Podle vysokých představitelů Světové zdravotnické organizace (WHO) zaslouží Čína chválu za to, jak si vede v boji s koronaivirem. Zástupce ředitele WHO Bruce Aylward dokonce řekl, že kdyby dostal koronavirus, přál by si být ošetřován v Číně. Jenže přáli by si to i běžní Číňané? Proč se jich většina obává jít do nemocnice? Nepomohl stav čínského zdravotnictví rozšíření viru COVID-19? A pomáhá proti koronaviru tradiční čínská medicína?
Základní zdravotní péče byla v Číně mimo města až donedávna minimální. Mao Ce Tung si ale naštěstí (kromě toho, že zabil několik desítek milionů lidí) osvojil v polovině 60. let projekt tzv. „bosých doktorů“, který vycházel ze staršího konceptu ještě z doby před příchodem komunistů k moci. Jednalo se o zdravotníky s často jen s několikaměsíčním zdravotnickým výcvikem, kteří na venkově (kde žilo donedávna osmdesát procent Číňanů) šířili základní hygienické návyky a osvětu, léčili běžné nemoci a podporovali prevenci. V rámci možností to byl úspěch – ve většině oblastí Číny to bylo poprvé, kdy se tam objevil někdo s alespoň nějakým lékařským vzděláním. „Bosí doktoři“ byli placeni místním zemědělským družstvem a rolníky a dostávali zhruba polovinu toho, kolik dostával skutečný doktor. Celý systém ale oficiálně skončil v roce 1985 s tržním reformami. Lékařská péče se zprivatizovala a – zjednodušeně řečeno – lékaři byli lepší, ale dražší a proto si jejich služby mohlo dovolit méně lidí. To se řeší v ostatních zemích zdravotním pojištěním, ale to měla v roce 2000 jen necelá třetina Číňanů… Navíc soukromí lékaři rezignovali na osvětovou činnost, prevenci a dohled nad základními hygienickými návyky. Jako například na dohled nad důkladným vařením netopýrů před konzumací, že…
Výsledkem bylo, že v komunistické Číně došlo ke splnění snu všech libertariánů – kdo chce do nemocnice a nemá pojištění, zaplatí na místě. Týden pobytu v nemocnici vás potom přijde klidně na tři měsíční platy. A to nepočítáme úplatky, pokud si chcete být jisti, že se o vás lékař postará opravdu dobře (to platíte i jako pojištěnec). Odhaduje se, že na úplatcích lékařům padne v Číně ročně 18 miliard dolarů. V Číně také (jako v jediné zemi východní Asie) platíte i za dětské očkování. Výsledkem bylo, že se začaly vracet tuberkulóza nebo spalničky.
Tento systém je sice krásně tržní, ale v situacích pandemie má jisté nechtěné důsledky. Pokud vím, že návštěva u lékaře mě přijde na půl platu, tak se hodně rozmýšlím, jestli s tím, co je možná jen chřipka, vůbec do nemocnice chodit. Takže po epidemii SARS bylo i čínským soudruhům jasné, že toto je neudržitelná situace. Ale jak z ní ven? Po reformách v roce 2009 má zdravotní pojištění už 95 procent obyvatel. Jenže pojištění pokrývá jen něco mezi padesáti a sedmdesáti pěti procenty nákladů. To vás v případě jakékoliv dražší léčby nespasí. Stát finančně podporuje pacienty jen do výše (v těch nejlepších nemocnicích) 1 700 dolarů na pacienta. Výsledkem je, že nemocnice mají rády pacienty s co nejkratší dobou hospitalizace a levnou léčbou, kterou z větší míry pokryje státní příspěvek. I tak to ale stát stojí 300 miliard dolarů za ne zrovna fungující zdravotnictví. Jak z toho ven? Návrat k tradicím – tradiční čínská medicína! Bylinky, akupunktura, masáže…
V roce 2016 vláda zahájila kampaň za návrat k tradiční čínské medicíně a uvolnila pravidla pro získání lékařské atestace. Abyste se stal v Číně lékařem, už nemusíte mít vystudovanou medicínu. Stačí se vyznat v tradiční medicíně a dostat dobrozdání od dvou kolegů. Nyní, v roce 2020, je v Číně už přes 4 000 tradičních nemocnic se skoro 900 000 lůžky. Populární je tradiční medicína zvláště na venkově, kde se tím pádem léčí rakovinové nádory sušenými ještěrkami, což ovšem vyjde stát i občana nepoměrně levněji než chemoterapie. I podle oficiálních čínských statistik snížila tradiční medicína náklady nemocnic o pětinu. Bohužel mezi oblíbená zvířátka pro některé tradiční čínské metody patří i netopýři…
WHO sice některé praktiky doporučuje, ale pouze pro diagnostické účely, a i to je důsledek masivního čínského lobbingu. Komunistický režim založený na vědeckém materialismu, se prostě uchýlil k šarlatánství. Tradiční medicínu osobně prosazuje i prezident Si a čínská vláda jí propaguje i v zahraničí jako příklad hodný následování. Občas se to daří. I taková seriózní média jako Deutsche Welle přinášejí občas články s titulky jako „Může čínská medicína pomoci v boji s koronavirem?“ V čínských médiích je to rovnou bez otazníku: „Tradiční čínská medicína je efektivní v boji s koronavirem“ zní titulek v China Daily.
Celé to zapadá i do konceptu čínského výlučného nacionalismu, který vláda umně propojila s (kdysi) internacionálním komunismem. Takže medicína založená na vědeckých postupech je označována jen jako „západní medicína“ a jako jeden z mnoha možných přístupů. Stejně jako tradiční čínská, která je ale stará 4 000 let a je… čínská!
Vyšlo na www.konzervativninoviny.cz
