Den vzniku 1. československé republiky 28. října 1918 je pro současnou českou společnost užitečným státotvorným mýtem českého politického národa. Každá společnost potřebuje svůj politický národ utvářející mýtus; společnou loajalitu, principy, historickou událost či hrdost, které národ spojují, na kterých se (téměř všichni) shodnou; kterých sdílení vytváří její politický národ.
Jen málokdy se jedná o celou pravdu a nic než pravdu, ve většině případů jde o pravdu či část pravdy zavalenou nánosem sentimentů, iluzí a (po)věr, tedy o mýtus. Mýtus však společensky užitečný; politický národ formující a udržující pohromadě. V případě současného českého politického národa těch možností moc není. Pro některé to může být sv. Václav, ale ne pro všechny.
Pro jiné snad husité, ale ze stejných důvodů, leč v gardu opačném, nikoli pro ostatní. A sekularizované většině ani jedno ani druhé asi moc neříká.
České stavovské povstání na počátku třicetileté války v první polovině 17. století a následná Bílá hora jsou pro naši současnou politickou společnost relevantní asi tak jako válka růží pro společnost anglickou, tj. nijak.
Revoluční roky 1848-49? Pro nás nic moc. Na rozdíl od jejich významu pro politický národ např. maďarský. Ti Češi, kteří hráli nejdůležitější roli v revolučních letech 1848-49, stáli na té druhé, kontrarevoluční straně. Byli to polní maršál Radecký a kancléř Felix Schwarzenberg. To byli nejvlivnější a nejdůležitější Češi v letech 1848-49; Češi ve smyslu zemského patriotismu, nikoli etnického nacionalismu. (Je vinou nejen komunistické, ale i pokrokářské, národně-buditelské historiografie, že z českého národa vylučovala tu jeho konzervativní, kontrarevoluční část, a tím národ ochuzovala. To je jako kdyby někdo tvrdil, že během anglické revoluce jedna strana – puritáni nebo roajalisté – nebyla Angličané nebo že během americké občanské války Severu proti Jihu jednou ze stran nebyli Američané nebo že během francouzské revoluce…atd.) Takže když se na to podíváme, tím národ sjednocujícím užitečným mýtem politickým, na kterém se shodneme všichni (snad s výjimkou stalinsko-gottwaldovského křídla komunistů), je 28. říjen 1918.
Co 28. říjen symbolizuje?
Za prvé, československé legie během první světové války, tedy boj za samostatnost země, za stát explicitně česko-slovenský (přesněji česko-moravsko-slovenský), a tak trochu i boj proti bolševismu.
Za druhé, Masarykovu republiku založenou na masarykovské demokracii. Stát na danou dobu výrazně slušný (byť ani zdaleka dokonalý) a v určitém aspektu i skutečně – jak legenda praví – ostrov svobody a demokracie ve střední Evropě po dobu dvaceti let.
To ve všeobecnosti platí, ale ne doslova. Největší problém 1. republiky byl stejný jako největší problém starého mocnářství, proti kterému se republika vymezila, ale jehož byla vlastně dědicem: nevyřešená, či lépe řečeno špatně řešená národní, národnostní otázka. To byl problém, na kterém monarchie ztroskotala, ale taky zanikla i 1. republika.
V průběhu 20. a 30. let docházelo ve všech okolních zemích k ustavení mírnějších či tvrdších diktatur a Československo tak skutečně bylo ostrovem svobody a demokracie, ale po přijetí zákona na ochranu republiky (po atentátu na Rašína) v roce 1923 byla výrazně omezena svoboda opozičního politického projevu; dokonce výrazněji, než tomu bylo v Rakousku v roce 1913, tedy před první světovou válkou (kterou svoboda politického projevu v Rakousku skončila nadobro).
Za třetí, 28. říjen symbolizuje stát Čechů a Slováků, jejich vzájemnost. V daném momentu představoval doslova záchranu slovenského národa. Později strnulost českých politiků a jejich neochota přistoupit na oprávněný požadavek autonomie (ne-li přímo federace) pro Slováky (ale, máme-li být poctiví, i pro sudetské Němce…) vedly či alespoň přispěly k jeho zániku. Ale přesto 28. říjen je společný pro Čechy i Slováky, je symbolem jejich vzájemnosti a toho dobrého ve vzájemných vztazích.
Pro zajímavost: slovenský masarykovec Milan Rastislav Štefánik byl přesvědčen, že žádné dva národy český a slovenský neexistují, že existuje jen jeden národ společný („který má dvě větve“) – a proto byl s označením„Československo“ nespokojen a pro nový stát navrhoval název „Velká Morava“.
A za čtvrté, 28. říjen symbolizuje i boj za obnovení Masarykovy republiky, tzv. druhý odboj neboli demokratický odboj během druhé světové války. Např. naše letce v RAF – či obecně československé jednotky bojující na straně západních spojenců. Tedy jeden z nejheroičtějších a nejspravedlivějších zápasů našich dějin.
Jinými slovy, 28. říjen je jedním ze dvou užitečných mýtů současného českého politického národa. Tím druhým je 17. listopad (pro současnou společnost a její identitu snad ještě důležitější). A třetí už nemáme.
Vyšlo v LN 29.10.2015
