Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
A ještě k tom, jak dnes mužu přistupují k ženám: myslím, že je vnímají právě v jejich samostatné existenci, jako své partnery s vlastním, stejně hodnotným úsudkem a cítěním jako mají oni sami – jestli chceš vidět, jak to bylo dřív, přečti si třeba pasáže týkající se žen z tebou jisté oblíbené Summy Tomáše Akvinského
Samozřejmě by se dalo namítnout, že nějakému páru zlo vzniká, pokud nemají dítě – v tom smyslu, že kdyby toto dítě měli a mohli posoudit svůj stav před a po, dali by přednost stavu, v němž dítě mají. Ale zaprvé, není to obecně jisté, protože spousta lidí, která dítě má, to posuzuje opačně, a zadruhé, část naší diskuse byla věnována omezení počtu dětí a týkala se i párů, které jedno či dvě děti mají nebo chtějí mít. Jaké zlo by jim vznikalo pak? Maximálně by se dalo říci, že by třeba vznikalo zlo dětem s žádnými nebo jen jedním sourozencem, ale to už je jiný problém, ještě mnohem spornější.
A k tomu smíšení dobra se zlem: myslel jsem to tak, že když tu to dítě vůbec není (ani jako zárodek), tak nikomu žádné zlo nevzniká. Kdežto když tu je nechtěně nebo jako důsledek nátlaku (např. morálního), tak už je tu zlo vůči těm, kdo ho zplodili, zlo, které se pak obvykle obrací i proti tomu dítěti. A i kdyby se rodičům podařilo s vypětím všech sil uchránit dítě zcela od toho, aby bylo zasaženo tím zlem (nechtěným omezením ve věcech, které považují za důležité, apod.), které zasáhlo je, tak pořád zůstává to zlo, které zasáhlo je.
A zlo samozřejmě vždy musí posuzovat ten, komu je činěno, kdo něco, co je mu činěno, jako zlé vnímá.
“Některým mužům to nahání strach, nebo je jim to přinejmenším nepohodlné” – no, to je pravda, jen se mi zdá, že to nevyvrací to, co jsem psal – spíš to hodně říká o těch mužích, o malé síle jejich osobnosti apod. U celibátu: přece jen si myslím, že JE církví propagován jako vyšší stav – ono by úplně stačilo, aby byl propagován jako srovnatelný – nikde v envyklikách, katechismu apod. přece nenajdete větu jako “člověk by měl při volbě svého povolání k manželství či celibátu brát ohled na aktuální populační stav světa”. Snad by se jen dalo říci, že se věří, že povolání k celibátu v sobě bude vždy cítit míň lidí než by ohrožovalo udržení populace – na druhé straně se připouští, že lidé čtou docela často Boží signály mylně a ve volbě povolání se zmýlí… takže jste mě pořád nepřesvědčila.
Možnost volit v sobě samozřejmě možnost omylu nese. Obceně je ale možnost volit vždy dobrá, a priori. A dřív takto rozsáhlá možnost volit neexistovala. A ke “zlákání” – lze také docela dobře říci, že se spousta žen nechala zlákat tím míň dítě velmi brzy a později toho litovala. Mnohem lepší mi přijde rozšířit ty hranice přirozenosti (například věku, v němž žena může mít dítě) než se nutit do toho “sakra, tikají mi biologické hodiny”, honem rychle si musím najít nějakého chlapa, i když jsem do téhle chvíle toho, koho bych opravdu chtěla jako otce svého dítěte, nepoznala”.
Ad : “ženy jsou mnohem sebevědomější, volí si vlastní seberealizace, nečekají v koutě, až si je někdo vezme – pokud se jim někdo líbí, jsou mnohem aktivnější než dřív apod” rozhodne nepovazuji za zadny extra uspech. Myslim, ze nam to spise nesluai a to bez legrace. Nekterym muzum to nahani strach, nebo je jim to prinejmensim nepohodlne.
Ad nadrazenost celibatu nad zivotem v manzelstvi – to je samozrejme nesmysl, ze by cirkev propagovala celibat jako vyssi a zadouci stav pro kazdeho i na ukor toho, ze by se tim lidstvo prestalo rozmnozovat.
POvolani k celibatu je vysadou, ale neni pro kazdeho – uz proto, ze bychom vymreli.
Cirkev povazuje sexualni styk mezi manzely za dobro samo o sobe – ano, ale zasadne jen pokud se neuzavira prijeti zivota.
A ad “narození ditete by bylo dobrem smíaeným se zlem” – neni mi jasne, co minite tim zlem a kdo ho posuzuje. Kdo rekne: tak tohle zlo je jeste snesitelne, a tohle uz pro to, aby mohl prijit na svet novy clovek unosne neni..Obavam se, ze tady jsme na tenkem lede.
Anebo opet na zacatku : zeny jsou dnes skutecne mnohem sebevdomejsi, voli si vlastni seberealizaci..A casto voli mylne. Nechaji se zlakat karierou, sebeprosazenim ve svete, v obchode..a propasnou dobu, kdy jsou prirozene otevrene zrozeni noveho zivota. Pak si v 66 berou na pomoc vedu, aby jim zajistila to, cim pohrdly, kdyz jim to Buh,jediny a pravy darce zivota, nabizel.
Samozřejmě, jsou názory, spíš vyšlé z křes´tanství než křesťanské, které ten důraz na množení se ještě stimulují – pro mormony se např. do lidských těl vtělují duše, které Bůh již zplodil se svými duchovními ženami – takže duše preexistují a jen čekají, až se objeví vhodné tělo. A tím, že neplodíš další dítě, tedy působíš zlo, protože tvé dítě již existuje jako duše a ty mu bráníš vejít do světa. Zdá se mi, že někteří křesťané mají k téhle víře sympatie v tomto smyslu, že podle nich duše preexistují (bůh je již stvořil) a mohou navždy zůstat v této preexistenční fázi, pokud jim nepomůžeš ke vtělení.
Ještě pár věcí by asi bylo dobré říct. Pokud vím, tak třeba katolická církev vždy uznávala některé důvody, proč člověk děti mít nechce – jako je kněžství nebo mništví. Dokonce bych řekl, že tento život (spojený s celibátem) byl považován za určitým způsobem lepší, nezávisle na tom, koli lidí do tohto stavu vstoupí (i kdyby to byli např. všichni a celé lidstvo během pár desetiletí vymřelo). Byla tam jen nutnost zříci se z dobrých důvodů (někteří katol. autoři uvažovali i o jiných něž řečených – např. o vědeckém výzkumu, který např. podle jedné knihy Hugha Bensona budou v budoucnu provozovat jen mniši nebo kněží) sexuality. Přitom ale katol. církev uznává sexualitu mezi manželi jako dobro nezávisle na tom, zda z ní v konkrétním případě budou děti nebo ne – pokud vím, tak žádný zákaz sexuality pro neplodné páry neexistuje. Pokud je sexualita samostatným dobrem a hrozí, že by narození dítěte bylo dobrem smíšeným se zlem, tak je myslím v pořádku tomu zabránit – způsobem, který nezničí již vzniklého člověka (nejsem plně přesvědčen o tom, že člověk vzniká už spojením pohlavních buněk, ale považuji to za dost velké riziko, abych to přinejmenším pro sebe tak vnímal).
A že by poklesla sebeúcta žen, to se mi už nezdá vůbec – ženy jsou mnohem sebevědomější, volí si vlastní seberealizace, nečekají v koutě, až si je někdo vezme – pokud se jim někdo líbí, jsou mnohem aktivnější než dřív apod. Dnes by myslím málokterou ženu napdalo vzít si někoho, protože to chtějí její rodiče, protože ten člověk je bohatý a zajistí ji finančně apod. – rozhodně si myslí, že tak postupuje podstatně méně žen než dříve.
1. “Abstinence je, že neděláš nic. Tedy ani nic zlého.” To NENÍ logické. Nečinění je forma činu, tím, že něco nečiníš, způsobuješ nějaký důsledek, který připouštíš nebo chceš – například ten, že omezíš počet svých dětí. Že nečinění není formou činu, a tedy ani hříchem, se ohánějí alibisté. Navíc samozřejmě takové nečinění u periodické sexuální abstinence znamená dost činů předem – měřit si bazální teploty, vypočítat si neplodné dny apod. Na podporu svého tvrzení, že je na světě málo lidí, si uvedl jen obecné fráze, které nejsou úplně nepravdivé, ale jejich platnost je mnohem omezenější, pokud je důkladně analyzuješ – v podstatě je za tím tvá víra, že ať už bude počet lidí v omezeném prostoru jakkoliv velký, ti lidé vždy přijdou na způsob, jak by jich mohlo být ještě víc a přitom jim to neškodilo. To je ale proti základním fyzikálním zákonům. Tvrzení, že “člověk vyprodukuje více, než zkonzumuje”, je strašně obecné. Člověk netvoří z ničeho, jen přetváří a to přetváření má zase meze dané materiálem, časem, fyzikálními zákony apod. (KOnkrétních příkladů je spousta – potřebuješ teplo, energie, ty musíš nějak získat degradací energetických zdrojů nebo z omezených obnovitelných zdrojů, apod.) Jinak, proti vládě zákona, vlastnických práv (těch ale v omezené míře, jak to třeba činí katol. soc. nauka) a lidské tvořivosti nic nemám.
2. Humanismus je asi založen na spoustě věcí a bude se lišit podle svých jednotlivých zastánců. Řekl bych, že tvé vymezení celkem platí “člověk má hodnotu, je dobrem”. Otázka je, co z toho pak plyne: jestli druhové uvažování: “Člověk je dobrem, tudíž toho dobra musí být co nejvíc, tudíž se maximálně množme a všechno tomu podřiďme” – takové uvažování nakonec končí u popření OBSAHU tohoto humanismu, totiž úcty a hodnoty konkrétního existujícího života (lze to trochu přirovnat k socialistickému “vše pro člověka”, kdy se ve jménu kolektivu nakonec popřel jedinec).
3. Pohlavní styk může mít VŽDY za následek dítě – ať už se chráníš sebelíp (snad s výjimkou sterilizace). Před zavedením antikoncepce bylo toto riziko jen výrazně vyšší (přerušovaná soulož apod.). Vynutitelnost alimentů a metody určování otcovství navíc byly podstatně horší než dnes.
Obecně: myslíš si, že je dobré, aby lidé konali dobré věci ne proto, že je za dobré považovají, ale proto, že je za dobré považuje někdo jiný? To je přece a priori špatné, pak snad ani nemůžeš říci, že konají dobré věci (vůči sobě – samozřejmě tím mohou působit dobro druhým).
Navíc dříve ta relativní snadnost nechtěného otěhotnění mohla snadno vést k tomu, že pár čekal dítě a vzal se dříve, než se pořádně, po všech stránkách, tj. i sexuálně, poznal. Když jsem psal o názoru žen, myslel jsem to i tak, že kdybys vzal inteligentní, samostatně myslící a citově hlubokou ženu např. z roku 1910 a přenesl ji do roku 1990, tak by dala přednost svému postavení v roce 1990. Ale to je samozřejmě spekulace, připouštím. Jen vím, že ta změna sama nenastala, že za ni bojovaly miliony ZEJMENA žen mnoho let a za dosti velkých obětí. Problém vidím i v tom, že prostě nemůžeš mluvit o tom, jaký názor měla většina žen na tuto otázku v dobách, kdy např. vůbec neexistovalo volební právo žen ani relevantní průzkumy. Na extázi mám trochu jiný názor než ty, ale to je zásadnější problém, kdo je oprávněn to posoudit. Někdo nebere extázi, pak potká lidi, kteří mluví hodně zajímavě o jejích účincích a tento člověk začne extázi považovat za zajímavou pro svůj duševní a duchovní vývoj. Začne ji brát. Po nějakém čase začne mít pocit, že se potenciál té drogy pro něj vyčerpal a brát ji přestane. Je možné, že ho mírně negativně ovlivní tělesně (zatím lékařsky nejasné – záleží mj. na intenzitě dávek apod.), což tento člověk uzná, ale duchovní přínos považuje za mnohem podstatnější. Teď popisuju cestu jednoho mého kamaráda. Pokud jde o mě, dal jsem si asi před 3 lety 3 tablety extáze najednou a bylo to pro mě dost důležité, ale větší zkušenost s tím nemám. Ale kdybych neměl žádnou, tak bych si asi netroufal se k tomu vůbec vyjadřovat . Ale je samozřejmě možné, že ty to posuzuješ jinak a vydíš lidi před a po požití extáze jinak než já, a respektuji tento postoj – já bych taky nikoho nezabil, abych si ověřil, jaké to je, důvodem je prostě to, že vidím vraždu jako špatnou pro sebe i pro jiné a nemám pocit, že by vrah vraždou prodělal nějakou pozitivní duchovní změnu.
já myslím, že nějaké argumenty jsem přeci jen uvedl. Ale k Tvým otázkám.
1. Nejsem mimo katolickou nauku. Zdrženlivost či abstinence není blokováním inherentního dobra v aktu přítomného, a tedy sama o sobě není zlá. Použití umělé antikoncepce však onen proti-lidský záměr i účinek obsahuje, proto je zlé. Abstinence je, že neděláš nic. Tedy ani nic zlého. Logické, že?
Navíc si myslím, že je velkou bublinou a trapným mýtem, že na Zemi je příliš mnoho lidí. Ve skutečnosti je na světě příliš málo lidí. Člověk je tvor tvořivý a za svůj život má schopnost vyprodukovat více, než zkonzumuje. Bída není produktem existence velkého počtu lidí, nýbrž častokrát příliš malého počtu lidí, či vnějších omezení, která jim neumožňují rozvinout jejich tvořivost. Vláda zákona, vlastnická práva a lidská tvořivost vedou k tvorbě bohatství a k blahobytu, popření byť jen jediné z nich vede k chudobě.
2. Humanismus, pokud vím, je založen na myšlence, že člověk má hodnotu, je dobrem. Použití antikoncepce je založeno na myšlence, že nový člověk je přítěž a není dobrem. Myslíš, že by byl hodně humanistický ten “humanismus”, který by hlásal: mějme úctu ke všem žijícím lidem, ale, probůh, už se nemnožme, aby ani jeden další člověk nevznikl? (To byla mozice některých manichejských sekt.) Je toto skutečně humanistická pozice? Oslavba jen žijícíh lidí, ale odpor ke všem, kteří by jinak mohli vzniknout?
3. Vždy je jen málo lidí ctnostných – dobrých pro dobro ctnosti samotné. Dobré chování lidí má někdy pomocné berličky, které jsou jiného charakteru, než je ctnost samotná. Např. mnozí lidé nekonají špatné věci ne proto, že ty věci jsou špatné a to je dostatečný důvod pro jejich nekonání, nýbrž je nekonají proto, že si řeknou, co by o tom řekli jiní lidé a co by si o mě mysleli! A tak to bylo i v době před antikoncepcí: právě povědomí o tom, že předmanželský či obecně nelegitimní pohlavní styk může mít za následek nechtěné dítě, vedl k tomu, že muži k ženám a ženy samy k sobě přistupovali opatrněji a ohleduplněji. Měli silnou motivaci, aby sexuálnímu styku předcházel oboustranný závazek starat se o partnera, vzít na sebe odpovědnost za milovanou osobu a mít na zřeteli její permanentní dobro. Tedy manželství.
Antikoncepce to všechno změnila: sexuální styk je nahlížen jako něco, co není nic moc – jakási dobrá zábava, asi jako tenis, či maryáš. A lidé k sobě přistupují mnohem více jako k prostředkům ke svému potšešení, než jako k cílům samým o sobě a subjektům s vlastní inherentní hodnotou.
Jistě, různí lidé žili ve všech dobách. Ale v průměru: nemyslíš, že průměrný muž v roce 1910, nebo 1920, nebo 1930 se choval k ženě, o kterou stál, galantněji a slušněji než průměrný muž v roce 1970, 1980 nebo 1990? Já si to myslím. A myslím si taky, že průměrná žena v té době první byla vychována k větší sebeúctě – kterou se i řídila -, než průměrná žena v té době druhé. Názor dnešních většin je irelevantní: když já tvrdím, že nastala kulturní změna k horšímu, Tvůj argument, že tu změnu dnes chce většina žen, nevyvrací, že to byla změna k horšímu. Říká jen, že nějaká změna nastala a většina dnes má jiný názor než měla většina předtím. Kdysi droga extáze nebyla konzumována. Když tvrdím, že její konzumování je změnou k horšímu, Tvým protiargumentem nemůže být průzkum mínění u těch, kdo extázi propadli.
Moslimská civilizace měla a má pokryvené a špatné vztahy muzi muži a ženami od samého počátku. To je non sequitur. Mě nezajímá moslimská civilizace, ani žádná jiná, kromě naši ušlechtilé západní civilizaci. To je jako kdybych já řekl, že jsou nějaká hezká jablíčka, ale jeden určitý chemický postřik jim nedělá dobře – v jehož důsledku jsou již méně hezká. A Ty bys mi namítal, že někde jinde jsou nějaká jiná, planá, nehezká jabka, a ta jsou nehezká, i když žádný chemický postřik nemají. No budiž, nemají, ale co je to za argument proti mému tvrzení, že ošklivý chemický poostřik nemá být dáván na hezká jablíčka? Víš, západní civilizace, to je takové hezké jablíčko, a antikoncepce – ten ošklivý chemický postřik – to je vada na jeho kráse. A žádná planá jabka někde jinde na tom nic nemění.
A ještě k tom, jak dnes mužu přistupují k ženám: myslím, že je vnímají právě v jejich samostatné existenci, jako své partnery s vlastním, stejně hodnotným úsudkem a cítěním jako mají oni sami – jestli chceš vidět, jak to bylo dřív, přečti si třeba pasáže týkající se žen z tebou jisté oblíbené Summy Tomáše Akvinského
Samozřejmě by se dalo namítnout, že nějakému páru zlo vzniká, pokud nemají dítě – v tom smyslu, že kdyby toto dítě měli a mohli posoudit svůj stav před a po, dali by přednost stavu, v němž dítě mají. Ale zaprvé, není to obecně jisté, protože spousta lidí, která dítě má, to posuzuje opačně, a zadruhé, část naší diskuse byla věnována omezení počtu dětí a týkala se i párů, které jedno či dvě děti mají nebo chtějí mít. Jaké zlo by jim vznikalo pak? Maximálně by se dalo říci, že by třeba vznikalo zlo dětem s žádnými nebo jen jedním sourozencem, ale to už je jiný problém, ještě mnohem spornější.
A k tomu smíšení dobra se zlem: myslel jsem to tak, že když tu to dítě vůbec není (ani jako zárodek), tak nikomu žádné zlo nevzniká. Kdežto když tu je nechtěně nebo jako důsledek nátlaku (např. morálního), tak už je tu zlo vůči těm, kdo ho zplodili, zlo, které se pak obvykle obrací i proti tomu dítěti. A i kdyby se rodičům podařilo s vypětím všech sil uchránit dítě zcela od toho, aby bylo zasaženo tím zlem (nechtěným omezením ve věcech, které považují za důležité, apod.), které zasáhlo je, tak pořád zůstává to zlo, které zasáhlo je.
A zlo samozřejmě vždy musí posuzovat ten, komu je činěno, kdo něco, co je mu činěno, jako zlé vnímá.
“Některým mužům to nahání strach, nebo je jim to přinejmenším nepohodlné” – no, to je pravda, jen se mi zdá, že to nevyvrací to, co jsem psal – spíš to hodně říká o těch mužích, o malé síle jejich osobnosti apod. U celibátu: přece jen si myslím, že JE církví propagován jako vyšší stav – ono by úplně stačilo, aby byl propagován jako srovnatelný – nikde v envyklikách, katechismu apod. přece nenajdete větu jako “člověk by měl při volbě svého povolání k manželství či celibátu brát ohled na aktuální populační stav světa”. Snad by se jen dalo říci, že se věří, že povolání k celibátu v sobě bude vždy cítit míň lidí než by ohrožovalo udržení populace – na druhé straně se připouští, že lidé čtou docela často Boží signály mylně a ve volbě povolání se zmýlí… takže jste mě pořád nepřesvědčila.
Možnost volit v sobě samozřejmě možnost omylu nese. Obceně je ale možnost volit vždy dobrá, a priori. A dřív takto rozsáhlá možnost volit neexistovala. A ke “zlákání” – lze také docela dobře říci, že se spousta žen nechala zlákat tím míň dítě velmi brzy a později toho litovala. Mnohem lepší mi přijde rozšířit ty hranice přirozenosti (například věku, v němž žena může mít dítě) než se nutit do toho “sakra, tikají mi biologické hodiny”, honem rychle si musím najít nějakého chlapa, i když jsem do téhle chvíle toho, koho bych opravdu chtěla jako otce svého dítěte, nepoznala”.
Ad : “ženy jsou mnohem sebevědomější, volí si vlastní seberealizace, nečekají v koutě, až si je někdo vezme – pokud se jim někdo líbí, jsou mnohem aktivnější než dřív apod” rozhodne nepovazuji za zadny extra uspech. Myslim, ze nam to spise nesluai
a to bez legrace. Nekterym muzum to nahani strach, nebo je jim to prinejmensim nepohodlne.
Ad nadrazenost celibatu nad zivotem v manzelstvi – to je samozrejme nesmysl, ze by cirkev propagovala celibat jako vyssi a zadouci stav pro kazdeho i na ukor toho, ze by se tim lidstvo prestalo rozmnozovat.
POvolani k celibatu je vysadou, ale neni pro kazdeho – uz proto, ze bychom vymreli.
Cirkev povazuje sexualni styk mezi manzely za dobro samo o sobe – ano, ale zasadne jen pokud se neuzavira prijeti zivota.
A ad “narození ditete by bylo dobrem smíaeným se zlem” – neni mi jasne, co minite tim zlem a kdo ho posuzuje. Kdo rekne: tak tohle zlo je jeste snesitelne, a tohle uz pro to, aby mohl prijit na svet novy clovek unosne neni..Obavam se, ze tady jsme na tenkem lede.
Anebo opet na zacatku : zeny jsou dnes skutecne mnohem sebevdomejsi, voli si vlastni seberealizaci..A casto voli mylne. Nechaji se zlakat karierou, sebeprosazenim ve svete, v obchode..a propasnou dobu, kdy jsou prirozene otevrene zrozeni noveho zivota. Pak si v 66 berou na pomoc vedu, aby jim zajistila to, cim pohrdly, kdyz jim to Buh,jediny a pravy darce zivota, nabizel.
Samozřejmě, jsou názory, spíš vyšlé z křes´tanství než křesťanské, které ten důraz na množení se ještě stimulují – pro mormony se např. do lidských těl vtělují duše, které Bůh již zplodil se svými duchovními ženami – takže duše preexistují a jen čekají, až se objeví vhodné tělo. A tím, že neplodíš další dítě, tedy působíš zlo, protože tvé dítě již existuje jako duše a ty mu bráníš vejít do světa. Zdá se mi, že někteří křesťané mají k téhle víře sympatie v tomto smyslu, že podle nich duše preexistují (bůh je již stvořil) a mohou navždy zůstat v této preexistenční fázi, pokud jim nepomůžeš ke vtělení.
Ještě pár věcí by asi bylo dobré říct. Pokud vím, tak třeba katolická církev vždy uznávala některé důvody, proč člověk děti mít nechce – jako je kněžství nebo mništví. Dokonce bych řekl, že tento život (spojený s celibátem) byl považován za určitým způsobem lepší, nezávisle na tom, koli lidí do tohto stavu vstoupí (i kdyby to byli např. všichni a celé lidstvo během pár desetiletí vymřelo). Byla tam jen nutnost zříci se z dobrých důvodů (někteří katol. autoři uvažovali i o jiných něž řečených – např. o vědeckém výzkumu, který např. podle jedné knihy Hugha Bensona budou v budoucnu provozovat jen mniši nebo kněží) sexuality. Přitom ale katol. církev uznává sexualitu mezi manželi jako dobro nezávisle na tom, zda z ní v konkrétním případě budou děti nebo ne – pokud vím, tak žádný zákaz sexuality pro neplodné páry neexistuje. Pokud je sexualita samostatným dobrem a hrozí, že by narození dítěte bylo dobrem smíšeným se zlem, tak je myslím v pořádku tomu zabránit – způsobem, který nezničí již vzniklého člověka (nejsem plně přesvědčen o tom, že člověk vzniká už spojením pohlavních buněk, ale považuji to za dost velké riziko, abych to přinejmenším pro sebe tak vnímal).
A že by poklesla sebeúcta žen, to se mi už nezdá vůbec – ženy jsou mnohem sebevědomější, volí si vlastní seberealizace, nečekají v koutě, až si je někdo vezme – pokud se jim někdo líbí, jsou mnohem aktivnější než dřív apod. Dnes by myslím málokterou ženu napdalo vzít si někoho, protože to chtějí její rodiče, protože ten člověk je bohatý a zajistí ji finančně apod. – rozhodně si myslí, že tak postupuje podstatně méně žen než dříve.
Ahoj Romane, k tvé odpovědi:
. Ale je samozřejmě možné, že ty to posuzuješ jinak a vydíš lidi před a po požití extáze jinak než já, a respektuji tento postoj – já bych taky nikoho nezabil, abych si ověřil, jaké to je, důvodem je prostě to, že vidím vraždu jako špatnou pro sebe i pro jiné a nemám pocit, že by vrah vraždou prodělal nějakou pozitivní duchovní změnu.
1. “Abstinence je, že neděláš nic. Tedy ani nic zlého.” To NENÍ logické. Nečinění je forma činu, tím, že něco nečiníš, způsobuješ nějaký důsledek, který připouštíš nebo chceš – například ten, že omezíš počet svých dětí. Že nečinění není formou činu, a tedy ani hříchem, se ohánějí alibisté. Navíc samozřejmě takové nečinění u periodické sexuální abstinence znamená dost činů předem – měřit si bazální teploty, vypočítat si neplodné dny apod. Na podporu svého tvrzení, že je na světě málo lidí, si uvedl jen obecné fráze, které nejsou úplně nepravdivé, ale jejich platnost je mnohem omezenější, pokud je důkladně analyzuješ – v podstatě je za tím tvá víra, že ať už bude počet lidí v omezeném prostoru jakkoliv velký, ti lidé vždy přijdou na způsob, jak by jich mohlo být ještě víc a přitom jim to neškodilo. To je ale proti základním fyzikálním zákonům. Tvrzení, že “člověk vyprodukuje více, než zkonzumuje”, je strašně obecné. Člověk netvoří z ničeho, jen přetváří a to přetváření má zase meze dané materiálem, časem, fyzikálními zákony apod. (KOnkrétních příkladů je spousta – potřebuješ teplo, energie, ty musíš nějak získat degradací energetických zdrojů nebo z omezených obnovitelných zdrojů, apod.) Jinak, proti vládě zákona, vlastnických práv (těch ale v omezené míře, jak to třeba činí katol. soc. nauka) a lidské tvořivosti nic nemám.
2. Humanismus je asi založen na spoustě věcí a bude se lišit podle svých jednotlivých zastánců. Řekl bych, že tvé vymezení celkem platí “člověk má hodnotu, je dobrem”. Otázka je, co z toho pak plyne: jestli druhové uvažování: “Člověk je dobrem, tudíž toho dobra musí být co nejvíc, tudíž se maximálně množme a všechno tomu podřiďme” – takové uvažování nakonec končí u popření OBSAHU tohoto humanismu, totiž úcty a hodnoty konkrétního existujícího života (lze to trochu přirovnat k socialistickému “vše pro člověka”, kdy se ve jménu kolektivu nakonec popřel jedinec).
3. Pohlavní styk může mít VŽDY za následek dítě – ať už se chráníš sebelíp (snad s výjimkou sterilizace). Před zavedením antikoncepce bylo toto riziko jen výrazně vyšší (přerušovaná soulož apod.). Vynutitelnost alimentů a metody určování otcovství navíc byly podstatně horší než dnes.
Obecně: myslíš si, že je dobré, aby lidé konali dobré věci ne proto, že je za dobré považovají, ale proto, že je za dobré považuje někdo jiný? To je přece a priori špatné, pak snad ani nemůžeš říci, že konají dobré věci (vůči sobě – samozřejmě tím mohou působit dobro druhým).
Navíc dříve ta relativní snadnost nechtěného otěhotnění mohla snadno vést k tomu, že pár čekal dítě a vzal se dříve, než se pořádně, po všech stránkách, tj. i sexuálně, poznal. Když jsem psal o názoru žen, myslel jsem to i tak, že kdybys vzal inteligentní, samostatně myslící a citově hlubokou ženu např. z roku 1910 a přenesl ji do roku 1990, tak by dala přednost svému postavení v roce 1990. Ale to je samozřejmě spekulace, připouštím. Jen vím, že ta změna sama nenastala, že za ni bojovaly miliony ZEJMENA žen mnoho let a za dosti velkých obětí. Problém vidím i v tom, že prostě nemůžeš mluvit o tom, jaký názor měla většina žen na tuto otázku v dobách, kdy např. vůbec neexistovalo volební právo žen ani relevantní průzkumy. Na extázi mám trochu jiný názor než ty, ale to je zásadnější problém, kdo je oprávněn to posoudit. Někdo nebere extázi, pak potká lidi, kteří mluví hodně zajímavě o jejích účincích a tento člověk začne extázi považovat za zajímavou pro svůj duševní a duchovní vývoj. Začne ji brát. Po nějakém čase začne mít pocit, že se potenciál té drogy pro něj vyčerpal a brát ji přestane. Je možné, že ho mírně negativně ovlivní tělesně (zatím lékařsky nejasné – záleží mj. na intenzitě dávek apod.), což tento člověk uzná, ale duchovní přínos považuje za mnohem podstatnější. Teď popisuju cestu jednoho mého kamaráda. Pokud jde o mě, dal jsem si asi před 3 lety 3 tablety extáze najednou a bylo to pro mě dost důležité, ale větší zkušenost s tím nemám. Ale kdybych neměl žádnou, tak bych si asi netroufal se k tomu vůbec vyjadřovat
No, Mirku,
já myslím, že nějaké argumenty jsem přeci jen uvedl. Ale k Tvým otázkám.
1. Nejsem mimo katolickou nauku. Zdrženlivost či abstinence není blokováním inherentního dobra v aktu přítomného, a tedy sama o sobě není zlá. Použití umělé antikoncepce však onen proti-lidský záměr i účinek obsahuje, proto je zlé. Abstinence je, že neděláš nic. Tedy ani nic zlého. Logické, že?
Navíc si myslím, že je velkou bublinou a trapným mýtem, že na Zemi je příliš mnoho lidí. Ve skutečnosti je na světě příliš málo lidí. Člověk je tvor tvořivý a za svůj život má schopnost vyprodukovat více, než zkonzumuje. Bída není produktem existence velkého počtu lidí, nýbrž častokrát příliš malého počtu lidí, či vnějších omezení, která jim neumožňují rozvinout jejich tvořivost. Vláda zákona, vlastnická práva a lidská tvořivost vedou k tvorbě bohatství a k blahobytu, popření byť jen jediné z nich vede k chudobě.
2. Humanismus, pokud vím, je založen na myšlence, že člověk má hodnotu, je dobrem. Použití antikoncepce je založeno na myšlence, že nový člověk je přítěž a není dobrem. Myslíš, že by byl hodně humanistický ten “humanismus”, který by hlásal: mějme úctu ke všem žijícím lidem, ale, probůh, už se nemnožme, aby ani jeden další člověk nevznikl? (To byla mozice některých manichejských sekt.) Je toto skutečně humanistická pozice? Oslavba jen žijícíh lidí, ale odpor ke všem, kteří by jinak mohli vzniknout?
3. Vždy je jen málo lidí ctnostných – dobrých pro dobro ctnosti samotné. Dobré chování lidí má někdy pomocné berličky, které jsou jiného charakteru, než je ctnost samotná. Např. mnozí lidé nekonají špatné věci ne proto, že ty věci jsou špatné a to je dostatečný důvod pro jejich nekonání, nýbrž je nekonají proto, že si řeknou, co by o tom řekli jiní lidé a co by si o mě mysleli! A tak to bylo i v době před antikoncepcí: právě povědomí o tom, že předmanželský či obecně nelegitimní pohlavní styk může mít za následek nechtěné dítě, vedl k tomu, že muži k ženám a ženy samy k sobě přistupovali opatrněji a ohleduplněji. Měli silnou motivaci, aby sexuálnímu styku předcházel oboustranný závazek starat se o partnera, vzít na sebe odpovědnost za milovanou osobu a mít na zřeteli její permanentní dobro. Tedy manželství.
Antikoncepce to všechno změnila: sexuální styk je nahlížen jako něco, co není nic moc – jakási dobrá zábava, asi jako tenis, či maryáš. A lidé k sobě přistupují mnohem více jako k prostředkům ke svému potšešení, než jako k cílům samým o sobě a subjektům s vlastní inherentní hodnotou.
Jistě, různí lidé žili ve všech dobách. Ale v průměru: nemyslíš, že průměrný muž v roce 1910, nebo 1920, nebo 1930 se choval k ženě, o kterou stál, galantněji a slušněji než průměrný muž v roce 1970, 1980 nebo 1990? Já si to myslím. A myslím si taky, že průměrná žena v té době první byla vychována k větší sebeúctě – kterou se i řídila -, než průměrná žena v té době druhé. Názor dnešních většin je irelevantní: když já tvrdím, že nastala kulturní změna k horšímu, Tvůj argument, že tu změnu dnes chce většina žen, nevyvrací, že to byla změna k horšímu. Říká jen, že nějaká změna nastala a většina dnes má jiný názor než měla většina předtím. Kdysi droga extáze nebyla konzumována. Když tvrdím, že její konzumování je změnou k horšímu, Tvým protiargumentem nemůže být průzkum mínění u těch, kdo extázi propadli.
Moslimská civilizace měla a má pokryvené a špatné vztahy muzi muži a ženami od samého počátku. To je non sequitur. Mě nezajímá moslimská civilizace, ani žádná jiná, kromě naši ušlechtilé západní civilizaci. To je jako kdybych já řekl, že jsou nějaká hezká jablíčka, ale jeden určitý chemický postřik jim nedělá dobře – v jehož důsledku jsou již méně hezká. A Ty bys mi namítal, že někde jinde jsou nějaká jiná, planá, nehezká jabka, a ta jsou nehezká, i když žádný chemický postřik nemají. No budiž, nemají, ale co je to za argument proti mému tvrzení, že ošklivý chemický poostřik nemá být dáván na hezká jablíčka? Víš, západní civilizace, to je takové hezké jablíčko, a antikoncepce – ten ošklivý chemický postřik – to je vada na jeho kráse. A žádná planá jabka někde jinde na tom nic nemění.
Roman