Nejdůležitější událostí roku 2016 budou americké prezidentské volby. Rozhodnou, zda tato zatím stále ještě supervelmoc světa obnoví své globální vůdcovství, anebo zda bude pokračovat ve své dosavadní spirále k irelevanci.

Ty volby – jak primárky, tak i samotné prezidentské finále – budou sledovat na světě všichni: přátelé i nepřátelé Ameriky. Ukážou totiž, zda americká zahraniční politika od roku 2017 potěší i její přátele, anebo zda už jen její nepřátele, jak tomu bylo posledních sedm let.

Jen stěží lze přehánět, jak neúspěšná je zahraniční politika současného prezidenta. Od Obamy v jeho posledním roce v úřadu už nikdo nic nečeká; snad jen ruský prezident Putin přemýšlí, kterou si ještě do svého impéria urve provincii či zemi.

Takže, na začátku primárek všechny oči budou upřeny především na jednoho muže, Donalda Trumpa. Může republikánskou nominaci získat, a pokud ano, může být dokonce zvolen 45. prezidentem USA? Otevřeně řekněme, že obojí je možné, ale ani zdaleka jisté.

Složitá situace u republikánů

U demokratů je situace jednodušší: pokud se nestane něco nepravděpodobného, nominaci získá Hillary Clintonová.

U republikánů mají nejvyšší preference byznysmen Donald Trump a senátoři Ted Cruz a Marco Rubio. Konsensem je, že jeden z nich nominaci získá.

Trump založil svou kampaň na odporu vůči imigrantům, především latino-americkým, na osobních útocích vůči ostatním kandidátům a moderátorkám, kritikou úpadku Ameriky, především v obchodu s Čínou, odporem vůči muslimům a obdivem k Putinovi. Pokaždé, když se mělo za to, že řekl něco nekorektního a nehorázného a jeho preference by měly klesnout, naopak vyletěly do nových výšin. Ideologicky je populistou.

Ted Cruz i Marco Rubio jsou oba čtyřicátníci, oba kubánského původu, oba senátoři zvolení s podporou hnutí Tea Party jako konzervativní rebelové vůči stranickému establishmentu.

Cruz si tuto reputaci zachoval a kandiduje jako principiální konzervativec, Rubio působí vstřícněji, umírněněji a poté, co Jeb Bush v preferencích propadl, je vnímán jako kandidát establishmentu. Názorově jsou si velice podobní, proto v primárkách své rozdíly akcentují. Rubio byl vstřícnější vůči ilegálním imigrantům, Cruz stejně jako Trump je nekompromisní. Rubio je pro aktivní roli USA ve světě, včetně podpory demokratizačních hnutí (má nálepku „neokon“), Cruz je jestřáb, který chce bombardovat nepřítele, ale demokratizaci nepodporuje; naopak v arabském islámském světě podporuje spřátelené diktátory.

Rubio je největší politický talent sezóny, zřejmě nejlepší řečník, motivující a sjednocující rétor. Cruz mluví mnohem přísněji a ostřeji, ale je to úžasný politický mozek (a profesí velice úspěšný ústavní právník; vyhrál několik sporů u Nejvyššího soudu), který vymyslel strategii, jak si vybudovat organizace v jednotlivých státech a v primárkách se dostat až do finále. Když všichni útočili na Trumpa, on jediný nikoli: s očekáváním, že až Trumpova kandidatura zkolabuje, jeho voliče získá právě on. To se může stát.

Stane se? Uvidíme. Amerika není Rusko, a tak není předem zřejmé, kdo bude prezidentem. Především nejzajímavější bude, zda Trump v několika prvních primárkách uspěje, či pohoří. Pokud pohoří, pak republikánské finále bude Cruz versus Rubio. Pokud ne, úplně vše je možné. Může se dokonce stát, že různé primárky vyhrají různí lidé a na republikánském sjezdu v červenci nebude mít většinu delegátů nikdo. Pak tam nastane ta pravá řež!

Naposledy se stalo, že nikdo ze dvou kandidátů neměl před sjezdem republikánů většinu v roce 1976: kandidáty byli prezident Ford a guvernér Reagan. Nezařazení delegáti se těsnou většinou přidali na stranu Forda, který nominaci získal (ale volby prohrál; o čtyři roky později je vyhrál Reagan). Už v roce 1952 neměl nikdo z mnoha kandidátů demokratů na sjezdu většinu a o výběru nominanta rozhodly zákulisní dohody: zákulisně byl vybrán guvernér Stevenson (pak volby prohrál).

Éra demokracie a la Trump

Hillary postaví svou podzimní kampaň na mobilizaci tradičních demokratických voličů, tj. především rasových a etnických menšin, jakož i mladých svobodných žen. Republikáni na mobilizaci všech nespokojených s dosavadním stavem a kurzem Ameriky. Dle průzkumů má největší šanci ji porazit Rubio, o něco menší Cruz a ona naopak poráží Trumpa.

Takže ještě jednou, může se Trump stát prezidentem? Může, byť je to nepravděpodobné. Pokud se tak stane, bude to šok, ale nikoli bezprecedentní: prvních šest amerických prezidentů byli vzdělaní gentlemani z východu, ať z Virginie či Massachusetts. V roce 1828 však byl sedmým prezidentem zvolen proti vůli elit z východního pobřeží drsný, hrubý, nepříliš vzdělaný, leč u lidu populární voják z divočiny na západě, generál Andrew Jackson. Elity byly zděšeny.

A nastala éra jacksonovské demokracie.

LN, 2.1.2016