(Vyšlo v Hospodářských novinách 28. prosince 2005)

Když Poslanecká sněmovna před Vánocemi navrhla razantní zvýšení rodičovského příspěvku na úroveň 40 procent průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře (tj. 7400 korun), vyvolalo to u mnoha komentátorů spíše negativní odezvu. Petr Kamberský například psal o “vánočním zatmění mysli” politiků (HN 20. prosince), jinde se dočítáme o údajné odmítavé reakci expertů, podle nichž jde o laciný předvolební trik. Jistě, v tom mohou mít pravdu. Ponechme však stranou bezprostřední motivy tohoto kroku a zaměřme se na jeho podstatu. Stejně cenné jako úvazek

Zjišťujeme-li, co je nejlepší pro rodiny s malými dětmi, je třeba nejprve obrátit pozornost na zájem dítěte. A tím je podle mínění naprosté většiny pediatrů a dětských psychologů individuální rodičovská péče nejméně do tří let věku.

Proto je v zájmu státu rodičovskou péči podporovat. Péče v kolektivních zařízeních nevyjde ostatně o mnoho levněji, připočteme-li zvýšené náklady na zdravotní péči (děti v jeslích trpí častějším výskytem některých nemocí).
Chce-li stát rodičovskou péči o děti podporovat, musí ji také náležitě ohodnotit. Ztráta jednoho příjmu v rodině způsobená celodenní péčí o dítě by měla být dostatečně kompenzována. Ve chvíli, kdy možnost zůstat s dítětem doma je naprosto finančně nesouměřitelná s výdělečnou činností, nelze hovořit o svobodné volbě.

Společnost musí rovněž uznat, že péče o děti je srovnatelná co do vynaložené práce s jakoukoliv jinou, výdělečnou profesí. Na tom se ostatně shodují všichni experti na problematiku rodiny. A odrazem takové vůle je právě zvýšení rodičovského příspěvku na úroveň, která se blíží minimální mzdě (od ledna bude činit 7570 korun).

Tak si to rodiny přejí

Návrh sněmovny má velice zřetelný finanční efekt. Zvýšení podpory rodinám pečujícím o děti o zhruba 4000 korun měsíčně není zanedbatelnou podporou, která “nehraje roli”, jak tvrdí znalci podle článku Petra Holuba (Vyšší dávky: Experti proti, politici v rozpacích, HN 20. prosince). Tyto peníze sice nezvýší porodnost, ale výrazně podpoří rodiny pečující celodenně o děti.

Pravda je, že uvedené opatření bylo přijato narychlo a bez provedení návazných změn. Předně by bylo vhodnější příspěvek v této výši omezit jen na ty rodiny, kde skutečně jeden z rodičů sám celodenně pečuje o dítě do čtyř let, a přichází proto o možný příjem.

Současně by návrh měl být doprovázen přehodnocením ostatních forem sociální podpory rodin s dětmi, neboť tak nákladný krok je nutno z něčeho zaplatit.

Jinak však politici nastoupili správnou cestu, která odpovídá i přání samotných rodin. Na rozdíl od západní Evropy, kde pro většinu rodin je otázkou číslo jedna slučitelnost rodiny a zaměstnání (tedy často zřizování různých typů služeb), české rodiny dle nedávného celoevropského průzkumu očekávají od rodinné politiky spíše finanční podporu, a to zejména v době péče o malé děti.

Každá rodina s malými dětmi bezpochyby potvrdí, že krok sněmovny bude mít mnohem příznivější účinky než jednorázové předvolební dávky, příspěvky pro prvňáčky a podobné nesmysly.