Lidé roku 1912 neměli tolik práv a jistot jako lidé roku 2012, ale zato uměli správně žít i zemřít. Měli smysl pro povinnost a odpovědnost.
Nejlepší repliky vás napadají, když opustíte studio.
Loni na jaře jsme s Václavem Bělohradským v televizi komentovali sjezd ČSSD. Kupodivu jsme spolu souhlasili víc, než jsem očekával, což mě dodnes znepokojuje. On říkal, že zdravá politika je střídání „lib-lab“ – střídání liberálů a socialistů („lab“ jako labour). Ti první dají více práv, ti druzí více jistot. To je – prý – zdravá politika.
Pak mě napadlo, když jsem odcházel ze studia: to je ten problém, to je ta příčina současné krize! Střídání pouze „lib-lab“, bez „cons-cons“! Zapotřebí je „cons-cons“, méně práv a více povinností, méně jistot a více odpovědnosti!
Dobrou ilustrací tohoto fenoménu jsou dvě námořní katastrofy na počátku a konci uplynulých sto let. 1912 Titanic a 2012 Costa Concordia. V roce 1912 lidé neměli tolik práv a jistot jako dnes. Zato měli smysl pro povinnost a odpovědnost. Bylo naprosto samozřejmé, že když se Titanic potápěl, v záchranných člunech měly ženy a děti přednost. Muži, kteří se do nich cpali, bylo opovrhováno. Posádka dostala revolvery, aby je případně postřílela. Z Titaniku tak byla zachráněna většina žen a dětí, i těch nejchudších. A většina mužů, i těch nejbohatších, zahynula. Boháč John Jacob Astor nejdřív svou novou mladou těhotnou manželku bezpečně usadil do záchranného člunu a pak stoicky zůstal na palubě. Benjamin Guggenheim se převlékl do svého nejlepšího fraku a s doutníkem a sklenkou šampaňského na palubě šel vstříc svému osudu. Tak umírají gentlemani: buď se zbraní v ruce, anebo se sklenkou šampaňského. A nemusím snad dodávat, kapitán Edward Smith svou loď neopustil.
Lidé roku 1912 neměli tolik práv a jistot jako lidé roku 2012, ale zato uměli správně žít i zemřít. Měli smysl pro povinnost a odpovědnost. Nikoli „lib-lab“, nýbrž „cons-cons“.
Když se potápí loď, na které jsou vaše vnoučata, chcete, aby ti muži na palubě mysleli v první řadě na svá práva a jistoty, anebo na své (morální) povinnosti a svou (společenskou) odpovědnost? A chcete, aby tím kapitánem byl spíše Edward Smith, anebo Francesco Schettino? (Čte se „sketino“, jako sketa.) Když se potápí loď s vašimi vnoučaty, chcete, aby na palubě byli muži spíše roku 1912, anebo roku 2012?
Během posledních sto let lidé mnohé získali. Ale taky něco důležitého ztratili. Něco, co v dnešní době strašně chybí. Něco, čehož je dnes velice zapotřebí.
Vyšlo v Lidových novinách dne 19.1.2011 pod redakčním titulkem Střídání „lib-lab“ nestačí. Zapotřebí je „cons-cons“
Já rozumím tomu, že když text vyšel pro mainstreamové Lidové noviny, tedy pro běžné čtenáře, že pojmy v něm použité mohou být zjednodušené, aby celý text byl čtivější a působivější. Jasně. A autorovi se to taky povedlo. Což jsem napsal! Text ale nevyšel jenom v LN. Ale i na stránkách Občanského institutu. Myslel jsem, že zde se o jakousi “akademickou” přesnost usiluje. Stránky OI nejsou blogem Romana Jocha. Myslím tedy, že moje “cupování” je v pořádku.
Clanek pana Jocha sice zjednosene, ale pravdive porovnava lidske hodnoty a moralku dnes a pred sto lety. Jako priklad pouziva dvou znamych katastrof.
Neni treba pane Samuel Vitovsky ROZCUPOVAVAT kazde slovo! Pouzijte creativitu a a neplette prava s naroky a svobodou takhle byste mohl rozemlit kazdy vyrceny nazor !
NENI NIC ZAVADEJICIHO V CLANKU PANA JOCHA !!! Jey
Kapitán Titaniku se neměl kam vrátit, leda do sociálního vyhnanství, nebo ošetřovat do leprosalia.Asi jako křesťan se nemohl střílet, nechal to živlům. Skety na Titaniku nechyběly, ale ještě je civilizace takto uměla pojmenovat.Muži Titaniku měli obvykle vojenskou službu v životopise, tedy zkušenost nejen s velením, kterému je třeba se podřídit, ale i s velením, které je zásadním zlepšením situace.Tak učitel tělocviku v Londýně zachránil mnoho životů svými žáky, neb koridor s havarijí vlaků neměl jiný přístup než z oken levné stavební parcely, tedy školy. Dnešní balagan kontinentu k tomu má daleko i v armádě, jsme již dávno my sami orientem, kde pravidla civilizace jiné, ba chybí nám i tato.S ohledem na zemřelé a pozůstalé pro smysl jejich obětí by se dalo říci “jateční plavidlo”. Na volném moři to nešlo ani evakuovat,tu kapitána třeba ocenit, mohl jít do vody už po nárazu, triky kolem pobřeží šetřily případné náklady na zastávky, přístavy jsou drahé, samo moře, pokud jeden není sám u kormidla, smrtelná nuda. Personál podřadný, dobře ilustrováno i modelkou která to “křtem” rozjela a pro svou marketingovou cenu rychle vycouvala stejně jako PR používající v tomto kontextu její label.Informační blokády a hoaxy od začátku.Ale díky negativní reklamě zájem stoupl, rakev se brzy zaplatí, jednu mají ještě rozestavěnu. V síti lze nalézt návody, jak si v mořeplavbě počínat, návody se nečtou.Tak potlačeni i experti, kteří mají kompetentní dodatky, tak zmizel pan Okamura, jeho label je třeba chránit pro úspěch, komfort, luxus a všemohoucnost při záchraně. Co budeme dělat, až ho přímou volbou zvolí prezidentem a nebude ve funkci k dosažení. Budeme posílat prosebná poselstva jako ve středověku?Titanik ještě beru, můj plášť i do Prahy je impregnován, neb petrolejovat oděvy mimo 19.století v Australii se už nesmí.Požární odolnost je dobrá v busu autě metru.Prdává se kdeco, čínu ohněvzdornost nezajímá. Publikum žije ve virtuálnu, lidi z masa jsou jen v televizi a nakonec to dobře dopadne.U společnosti Costa se ušetří i za pohřeb. A velmi úsporné záchranné práce, ostrovní lobby je chudá a slabá.Neapol vidět a umřít!
V tomto textu mi nešlo o to vyložit teorii práv a rozdíl mezi přirozenými právy a nároky (to bylo v textu “Lidská práva” versus svobody, LN 9.1., na těchto stránkách bude onedlouho). Šlo v něm jen o to poukázat na jeden defekt současné společnosti. A navíc ten text byl určen široké veřejnosti, která pod právy nerozumí jen přirozená práva (svobody), ale bohužel i ty nároky. Nečekejte od takovéhoto krátkého eseje celou libertariánskou teorii práv. Jinak velice souhlasím s tímto: “Lib i Lab patří do politické sféry. Sféry, ve které operuje stát. Stát jako násilnická organizace / já bych řekl donucoívací, nikoli nutně násilnická – pozn. RJ/. Když píšu, že je stát násilnický /donucovací/, tak to nemyslím a priori s odsudkem, jen bychom neměli zapomínat, že to tak bylo, je a bude, že násilí /donucování/ je podstata státu. “Cons” je věcí vychování, zvyků a hodnotových systémů a žebříčků. Ty násilím nevnutíme.” – přesně, ale to nemělo být obsahem TOHOTO článku. Nehledejte v něm více, než v něm je.
shodli bychom se i s panem Bělohradským, a tomu to taky perfektně myslí: Tak takhle ne!!!
Na devíti kilometrech dálnice D47 je rekordních 901 vad – takový šlendrián! To by dřív možné nebylo. Morálka upadá. Anebo ten mladík v České Lípě! A co teprve ve světě? Je to hrůza hrůzoucí. Vítěz posledních primárek chtěl žít jen tak na hromádce. No řekněte, bylo by to před 100 lety možné? Myslím, že bychom se na tom shodli i s panem Bělobrádkem, a tomu to perfektně myslí: Tak takhle ne!
“Lidé roku 1912 neměli tolik práv a jistot jako lidé roku 2012, …”
Tohle je tvrzení přinejmenším problematické. Ani ty nejabsolutističtější monarchy nenapadlo nařizovat poddaným, že žárovky MUSÍ kupovat jen slabé, že si do paliv MUSÍ přimíchávat méně účinné substance, že se zájemců o práci nesmí zeptat, jak jsou staří a kolik mají dětí. Nenařizovali jim nucenou toleranci k úchylkám, zmírňování trestů jen kvůli genetickému původu, přizpůsobování se menšinám, atd. atd. Prosím, nezaměňujte (přirozená) práva s pofidérními nároky na blahobyt a rovnost. Nároků bylo před sto lety opravdu méně, ale práv? Svobody bylo více.
Je mi líto, ale Vaše články se hezky čtou a hezky vypadají po prvním přečtení. Když se nad nimi ale člověk zamyslí víc, jsou vždycky povrchní a zavádějící…
Hezky napsané a pravdivé. Až na jeden omyl. “Lib” i “Lab” patří do politické sféry. Sféry, ve které operuje stát. Stát jako násilnická organizace. Když píšu, že je stát násilnický, tak to nemyslím a priori s odsudkem, jen bychom neměli zapomínat, že to tak bylo, je a bude, že násilí je podstata státu. “Cons” je věcí vychování, zvyků a hodnotových systémů a žebříčků. Ty násilím nevnutíme.