Pan Jařab ve své reakci “Nejde o kvóty” (MF DNES 14.10.) ignoroval hlavní tezi mého článku “Ať žije rozlišování!” (MF DNES 26.9.); totiž tvrzení, že zákaz diskriminace v soukromé sféře je omezením svobody slova, smlouvy a sdružování. Ignoroval je proto, neboť velmi dobře ví, že takový zákaz vskutku omezením svobody je. Považuje za správné, aby svoboda byla omezena, nemá však odvahu to říct. Má pravdu, že antidiskriminační zákony mají svůj počátek v americkém Zákoně o občanských právech z roku 1964, že zákaz diskriminace v soukromém sektoru vyplývá z mezinárodních úmluv o odstranění všech forem rasové diskriminace a diskriminace žen, jakož i ze směrnic Evropské unie. To ale nevyvrací mé tvrzení, že všechny tyto zákazy soukromé diskriminace jsou nespravedlivým omezením svobody. Pan Jařab má pravdu, že tyto zákony nevznikly na komunistickém Východě, nýbrž na levicově-liberálním Západě. Ale to nezamítá mou obžalobu, že svou logikou jsou komunistické. Neboť co je charakteristikou komunistické, vlastně obecně totalitní (tedy i nacistické) společnosti? Přece zásada, že nic není mimo stát a tedy neexistuje soukromá sféra nezávislá od státu. “Všechno uvnitř státu, nic mimo stát a nic proti státu” – byla Mussoliniho definice totalitarismu. Tuto logiku převzal i levicový liberalismus: tím, že požaduje zákaz diskriminace v soukromé sféře, požaduje v ní státní diktát. Je mi líto, že levicový liberalismus sdílí totalitní logiku; tím hůře však pro levicový liberalismus. Uvedl jsem, že je správné v soukromé sféře zakázat ty projevy diskriminace, jež jsou nenávistné a mají podobu výzev k útokům vůči jiným osobám. Všechny ostatní diskriminace v soukromém styku – na jakémkoli základě – jsou však součástí svobody a jejich zákaz je nespravedlivým pošlapáním svobody. Aby bylo naprosto jasné, o čem mluvíme, položme si tyto otázky:

Máme mít svobodu založit soukromý klub, jehož členy by byli pouze muži? Já jsem za svobodu, co pan Jařab?
Má mít soukromá škola svobodu rozhodnout se, že za žáky bude přijímat pouze děvčata? Podle mě ano, co podle Jařaba?
Má mít každý občan ČR svobodu založit soukromou firmu, jež by zaměstnávala pouze ženy? Podle mě svobodu mít má, co podle Jařaba?
Má být svoboda existence pro soukromé firmy s pouze mužskými zaměstnanci? Podle mě ano, co řekne pan Jařab?
Mají mít čistě romské firmy svobodu nezaměstnávat lidi, kteří nejsou Romy? Já říkám: ano; co ale pan Jařab?
Má mít soukromý skautský oddíl svobodu trvat na tom, že za instruktory nepřijímá homosexuály? Podle mě: to si pište! Co však dle páně Jařaba?
Má mít gay-klub svobodu trvat na tom, že za barmany chce pouze homosexuály? Má mít na to svobodu, říkám já; co říká Jařab?
Má mít soukromé židovské gymnázium svobodu za své žáky přijímat pouze děti židovských rodičů? Jistě, je to svobodné rozhodnutí rodičů dětí a vedení školy. Co tvrdí pan Jařab?
Má mít baptistická církevní škola svobodu rozhodnout se, že za učitele příjme pouze baptisty? Jak by smet, říkám já; co však pan Jařab?
Má mít spolek filatelistů svobodu do svých řad nepřijímat stoupence a členy KSČM? Blahopřeji jim k jejich rozhodnutí; a co Vy, pane Jařabe? Příklad poslední: předpokládejme, že se chci oženit. A veřejně deklaruji, že si chci vzít pouze osobu ženského pohlaví (diskriminuji na základě pohlaví), pouze heterosexuální orientace (diskriminuji na základě sexuální orientace), pouze bělošku nebo kreolku (diskriminuji na základě rasy), pouze katoličku (diskriminuji na základě náboženského vyznání) a pouze osobu s názory napravo od Jařaba (diskriminuji na základě politického přesvědčení). Co se mnou pan Jařab jakožto vládní zmocněnec pro lidská práva udělá – dá mi snad pokutu? A pochopí konečně na tomto příkladě, že esencí soukromé sféry je právě rozhodování o tom, s kým se sdružím a s kým ne, s kým se stýkám a s kým ne, s kým uzavřu nějakou smlouvu a s kým ne? A že toto rozhodování vždy představuje diskriminaci a že je na ní nutně založeno? Že tedy zákaz diskriminace v soukromém sektoru je pošlapáním svobody? Že je totalitní svou logikou, i když ne nutně prostředky?