Společnost Schoen Consulting provedla na objednávku židovské organizace na vzorku 1350 dospělých Američanů studii o znalosti holocaustu. Podle sedmdesáti procent Američanů se lidé zajímají o holocaust méně, než bylo zvykem. Jedenáct procent dospělých a 22 procent mileniálů o holocaustu nikdy neslyšelo. Třicet jedna procent dospělých a 41 procent mileniálů pak místo šesti milionů obětí holocaustu uvedlo dva miliony obětí. 41 procent dospělých a 66 procent mileniálů pak nebylo schopno identifikovat vyhlazovací tábor Osvětim. Potěšující je alespoň to, že 96 procent uznává, že se holocaust opravdu udál a skoro stejný počet i to, že by se o holocaustu mělo učit ve školách.
Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Znalost nějak je i v česku, ale nálepky, ne faktů. Šoa je už sama země neschopná se bránit, nejen tvar nudle, ale místo zákona vynucujícího péči o ohrožené, jen cáry “smluv” které ani nejde přeložit. Potom tradiční ohrožená minorita je první na řadě, následují sice nesrovnatelně ale přece minority jazykové, intelektuální, pracovní . . . .
Mě to nepřekvapuje. Lidé obecně mají malá znalosti historie. A holokaust není vlastní historií jejich státu, snad jen zprostředkovaně, jako historie celého světa obecně je i historií každého jednotlivého státu, a jako historie některých emigrantů do USA či amerických vojáků osvobozujících tábory smrti. Ale holokaust nebyl akt jejich vlády ani se neodehrával na jejich území. V některých státech neznají dost dobře ani svou vlastní bezprostřední historii. V Japonsku ani vysokoškolští studenti většinově nevědí téměř nic o tom, co dělali Japonci za války. Mají o ní jen matné povědomí a myslí si, že kvůli jaderné bombě byli hlavně obětmi. Většina Britů má pramalé povědomí o tom, že Churchillova vláda je odpovědná za bengálský hladomor, který si nezadal s tím ukrajinským. Že ještě v padesátých letech, a tedy opět také za Churchillovi vlády, byly v Keni koncentrační tábory, kde se s posvěcením autorit děly nevýslovné krutosti (za něž mimochodem nebyl nikdo potrestán). Ale jako by velké činy (vítězství ve válce) byly odpustkem pro všechny zločiny (říkám tomu argument Kulínský – “On sice prznil malá děvčátka, ale přeci ten soubor dovedl k úspěchům”, jak argumentoval v jeho případě soud prvního stupně, když mu ukládal podmíněný trest; podobným argumentem operují i příznivci Babiše). Obdobně to mají samozřejmě i Rusové se Stalinem a Číňané s Maem (i když ti alespoň přiznávají, že nebyl jenom kladným hrdinou a dokonce to mají i pěkně matematicky vyjádřeno, že byl ze 70% dobrý a ze 30% špatný. Jak to počítali, nevím). Ostatně ani Češi na tom nebudou o mnoho líp. Většina asi slyšela o tom, co udělali nacisté v Lidicích. Ale kdo ví, co se stalo třeba v Přerově na Švédských šancích?
Pokud se o něm učí ve školách, jak mohou být výsledky takto tristní? V USA je systém vzdělání asi dost odlišný v jednotlivých státech. A rozdílná je pak i úroveň znalostí. Taky bude hrát roli to jestli student absolvuje školu soukromou nebo veřejnou.