Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Je táto teória, ktorá je agnostická, v rozpore s kresťanským učením? Myslíte, že je správna? Ak nie je, prečo si to myslíte? Peter Frišo ju už odsúdil. Na strane druhej, teória vývoja samoorganizovaných systémov a poriadku nenadväzuje ani tak na Darwina, skôr sa mi zdá kompatibilná s Prigoginom a teóriou informácie a negentropie v neživej prírode.
Prigogine aj Hayek vytvárajú hranice, za ktoré racionalizmus, ani vedecké metódy nemôžu a poňechávajú na ľudskú vieru, v čo sa rozhodne veriť, pokiaľ ide o javy za touto hranicou.
Zaujímal by ma najmä názor Romana Jocha na túto teóriu Friedricha Augusta von Hayeka.
Nechci zpochybnovat bozi existenci, ale nechci ji ani potvrzovat. V boha neverim (beru jeho neexistenci jako pravdepodobnejsi, ale nedovolil bych si s konecnou platnosti tvrdit zda existuje ci neexistuje). Jen se domnivam, ze z faktu, ze nejsme schopni plne nahldnout rad prirody, nemuzeme jeste usuzovat ze existuje nejaka vyssi bytost. Co se tyka zamilovani se do hromady atomu (ctete do vysnene divky)…neodmitate pane Jochu tento fakt jen proto, ze si hledate utociste kam byste se schoval, pote co jste byl svetem vydesen? Je mnoho lidi mezi nami, zejmena stari lide, kteri miluji sve domaci mazlicky jako skoro nic jineho (ci nekoho jineho) na svete…a pritom je to take jen hromada atomu…neni to zvlastni?
Možná máte dojem, že když jsem ateista, tak mne záležitosti týkající se časového období po mé smrti nemusí (a tedy zřejmě ani nemohou) zajímat. Obávám se, že se mýlíte. Ač nevěřící, cítím odpovědnost za každé konání, které činím. A vždy si kladu otázku, zda jednám správně nebo ne – podle mých měřítek. Součástí těchto měřítek je i to, že exsituje má odpovědnost neoddělitelná od mé svobody. Chci mít děti a chci, aby i po mé smrti žili pokud možno dobře, nebo alespoň tak dobře, jak to bude možné. Chci pro ně i pro sebe čisté životní prostředí, chci pro ně i pro sebe svobodnou společnost. Svobodnou mimo jiné i v tom směru, že se dokáže účině bránit proti fanatikům všeho druhu, náboženské nevyjímaje.
“Mnohem přesnější je dle mého soudu představa, že svět je celkem (přírody i lidí), který je nám maximálně propůjčen a z jehož správy bdueme skládat počet.”
Pokud neexistuje Bůh ani lidská duše a tudíž smrtí člověka jeho život definitivně končí, mohl bych vědět, kdo a hlavně komu bude skládat počet z mého života, až zemřu?
Příroda nám také nadělila pud sebezáchovy. Zabít sám sebe z důvodů, že není nic jiného než příroda nedává smysl. Postráda-li svět smysl může to být důvod k rezignaci, nebo izolaci, ale ne ke smrti. Alespoň ne za normálních okolností. Lidé totiž nic jiného než okolní svět neznají. Pro ně je to svět – ať bez boha nebo s bohem – který je pro ně vším.
Proč nejste ochoten (nebo přesněji C.S.Lewis) ochoten přiznat přírodě její vlastní systém? Proč je z tohoto článku cítit přesvdčení, že smysl a řád může být delegován pouze někým z venčí, nějakou vyšší myslí, která smysl garantuje. Při tom příroda sama vytváří řád velmi přesvědčivě. Prostudujte si někdy atomovou mřížku a stavbu krystalů. To, že je tento řád jiného druhu, než ten Váš nemůže být důvodem k jeho odmítnutí. Jak se chovají zvířata? Tak jak jste popal, že by se chovali lidé bez řádů? Nebo se zvířata chovají racionálně, na zákaldě přírodních zákonů a nutností?
Pokud připustíme, že exsituje bůh a jeho řád dává věcem smyl, jak je to potom s lidmi, kteří žili před božím zjevením? Boží řád sice existoval, ale tito lidé o něm neměli tušení. Objektivně by pro ně měli platit ty podmínky, jakoby žádný řád neexistoval. Nebo – varianta č.2 – věřili tito lidé v nějakého jiného boha, který tento řád utváří. Proč je pak ale jejich bůh/bohové falešný a ten křesťanský ne?
Proč by mělo být poslech hudby degradován tím, že se jedná o shluk tónů a chvění vzduchu? Neslyšel jste nikdy o teorii tří světů? Podle ní existuje objektivní fyzický svět (nepoznatelný sám o sobě), individuální svět vnímaný každým jednotlivcem (to co vidím já, vy atd.) a pak svět společných idejí (kde se shodneme, že stůl je stůl, i když každý z nás vnímá konkrétní stůl trochu jinak). Z této teorie by vyplávalo, že každý vjem vycházející z reálného základu je kódován každým jednotlivcem zvlášť. Smysl věcem tedy dáváme my lidé – na základě námi poznatelné existence, osobní zkušenosti a společenských zvyklostí. Tento systém boha nijak nepopírá, ale také ho nijak nevyžaduje.
Vůbec nevyplývá, proč by svět, kde existuje pouze příroda měl být zbaven smyslu. Není vůbec jasné, proč by lidé v takovém světě byli jen hosty. A už vůbec není jasné, proč by v takovém případě měla být příroda jejich sestrou se společným stvořitelem.
Vaše přesvědčení, že cituji “Příroda nás ale nemá nic co učit. Naším úkolem je žít podle našich vlastních zákonů, nikoli podle jejich. A součástí našeho duchovního zákona je nikdy nepostavit přežití na první místo, dokonce ani ne přežití našeho druhu.” Je pro mne osobně popřením místa člověka v plánu přírody (a podle mého názoru i stvoření) a jedním z důvodů, proč nejsme křesťanem. Vaše víra, že svět nám byl dán v léno vede ve svém důsledku k nejbrutálnějšímu kořistění, které ničí přírodu a vede ke agónii celých živočišných druhů i lidí. Mnohem přesnější je dle mého soudu představa, že svět je celkem (přírody i lidí), který je nám maximálně propůjčen a z jehož správy bdueme skládat počet. Ostatně klasická konzervativní vize společnosti jako celku těch co již zemřeli, těch co žijí a těch co se teprve narodí odpovídá této mojí vizi podstatně lépe než Vaše představa.
Vaše shrnutí základního argumentu C.S Lewise navíc – alespoň kam sahají mé znalsoti logiky – není správné. Tedy nikoli vaše shrnutí, ale arguemnt sám. Cituji: “Naše mysli jsou pouze uspořádáními atomů a jejich kauzálních (tudíž determinovaných) interakcí.” Je-li na stejném principu vybudována celá příroda (podle mne ano) nevidím jediný důvod, proč by měla být lidmi rozumově nepoznatelná.
No, ono tých 6 dní je symbolika /čo povedal už sv.Augustín minimálne/, prečo tam však nie je že Boh stvoril všetko v 1 deň??? alebo všetko naraz? prečo je v bibli, že to nespravil všetko naraz so vznikom času /?/ ale v časovej postupnosti?
Samozrejme vaše ironické posmešky môžu byť – ako zaujímavý bonmot – ale ateizmus nedáva odpovede ďaleko viac ako náboženstvo, ktoré dáva odpoveď na všetko /môže si dovoliť nejaké veci ozátvorkovať ako tajomstvo, čo je aj zrejmé vzhľadom na rozdiel medzi absolútnym poznaním Boha a nedokonalosťou človreka/, pravda ak prídete s rečami o námahaní mozgovej kôry, tak od vás čakám pri vašej absolutizácii rozumu odpoveď na každú otázku, ktorú však bohužiaľ nemáte. Takže buď pán Slačálek zodpoviete /samozrejme s namáhaním vašej mozgovej kôry/ akúkoľvek vedeckú otázku a môžete potom zotrvať pri vašej absolutizácii rozumu, alebo si svoje posmešky nechajte pre seba…
Nemyslím, že bych slevoval: jako celek je Darwinova nauka jen hypotézou, jež se má testovat empiricky, nikoli slepě věřit; jako teorie vzniku člověka, tedy RACIONÁLNÍ a VOLNÍ bytosti, je prokazatelně mylná.
C.S. Lewis: On Living in an Atomic Age (?O životě v atomovém věku”), z roku 1948:
Na často mu pokládaný dotaz, jak mají lidé žít v atomovém věku, Lewis odpovídá, že stejně, jako v minulosti lidé žili v době moru či vikingských nájezdů, nebo jako i dnes žijí v době rakoviny či dopravních nehod. Jinými slovy, nezveličujme novost naší situace. Každý z nás, i všichni naši nejbližší, jsme byli odsouzeni k smrti dávno před vynálezem atomové bomby: a značná část z nás zemře nepříjemným způsobem (na rozdíl od svých předků máme jednu výhodu ? anestetika). Takže ve světě, v němž je smrt jistotou, je absurdní přeceňovat jeden vynález další možnosti smrti. Pokud tedy na nás dopadne atomová bomba, ať nás najde dělat všechny ty rozumné věci ? modlit se, pracovat, číst si, poslouchat hudbu, mýt děti, sportovat, bavit se s přáteli ? jen ne se třást strachy a myslet na bombu. Může zničit naše těla (to může i mikrob), ale nemusí ovládat naše mysli.
Někdo může namítnout, že to, co ho trápí, není smrt – ani předčasná smrt -, nýbrž ta možnost, že atomová bomba totálně zničí civilizaci.
Lewis odpovídá: a co byl váš názor na konečný osud civilizace předtím, než byla atomová bomba vynalezena? V co vyústí veškeré lidské snažení? Ta odpověď je známá všem lidem, kteří vědí alespoň něco z vědy: totiž celý ten příběh tak či onak vyústí v nicotu. Nejen naše zeměkoule, ale i slunce, celá vesmírná soustava směřují ke svému konci. Příroda je potápějící se lodí. V dlouhodobé perspektivě nepřeje životu. Pokud je příroda vším, co existuje ? jinými slovy, neexistuje Bůh ani žádný život jiného druhu mimo přírodu ? pak všechno skončí v podobě vesmíru, z něhož se život vytratil bez možnosti návratu. Dokonce nezbude ani nikdo, kdo by si jej pamatoval. Atomové bomby sice mohou zkrátit dobu trvání života, ale i kdyby bez nich trval miliardy let, je to nekonečně krátké období ve srovnání s oceány mrtvého času, jež je předcházely a budou po něm následovat.
Takže tou důležitou otázkou není, zda atomová bomba zničí civilizaci, nýbrž zda ?příroda” ? to, co zkoumají přírodní vědy ? je vším, co existuje. Pokud je odpovědí na tu druhou otázku ano, pak ta první otázka se redukuje pouze na dotaz, zda nevyhnutná frustrace všech lidských aktivit bude trochu urychlena našim vlastním konáním, místo aby nastala ve svém přirozeném čase.
Tedy otázka, již bychom se měli skutečně zabývat, je ta druhá. A pro začátek předpokládejme, že příroda je vším, co existuje. Nic nikdy neexistovalo a ani existovat nebude, než bezvýznamná hra atomů v času a prostoru. Jakousi malou náhodou z ní vzešly věci jako jsme my ? vědomé bytosti, jež vědí, že jejich vlastní vědomí je náhodným výsledkem celého nesmyslného procesu, a tudíž ono samo je nesmyslné, i když nám se zdá být důležité. V této situaci existují tři možnosti, jak se může člověk zachovat.
Za prvé, spáchat sebevraždu. Příroda mi slepě a náhodně dala vědomí, jež mě trápí, neboť požaduje smysl a hodnoty ve světě, který je postrádá. Naštěstí mám možnost zbavit se tohoto nevítaného daru. Nenechám si nadále ze sebe dělat blázna.
Za druhé, užívat si, jak jen to půjde. Vesmír je nesmyslný, ale když už jsme tu, utrhněme si, co se dá. Naneštěstí, existuje pouze málo toho, co si lze utrhnout ? pouze ty nejhrubší smyslové požitky. Nemůžete milovat dívku ? kromě v tom nejnižším animálním smyslu ? pokud víte (a stále si připomínáte), že krása její osoby i jejího charakteru jsou momentálním a náhodným produktem srážek atomů, a vaše vlastní reakce nejsou ničím jiným, než psychickým vyzařováním vašich genů. Obdobně nemůžete mít požitek z hudby, pokud si pamatujete, že je to jen chvění vzduchu, na něž tak iracionálně reaguje váš nervový systém. Jinými slovy, jak se budete dostávat od chladné smyslovosti k teplu a nadšení radosti, budete nuceni si uvědomovat beznadějný nesoulad mezi vašimi vlastními emocemi a světem, v němž skutečně žijete.
Za třetí, můžete se světu postavit. Můžete si říci: ať je iracionální, já nebudu. Ať je nelítostný, já budu mít slitování. Jakkoli kuriózním způsobem jsem vznikl, teď, když už jsem tu, budu žít podle lidských hodnot. Vím, že vesmír nakonec nade mnou zvítězí, ale já nepůjdu ke dnu bez boje. K čertu s vesmírem!
Většina z nás si vybírá tu či onu kombinaci druhého a třetího postoje. Ale oba ztroskotávají na té samé skále ? nesouladu mezi naším vlastním srdcem a přírodou. I v tom třetím postoji, jenž onen nesoulad přijímá od samého počátku, to nebude fungovat. Stavíme v něm totiž naše vlastní lidské standardy proti idiotismu vesmíru. Tedy o našich vlastních standardech mluvíme, jako kdyby byly vně vesmíru, jenž je s nimi v kontrastu; jako bychom mohli vesmír posuzovat standardy půjčenými z jiného zdroje. Ale pokud je příroda ? systém času, prostoru a hmoty ? jedinou věcí, jež existuje (jak předpokládáme), pak samozřejmě nemůže existovat žádný jiný zdroj standardů. Všechno musí být nesmysleným výsledkem slepých sil. Takže samotný základ, na němž bychom se mohli postavit přírodě, se nám drolí pod nohama. Jsou-li standardy odvozeny s nesmyslného vesmíru, rovněž musí být nesmyslné.
Veškerý materialismus nás vede k beznadějnému nesouladu mezi tím, co naše mysli tvrdí, že jsou, a tím, co skutečně musí být, pokud je materialismus pravdivý. Tvrdí, že jsou duchem; tj. rozumem, jenž poznává skutečnost a má svobodnou vůli. Ale pokud je materialismus pravdivý, mysli musí být pouze uspořádáními atomů v naší lebce v iracionální kauzalitě. Nikdy nemyslíme myšlenku, protože je pravdivá, nýbrž pouze proto, že slepá příroda nás nutí si ji myslet. Nikdy nekonáme skutek proto, že je správný, nýbrž pouze proto, že slepá příroda nás nutí ho konat. Až když si uvědomíme tento absurdní závěr, jsme ochotni popřát sluchu hlasu, jenž nám šeptá: ?Ale co když jsme duchové? Co když nejsme výhonky přírody??”
Neboť materialistický závěr je skutečně neuvěřitelný. Protože poznáváme-li přírodu pouze tak, že věříme svým smyslům, a když nás takto poznaná příroda prostřednictvím přírodních věd učí, že naše mysli jsou pouze náhodnými uspořádáními atomů, pak je zde někde omyl: neboť kdyby tomu tak bylo, pak i samotné vědy budou náhodnými uspořádáními atomů, a my bychom neměli žádný důvod jim věřit. Existuje pouze jedna možnost, jak uniknout z této slepé uličky. Tím, že přijmeme, že jsme skutečně duchy, volními a racionálními bytostmi, v současnosti obývajícími iracionální vesmír, z něhož odvozeni nejsme. Jsme zde cizinci, kteří pocházejí odněkud jinud. Příroda není jedinou věcí, jež existuje. Existuje i ?druhý svět”, a z něho pocházíme. A to vysvětluje, proč se zde necítíme jako doma. Kdybychom byli pouze přírodními tvory, a tento svět byl jediným světem, jak bychom mohli zjistit, že jeho zákony jsou tak strašné nebo tak směšné? Neexistuje-li nikde nic přímé, jak jsme mohli zjistit, že příroda je tak křivá?
Ale co je pak příroda, a jak jsme se octli uvězněni v systému, jenž je nám tak cizí? Když si uvědomíme, že příroda není vším, odpověď bude celkem přijatelná. Ta hrozná věc není naší Matkou, pouze sestrou ? ona a my máme společného Stvořitele. Nejsme zde jako vězni, nýbrž jako kolonisté. Příroda, v níž jsou prvky zla, je stejně jako my – i když odlišným způsobem – Stvořiteli odcizená; i když v ní, stejně jako v nás, záblesky staré krásy zůstávají. Ale nemáme je zbožňovat, nýbrž máme mít z nich potěšení. Příroda nás ale nemá nic co učit. Naším úkolem je žít podle našich vlastních zákonů, nikoli podle jejich. A součástí našeho duchovního zákona je nikdy nepostavit přežití na první místo, dokonce ani ne přežití našeho druhu. Rozhodně se musíme učit chápat, že přežití člověka na Zemi – natož pak našeho národa, kultury či třídy -, nestojí za to, pokud je není možné dosáhnout prostřednictvím ctihodných a milosrdných prostředků.
Tato oběť není až tak velká, jak se zdá. Nic není více schopno zničit druh či národ, než odhodlání přežít za každou cenu. Ti, jimž jde o něco více než zachování civilizace, jsou těmi jedinými lidmi, kteří mají vůbec naději civilizaci zachovat. Ti, kdo si přejí Nebe, nejlépe slouží Zemi. Ti, kdo milují člověka méně než Boha, činí pro člověka nejvíce. ? uzavírá C. S. Lewis svůj esej.
Zkusme si celou věc opět zrekapitulovat a upozornit na argumenty pro naše pojednání relevantní. Pokud je člověk čistě materiální entitou, nejenže nemůže nic s jistotou poznávat, ale celá přírodní ?věda” je vnitřně rozporná. Podle níž totiž poznáváme realitu (čistě materiální) pouze empiricky, tj. prostřednictvím svých smyslů. A takto poznaná příroda nás prostřednictvím přírodních věd učí, že naše mysli jsou pouze uspořádáními atomů a jejich kauzálních (tudíž determinovaných) interakcí. Je-li tomu tak, pak i ono samotné poznání, jež nás přírodní vědy naučily, je důsledkem těchto uspořádání atomů a jejich interakcí. Tedy je něčím, k čemuž jsem fyzikálními zákony determinovány. Pak ale nemáme žádný důvod jim věřit, neboť je to něco, čehož pravdivost si nemůžeme ověřit vzhledem k tomu, že jsem k tomu determinovaní. Jinými slovy, ?věda” nás učí, že jí nemůžeme věřit?
Tomu se lze vyhnout pouze jediným způsobem: vzít vážně ten fakt, že má-li být člověk schopen cokoli poznávat skutečně, nemůže být materiálně determinovanou bytostí. Naopak, musí být volní, racionální bytostí, nikoli pouze materiální, nýbrž i duchovní. Z toho ale plyne, že každý materialistický a deterministický model člověka je nutně nepravdivý; je redukcionistický (navíc i vnitřně rozporný, jak jsme viděli). A to platí pro všechny materialistické modely ? Darwinovu evoluci, podle níž se člověk vyvinul z nižších druhů, marxistický dialektický materialismus, nacistický rasovo-evolucionistický materialismus, i Dawkinsův genocentrismus.
Všímáte si, že docela slevujete – nejdřív napíšete, že ta teorie je úplně jistě a prokazatelně mylná, a pak napíšete, že jste jen upozorňoval, že to není Písmo svaté, nýbrž jen hypotéza. V tom se s vámi zajisté shodnu, dodám ovšem, že narozdíl od toho svatého písma je podepřená vědeckým zkoumáním a teoretickou úvahou.
Na váš důkaz se opravdu těším. Třeba mě obrátíte a uděláte ze mě integrálního katolíka )
Zajisté to nebyl důkaz – na 4 řádcích filosofický důkaz provést nelze. Bylo to jen upozornění, že Darwinova teorie není Písmo svaté, nýbrž jen hypotéza. Pokud jde o vznik člověka, ať již trval miliony let, vždy je tady problém “přechodu” z nečlověka na člověka. Nečlověk nemůže mít za potomka člověka. Důkaz, že člověk se nemohl vyvinout z nižších tvorů bez inteligentního zásahu umístím na stránky v pondělí.
Jediné, co je prokazatelné a úplně jisté, je to, že tvar slova “tvor” je při druhém použití toho slova ve druhé řádce vašeho příspěvku chybný. Nic jiného jste nedokázal. Jediné, co se dá odpovědět na poslední tři věty vašeho příspěvku je jediná otázka: “PROČ?” Žádné důkazy pro svou nezměrnou jistotu jste nepředložil. Já osobně pokládám za pravděpodobné tvrzení, že rozum a svobodná vůle se mohly vyvinout z “nižších” kognitivních schopností během milionů let jejich užív,ání a nevím čím, krom aprioristických výkřiků jaké jste předvedl, to chcete vyvracet.
Diskusia ma zaujala. V posledných mesiacoch som sa zaoberal Hayekovou teóriou spoločenskej evolúcie. Môj obsiahly článok k tejto téme nájdete na
http://www.prave-spektrum.sk/article.php?266
Je táto teória, ktorá je agnostická, v rozpore s kresťanským učením? Myslíte, že je správna? Ak nie je, prečo si to myslíte? Peter Frišo ju už odsúdil. Na strane druhej, teória vývoja samoorganizovaných systémov a poriadku nenadväzuje ani tak na Darwina, skôr sa mi zdá kompatibilná s Prigoginom a teóriou informácie a negentropie v neživej prírode.
Prigogine aj Hayek vytvárajú hranice, za ktoré racionalizmus, ani vedecké metódy nemôžu a poňechávajú na ľudskú vieru, v čo sa rozhodne veriť, pokiaľ ide o javy za touto hranicou.
Zaujímal by ma najmä názor Romana Jocha na túto teóriu Friedricha Augusta von Hayeka.
Nechci zpochybnovat bozi existenci, ale nechci ji ani potvrzovat. V boha neverim (beru jeho neexistenci jako pravdepodobnejsi, ale nedovolil bych si s konecnou platnosti tvrdit zda existuje ci neexistuje). Jen se domnivam, ze z faktu, ze nejsme schopni plne nahldnout rad prirody, nemuzeme jeste usuzovat ze existuje nejaka vyssi bytost. Co se tyka zamilovani se do hromady atomu (ctete do vysnene divky)…neodmitate pane Jochu tento fakt jen proto, ze si hledate utociste kam byste se schoval, pote co jste byl svetem vydesen? Je mnoho lidi mezi nami, zejmena stari lide, kteri miluji sve domaci mazlicky jako skoro nic jineho (ci nekoho jineho) na svete…a pritom je to take jen hromada atomu…neni to zvlastni?
Našim dětem.
Možná máte dojem, že když jsem ateista, tak mne záležitosti týkající se časového období po mé smrti nemusí (a tedy zřejmě ani nemohou) zajímat. Obávám se, že se mýlíte. Ač nevěřící, cítím odpovědnost za každé konání, které činím. A vždy si kladu otázku, zda jednám správně nebo ne – podle mých měřítek. Součástí těchto měřítek je i to, že exsituje má odpovědnost neoddělitelná od mé svobody. Chci mít děti a chci, aby i po mé smrti žili pokud možno dobře, nebo alespoň tak dobře, jak to bude možné. Chci pro ně i pro sebe čisté životní prostředí, chci pro ně i pro sebe svobodnou společnost. Svobodnou mimo jiné i v tom směru, že se dokáže účině bránit proti fanatikům všeho druhu, náboženské nevyjímaje.
Pane Charváte, píšete:
“Mnohem přesnější je dle mého soudu představa, že svět je celkem (přírody i lidí), který je nám maximálně propůjčen a z jehož správy bdueme skládat počet.”
Pokud neexistuje Bůh ani lidská duše a tudíž smrtí člověka jeho život definitivně končí, mohl bych vědět, kdo a hlavně komu bude skládat počet z mého života, až zemřu?
Pane Jochu
K vašem článku, resp. překladu C.S.Lewise.
Příroda nám také nadělila pud sebezáchovy. Zabít sám sebe z důvodů, že není nic jiného než příroda nedává smysl. Postráda-li svět smysl může to být důvod k rezignaci, nebo izolaci, ale ne ke smrti. Alespoň ne za normálních okolností. Lidé totiž nic jiného než okolní svět neznají. Pro ně je to svět – ať bez boha nebo s bohem – který je pro ně vším.
Proč nejste ochoten (nebo přesněji C.S.Lewis) ochoten přiznat přírodě její vlastní systém? Proč je z tohoto článku cítit přesvdčení, že smysl a řád může být delegován pouze někým z venčí, nějakou vyšší myslí, která smysl garantuje. Při tom příroda sama vytváří řád velmi přesvědčivě. Prostudujte si někdy atomovou mřížku a stavbu krystalů. To, že je tento řád jiného druhu, než ten Váš nemůže být důvodem k jeho odmítnutí. Jak se chovají zvířata? Tak jak jste popal, že by se chovali lidé bez řádů? Nebo se zvířata chovají racionálně, na zákaldě přírodních zákonů a nutností?
Pokud připustíme, že exsituje bůh a jeho řád dává věcem smyl, jak je to potom s lidmi, kteří žili před božím zjevením? Boží řád sice existoval, ale tito lidé o něm neměli tušení. Objektivně by pro ně měli platit ty podmínky, jakoby žádný řád neexistoval. Nebo – varianta č.2 – věřili tito lidé v nějakého jiného boha, který tento řád utváří. Proč je pak ale jejich bůh/bohové falešný a ten křesťanský ne?
Proč by mělo být poslech hudby degradován tím, že se jedná o shluk tónů a chvění vzduchu? Neslyšel jste nikdy o teorii tří světů? Podle ní existuje objektivní fyzický svět (nepoznatelný sám o sobě), individuální svět vnímaný každým jednotlivcem (to co vidím já, vy atd.) a pak svět společných idejí (kde se shodneme, že stůl je stůl, i když každý z nás vnímá konkrétní stůl trochu jinak). Z této teorie by vyplávalo, že každý vjem vycházející z reálného základu je kódován každým jednotlivcem zvlášť. Smysl věcem tedy dáváme my lidé – na základě námi poznatelné existence, osobní zkušenosti a společenských zvyklostí. Tento systém boha nijak nepopírá, ale také ho nijak nevyžaduje.
Vůbec nevyplývá, proč by svět, kde existuje pouze příroda měl být zbaven smyslu. Není vůbec jasné, proč by lidé v takovém světě byli jen hosty. A už vůbec není jasné, proč by v takovém případě měla být příroda jejich sestrou se společným stvořitelem.
Vaše přesvědčení, že cituji “Příroda nás ale nemá nic co učit. Naším úkolem je žít podle našich vlastních zákonů, nikoli podle jejich. A součástí našeho duchovního zákona je nikdy nepostavit přežití na první místo, dokonce ani ne přežití našeho druhu.” Je pro mne osobně popřením místa člověka v plánu přírody (a podle mého názoru i stvoření) a jedním z důvodů, proč nejsme křesťanem. Vaše víra, že svět nám byl dán v léno vede ve svém důsledku k nejbrutálnějšímu kořistění, které ničí přírodu a vede ke agónii celých živočišných druhů i lidí. Mnohem přesnější je dle mého soudu představa, že svět je celkem (přírody i lidí), který je nám maximálně propůjčen a z jehož správy bdueme skládat počet. Ostatně klasická konzervativní vize společnosti jako celku těch co již zemřeli, těch co žijí a těch co se teprve narodí odpovídá této mojí vizi podstatně lépe než Vaše představa.
Vaše shrnutí základního argumentu C.S Lewise navíc – alespoň kam sahají mé znalsoti logiky – není správné. Tedy nikoli vaše shrnutí, ale arguemnt sám. Cituji: “Naše mysli jsou pouze uspořádáními atomů a jejich kauzálních (tudíž determinovaných) interakcí.” Je-li na stejném principu vybudována celá příroda (podle mne ano) nevidím jediný důvod, proč by měla být lidmi rozumově nepoznatelná.
No, ono tých 6 dní je symbolika /čo povedal už sv.Augustín minimálne/, prečo tam však nie je že Boh stvoril všetko v 1 deň??? alebo všetko naraz? prečo je v bibli, že to nespravil všetko naraz so vznikom času /?/ ale v časovej postupnosti?
Samozrejme vaše ironické posmešky môžu byť – ako zaujímavý bonmot – ale ateizmus nedáva odpovede ďaleko viac ako náboženstvo, ktoré dáva odpoveď na všetko /môže si dovoliť nejaké veci ozátvorkovať ako tajomstvo, čo je aj zrejmé vzhľadom na rozdiel medzi absolútnym poznaním Boha a nedokonalosťou človreka/, pravda ak prídete s rečami o námahaní mozgovej kôry, tak od vás čakám pri vašej absolutizácii rozumu odpoveď na každú otázku, ktorú však bohužiaľ nemáte. Takže buď pán Slačálek zodpoviete /samozrejme s namáhaním vašej mozgovej kôry/ akúkoľvek vedeckú otázku a môžete potom zotrvať pri vašej absolutizácii rozumu, alebo si svoje posmešky nechajte pre seba…
Nemyslím, že bych slevoval: jako celek je Darwinova nauka jen hypotézou, jež se má testovat empiricky, nikoli slepě věřit; jako teorie vzniku člověka, tedy RACIONÁLNÍ a VOLNÍ bytosti, je prokazatelně mylná.
C.S. Lewis: On Living in an Atomic Age (?O životě v atomovém věku”), z roku 1948:
Na často mu pokládaný dotaz, jak mají lidé žít v atomovém věku, Lewis odpovídá, že stejně, jako v minulosti lidé žili v době moru či vikingských nájezdů, nebo jako i dnes žijí v době rakoviny či dopravních nehod. Jinými slovy, nezveličujme novost naší situace. Každý z nás, i všichni naši nejbližší, jsme byli odsouzeni k smrti dávno před vynálezem atomové bomby: a značná část z nás zemře nepříjemným způsobem (na rozdíl od svých předků máme jednu výhodu ? anestetika). Takže ve světě, v němž je smrt jistotou, je absurdní přeceňovat jeden vynález další možnosti smrti. Pokud tedy na nás dopadne atomová bomba, ať nás najde dělat všechny ty rozumné věci ? modlit se, pracovat, číst si, poslouchat hudbu, mýt děti, sportovat, bavit se s přáteli ? jen ne se třást strachy a myslet na bombu. Může zničit naše těla (to může i mikrob), ale nemusí ovládat naše mysli.
Někdo může namítnout, že to, co ho trápí, není smrt – ani předčasná smrt -, nýbrž ta možnost, že atomová bomba totálně zničí civilizaci.
Lewis odpovídá: a co byl váš názor na konečný osud civilizace předtím, než byla atomová bomba vynalezena? V co vyústí veškeré lidské snažení? Ta odpověď je známá všem lidem, kteří vědí alespoň něco z vědy: totiž celý ten příběh tak či onak vyústí v nicotu. Nejen naše zeměkoule, ale i slunce, celá vesmírná soustava směřují ke svému konci. Příroda je potápějící se lodí. V dlouhodobé perspektivě nepřeje životu. Pokud je příroda vším, co existuje ? jinými slovy, neexistuje Bůh ani žádný život jiného druhu mimo přírodu ? pak všechno skončí v podobě vesmíru, z něhož se život vytratil bez možnosti návratu. Dokonce nezbude ani nikdo, kdo by si jej pamatoval. Atomové bomby sice mohou zkrátit dobu trvání života, ale i kdyby bez nich trval miliardy let, je to nekonečně krátké období ve srovnání s oceány mrtvého času, jež je předcházely a budou po něm následovat.
Takže tou důležitou otázkou není, zda atomová bomba zničí civilizaci, nýbrž zda ?příroda” ? to, co zkoumají přírodní vědy ? je vším, co existuje. Pokud je odpovědí na tu druhou otázku ano, pak ta první otázka se redukuje pouze na dotaz, zda nevyhnutná frustrace všech lidských aktivit bude trochu urychlena našim vlastním konáním, místo aby nastala ve svém přirozeném čase.
Tedy otázka, již bychom se měli skutečně zabývat, je ta druhá. A pro začátek předpokládejme, že příroda je vším, co existuje. Nic nikdy neexistovalo a ani existovat nebude, než bezvýznamná hra atomů v času a prostoru. Jakousi malou náhodou z ní vzešly věci jako jsme my ? vědomé bytosti, jež vědí, že jejich vlastní vědomí je náhodným výsledkem celého nesmyslného procesu, a tudíž ono samo je nesmyslné, i když nám se zdá být důležité. V této situaci existují tři možnosti, jak se může člověk zachovat.
Za prvé, spáchat sebevraždu. Příroda mi slepě a náhodně dala vědomí, jež mě trápí, neboť požaduje smysl a hodnoty ve světě, který je postrádá. Naštěstí mám možnost zbavit se tohoto nevítaného daru. Nenechám si nadále ze sebe dělat blázna.
Za druhé, užívat si, jak jen to půjde. Vesmír je nesmyslný, ale když už jsme tu, utrhněme si, co se dá. Naneštěstí, existuje pouze málo toho, co si lze utrhnout ? pouze ty nejhrubší smyslové požitky. Nemůžete milovat dívku ? kromě v tom nejnižším animálním smyslu ? pokud víte (a stále si připomínáte), že krása její osoby i jejího charakteru jsou momentálním a náhodným produktem srážek atomů, a vaše vlastní reakce nejsou ničím jiným, než psychickým vyzařováním vašich genů. Obdobně nemůžete mít požitek z hudby, pokud si pamatujete, že je to jen chvění vzduchu, na něž tak iracionálně reaguje váš nervový systém. Jinými slovy, jak se budete dostávat od chladné smyslovosti k teplu a nadšení radosti, budete nuceni si uvědomovat beznadějný nesoulad mezi vašimi vlastními emocemi a světem, v němž skutečně žijete.
Za třetí, můžete se světu postavit. Můžete si říci: ať je iracionální, já nebudu. Ať je nelítostný, já budu mít slitování. Jakkoli kuriózním způsobem jsem vznikl, teď, když už jsem tu, budu žít podle lidských hodnot. Vím, že vesmír nakonec nade mnou zvítězí, ale já nepůjdu ke dnu bez boje. K čertu s vesmírem!
Většina z nás si vybírá tu či onu kombinaci druhého a třetího postoje. Ale oba ztroskotávají na té samé skále ? nesouladu mezi naším vlastním srdcem a přírodou. I v tom třetím postoji, jenž onen nesoulad přijímá od samého počátku, to nebude fungovat. Stavíme v něm totiž naše vlastní lidské standardy proti idiotismu vesmíru. Tedy o našich vlastních standardech mluvíme, jako kdyby byly vně vesmíru, jenž je s nimi v kontrastu; jako bychom mohli vesmír posuzovat standardy půjčenými z jiného zdroje. Ale pokud je příroda ? systém času, prostoru a hmoty ? jedinou věcí, jež existuje (jak předpokládáme), pak samozřejmě nemůže existovat žádný jiný zdroj standardů. Všechno musí být nesmysleným výsledkem slepých sil. Takže samotný základ, na němž bychom se mohli postavit přírodě, se nám drolí pod nohama. Jsou-li standardy odvozeny s nesmyslného vesmíru, rovněž musí být nesmyslné.
Veškerý materialismus nás vede k beznadějnému nesouladu mezi tím, co naše mysli tvrdí, že jsou, a tím, co skutečně musí být, pokud je materialismus pravdivý. Tvrdí, že jsou duchem; tj. rozumem, jenž poznává skutečnost a má svobodnou vůli. Ale pokud je materialismus pravdivý, mysli musí být pouze uspořádáními atomů v naší lebce v iracionální kauzalitě. Nikdy nemyslíme myšlenku, protože je pravdivá, nýbrž pouze proto, že slepá příroda nás nutí si ji myslet. Nikdy nekonáme skutek proto, že je správný, nýbrž pouze proto, že slepá příroda nás nutí ho konat. Až když si uvědomíme tento absurdní závěr, jsme ochotni popřát sluchu hlasu, jenž nám šeptá: ?Ale co když jsme duchové? Co když nejsme výhonky přírody??”
Neboť materialistický závěr je skutečně neuvěřitelný. Protože poznáváme-li přírodu pouze tak, že věříme svým smyslům, a když nás takto poznaná příroda prostřednictvím přírodních věd učí, že naše mysli jsou pouze náhodnými uspořádáními atomů, pak je zde někde omyl: neboť kdyby tomu tak bylo, pak i samotné vědy budou náhodnými uspořádáními atomů, a my bychom neměli žádný důvod jim věřit. Existuje pouze jedna možnost, jak uniknout z této slepé uličky. Tím, že přijmeme, že jsme skutečně duchy, volními a racionálními bytostmi, v současnosti obývajícími iracionální vesmír, z něhož odvozeni nejsme. Jsme zde cizinci, kteří pocházejí odněkud jinud. Příroda není jedinou věcí, jež existuje. Existuje i ?druhý svět”, a z něho pocházíme. A to vysvětluje, proč se zde necítíme jako doma. Kdybychom byli pouze přírodními tvory, a tento svět byl jediným světem, jak bychom mohli zjistit, že jeho zákony jsou tak strašné nebo tak směšné? Neexistuje-li nikde nic přímé, jak jsme mohli zjistit, že příroda je tak křivá?
Ale co je pak příroda, a jak jsme se octli uvězněni v systému, jenž je nám tak cizí? Když si uvědomíme, že příroda není vším, odpověď bude celkem přijatelná. Ta hrozná věc není naší Matkou, pouze sestrou ? ona a my máme společného Stvořitele. Nejsme zde jako vězni, nýbrž jako kolonisté. Příroda, v níž jsou prvky zla, je stejně jako my – i když odlišným způsobem – Stvořiteli odcizená; i když v ní, stejně jako v nás, záblesky staré krásy zůstávají. Ale nemáme je zbožňovat, nýbrž máme mít z nich potěšení. Příroda nás ale nemá nic co učit. Naším úkolem je žít podle našich vlastních zákonů, nikoli podle jejich. A součástí našeho duchovního zákona je nikdy nepostavit přežití na první místo, dokonce ani ne přežití našeho druhu. Rozhodně se musíme učit chápat, že přežití člověka na Zemi – natož pak našeho národa, kultury či třídy -, nestojí za to, pokud je není možné dosáhnout prostřednictvím ctihodných a milosrdných prostředků.
Tato oběť není až tak velká, jak se zdá. Nic není více schopno zničit druh či národ, než odhodlání přežít za každou cenu. Ti, jimž jde o něco více než zachování civilizace, jsou těmi jedinými lidmi, kteří mají vůbec naději civilizaci zachovat. Ti, kdo si přejí Nebe, nejlépe slouží Zemi. Ti, kdo milují člověka méně než Boha, činí pro člověka nejvíce. ? uzavírá C. S. Lewis svůj esej.
Zkusme si celou věc opět zrekapitulovat a upozornit na argumenty pro naše pojednání relevantní. Pokud je člověk čistě materiální entitou, nejenže nemůže nic s jistotou poznávat, ale celá přírodní ?věda” je vnitřně rozporná. Podle níž totiž poznáváme realitu (čistě materiální) pouze empiricky, tj. prostřednictvím svých smyslů. A takto poznaná příroda nás prostřednictvím přírodních věd učí, že naše mysli jsou pouze uspořádáními atomů a jejich kauzálních (tudíž determinovaných) interakcí. Je-li tomu tak, pak i ono samotné poznání, jež nás přírodní vědy naučily, je důsledkem těchto uspořádání atomů a jejich interakcí. Tedy je něčím, k čemuž jsem fyzikálními zákony determinovány. Pak ale nemáme žádný důvod jim věřit, neboť je to něco, čehož pravdivost si nemůžeme ověřit vzhledem k tomu, že jsem k tomu determinovaní. Jinými slovy, ?věda” nás učí, že jí nemůžeme věřit?
Tomu se lze vyhnout pouze jediným způsobem: vzít vážně ten fakt, že má-li být člověk schopen cokoli poznávat skutečně, nemůže být materiálně determinovanou bytostí. Naopak, musí být volní, racionální bytostí, nikoli pouze materiální, nýbrž i duchovní. Z toho ale plyne, že každý materialistický a deterministický model člověka je nutně nepravdivý; je redukcionistický (navíc i vnitřně rozporný, jak jsme viděli). A to platí pro všechny materialistické modely ? Darwinovu evoluci, podle níž se člověk vyvinul z nižších druhů, marxistický dialektický materialismus, nacistický rasovo-evolucionistický materialismus, i Dawkinsův genocentrismus.
S pozdravem,
RJ
Všímáte si, že docela slevujete – nejdřív napíšete, že ta teorie je úplně jistě a prokazatelně mylná, a pak napíšete, že jste jen upozorňoval, že to není Písmo svaté, nýbrž jen hypotéza. V tom se s vámi zajisté shodnu, dodám ovšem, že narozdíl od toho svatého písma je podepřená vědeckým zkoumáním a teoretickou úvahou.
Na váš důkaz se opravdu těším. Třeba mě obrátíte a uděláte ze mě integrálního katolíka
)
Zajisté to nebyl důkaz – na 4 řádcích filosofický důkaz provést nelze. Bylo to jen upozornění, že Darwinova teorie není Písmo svaté, nýbrž jen hypotéza. Pokud jde o vznik člověka, ať již trval miliony let, vždy je tady problém “přechodu” z nečlověka na člověka. Nečlověk nemůže mít za potomka člověka. Důkaz, že člověk se nemohl vyvinout z nižších tvorů bez inteligentního zásahu umístím na stránky v pondělí.
Jediné, co je prokazatelné a úplně jisté, je to, že tvar slova “tvor” je při druhém použití toho slova ve druhé řádce vašeho příspěvku chybný. Nic jiného jste nedokázal. Jediné, co se dá odpovědět na poslední tři věty vašeho příspěvku je jediná otázka: “PROČ?” Žádné důkazy pro svou nezměrnou jistotu jste nepředložil. Já osobně pokládám za pravděpodobné tvrzení, že rozum a svobodná vůle se mohly vyvinout z “nižších” kognitivních schopností během milionů let jejich užív,ání a nevím čím, krom aprioristických výkřiků jaké jste předvedl, to chcete vyvracet.