Dříve se lidé zajišťovali na stáří v rámci rodiny. Nikoho nenapadlo, že by se se svými starostmi měl obracet na stát. Když se chtěl někdo speciálně zajistit na stáří, použil pomoc v charitě či církvi nebo soukromé pojištění. Koncem 19. století se od soukromého pojištění oddělilo sociální pojištění, které nabylo v průběhu 20. století...

ČÍST DÁL »

Tzv. Lisabonská smlouva, podepsaná nejvyššími představiteli států Evropské unie dne 13. prosince 2007, je nejnovějším projevem evropské integrace. Proces ratifikace Lisabonské smlouvy byl, je a patrně ještě bude v některých státech spojen s přezkumem její ústavnosti k tomu příslušnými orgány – ústavními soudy. Je tedy nutné položit si nejen v politické, ale i v...

ČÍST DÁL »

Co je přirozená rodina? Odpověď dávají žena a muž, kteří na sebe berou riziko a rozhodují se proměnit svou lásku ve slib celoživotní oddanosti. Tak objevují příběh rodiny, který je na jedné straně ideální vizí, na druhé straně obecnou realitou. V naší době také pociťují krizi, protože síly zla se tento společný zdroj svobody,...

ČÍST DÁL »

Podtóny blížícího se Hissova procesu se ve zkušenosti se zahraničními zprávami projevovaly i jinak. Vrcholem této zkušenosti byla pravděpodobně Jalta. Tato diplomatická katastrofa v trvání jednoho týdne byla díky bezpečnostním opatřením ve zprávách téměř potlačena. Ale Time o té konferenci musel něco napsat. Co bych byl býval napsal, kdybych byl věděl, že hned za...

ČÍST DÁL »

K nejpevnějším konstantám mezinárodní politiky posledních desetiletí patřil zvláštní vztah mezi Francií a některými blízkovýchodními státy. I ty nejproblematičtější arabské režimy neměly po desetiletí na Západě většího přítele, než je Paříž, a v hlavním městě dlouho vše řídil přítel z nejvěrnějších – president Jacques Chirac. Po tomto politikovi se jmenují četní arabští chlapci, ale...

ČÍST DÁL »

Maďarský politický filosof Aurel Kolnai ve výstižném eseji z roku 1948 napsal, že v naší době by se uvážená obhajoba svobody měla – pokud jde o demokracii – snažit „přesunout duchovní důraz z aspektu ‚obyčejného člověka‘ k aspektu ústavní vlády a morální spojitosti s ušlechtilou tradicí antiky, křesťanství a zpola přežívajících liberálních kultur včerejška“.1)...

ČÍST DÁL »

Z těch mnoha pokusů o definici konzervatismu, jež se objevily v posledních desetiletích, patří k nejpřesvědčivějším definice Roberta Nisbeta: „Esencí tohoto souboru myšlenek je ochrana společenského řádu – především rodiny, obce, místního společenství a regionu – před uchvatitelskými pokusy centralizovaného politického státu.“1) Tato definice je plodem Nisbetova dlouhého studia francouzské konzervativní tradice, a zvláště...

ČÍST DÁL »

Bývalý spolkový president Roman Herzog a Lüder Gerken, ředitel Centra pro evropskou politiku, bijí na poplach: stále více rozhodnutí německých politiků je předurčeno z Bruselu. S ohledem na upadající moc Spolkového sněmu si kladou otázku, zda je stále ještě možno označit Německo za parlamentní demokracii. Evropská ústava tento problém neřeší, naopak upevňuje netransparentní Unii,...

ČÍST DÁL »

bulletin č.187

ČÍST DÁL »

bulletin č.186

ČÍST DÁL »