Tak nám vláda schválila ohlašovanou ekonomickou a sociální reformu. Není sice tak razantní, jak slibovaly volební programy, ale tak už to v politice chodí. Podívejme se, jaký bude mít dopad na život rodin s dětmi.Reforma přináší mnohé škrty v sociální oblasti. Šetřit se musí všude. Zrušení pastelkovného litovat nemusíme, jedná se o dávku jednorázovou a zcela neužitečnou. Podobně je tomu i se změnou porodného, které bude na druhé a další dítě vypláceno v o něco nižší výši. Dávka je určena na pořízení nutné výbavy pro malé dítě – kde je dětí víc, tam se některé věci dědí. A že dostane méně rodin přídavek na dítě? I to je krok správným krokem: pokud totiž existuje současně paušální sleva z daně na dítě, ztrácí dětský přídavek svůj smysl.
Kontroverzní jsou ovšem změny v rodičovském příspěvku. Už neplatí princip „stejný příspěvek za stejnou péči.“ Od nynějška je to tak, že čím déle budete s dítětěm doma, tím méně peněz od státu dostanete. Dokonce i celková částka vyplacená maminkám, které po dvou letech nastoupí do práce, bude vyšší, než suma, kterou dostanou maminky, jež se rozhodnou setrvat s dětmi doma čtyři roky. I tak na tom ale budou rodiny daleko lépe, než donedávna, kdy dostávaly „starý“ příspěvek.
Doufejme, že si naši politici a ekonomové uvědomí, že celodenní péče o malé děti je prací na plný úvazek. Prací, která je nezastupitelná pro celou společnost. Prací, která není o nic méně hodnotná, než výdělečná činnost. Ne každá maminka je soustředěná jen na svou kariéru. Často se do práce vrací dříve prostě proto, že z jednoho platu nemůže rodina vyžít.
Co se týče daňových změn, je hodnocení reformy ještě obtížnější. Snížení přímých daní je jistě milou zprávou. Velmi příznivý dopad bude mít na vysokopříjmové rodiny. V nižších třídách bude rozdíl malý, ve středních prakticky žádný. Zvyšuje se výrazně sleva z daně na dítě i na manželku bez příjmů, ovšem ruší se společné zdanění manželů. O co rodinám pomůže snížení daně z příjmů, o to více se jich (zvláště těch chudších) dotkne zvýšení nepřímých daní. Ty totiž výrazně zatěžují právě rodiny s dětmi. Zatímco daň z příjmů platí jen člověk, který vydělává, nepřímou daň platí i děti, pro něž rodiče výrobky (zatížené nepřímou daní) kupují. Každý stejně, dítě nebo manažer. Přesun daňové zátěže k nepřímým daní, který je kupodivu mantrou řady křesťanských politiků u nás, je výhodný především pro lidi bez dětí. Zvláště, pokud se bude zvyšovat snížená sazba DPH.
Krátkodobé dopady reformy na rodiny se po sečtení pozitiv a negativ reformy rovnají nule. Pokud se ale podaří snížit celkové státní výdaje, oživit ekonomiku a připravit důchodovou reformu, pomůže to zejména dnešním dětem. V tomto smyslu je reforma nezbytná. O tom, zda nemohla mít i lepší podobu, je ale možno jistě diskutovat.
Článek vyšel jako úvodní komentář v Katolickém týdeníku
Samozřejmě pokud je množina takto upravena, vychází to jinak. Ale o to teď nechci slovíčkařit.
Chci se ještě zeptat – chápu to správně, že s tou nemocenskou jste myslel právě a jen situace, kdy je žena pojištěna (např. krátce před porodem pracovala), a tudíž má nárok na nemocenskou, ale není pojištěna tak dlouho (270d/2roky), aby to zakládalo nárok na PPM?
Jinak s MPSV momentálně pilně komunikuji, ale dosavadní zkušenosti s jejich pochopením určitých nespravedlností systému nejsou nijak valné, a neznám žádnou “lobbistickou” skupinu nebo organizaci, která by hájila zájmy rodin v této rovině (třeba existuje, ale pak funguje aspoň z mého pohledu poněkud skrytě; rád bych jim předložil své výhrady).
(Obdobně jsem s MPSV byl v kontaktu už loni, kdy jsem řešil podobnou nepsravedlnost v tom smyslu, že dvě ženy, obě dříve pracovaly a odvedly třeba i stejné pojistné, při druhé MD nemají nárok na stejné plnění z pojištění – PPM – jen kvůli rozdílu ve formě prac. poměru. Argumentoval jsem i tím, že při komerčním pojištění dostanu za stejné pojistné ve stejné situaci stejné plnění, což zde evidentně neplatí, ale bez úspěchu.)
Tak abychom byli přesnější, tak ta pasáž sub c) zní takto:
“od kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhlo 18 měsíců, do 3 let věku tohoto dítěte v základní výměře, jestliže neprovedl volbu nároku podle písmene a), a
1. rodiči vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství, peněžitou pomoc nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem z důvodu porodu (převzetí) dítěte zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek, a
2. rodič nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž dítě zakládající nárok na rodičovský příspěvek dosáhlo 18 měsíců věku, zvolil nárok na rodičovský příspěvek v základní výměře;”
Ten text je mi samozřejmě dobře znám. Nicméně, jak je patrno, nemusí mít rodič nárok jen na PPM, ale i na nemocenské poskytované v souvislosti s porodem (to, jak jistě víte, vzniká právě v případech, kdy źena, která je účastna nemocenského pojištění, nebyla jeho účastníkem alespoň 270 dnů v posledních 2 letech před porodem (a tedy nemá nárok na mateřskou)+ v takovém případě ji uzná lékař v souvislosti s těhotenstvím a porodem práce neschopnou, a to od počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu do uplynutí šestého týdne po porodu. Z atuto dobu je jí vypláceno nemocenské.). Jak jsem prve napsal, výše RP je vázána na výši PPM pouze v případě rychlé varianty (PPM musí být minimálně těch 11400). U ostatních forem tato vázanost na výši PPM není. Můj výrok byl tedy pravdivý. Výrokem všichni ostatní jsem samozřejmě myslel ty, kteří nesplňují tuto podmínku, ale splňují podmínky ostatní. Rodič, který se o dítě nestará, samozřejmě nárok mít kupříkladu také nemá. Ale to bychom tu museli vyjmenovat všechny podmínky, které zákon uvádí. Máte ale pravdu, že mezi tyto podmínky spadá i ono shora uvedené písmeno c) – pokud jím stanovené podmínky někdo nesplňuje (např. vůbec není účasten nemocenského pojištění), má nárok pouze na onu dlouhou variantu. Tedy je v situaci, v níž jsou dnes úplně všichni. Akorát, že v této kategorii se výše RP sníží. Jak jsem ale řekl, pořád na tom daná osoba bude lépe, než do 1. 1. 2007. Souhlasím s Vámi ovšem zcela v tom, že mnohé důsledky reformy opravdu nebudou ideální. Je také pravda, že návaznost na placení nemocenské (ne ale nutně na pobírání mateřské, jak vyplývá z výše uvedeného) není úplně logická. Případně doporučuji směřovat dotazy a žádosti o konkrétní vysvětlení na příslušné odbory ministerstva práce a sociálních věcí.
Pane Bellingu,
omlouvám se, nějak jsem se přehlédl ohledně srovnání se “starým příspěvkem”. Pak to samozřejmě vychází lépe. (Taky jsem tam nepřesně uvedl příjmové limity pro vyšší PPM, kde je “přelomová částka” někde kolem 17.000.)
Nicméně nadále trvám na tom, že návaznost PPM a následného RP platí pro všechy, ne jen pro kategorie s PPM nad 11.400. Matka, která nemá nárok na PPM (třeba z důvodů, které jsem nastínil níže), nemá nárok na základní výměru, ale jen na sníženou.
Z návrhu: “Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok, není-li dále stanoveno jinak, na rodičovský příspěvek od kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž dítě dosáhlo 18 měsíců, do 4 let věku tohoto dítěte ve snížené výměře, nesplnil-li rodič podmínky uvedené v písmenu a) nebo c)”
- přičemž písm. a) se týká zvýšené výměry a písm. c) má v bodě 1 za podmínku “rodiči vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství” (tento nárok při dalších navazujících MD obvykle vzniká už jen těm, kteří mají prac. poměr na dobu neurčitou).
Ostatně můžete se přesvědčit sám zde – http://www.kr-vysocina.cz/soubory/450008/navrh-zakona.doc
část čtvrtá, bod 8
Tudíž Váš výrok “Všichni ostatní si budou moci vybrat RP ve výši 7600 po dobu tří let” není pravdivý, někteří rodiče, kteří před první MD pracovali, budou při druhé (a další) návazné RD nedobrovolně znevýhodněni.
Pro mě za mě ať se šetří, ale ať se stát nechová takto macešsky (jak jsem naznačil dříve) k těm, kteří odvedli stejné pojistné, jen si dovolili vzít práci na dobu určitou, místo aby byli nezaměstnaní.
S tím je spojena zatím nevyjasněná věc, a to jak se bude RP počítat v případě RD otce, když je podle dosavadní verze RP spojen s PPM, kterou přitom otec obvykle nepobírá. (Odvozovat RP otce od PPM matky mi zavání diskriminací.)
No vidíte,
a já považuji za méně vhodné nepřímé daně. Nevím, proč by stát měl různou výší nepřímých daní motivovat lidi k tomu, které produkty si mají raději kupovat a které ne. V tom jsou nepřímé daně daleko socialističtější (ve smyslu zasahování do svobodného rozhodování), než daně přímé. A hlavně, mluvil jsem o tom, že jsou méně výhodné pro rodiny. A tak to prostě je. Z již výše a níže udaných důvodů.
Paulem Kirchhofem si nijak neoháním. Pouze konstatuji, že z Vašeho hlediska by i on musel být socialista. Ostatně nevím, proč nemohu odkázat na uznávanou autoritu. Kdyby lidé mohli odkazovat jen na své vlastní texty, to by lidstvo ve vědě a obecné vzdělanosti moc daleko nedošlo. Mimochodem, Paul Kirchof k tomuto tématu vztahu přímých a nepřímých daní napsal celou řadu velmi zajímavých textů, které jistě stojí za přečtění.
PS: v tom mém předchozím příspěvku vypadl závěr věty, že v tom případě by daný pravicový klasik musel být považován rovněž za socialistu, odmítaje nepřímé daně.
Pane Bellingu, Vy nejste pan Paul Kirchof, takže netuším, proč se s ním oháníte. Já s podobou reformy také nesouhlasím, ale to tvrzení se stejnou DPH mi přišlo poněkud ujeté a jak se slovníku přinejmenším socialistů. Od nich pořád slyšíme o chudnutíchudých a bohatnutí bohatých. Já jsem přesvědčen, že přenesení co největší žátěže do nepřímých daní je nejlepší cestou. Vždyť daň z příjmu je trest za úspěch. DPH nebo spotřební daň je odvod státu za to, že vytvářím nějaký odpad, se kterým si společnost musí za nějaké peníze poradit. Takové daně považuji za spravedlivější.
Nejprve pro Tomáše:
1) “starým” příspěvkem jsem mínil pochopitelně ten, který byl vyplácen do 1. 1. 2007. Ten byl pouze zhruba tak vysoký, jako budoucí nejnižší sazba.
2) výše RP je vázána na výši PPM pouze u rychlejší formy, tedy dvouleté. PPM v takovém případě musí přesahovat 11400. Tento prvek byl do systému zanesen proto, aby se z dvouletého čerpání RP nestal pro určité sociální kategorie snadný a trvalý způsob výdělku. Tím jej nehodnotím, jen vysvětluji. Všichni ostatní si budou moci vybrat RP ve výši 7600 po dobu tří let.
3) je pravda, že oproti současnému stavu si mohou polepšit maximálně jen ti, kteří zvolí dvouletou variantu. Viz ale bod 1): srovnání platilo se starou podobou RP.
Následně pro Přemka:
Na srovnání dětí s manažery není v případě nepřímých daní nic zvláštního: koupí-li si dítě školní sešit, zaplatí za něj stejnou nepřímou daň státu, jako manažer. To je pouhé konstatování. Dokládá tezi, že nepřímé daně jsou pro rodiny méně výhodně, než daně přímé. Toť vše. Můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak to jediné, co se s tím dá dělat. To neznamená ani, že bychom měli zrušit nepřímé daně. Já článek psal z hlediska úvahy, že stát chce rodiny podporovat v daňovém systému. Pokud by to tak být nemělo, museli bychom zrušit všechny jiné formy daňových zvýhodnění rodin. Pochybuji, že lze můj přístup nazvat komunismem. V tom případě by byl pravicový německý ekonom a právník Paul Kirchof (kandidát CDU na ministra financí, autor německého konceptu rovné daně)
Článek je podle mně velmi dobrý, jasně vystihuje slabiny (polo)reformy. Jde o to, že ve skutečnosti rodinám s dětmi opravdu moc nepomůže, snad jen bohatší vrstvě rodičů. Nepatřím mezi ty, kteří by nějakým způsobem chtěli škemrat o sociální dávky, nicméně tento způsob léta mně přijde poněkud nešťastným. Jde o to, že dvě třetiny obyvatel v Čechách má příjmy podnormální nebo blízké normálu, onen střed má maximálně cca 20 procent lidí, zbývajícící procenta patří lidem movitějším. Ve skutečnosti se tedy sociální rozdíly ještě prohloubí a a dětem reforma moc nepomůže. Ani nemůže pomoci, neboť v ODS je spousta lidí, kteří si myslí, že jakákoli podpora rodin s dětmi je defacto – neopravněné zvýhodnění určité vrstvy obyvatel oproti druhé. O tom, že to funguje přesně opačně, nemusím nikoho přesvědčovat.
Rodinám pomohou dvě věci. Za prvé pouhopouhé ocenění jejich role, kterou žádné zařízení ať už státní či soukromé nahradit nemůže. Na plno říci, že je nutné, aby rodiny zůstavaly spolu a vychovávaly děti, neboť v kompletní rodině, která funguje jak má, vyrůstají děti bez citových deprivací, schopné se postarat o druhé. Pan profesor Matějíček blahé paměti by mohl vyprávět ….. Otázkou je, zda-li by ono prohlášení bylo politicky průchodné, zejména v post-komunistické České republice.
Rozumný názor je, odečíst školné a další výdaje spojene třeba s vzděláním dětí z daní. To za druhé. Převést maximum možného do úspor na daních pro rodiny s dětmi, ponechat společné zdanění a hlavně přestat otravovat ovzduší myšlenkou jedno dítě … a dost
Dovoluji si důrazně oponovat větě “I tak na tom ale budou rodiny daleko lépe, než donedávna, kdy dostávaly „starý“ příspěvek.”
Jeden problém je v tom, že plánovaná (budoucí) výše RP je navázána na peněžitou podporu v mateřství, takže rodiny, kde matka měla prac. poměr na dobu určitou a nyní má druhé (třetí…) dítě (zanikla tedy ochranná lhůta nem. poj.), budou mít nárok jen na sníženou výměru 3.800 do čtyř let dítěte. Což je ve výsledku dost rozdíl oproti rodině, kde matka má prac. poměr na dobu neurčitou a může mít i 7.600 Kč do tří let dítěte (a to nezahrnuji rozdíl v PPM, která může být vyšší než RP a na který má druhá matka nárok). Byť obě tyto matky odvedly před 1. porodem třeba i stejné pojistné…
Konkrétně v naší rodině (já pracuji) to znamená 3.800 měsíčně mínus do tří let nejmladšího dítěte, plus 7.600 měsíčně mínus do čtyř let tohoto dítěte. V tomto opravdu žádné polepšení nevidím, a nechápu, proč vláda argumentuje podporou rodin. (Aby bylo jasno, ať se klidně šetří, ale pak tedy ve všech případech bez ohledu na formu prac. poměru atd. – takto se rozdíly zvětšují, ne zmenšují.) Ve výsledku daň. reformy si možná lehce polepšíme, ale toto vše zazdí.
Další věcí je, že – a to se týká jistě mnoha matek – dostávat 7.600 Kč (v budoucnu) do tří let nebo cca 7.500 (jako nyní) do čtyř let je taky docela rozdíl.
A poslední zvláštní věcí je zrychlená RD s příspěvkem 11.400 pro ty ženy, které měly PPM min. v této výši. Dejme tomu, že jsou dvě matky, které jdou po dvou letech z fin. důvodů znovu do práce. Matka s příjmem 20.000 dostane RP 7.600, matka s příjmem 21.000 dostane RP 11.400. Druhá matka zaplatila na pojistném o cca 5 procent více, ovšem v plnění dostane o 50 % více… (Za poznámku stojí i to, že jednotlivé “rychlosti” RP nejsou ve výsledné sumě shodné.)
Článek mě nemile překvapil. Srovnávat výdaje dětí a manažerů, to je trošku přehnané. Tedy pokud nepožadujeme rovnost chudých dětí s majetnějšími manažery a nechceme jim kupovat stejně drahé luxusní zboží s vysokou DPH. A mimochodem: pokud rodič dostane výplatu z ní zaplatí daně a pak školené, zaplatí vyšší daň, než když dostane výplatu, zaplatí školné a zbytek zdaní. Totéž platí u investic do budoucna. Tedy u nepřímých daní (např. DPH) platí daň ten, kdo spotřebovává. Kdo investuje – ať do finančních aktiv nebo vzdělání apod., prospívá státu, neboť zajištujě budoucí spotřebu, pracovní sílu nebo zvyšuje svou produktivitu. Tomu budiž z daní uleveno.
..nikdo jí nic nedal, každý žebrák na samotě dostal krajíc chleba, protože se bála sama žena v domě, aby neškodil.Ty tři hektary komunisté již v 60 letech nechali ladem jako neproduktivní.Děti vychovala perfektně, jedna dcera se tehdy dokonce vypracovala na pozici anesteziologa. Prababička má hrob v Krči. Kdo má odvahu, může tam přednést své potíže, i ona je měla. Při epidemii chřipky španělské pohřbila za 14 dní tři syny ve dvou obřadech.Vždy ušla průvod 2 km do nejbližší vsi na hřbitov, vždy se pěšky vrátila a starala se o zbývající. Když už nemohla chodit a pracovat, naučila se číst. Její ruka ovšem už se ohebnou nestala, na dokumentech je zřejmé, že jí vedli.
Odmítala parazitismus, za lusky z cizího pole byl výprask, první a poslední, tzv. na pamětnou. Lze tedy vychovávat jedno dítě, učit se jazyk, mejlovat….vzít si operku třeba jen na hodinu a dělat účetnictví nebo jen konejšit starce v domově důchodců. Domluvit se sousední matky a děti si hlídat. Nejde to v paneláku, to totiž není lidské obydlí, snad studentská noclehárna, když nám ještě na vztazích a sousedech nezáleží. Možná to nejde v komunistické zemi, která je založena na vzájemném okrádání, svádění cizích manželů a manželek. O tom ale snad ani katolická církev není, stačí navštívit Jižní Ameriku. Rád přispěji na cestu.
Čím více do tzv. matek nalejeme, tím to jako v případě Romů bude horší