Rok 2020 bude v USA rokem volebním ve dvojím smyslu: nejdřív proběhnou primárky Demokratické strany, které vyberou jejího kandidáta na prezidenta. A pak v listopadu volby prezidentské, sněmovní i do třetiny Senátu. A čeká se spektakulární představení.
Samozřejmě, v roce 2020 bude také Senát po sněmovním schválení impeachmentu (obžaloby) prezidenta Donalda Trumpa rozhodovat o jeho případném sesazení. K tomu je potřebná dvoutřetinová většina, tedy 67 ze 100 senátorů.
Proberme to teď podrobněji. Především, americké ekonomice se daří, nezaměstnanost je nízká a u černošských Američanů vůbec nejnižší v dějinách.
Určitě tomu dopomohlo snížení daní firmám a daní z příjmu fyzických osob, které přinesl zákon schválený před Vánocemi roku 2017, a snížení regulační zátěže především těžebního průmyslu, které zajistil prezidentský dekret.
Mírné poškození ekonomiky způsobila jen obchodní celní válka s Čínou, kdy cla zdražila dovážené polotovary z říše středu a odvetná čínská cla na potraviny poškodila farmáře především ze Středozápadu.
Ale tato obchodní válka zřejmě skončí kompromisem.
Pokud se ekonomice daří a prezident usiluje o znovuzvolení, téměř jistě uspěje, tak praví zkušenost. Donald Trump by opravdu mohl být znovu zvolen velkou většinou, kdyby si odpustil ty své „trumpismy“, tj. šílené tweety a necitlivé poznámky o oponentech.
Ty popuzují hlavně republikánské ženy mírně napravo od středu, jež žijí v blahobytných čtvrtích na předměstí velkých měst. Ztratí-li Trump tato předměstí, volby prohraje, protože pouze konzervativní evangelikálové na jihu a bílí dělníci na Středozápadu mu stačit nebudou.
Takže tady máme paradox: Trump by měl být snadno znovu zvolen z ekonomických důvodů, ale jeho chování odpuzuje některé jeho přirozené voliče.
Ať se Trump znemožní
Pokud jde o impeachment, nastává druhý paradox. Nejdřív předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová spěchala s hlasováním před Vánocemi, aby impeachment prošel co nejdřív, neboť Trump je prý velkou hrozbou ústavnosti, nyní však odmítá poslat schválené články impeachmentu do Senátu, aby ten mohl hlasovat o sesazení. Demokraté, kteří v něm mají menšinu 47:53, totiž chtějí, aby horní komora jen nehlasovala, ale aby také vyslýchala svědky z vlády, kteří odmítli ve Sněmovně vypovídat. Jinými slovy, aby Senát nebyl jen soudem, ale aby i sám vyšetřoval.
To je podivné, protože vyšetřovat a následně vznést obžalobu má Sněmovna, Senát po schválení impeachmentu má být jen soudním tribunálem. Je jasné, že prezident Trump v Senátu sesazen nebude, to by se muselo k demokratům přidat minimálně dvacet republikánů.
Ale demokraté mají jinou strategii, chtějí přesvědčit čtyři republikánské senátory či senátorky, aby hlasovali pro výslech svědků, a pak by tato procedura prošla čistou většinou. Následně by se z toho stala prodlužovaná agonie, která by Trumpovi hrála na nervy, on psal šílené tweety a působil nezodpovědně.
Z toho samého důvodu Bílý dům a vůdce republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell chtějí co nejrychlejší proces, bez výpovědí nových svědků, ve kterém pohodlnou většinou oba články impeachmentu odmítnou.
Jenomže nemohou o nich hlasovat, dokud je předsedkyně Sněmovny Pelosiová oficiálně do Senátu nedoručí, což ona zatím odmítá. Chce, aby celá věc trvala co nejdéle a stále se o ní psalo. Před impeachmentem ve Sněmovně jej podporovalo jen 47 procent Američanů, podle nejnovějšího průzkumu je to už 55 procent.
Mlha u demokratů
Pokud jde o demokratické primárky, stále má podle průzkumů největší podporu Joe Biden, který byl viceprezidentem za Baracka Obamy a do Senátu ho poprvé zvolili už v roce 1972. Působí jako centrista a má největší podporu u černošských Američanů, kteří jsou nejloajálnější voličskou skupinou demokratů.
Jeho slabiny představují jeho tendence k slovním přešlapům a také věk – letos mu je už 77 let. Obojí vyvolává pochybnosti o jeho mentálních schopnostech.
Vede sice v průzkumech u demokratů, ale zaostává ve státech, v nichž se konají první primárky. V Iowě má navrch Pete Buttigieg, mladý bělošský starosta malého města (v lednu mu bude 38 let), který je první otevřený gay, jenž kandiduje na prezidenta. Snaží se zastávat umírněné postoje. Mnozí ho vnímají jako mladší alternativu Bidena; jeho otevřená homosexualita může být problém pro černošské voliče.
V New Hampshire vede Bernie Sanders, radikální socialista, který v primárkách 2016 málem porazil Hillary Clintonovou.
Má mladé stoupence, ale sám je starý, na podzim před volbami mu bude 79 let.
Podle průzkumů uzavírá čtveřici nejsilnějších demokratických kandidátů senátorka Elizabeth Warrenová (letos jí bylo 70 let), která je stejně radikální socialistkou jako Sanders.
Chvíli byla favoritkou, měla rychlý nástup, ale v poslední době v průzkumech propadla. Kdyby socialisté Sanders či Warrenová ve prospěch toho druhého odstoupili, měl by dotyčný větší podporu než Biden. Ale zatím se nikdo z nich odejít z boje nechystá.
Miliardář Michael Bloomberg, bývalý starosta New Yorku, který vstoupil do demokratických primárek, zatím v průzkumech nijak nezabodoval.
V únoru mu bude 78 let. Čeká se však, že když nakoupí za své nemalé peníze vysílací čas s volební reklamou, může někoho z dosavadní čtveřice favoritů poškodit a někomu pomoci – podle toho, na koho se rozhodne zaútočit.
Strana mladých lidí tak má celkem staré kandidáty. A favority partaje barevných menšin jsou bílí kandidáti. V této souvislosti je zajímavé, že dva černošští kandidáti v primárkách, senátor a senátorka, nedokázali oslovit černošské voliče. Ti jsou zřejmě vděční Joe Bidenovi za to, že v minulosti loajálně jako viceprezident kryl záda Baracku Obamovi.
Nyní je však předčasné předpovídat, kdo demokratickou nominaci získá. Může se stát ještě cokoli. Je však nutné zvážit čtyři faktory.
Obamová ex machina?
Za prvé, pokud se pod tlakem svého radikálně socialistického křídla Demokratická strana posune příliš doleva, může to pomoci Trumpovi a zajistit mu opětovné zvolení. Toto křídlo zastává pozici socialismu skandinávského typu – zdravotní péče pro všechny placená z daní, finanční reparace pro americké černochy za příkoří otroctví spáchaná na jejich předcích, právo na potrat po celých devět měsíců těhotenství a plně otevřené hranice; kdokoli z Latinské Ameriky, kdo se chce usadit v USA, má na to mít právo. Program je sice populární u mladých levicových studentů, ale nikoli u Američanů jako celku.
Za druhé, spekuluje se, že do primárek ještě někdo vstoupí, protože mnozí demokraté mají dojem, že nikdo z výše zmíněných nebude schopen porazit Trumpa. Hillary Clintonová si říká o to, aby ji strana vyzvala znovu ke kandidatuře. Ale myslím, že k tomu už nebude ochota. Kdyby však kandidovala Michelle Obamová, měla by slušnou šanci vyhrát.
Za třetí, je dost možné, že různí kandidáti vyhrají v různých státech, a tak nikdo z nich nebude mít na nominačním sjezdu demokratů většinu delegátů.
Tato situace v žádné straně už několik desetiletí nenastala, a kdyby k tomu letos došlo, musel by rozhodnout sjezd na základě dohody: „Já podpořím tebe na viceprezidenta a ty mě na prezidenta.“ Anebo jako východisko z nouze sjezd nedá nominaci žádnému z kandidátů, nýbrž někomu, kdo zapůsobí jako deus ex machina – Hillary Clintonové či Michelle Obamové.
A za čtvrté, pokud Trump opět vyhraje, vyhraje stejně jako v roce 2016, získá menšinu odevzdaných hlasů, ale dostatečnou většinu ve většině států, a tím i většinu ve sboru volitelů, který volí prezidenta.
V Demokratické straně následně vypukne šílenství a demokraté budou požadovat změnu ústavy, zrušení sboru volitelů. To však neprojde.
Každopádně volby rozhodne několik málo států na hraně mezi demokraty a republikány jako Arizona, Iowa, Wisconsin, Michigan, Ohio, Pennsylvania, Florida, Severní Karolína, možná i New Hampshire a Maine.
Právě v nich se povede prezidentská kampaň, v ostatních ne, protože to nemá smysl, většiny v nich jsou již předem dané. Například v Kalifornii vyhraje demokrat(ka), v Texasu republikán.
Ale představa, že Trump opět zvítězí s menšinou odevzdaných hlasů, povede k další radikalizaci demokratů. Ta potrvá do voleb 2024, kdy se bude čekat jejich vítězství. Pokud ovšem demokrat(ka) nevyhraje už v roce 2020, to by dynamiku změnilo. Zatím však musí být republikán Donald Trump stále považován za favorita, protože se daří americké ekonomice.
Vyšlo v MF Dnes 28. 12. 2019
