Stinné stránky separatismu

7.11.2014
Roman Joch

RomanZjistil jsem, že mnozí lidé u nás jsou ve prospěch separatismu. Myšlenky, že když národ žije v rámci státu většího, má mít automatické právo na odtržení, samostatnost, a vznik státu vlastního, menšího. Jinými slovy, na sebeurčení. Historicky však takovéto právo bylo uznáváno málokdy a většinou již samotné vyslovení myšlenky na odtržení části území bylo vnímáno jako velezrada.

Lidé samozřejmě právo na odtržení a samostatnost mají, pokud jim centrální vláda dlouhodobě vládne špatně a nespravedlivě. Odtržení je pak jedinou cestou ke spravedlnosti. Kupříkladu když v Uhersku vládnoucí maďarský národ dlouhodobě neuznával práva Chorvatů, Rumunů či Slováků, nelze se divit, že území, která tyto národy obývaly, se odtrhla a přidala ke státům jiným a z velkého Uherska zbylo jen malé Maďarsko. Stejně tak: protože Srbové nebyli schopni během deseti let 1989-99 učinit kompromis s kosovskými Albánci, nelze se divit, že o Kosovo nakonec přišli.

Ale co když se žádný útisk či nespravedlnost nekonají? Co když obyvatelé části území, jež pomýšlí na separaci, se těší přesně těm právům a svobodám jako i všichni ostatní obyvatelé onoho velkého státu? A co když jsou dokonce v politických institucích státu zastoupeni vzhledem ke svému počtu nadprůměrně? Mají ještě důvod k separaci? A jaký? Marnivost, ješitnost, touhu politiků být ministry, premiéry, prezidenty ve státě malém, ale jejich. Je to dostatečný důvod pro separaci? Já si to nemyslím.

Samozřejmě, pokud na té separaci – či rozdělení státu – panuje konsensuální dohoda, na osamostatnění právo mají. To byl případ Česko-Slovenska na přelomu let 1992-93, rozdělení schválily Národní rady obou republik a co je ještě důležitější, i Federální shromáždění předepsanou ústavní kvalifikovanou většinou. Já jsem byl sice tehdy proti – stát střední velikosti se středně velkým vlivem v Evropě se rozpadl na dvě malé republiky s vlivem malým, ale uznávám, že to rozdělení bylo ústavní a tudíž legitimní.

Stejně tak, kdyby se Skotové v oficiálním závazném referendu vyhlášeném britským Parlamentem většinově vyslovili pro samostatnost, bylo by to ústavní a platné. Jenže bylo by to rovněž moudré? To si nemyslím. Slušná, solidní země, jež je taky západní mocností, by se rozpadla. Skotsko bez Anglie by bylo vojensky impotentní a Anglie bez Skotska slabší. A když se Skotsko odtrhne od Anglie kvůli ziskům z těžby plynu v Severním moři, proč by se pak z téhož samého důvodu neměly odtrhnout od Skotska Shetlandy? To je stinná stránka separatismu, na kterou upozornil před 150 lety Abraham Lincoln: Pokud se svobodné a demokratické země budou drolit a drolit, zbydou jen země ty, které své separatisty za žádných okolností netolerují, tedy vlády tvrdé ruky.

Rozpadem a rozdrobením ústavních demokracií posílí vždy jen ten největší gauner na kontinentu. Separace vede k oslabení, především vojenskému, ale nejenom těch svobodymilovných. Takže finálním stádiem separatismu je vláda toho, kdo žádné skrupule nemá a své separatisty – či obecně nespokojené občany – nechá postřílet. Komu by nahrávalo rozdrobení Velké Británie, Španělska, Itálie, případně Francie? Tomu, kdo sedí v Kremlu a celému tomuto procesu by se ze srdce zasmál: “Cha, cha, cha.”

Vysíláno na ČRo dne 30.10.2014

Příspěvků : 2 - Stinné stránky separatismu

  1. Dalibor : 19.11.2014 v 11.02

    Lacině protiruské.

    Stinná stránka recidivujícího rozpadu je jako přízrak plížící se Evropou? Co je to za strach?

    Z historického hlediska se nestávají rozpady státních aparátů každý rok. Ani každých deset let ne. Za sto let možná jeden, dva rozpady. Odtud nevyplývá žádná rozumná obava.

    A přesto tady strach máme.

    Bojíte se?
    A o co?
    O svou demokracii? O svobodu?
    Že by vám jí sebralo Rusko?
    A nastalo by co? Komunismus? A nezaspali jste dobu?

    Nebo by nastala totalita? Rusko dosadí loutky? Hm, a teď nemáme loutky proEU ,proNATO, proGLOBAL? Aha, tyto vám nevadí. Proč?

    Ano, již chápu. Kdyby dosadili proruské loutky, tak nebude moci plodit své výtvory zde. O to vám ve skutečnosti jde. O vlastní zadek. Ten se hájí rozmáchlými slovy “vydobytá svoboda ohrožena” apod. Ne, je to vaše “svoboda”.

    Seberou vám ji obyčejní lidé, až nastane čas.
    Nespokojení lidé.

  2. Michal : 9.11.2014 v 1.58

    Občas člověka stihne “bratrské” oslovení, reaguji sršatě dotazem, zda bratrem je myšlen Kain nebo Abel? První je vrah, druhý oběť. Je tedy i v objetí “rodinném” nutno vidět i záporné polarity, přirozenou odstředivost. Rozpad Uher nesdílím, nesourodost se rozchodem nevyřeší. Nikdo nebyl utiskován více než židovská minorita, třeba u ní se poučit jak vhodně (nevhodné nedoporučuji) postupovat, když na funkční státnost je lidí málo. Konečně Uhry samotné nebyly docela suverénem a lze dobře vysledovat kdy a čím se prestižnější pozici blížily, a kdy naopak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?