobodné vůle samozřejmě neexistuje, odpovědnost jako uvědomění si důsledků svých činů a jejich přijatelnosti či nepřijatelnosti pro nás samozřejmě ano.
Ad filozofové: V nejširším smyslu je filozof asi každý, v užším smyslu je to buď ten, který podrobněji zná filozofické koncepce a odborný jazyk, nebo člověk, který svou představu světa rozvíjí do hloubky, konfrontuje ji s názory ostatních a vyrovnává se s nimi, nebo člověk, který přináší nové myšlenky, nebo (aspoň), který vlastním podrobnějším promýšlením věcí dospívá ke starým myšlenkám. Roman ani jedno z těchhle užších kritérií podle mne neplní – jeho “vyrovnání se” s nějakým filozofickým přístupem v jednoum odstavci je spíš ekvivalentem “mávnutí rukou”. A vyrovnat se s jeho názory je většinou dost jednoduché – a to i v případech, kdy s nimi souhlasím.
“domnívám se, že se domnívám, že se domnívám… že mé současné poznání je bází pro další poznání a pokud bude novým poznáním změněno, musí být staré poznání v novém zahrnuto, musí z něj vyjít a překonat jej”
Nepomohl. Ze stare poznani je zahrnuto v novem nebo ze nove poznani vyplyva ze stareho (pokud je jake) je banalita, ktera nic noveho do problemu neprinasi.
Dulezite je, ze se zde opet tvrdi nemoznost dospet ke konecnym zaverum, nemoznost definitivne vyloucit antitezi jakekoli teze.
Mohu opakovat, co jsem psal k Vilemovi.
“Domnívám se, že se domnívám, že se domnívám…, ze jsem determinovan”.
“Domnívám se, že se domnívám, že se domnívám…, ze Roman Joch neni filosof”.
Pokud pro tato tvrzeni nemohou byt nevyvratne dokazana, musi zustat otevrana. Vzdycky zustane moznost, ze jsou/nejsou pravdiva. Ale tak dusledni uz panove byt nechteji, proto “domnívám se, že se domnívám, že se domnívám ….”. Prichazi alespon zdanliva simulace zaveru. Co by tu jinak psali?
Oba zrejme trpi prehnanym durazem na zkusenost, ktery k takovym “zaverum” skutecne vede. Ano, nevede k zadnym, poznani znemoznuje.
Pak uz nezbyva nez iracionalita a povrchni dojmy. Ale Mirek ma tu vyhodu, ze nemuze jinak. To ho omlouva. Teda vubec to nepripousti odpovednost.
Důvodem nejistoty může být např. obava, že je mé stanovisko ovlivněno psychologickými faktory, o kterých v dané chvíli nevím, zkušeností omylu při subjektivní jistotě apod. Jasnější by už mohla být odpověď na otázku: plyne tvá jistota (či nejistota) o X z nějakých racionálních pochybností: tj. můžeš konkrétně formulovat, jak by to mohlo být jinak? Tady je samozřejmě možné, že někdo nebude vidět žádnou racionální skulinu v argumentech pro něco nebo proti něčemu, a přesto bude připouštět, že se věci mají jinak – tedy, rozumově pro něj bude určitý stav nutně platit, a zároveň mu nebude věřit – tedy nebude si jím jist, protože k jistotě je potřeba ta psychologická komponenta.
Většinou ale nebude ani tak připouštět možnost platnosti opaku, jako spíš možnost v té chvíli neznámého “třetího popisu”. Já například jsem zcela přesvědčen o tom, že představa o svobodě vůle je pitomost a platí determinismus – podle mi známých zákonů myšlení, rozumu, citu a vůbec všeho se věci mají takto – ale připouštím (něčím, co bych mohl nazvat “vnější pochybnost”), že třeba existuje ještě nějaký lepší popis.
Pokud jde o diskusi k Bělohradskému: myslím, že by zastánce otevřenosti poznání (“relativisté”) mohl říct něco jako: “domnívám se, že se domnívám, že se domnívám… že mé současné poznání je bází pro další poznání a pokud bude novým poznáním změněno, musí být staré poznání v novém zahrnuto, musí z něj vyjít a překonat jej”.
Radši tu pasáž přepíšu pořádně ještě jednou:
“Jsi si jist, že X?” “Ne.”
“Jsi si jist, že si nejsi jist, že X?” “Ne”
“Jsi si jist, že si nejsi jist, že si nejsi jist, že X?” “Ne”.
A tak dále…
Omylem je použít zde zákon vyloučeného třetího a automaticky si myslet, že “nebýt si jist, že si nejsem jist X” znamená “být si jist X”. Podobně jako z toho, že něco není dobré, neplyne, že jeho opak je dobrý – může být totiž v nepořádku samotná otázka, koncept “dobrého”.
v druhém odstavci mělo být: “Opravdu si jsi jist, že si nejsi jist…”
Viléme, ten váš příspěvek o hodnotách je taková malebná iluze.
Vilém: “Pak se ukáže, že domnělý nihilismus není nic víc než nesrovnatelně vyšší hodnotová diferenciace a tolerantní rozmanitost…”
Oslík: A jak je tedy možné, že vaše vlastní příspěvky, tento nevyjímaje, jak se zdá neobsahují ani rozmanitost, ani toleranci? O hodnotové diferenciaci, natož nějaké “vysoké” už vůbec těžko mluvit, neboť nejprv musí existovat hodnoty, aby mohly být diferencovány. Nebo termín “hodnotová diferenciace” znamená novou hodnotu, kterou bych nazval “rozpornou pózou hodnotové negace?”
Vilém: “…jíž se zásadně vyznačují společnosti pokročilejší proti primitivnějším společnostem integrovaným tvrdými hodnotami”
Oslík: Tak vidíte, máte v hodnotách jasno, ne že ne…. máte zcela jasnou představu, která společnost je
“zásadně … pokročilejší”. Ale je možné, že tento váš žebříček je nějak “měkký” – a právě proto je podle vás “nesrovnatelně vyšší”, než žebříčky “tvrdé,” jako je např. ten, který říká, že Kuba má horší režim, než ČR.
Vilém: “…schopnost dosáhnout realistického náhledu zbaveného iluzí”
Oslík: Opět – je velmi těžké nalézt takový úhel pohledu, ze kterého by váš příspěvek nevypadal jako plný
iluzí. Jochovy články jsou desetkrát realističtější. Ne-li stokrát… (no, to násobení bych si mohl odpustit, kolikrát je 100 % více, než 0 %?)
Vilém: “…oproti iracionálním kolektivním idolům primitivů”
Oslík: Zde máte na mysli marxismus? …
Dalo by se pokračovat poznámkami je každému
vašemu dílčímu výroku… Není to nutné.. Jedno vám však uznat musím – máte zajímavou slovní zásobu. Postmoderní slovník používáte štědře.
Hezký víkend!
“Zastanci absolutismu nevedi, zda neco vedi.” A jak to vite, Vy? Pokud je to tak, budete posledni, kdo to muze vedet. Vi tvrdite, ze nic nevite jiste. Ale tohle bezpecne vite. Chcete si dat dispenz od toho, co jste tady dosud tvrdil? Uz tedy nepopirate poznatelnost pravdy a konecnou jistotu? Zatimco Vy samozrejme nemuzete vubec hodnotit jak vypada jejich kontakt s realitou, pokud dramaticky nezmenite svuj zpusob uvazovani.
Muzel byste dokazat, ze “Zastanci absolutismu nevedi, zda neco vedi”, ale vy zaroven tvrdite, ze ke konecnym zaverum nemuzete dojit. Takze to musi zustat otevrene. Dalsi moznost neni. To nesvedci o nejakem pochybnem kontaktu s realitou zastancu absolutismu, ale o Vasem ignorovani logiky.a principu sporu, ikdyz svou retorikou to popirate.
Uz jste kdesi psal, ze s moznosti poznat s jistotou pravdu jste se dosud nevyrovnal. To ale korumpuje kazdy vas soud. Zaver musi byt vzdy nejisty stejne jako jeho predpoklady. To nevidite? Ne ze byste se mohl mylit. Vy pravdu mit nemuzete. Pouze omylem. Je to mozna proto, ze tusite, ze kdybyste uznal poznatelnost pravdy, dostal byste se brzy na druhou stranu barikady.
Jak se absolutni idealy ukazaly byt velmi nedokonale? Plati namitka viz vyse. Ukazalo se jen, ze velmi nedokonali jsou lide, kteri se je “snazi” realizovat. Jake prekvapeni! Vas recept? Nahradit dokonale (absolutni) idely nedokonalymi (relativni). Takze od ted se maji nedokonali lide ridit nedokonalymi idealy a tim se to ma spravit. Uzasne!
K vasemu nazoru >
” Ve všech těchto civilizačních kritériích vychází západní Evropa jako nezměrně nadřazená nad USA. V mechanickém aspektu produktivity a vojenské síly mají přednost USA, ale nechápu, proč bych toto měl považovat za směrodatné. “
- Samozrejme, ze vy osobne nemusite absolutne nic povazovat za smerodatne. Samozrejme, ze pri porovnavani USA a EU bude “vitazstvo” zavisiet od toho, KTO ich porovnava. Z pozicie pravicoveho liberala uznavajuceho SLOBODU, statne nezasahovanie a male dane, vychadzaju USA v tomto porovnani vitazne (aj ked z roka na rok sa to zhorsuje).
Z pozicie socialistu, etatistu, je vitazom EU. V EU socializmus a statni uradnici vitazia, a zasluhuju si obdiv a ocenenie od vsetkych ludi neschopnych starat sa o svoje zivotne potreby a istoty. Aj od ludi , ktori radi zasahuju do zivota inych.
“EU je levičácký projekt ……”
Zaujalo ma vase “pocudovanie sa” nad postojom “konzervativca Romana Jocha” k projektu EU.
Skumanie nazorov konzervativcov je mojim “konickom” od vtedy, ako som sa z pozicie pravicoveho liberala presunul az do libertarianskeho tabora. Od vtedy zacinam vnimat konzervativcov ako potencialnych protivnikov, nakolko v realnom zivote kondici vacsinou inklinuju k socialistickym metodam, k etatizmu a k potlacaniu osobnych slobod (v zaujme vraj krestanskych cielov).
Rad uvitam pripadne usmernenie na materialy alebo diskusie i tykajuce sa vztahov konzervativcov – pravicovych liberalov – libertarianov.
Otazku bych mohl zopakovat.
EU byla vytykana sebedestruktivni bezhodnotovost. Vy naopak tvrdite, ze hodnotami oplyva vice nez primitivnejsi spolecnost USA.
Stale je to tvrzeni proti tvrzeni. Vysvetleni jsme se zatim nedockali.
Tak jinak. Co jsou to hodnoty?