Způsobit bolestivé rány a ještě do nich nasypat sůl – tak lze nejlépe charakterizovat Obamovu politiku vůči Polsku a dalším státům střední a východní Evropy. Zapíchl jim několik politických kudel do zad a dopustil se řady diplomatických přehmatů (mimo jiné označil nacistické koncentrační tábory jako „polské tábory smrti“), čímž vyvolal ve vztazích mezi USA...
V mnoha vrstvách ruské společnosti vládne shoda, že by měl jít. Jen část opozice však vyznává liberálně-demokratické hodnoty, a aby tyto hodnoty v jakémkoli politickém zápasu po Putinově odchodu zvítězily, musí si Rusko položit otázku, proč při zavádění demokracie v minulosti neuspělo.
Seriózní diskuse nad dnešní politikou, zejména na akademické půdě, zcela běžně předpokládá, že liberalismus je nevyhnutelnou a jedinou tolerovatelnou formou politické společnosti, kterou má dnešní svět k dispozici.
Ačkoliv od prvního zveřejnění knihy “Ideje mají následky” uplynulo již mnoho desetiletí, na aktualitě jejího obsahu nic neubylo. Naopak. Vývoj západní společnosti v minulých dekádách ukázal, že R. Weaver byl neobyčejně jasnozřivý myslitel. Proto si jeho poselství zaslouží naši zvláštní pozornost.
Když dojde na svobodu projevu, je Západ čím dál tím méně územím práva a namísto toho územím jednotlivých mužů a žen, heterosexuálů a homosexuálů, muslimů a nevěřících, jejichž práva před zákonem se liší dle toho, jakou kombinaci těchto různých identit představují.
Kulturní fakta eurokrati jednoduše nevnímali. Pokud by se rozhodli kulturu vnímat, znamenalo by to uvědomit si, že je jejich projekt neuskutečnitelný.
Den co den slýchám o stejném násilí, o stejném zanedbávání a týrání dětí, o stejných rozpadajících se vztazích, o stejném šikanování zločinci, o stejném nihilismu a stejném tupém zoufalství. Pokud je každý člověk ve své individualitě jedinečný, odkud se toto chování bere?
Nekontrolovaná imigrace spojená s demografickým poklesem a multikulturalismem obtěžkaným pocitem viny stvořila stále rostoucí populaci neasimilovaných muslimů, rozhodnutých změnit Evropu k nepoznání.
Dlouho jsme žili v drzé jistotě, že člověk dosáhl postavení nezávislosti, díky němuž pozbyla důležitosti prastará omezení a zdrženlivost. A vida: v první polovině dvacátého století, na samém vrcholu moderního pokroku, jsme spatřili bezprecedentní výbuchy nenávisti a násilí.
Pro velkou část otázek, jež vyžadují zákonnou úpravu, je podpora většiny dostačujícím kritériem. Je ale zřejmé, že v základních otázkách práva, v nichž jde o důstojnost člověka a lidstva, většinový princip nedostačuje.
