Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
myslím, že pán Frišo ukazuje na skutečný problém a rozpor v koncepci pana Charváta:
1.) z filosofického hlediska smyslem života nemůže být život, jeho žití. To je nonsens a je to odpověď nulová.
2.) pokud život (vědomí, existence) člověka, jeho “já”, končí jeho biologickou smrtí, pak – jak ukazoval C.S.Lewis – jedinou logickou implikací je naprostý nihilismus. Smyslem života pak nemohou být děti, ideál, dílo, prostě nic, neboť vlastní smrtí končí mé vědomí a já již nebudu vědět, jak jsem se snažil, o co jsem se snažil, a zda to mělo význam. Význam to nemělo. A vzpomínka na mě v (kolektivní či individální) paměti jiných je již irelevantní, neboť:
a) ta jejich paměť taky někdy skončí
b) co je důležitější, já už o tom nebudu nic vědět.
Končí-li má existence, mé vědomí, mou biologickou smrtí, je naprosto jedno, jak jsem svůj život prožil.
To, že se slušní ateisté a agnostici tomuto drsnému závěru vyhýbají a chtějí svůj život žít “smysluplně” a podle “svých, lidských hodnot”, svědčí o jejich slušnosti, ale již nikoli o jejich logice. Ta je neúprosná.
Ad p. Objektivista: Ano, na semináři CEPu dne 17.1.2005 jsem vystoupil s přednáškou – kritikou myšlení Ayn Randové. Text má k dispozici CEP a vydá jej. Váhám jej umístit na naše stránky předtím, než jej vydá CEP, ale pak tak učiním.
Ad. p. Lukáš Krivošík: Hayeka si vážim kvoli jeho mnohým postrehom a názorom, ako aj kvoli jeho nesmiernej intelektuálnej odvahe, ale jeho celkovú filozofiu považujem za mylnú a neudržateľnú. Vyhýbal sa metafyzike, bol to čistý empirik a politicky utilitarián. Jeho obhajoba slobody nie je príliš hlboká: vynikajúcim sposobom ukazuje, aká má byť slobodná spoločnosť, ale na otázku, prečo máme mať slobodu, nám uspokojivú odpoveď nedáva. Táto moja kritika Hayeka je prítomná v zborníku Liberálního institutu “Hayek Semper Vivus” (2000). Ak ju nemáte k dispozícii, rád Vám ju pošlem či umiestnim na naše www stránky.
Pane Frišo, já jsem ale psal, že logika “nečiň jiným…” se dá vykládat tak i tak. Podle mého názoru je to jediná morálka, kterou lze rozumově vysvětlit. Cokoli jiného již je mimo schopnost našeho dokazovaní. To neznamená, že to neexistuje, ale ani to, že to existuje. NA rozdíl od Vás, mi ale tato formulka ajko vysvětlení morálky stačí. Nepotřebuji věřit, že někde je ještě bůh, který dává věcem smysl. Podle mého soudu dává věcem smysl každý z nás. Nikdo jiný totiž v nás není. V mé hlavě jsem já a nikdo další, i kdyby bůh byl, pak jeho nekomuniakce s lidmi povede k tomu, že o jeho existenci budou pochyby a nebude možné se na něj dovolávat. Možné by to bylo jen tehdy, že bude jeho existence i vliv prokázána. A to není. Do té doby nezbývá – alesoň podle mne – žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A ohledně života – podle mne JE každý život stejně smysluplný a žádný život není smysluplnější než jiný. nikoli ze svého základu. Některý život může být požit s větší intenzitou, s většími prožitky, s větším úspěchem, některý s menším… Ale to je něco jiného.
Po nekolikatydenni prestavce se vracim na Diskuzi na nasich webovych strankach a sleduji, co se nam tady urodilo.. Rada bych reagovala na pana Slacalka: “Věrnost manželce – v době, která neznala antikoncepci a ochranu před pohlavně přenosnými chorobami a ve které bylo partnerství mnohem více ekonomickou záležitostí než dnes je logické, že náboženství petrifikovalo manželství a věrnost. Myslím, že v dnešní době je to za předpokladu, že to partnery vzájemně citově nezraňuje klidně možné opustit.” Jako zenu mne tento cynicky pragmatismus zranuje.
Vztah mezi zivotnimi partnery neni obchodni vztah. /”za predpokladu ze to ani jednoho z nich nezranuje”/ Ideal vzajemne manzelske vernosti je necim mnohem vic, nez jen nepohodlnym omezenim. Je soucasti sirsiho konceptu vylucneho vztahu bezpodminecne lasky, ktery jediny muze byt dobrou pudou pro zrozeni a vypiplani noveho zivota. Nevim, znate li text manzelskeho slibu, kterym se vzajmne sobe odevzdavaji manzele pri katolickem obradu, ten mluvi za vse. Podle katolickeho pohledu na lasku, sexualitu a manzelstvi je vzajemne odevzdani manzelu cinem, ktery da smysl zivotu tim, ze se stane zivotem pro druheno a pro druhe..Avsak s podminkou “jen dokud mne to bude bavit”, jen dokud budes mlada a hezka”, jen dokud budes dost vydelavat”, to zcela ztraci smysl. Kdyz se partnerske vztahy stanou pragmatickymi a resignuje se na ideal celozivotniho odevzdani, jsme nekde uplne jinde..Pak to taky vypada, jak to vypada – a muzete namitnout, ze ¨lidi ziji sva vztahy tak, jak jim to vyhovuje.Ano, ale pockejme za generaci, dve – uz ted jsem v okruhu svych vrstevniku raritou, kdyz nemam rozvedene rodice.
A jeste bych se chtela zastat Romana Jocha /i kdyz on to nepotrebuje, ale neda mi to../ myslim, ze on je opravdu tim poslednim z rad vericich a praktikujicich krestanu, koho lze narknout z toho, ze je liny pouzivat rozum k inteligentnimu overovani sve viry ..to jste se opradu netrefil )
Myslím, ale možno sa mýlim/ono pri mojom prvom dotyku s Aristotelom mi jeden odborník na antickú filozofiu poriadne skritizoval moje prvé čítanie /, že sa vaša koncepcia blíži prirodzenému právu ako ho videl Aristoteles v Etike Nikomachovej. Vidím tam nejaké styčné body v tom, že s prirodzenosti človeka skrátka vyplýva, že isté veci sú zrejme zlé. Stačí však takáto morálka? Ak by niekto bol schopný ukradnúť si viac a ochrániť si to pred ostatnými lupičmi, môže kľudne súhlasiť s kradnutím. Vysvetlenie je rovnako racionálne. Kľudne budem kradnúť, lebo je to pre mňa výhodné a vy sa m-žete o to tiež pokúsiť /hlavne keď viem, že si ja si na rozdiel od vás nakradnuté uchránim/ – celý systém je takto aj v súlade s vašou normou, aj nie je morálny a dobro je tu zlom a zlo dobrom. Ďalšia výhrada je, že nie je žiadne nutné prepojenie medzi tým čo robím ja a čo budú ľudia robiť mne. Kľudne okradnem,lebo je nepravdepodobné, že mi to okradnutý vráti – napr. sa o tom nedozvie.A okradnutý nebude nutne kladnúť, takže to prepojenie tam nutne nie je. Preto musí existovať morálka, ktorá je takpovediac na úrovni platónových ideí, ktorá je nemenná a objektívne platná a ktorá nevyplýva zo socializácie, alebo čisto len z môjho vnímania situácie. A takáto morálka može byť naozaj platná len v prípade, že je garantuje Boh, tak ako to postihol Dostojevskij oným Ak nie je Boh je všetko dovolené.
Čo sa týka zmyslu života, myslím, že vaše tvrdenie speje k tautológii, že zmyslom života je život, čo síce dochápem pochopiť, je mi aj zrejmé ako to myslíte, ale mám pocit, že z toho už len samotnou konečnosťou života vyplýva jeho nezmyselnosť. Každý život je potom rovnako zmysluplný, resp. ak nie, takpotom prečo nie, čo v tom živote /keď to zrejme neprežije/ ho robí zmysluplnejším ako iný život?
Pane Frišo, dobro a zlo rozpoznávám na základě svojí socializace, tedy kombinace vrozených vlastnsotí, inteligence, prostředí a vlastních zážitků. Pokud dokážu rozeznat dobro od zla, pak se snažím konat na základě svého svědomí a na základě principu odpovědnosti. Minimálně podle poučky “Co nechcš aby jiní činil itobě, nečiň ty jim”. Vysvětlení mmůže být jak racionální (nekradu, protože nechci být okraden) tak i transcedentální (nekradu, protože se to nemá).
Svobodu chápu jako nutnou podmínku k zodpovědnsoti. Nesvobodný člověk bude jen velmi obtížně zodpovědný. Vystavět společnost na neodpovědnosti/nesvobodě sice nemusí být obtížné, ale pravděpodobně to bude velmi destruktivní. Svoboda je tedy nezbytným prostředkem, nikoli samospásným cílem. Stejně důležité (ne-li důležitější) může mnohdy být to, jak s danou svobodou budu zacházet.
Neřekl jsem, že smyslem mého života jsou děti. Smyslem mého života je můj život – v celé své šíři. Tedy s mojí odpovědnsotí i s mými omyly, s mými dětmi i s mými myšlenkami. Děti jsou pouze ti, kterým přeám to co jsem vytvořil – v dobré i ve zlém – a oni budou muset jít po té cestě dál (ponesou dál můj křiž, chcete-li).
Pán Charvát, ale na základe čoho konáte dobre, alebo zle? Čo je tým kritériom a prečo by malo byť záväzné pre mňa? a čo je slobodná spoločnosť? Ak ste citovali – v inej súvislosti – Edmunda Burka, tak on napr. o slobode hovorí toľko:
?Následky nechopnosti, ktorú populistickí vodcovia prejavujú vo všetkých podstatných štátnych záležitostiach, má ospravedlniť všetko-kompenzujúci pojem sloboda. ? Lebo čo je sloboda bez múdrosti a cnosti? To najhoršie zo všetkých možných ziel, je to bláznovstvo zbavené klietky, neresť a zúrivosť pustená z reťaze. Tým, ktorí vedia poznať, čo je cnostná sloboda, nezabránia spoznať jej zneúctenie ani krásne a zvučné slová v ústach neschopných pohlavárov”. Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii., CDK:Brno, 1997, s.249 čím dosť zrejme vymedzuje aká sloboda je hodnotná – na rozdiel od Romana Jocha, ktorý tvrdí, že sloboda je hodnotná sama o sebe /v čom s ním nesúhlasím do tej miery, že hoci každá sloboda má istú hodnotu sama o sebe, nie je najvyššou hodnotou a ak je použitá k zlému je skôr zneužitá, neviem, či som presne vystihol ten nesúlad /, de facto spoločnosť slobodná, ale jedine slobodná v rámci určitého poriadku – ktorý môže byť záväzný len ak je BOH. Ak neveríte v Boha 1. nikoho vaše predstavy o dobre a zle nezaväzujú a samotné môžu vyznieť dosť absurdne – zodpovedný voči svojim deťom je aj človek, ktorý si dobre nakradne, ak ho nechytia.
A čo sa týka fanatizmu, vlastne tvrdíte, že som rovnako proti fanatickému klamaniu ako proti fanatickému hovoreniu pravdy, lepšie mi sedí, ak sa to kombinuje. Tak to mám chápať.
Mimochodom ak sú zmyslom vášho života vaše deti, tak je to hodné všetkej úcty, ich život, alebo neživot je však tiež len otázka plnutia času, takže váš zmysel skončí skôr, či neskôr v absurdnosti… Ak je teda otázka, aký je zmysel vášho života a vy odpoviete: žiť pre svoje deti nezdá sa vám, že to vedie k absurdnosti? predpokladáte večnú existenciu človeka, alebo nezmyslenosť života posledných ľudí?
Nie je mi celkom jasné, čo myslíte “pred Božím zjavením” pretože prvé zjavenie prišlo zároveň s existenciou akéhokoľvek vedomia človeka.
K diskusi pánů Friša a Charváta:
myslím, že pán Frišo ukazuje na skutečný problém a rozpor v koncepci pana Charváta:
1.) z filosofického hlediska smyslem života nemůže být život, jeho žití. To je nonsens a je to odpověď nulová.
2.) pokud život (vědomí, existence) člověka, jeho “já”, končí jeho biologickou smrtí, pak – jak ukazoval C.S.Lewis – jedinou logickou implikací je naprostý nihilismus. Smyslem života pak nemohou být děti, ideál, dílo, prostě nic, neboť vlastní smrtí končí mé vědomí a já již nebudu vědět, jak jsem se snažil, o co jsem se snažil, a zda to mělo význam. Význam to nemělo. A vzpomínka na mě v (kolektivní či individální) paměti jiných je již irelevantní, neboť:
a) ta jejich paměť taky někdy skončí
b) co je důležitější, já už o tom nebudu nic vědět.
Končí-li má existence, mé vědomí, mou biologickou smrtí, je naprosto jedno, jak jsem svůj život prožil.
To, že se slušní ateisté a agnostici tomuto drsnému závěru vyhýbají a chtějí svůj život žít “smysluplně” a podle “svých, lidských hodnot”, svědčí o jejich slušnosti, ale již nikoli o jejich logice. Ta je neúprosná.
Roman J.
ůj
Ad p. Objektivista: Ano, na semináři CEPu dne 17.1.2005 jsem vystoupil s přednáškou – kritikou myšlení Ayn Randové. Text má k dispozici CEP a vydá jej. Váhám jej umístit na naše stránky předtím, než jej vydá CEP, ale pak tak učiním.
Ad. p. Lukáš Krivošík: Hayeka si vážim kvoli jeho mnohým postrehom a názorom, ako aj kvoli jeho nesmiernej intelektuálnej odvahe, ale jeho celkovú filozofiu považujem za mylnú a neudržateľnú. Vyhýbal sa metafyzike, bol to čistý empirik a politicky utilitarián. Jeho obhajoba slobody nie je príliš hlboká: vynikajúcim sposobom ukazuje, aká má byť slobodná spoločnosť, ale na otázku, prečo máme mať slobodu, nám uspokojivú odpoveď nedáva. Táto moja kritika Hayeka je prítomná v zborníku Liberálního institutu “Hayek Semper Vivus” (2000). Ak ju nemáte k dispozícii, rád Vám ju pošlem či umiestnim na naše www stránky.
S úctou,
Roman J.
Pane Frišo. To je Váš názor, na který máte nepochybně právo. Dovolím si ale poznamenat, že to není žádný argument.
Roman Joch prý vystoupil s kritikou Randt? Bude publikována?
No, je mi zrejmé, čo hovoríte, ale podľa mňa je ten zmysel ako ho prezentujete poriadne nezmyselný, skrátka prázdny a bezobsahový
Pane Frišo, já jsem ale psal, že logika “nečiň jiným…” se dá vykládat tak i tak. Podle mého názoru je to jediná morálka, kterou lze rozumově vysvětlit. Cokoli jiného již je mimo schopnost našeho dokazovaní. To neznamená, že to neexistuje, ale ani to, že to existuje. NA rozdíl od Vás, mi ale tato formulka ajko vysvětlení morálky stačí. Nepotřebuji věřit, že někde je ještě bůh, který dává věcem smysl. Podle mého soudu dává věcem smysl každý z nás. Nikdo jiný totiž v nás není. V mé hlavě jsem já a nikdo další, i kdyby bůh byl, pak jeho nekomuniakce s lidmi povede k tomu, že o jeho existenci budou pochyby a nebude možné se na něj dovolávat. Možné by to bylo jen tehdy, že bude jeho existence i vliv prokázána. A to není. Do té doby nezbývá – alesoň podle mne – žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A ohledně života – podle mne JE každý život stejně smysluplný a žádný život není smysluplnější než jiný. nikoli ze svého základu. Některý život může být požit s větší intenzitou, s většími prožitky, s větším úspěchem, některý s menším… Ale to je něco jiného.
Po nekolikatydenni prestavce se vracim na Diskuzi na nasich webovych strankach a sleduji, co se nam tady urodilo.. Rada bych reagovala na pana Slacalka: “Věrnost manželce – v době, která neznala antikoncepci a ochranu před pohlavně přenosnými chorobami a ve které bylo partnerství mnohem více ekonomickou záležitostí než dnes je logické, že náboženství petrifikovalo manželství a věrnost. Myslím, že v dnešní době je to za předpokladu, že to partnery vzájemně citově nezraňuje klidně možné opustit.” Jako zenu mne tento cynicky pragmatismus zranuje.
)
Vztah mezi zivotnimi partnery neni obchodni vztah. /”za predpokladu ze to ani jednoho z nich nezranuje”/ Ideal vzajemne manzelske vernosti je necim mnohem vic, nez jen nepohodlnym omezenim. Je soucasti sirsiho konceptu vylucneho vztahu bezpodminecne lasky, ktery jediny muze byt dobrou pudou pro zrozeni a vypiplani noveho zivota. Nevim, znate li text manzelskeho slibu, kterym se vzajmne sobe odevzdavaji manzele pri katolickem obradu, ten mluvi za vse. Podle katolickeho pohledu na lasku, sexualitu a manzelstvi je vzajemne odevzdani manzelu cinem, ktery da smysl zivotu tim, ze se stane zivotem pro druheno a pro druhe..Avsak s podminkou “jen dokud mne to bude bavit”, jen dokud budes mlada a hezka”, jen dokud budes dost vydelavat”, to zcela ztraci smysl. Kdyz se partnerske vztahy stanou pragmatickymi a resignuje se na ideal celozivotniho odevzdani, jsme nekde uplne jinde..Pak to taky vypada, jak to vypada – a muzete namitnout, ze ¨lidi ziji sva vztahy tak, jak jim to vyhovuje.Ano, ale pockejme za generaci, dve – uz ted jsem v okruhu svych vrstevniku raritou, kdyz nemam rozvedene rodice.
A jeste bych se chtela zastat Romana Jocha /i kdyz on to nepotrebuje, ale neda mi to../ myslim, ze on je opravdu tim poslednim z rad vericich a praktikujicich krestanu, koho lze narknout z toho, ze je liny pouzivat rozum k inteligentnimu overovani sve viry ..to jste se opradu netrefil
Myslím, ale možno sa mýlim/ono pri mojom prvom dotyku s Aristotelom mi jeden odborník na antickú filozofiu poriadne skritizoval moje prvé čítanie
/, že sa vaša koncepcia blíži prirodzenému právu ako ho videl Aristoteles v Etike Nikomachovej. Vidím tam nejaké styčné body v tom, že s prirodzenosti človeka skrátka vyplýva, že isté veci sú zrejme zlé. Stačí však takáto morálka? Ak by niekto bol schopný ukradnúť si viac a ochrániť si to pred ostatnými lupičmi, môže kľudne súhlasiť s kradnutím. Vysvetlenie je rovnako racionálne. Kľudne budem kradnúť, lebo je to pre mňa výhodné a vy sa m-žete o to tiež pokúsiť /hlavne keď viem, že si ja si na rozdiel od vás nakradnuté uchránim/ – celý systém je takto aj v súlade s vašou normou, aj nie je morálny a dobro je tu zlom a zlo dobrom. Ďalšia výhrada je, že nie je žiadne nutné prepojenie medzi tým čo robím ja a čo budú ľudia robiť mne. Kľudne okradnem,lebo je nepravdepodobné, že mi to okradnutý vráti – napr. sa o tom nedozvie.A okradnutý nebude nutne kladnúť, takže to prepojenie tam nutne nie je. Preto musí existovať morálka, ktorá je takpovediac na úrovni platónových ideí, ktorá je nemenná a objektívne platná a ktorá nevyplýva zo socializácie, alebo čisto len z môjho vnímania situácie. A takáto morálka može byť naozaj platná len v prípade, že je garantuje Boh, tak ako to postihol Dostojevskij oným Ak nie je Boh je všetko dovolené.
Čo sa týka zmyslu života, myslím, že vaše tvrdenie speje k tautológii, že zmyslom života je život, čo síce dochápem pochopiť, je mi aj zrejmé ako to myslíte, ale mám pocit, že z toho už len samotnou konečnosťou života vyplýva jeho nezmyselnosť. Každý život je potom rovnako zmysluplný, resp. ak nie, takpotom prečo nie, čo v tom živote /keď to zrejme neprežije/ ho robí zmysluplnejším ako iný život?
Pane Frišo, dobro a zlo rozpoznávám na základě svojí socializace, tedy kombinace vrozených vlastnsotí, inteligence, prostředí a vlastních zážitků. Pokud dokážu rozeznat dobro od zla, pak se snažím konat na základě svého svědomí a na základě principu odpovědnosti. Minimálně podle poučky “Co nechcš aby jiní činil itobě, nečiň ty jim”. Vysvětlení mmůže být jak racionální (nekradu, protože nechci být okraden) tak i transcedentální (nekradu, protože se to nemá).
Svobodu chápu jako nutnou podmínku k zodpovědnsoti. Nesvobodný člověk bude jen velmi obtížně zodpovědný. Vystavět společnost na neodpovědnosti/nesvobodě sice nemusí být obtížné, ale pravděpodobně to bude velmi destruktivní. Svoboda je tedy nezbytným prostředkem, nikoli samospásným cílem. Stejně důležité (ne-li důležitější) může mnohdy být to, jak s danou svobodou budu zacházet.
Neřekl jsem, že smyslem mého života jsou děti. Smyslem mého života je můj život – v celé své šíři. Tedy s mojí odpovědnsotí i s mými omyly, s mými dětmi i s mými myšlenkami. Děti jsou pouze ti, kterým přeám to co jsem vytvořil – v dobré i ve zlém – a oni budou muset jít po té cestě dál (ponesou dál můj křiž, chcete-li).
Pán Charvát, ale na základe čoho konáte dobre, alebo zle? Čo je tým kritériom a prečo by malo byť záväzné pre mňa? a čo je slobodná spoločnosť? Ak ste citovali – v inej súvislosti – Edmunda Burka, tak on napr. o slobode hovorí toľko:
?Následky nechopnosti, ktorú populistickí vodcovia prejavujú vo všetkých podstatných štátnych záležitostiach, má ospravedlniť všetko-kompenzujúci pojem sloboda. ? Lebo čo je sloboda bez múdrosti a cnosti? To najhoršie zo všetkých možných ziel, je to bláznovstvo zbavené klietky, neresť a zúrivosť pustená z reťaze. Tým, ktorí vedia poznať, čo je cnostná sloboda, nezabránia spoznať jej zneúctenie ani krásne a zvučné slová v ústach neschopných pohlavárov”. Edmund Burke: Úvahy o revoluci ve Francii., CDK:Brno, 1997, s.249 čím dosť zrejme vymedzuje aká sloboda je hodnotná – na rozdiel od Romana Jocha, ktorý tvrdí, že sloboda je hodnotná sama o sebe /v čom s ním nesúhlasím do tej miery, že hoci každá sloboda má istú hodnotu sama o sebe, nie je najvyššou hodnotou a ak je použitá k zlému je skôr zneužitá, neviem, či som presne vystihol ten nesúlad /, de facto spoločnosť slobodná, ale jedine slobodná v rámci určitého poriadku – ktorý môže byť záväzný len ak je BOH. Ak neveríte v Boha 1. nikoho vaše predstavy o dobre a zle nezaväzujú a samotné môžu vyznieť dosť absurdne – zodpovedný voči svojim deťom je aj človek, ktorý si dobre nakradne, ak ho nechytia.
A čo sa týka fanatizmu, vlastne tvrdíte, že som rovnako proti fanatickému klamaniu ako proti fanatickému hovoreniu pravdy, lepšie mi sedí, ak sa to kombinuje. Tak to mám chápať.
Mimochodom ak sú zmyslom vášho života vaše deti, tak je to hodné všetkej úcty, ich život, alebo neživot je však tiež len otázka plnutia času, takže váš zmysel skončí skôr, či neskôr v absurdnosti… Ak je teda otázka, aký je zmysel vášho života a vy odpoviete: žiť pre svoje deti nezdá sa vám, že to vedie k absurdnosti? predpokladáte večnú existenciu človeka, alebo nezmyslenosť života posledných ľudí?
Nie je mi celkom jasné, čo myslíte “pred Božím zjavením” pretože prvé zjavenie prišlo zároveň s existenciou akéhokoľvek vedomia človeka.