Charlottesville je malebné historické městečko v srdci jižanského státu Virginia. Nachází se v něm Univerzita Virginie, kterou založil Thomas Jefferson, byl jejím prvním rektorem, a dokonce navrhl její centrální budovu, Rotundu. Na malém kopci nedaleko od města se nachází jeho domov, vila Monticello, kterou projektoval v italském stylu. Kolem jsou vinice. 

Tato idyla se o víkendu stala místem teroristického útoku, když dvacetiletý rasista najel autem do levicových demonstrantů a zavraždil dvaatřicetiletou ženu, šestadvacet dalších lidí zranil.

V sobotu si totiž dali v Charlottesvillu sraz neonacisté, klansmani a bílí, etnickonacionalističtí rasisté. Demonstrace se neúčastnili konzervativní jižané, kteří nehájí otrokářství, ale mají úctu k válečnému praporu Konfederace, který vnímají jako symbol statečnosti svých předků. Ne, demonstrace se účastnili ti nejohavnější, rasisté a neonacisté. Kromě jižanské vlajky nesli i nacistický prapor se svastikou.

Vyhrocení politiky identity 

V USA je absolutní svoboda politického projevu; žádný politický projev nelze zakázat kvůli obsahu, ať už obhajuje nacismus, kanibalismus, či stalinismus. Demonstraci smí policie rozpustit, jen kdyby se vymkla kontrole a hrozilo narušení veřejného řádu a bezpečí, krveprolití a násilí. A to platí i pro protidemonstrace. Na jedné straně rasisté a nacisté, na druhé radikální militantní levicové organizace jako „Na černošských životech záleží“ a Antifa. Obě skupiny nebezpečně blízko sebe, aby se častovaly urážkami a nějakou tou ránou.

Policie měla problémy je od sebe oddělit. Mnozí bílí rasisté byli navíc ozbrojeni střelnými zbraněmi, protože stejně jako I. dodatek ústavy garantuje svobodu projevu, tak II. dodatek garantuje právo držet a nosit zbraně. Je s podivem, že při rvačce nikdo nevystřelil. Pak onen rasista najel do levicových demonstrantů s výsledkem jedné mrtvé a spousty zraněných. Guvernér Virginie vyhlásil ve městě výjimečný stav. Je dobře, že prezident Trump po neduživém prvním prohlášení v sobotu, kdy odsoudil násilí na všech stranách, v pondělním prohlášení označil rasismus, neonacismus a Ku-klux-klan za zlo. Koneckonců začali s násilnostmi v tomto případě právě tito lidé a byl to jejich člověk, kdo jako terorista vraždil.

V jiných případech je radikální levice odpovědna za svůj díl násilí a netolerance; ať už na univerzitách jako v Berkeley, či ve městech jako Portland nebo Seattle. Netolerance ji vede k neochotě poskytnout prostor jiným názorům, proto demoluje, zapaluje a dělá rámus, jen aby diskuse neproběhla. Vzdor svému názvu Antifa používá fašistické metody jako okopírované od bojůvek SA a hnědých či černých košil.

V Charlottesville však násilnosti i vraždu iniciovali bílí rasisté a neonacisté. Je to smutný pohled na dva typy gangů a extremistů, které stojí proti sobě a mávají pěstmi a tyčemi, jeden radikálně levicový a druhý krajně pravicový; mají společného více, než si oba myslí. A to především „politiku identity“.

Pro ně není důležité, kdo co říká, z jakých důvodů a s jakými argumenty, ale pouze kým je, jakou má identitu. Pro levici je identita daná třídou (bohatstvím), rasou, pohlavím, sexuální orientací. Čím více historicky znevýhodněných identit osoba má, tím je její argument jakoby silnější a platnější bez ohledu na to, jaký nesmysl říká. Takže bílý muž nemá žádné právo polemizovat s černoškou, neboť nechápe její bolest a mluví z něj jen jeho „privilegia“. Má prý jen jednu možnost: neustále se omlouvat za svou rasu a pohlaví.

Barbarství stádnosti 

Bylo jen otázkou času, kdy se bílí rasisté začnou radikalizovat nacistickým směrem. Když rasa, tak rasa… Přitom bílí jižané, i když kdysi měli rasové předsudky, nikdy nebyli nacističtí; dokonce mnozí z nich, potomkové konfederačních vojáků jako generál Patton, bojovali proti nacismu a pomohli polovinu Evropy od něj osvobodit. Bílí rasisté a neonacisté nemohou více pošpinit válečný prapor Konfederace, než když vedle něj nesou svastiku.

Nedaleko od místa demonstrací a vraždy, na kopci u vily Monticello, je pohřben Thomas Jefferson, který napsal: „… všichni lidé jsou stvořeni rovni a obdařeni určitými nezcizitelnými právy, mezi nimiž jsou život, svoboda a hledání štěstí.“ A jiný jižan, černé barvy pleti, Martin Luther King řekl, že touží po světě, v němž lidé budou hodnoceni nikoli podle barvy pleti, nýbrž podle svého charakteru.

Radikálové levice i extrémní pravice se shodnou v tom, že „ne stvořeni rovni“, „ne svoboda“, „ne podle charakteru, nýbrž podle barvy pleti“. Nenahlížejí člověka primárně jako jednotlivce s vlastní důstojností, nýbrž jako příslušníka kolektivního stáda daného rasou a identitou. Smutné. Barbaři dnešní doby.

Vyšlo v LN 16.8.2017