Ratifikace Lisabonské smlouvy se zřejmě zbrzdí. Německý ústavní soud došel k závěru, že sice neodporuje německému ústavnímu pořádku, ale prezident jí může stvrdit až poté, co budou posíleny pravomoci národního parlamentu.
Mohlo by to mít dopad i na rozhodování českých ústavních soudců, kteří se podle všeho budou opět už brzy Lisabonem také zabývat? Zeptáme se za chvíli. Nejprve ve studiu vítám Vojtěcha Bellinga, politologa, který se na univerzitě v německém Heidelbergu věnuje i procesu evropské integrace. Dobrý večer.
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Takže, ně úplně jednoznačný verdikt soudu v Karlsruhe. Můžete krátce shrnout, jak byl zdůvodněný?
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Tak, s tím krátce je to problematické, protože on byl především zdůvodněn velice obsáhle, na více než 80 stran a samotná tisková zpráva má kolem 10 stran. Nicméně, on se, ten soud se pustil hlavně především do té nejspornější části ústavní smlouvy, tedy té Lisabonské smlouvy, která se dotýká možnosti přenosu určité části kompetencí či změny způsobu hlasování z kvalifikované většiny, tedy z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu, kdy tato možnost je Lisabonskou smlouvou založena vlastně bez nutnosti ratifikace národními parlamenty. Jedná se tedy v podstatě o jakousi změnu smlouvy, aniž by bylo potřeba vyvolávat ten celý ratifikační proces. A tady samozřejmě měl ústavní soud 2 řekněme možnost. Jednu možnost napadnou tento princip obsažený ve smlouvě jako takový. A tu druhou možnost, kterou nakonec zvolil, která je taková mírnější, sáhnout aspoň na úrovni Německa toho, aby v Německu tedy se k tomu musel vyjádřit národní parlament, tedy spolkový sněm tak, jako byl šlo o běžnou ratifikaci smlouvy. To znamená, že ten Bundestag, spolkový sněm bude muset takový přenos pravomocí či změnu způsobu hlasování odsouhlasit, a to dokonce klasickou ústavní většinou v mnoha případech a teprve poté bude moci vláda tedy s takovou změnou skutečně souhlasit.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Když mluvíte o tom, že německý ústavní soud posuzoval tu, jak jste řekl, nejspornější část, posuzoval výhradně jen ji, nebo posuzoval Lisabonskou smlouvu jako celek?
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Tak, k tomu ústavnímu soudu se sešlo několik ústavních stížností, respektive ústavních žalob, které spolkový ústavní soud sjednotil to jednoho řízení a v podstatě ty jednotlivé stížnosti a žaloby byly tak komplexní, že v podstatě můžeme říci, že zkoumal celou smlouvu. Ale samozřejmě ty nejproblematičtější pasáže, o kterých jsem se zmínil.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Pokud ústavní soud požaduje posílení pravomocí národního parlamentu, německého parlamentu. Je to něco, čím mohou být němečtí politici překvapeni?
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Já myslím, že překvapeni tím moc být nemohou, protože ty signály ze spolkového ústavního soudu přicházely již předtím poměrně jasně, že to pravděpodobně půjde touto cestou, tedy cestou onoho doprovodného zákona, který zakládá vlastně spolkového sněmu v tom procesu změn smluv. Takže tam myslím, že to překvapení moc velké nebylo.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Může tento požadavek nějak výrazně zkomplikovat celkovou ratifikaci Lisabonské smlouvy v Německu nebo je předpoklad, že v parlamentu ji podpoří většina?
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Jak se zdá i z těch prohlášení, které dnes chodily od německých politiků, tak je pravděpodobné, že se obě největší vládní strany na změně onoho doprovodného zákona velice rychle dohodnou. Prý dokonce ještě to nadcházejících voleb, které proběhnou v září, takže lze předpokládat, že ratifikace se nějak výrazně nezpozdí. Samozřejmě v Německu ano, tam k ní dojde zřejmě až na podzim. Ale vzhledem k tomu, jak to vypadá i v ostatních státech včetně České republiky, nelze předpokládat, že by to znamenalo nějaké výrazné opoždění.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Pokud by do září tedy německý parlament přijal to, co teď požaduje ústavní soud, je pravděpodobné, že potom by následoval podpis prezidenta a Lisabon by byl ratifikován v Německu řekněme do října?
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Já nechci dávat takhle přesná data, ale samozřejmě záleží to na tom, jak rychle se spolkový sněm ještě se spolkovou radou dohodnou na změně onoho zákona. Ale myslím si, že lze předpokládat, že to bude poměrně rychle. Samozřejmě je ovšem nutné naplnit ty požadavky ústavního soudu, a to bezpodmínečně.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Politolog Vojtěch Belling z univerzity v Heidelbergu. Děkuji vám, že jste přišel. Na shledanou.
Vojtěch BELLING, univerzita v německém Heidelbergu
–––––––
Děkuji, na shledanou.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Dnešní verdikt z Karlsruhe zajímá samozřejmě i české obhájce i kritiky Lisabonské smlouvy, především zřejmě skupinu senátorů, která se chystá podat novou stížnost ke zdejšímu Ústavnímu soudu, přestože ji schválily obě komory parlamentu. Až poté se prý také prezident Klaus rozhodne, zda dokument podepíše. Po telefonu zdravím právníka Jana Kyselu, tajemníka ústavní komise Senátu. Dobrý večer.
Jan KYSELA, tajemník ústavní komise Senátu
–––––––
Dobrý den.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Je pro vás, pane Kyselo, ten výrok německého ústavního soudu dostatečně čitelný, řekněme logicky konzistentní?
Jan KYSELA, tajemník ústavní komise Senátu
–––––––
No, čitelný je v míře dané rozsahem toho textu a v míře dané tím, že je to německy. Ale každopádně, ptáte-li na tu logickou konzistenci, tak já ji tam shledávám. Existují určitá specifika řízení před spolkovým ústavním soudem ve srovnání s českým Ústavním soudem, což je dáno tím, že ten český Ústavní soud posuzuje primárně smlouvu, zatímco německý ústavní soud posuzuje primární ratifikační zákon, respektive v tomhle případě i ten doprovodný zákon, a proto mohou být ty výroky trochu odlišné. To znamená, že se spolkový ústavní soud vyslovuje k tomu, co v tom doprovodném zákoně není, tak aby on naplnil požadavky ústavy. Zatímco český Ústavní soud se primárně zabývá tím, co je nebo není v Lisabonské smlouvě, aby to bylo nebo nebylo slučitelné s českou ústavou.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Když bych vás poprosil, abyste to trochu zjednodušil, může mít ten dnešní verdikt z Německa nějaké důsledky pro očekávané rozhodování českých ústavních soudců, je to rozsudek, který by měli podrobněji zkoumat i oni?
Jan KYSELA, tajemník ústavní komise Senátu
–––––––
Já myslím, že ho podrobně zkoumat budou, protože judikatura německého soudu je u nás hojně čtená. Budou nesporně potěšeni, protože zjistí, že v jednom odstavci je český Ústavní soud citován. Když budou ten rozsudek, ten nález podrobněji studovat, tak zjistí, že jsou v zásadě ve shodě, protože u nás se velmi často zapomíná na to, že český Ústavní soud už rozhodl, rozhodl v zásadě ve všech těch otázkách, ke kterým se vyjadřoval i německý spolkový ústavní soud, vyjadřují se k nim asi velmi podobně. Takže já neočekávám, že ten verdikt německý byl měl mít nějaký dopad na přehodnocení budoucího možná právního názoru českého Ústavního soudu. Existuje tam zkrátka souznění.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Teď jste to řekl hezky právnicky. Máme to číst tak, že moderní evropské ústavy,a teď konkrétně tedy německá a česká jsou si poměrně podobné a že i se dá očekávat, že v podobném duchu rozhodne český Ústavní soud?
Jan KYSELA, tajemník ústavní komise Senátu
–––––––
Ony jsou si podobné pokud jde o ty základní hodnoty, o ta hodnotová východiska, to určitě. Nejsou si úplně podobné pokud jde o konkrétní formulace, o rozsah textu. Ten německý základní zákon je mnohem podrobnější, což umožňuje spolkovému ústavnímu soudu chytat se konkrétnějších vodítek. Český ústavní soud taková vodítka nemá, tudíž řekněme může v menší míře vymezovat podmínky podobné těm, které jsme dnes viděli v tom rozhodnutí z Karlsruhe. Zkrátka, přestože v nálezu českého Ústavního soudu najdeme určité odkazy na to, že by parlament měl provést to, co říkal pan doktor Belling, to znamená ty přechodové klausule nebo klausule flexibility, což se stalo v tom implementačním zákoně, který změnil jednací řády, tak je to takový akademický apel. Zatímco v případě spolkového ústavního soudu to může být formulováno jako podmínka další ratifikace. Takže v tomhle ohledu poněkud odlišné texty ústav poněkud odlišně vymezují pole působnosti ústavních soudů.
Jan BUMBA, moderátor
–––––––
Právník Jan Kysela, tajemník ústavní komise českého Senátu. Děkujeme za rozhovor, na shledanou.
Jan KYSELA, tajemník ústavní komise Senátu
–––––––
Rádo se stalo, na shledanou.
Vysíláno v ČRo 30.6.2009
