Setkání amerického prezidenta Joea Bidena s ruským prezidentem Vladimirem Putinem je politickou chybou prezidenta amerického a propagandistickým vítězstvím prezidenta ruského. Putin je autoritář nepřátelský Americe a Západu, jaký smysl má nyní pro amerického prezidenta setkat se s ním? Tím mu dodává jen legitimitu; Putin může říkat Rusům i světu: „…Vidíte, jak jsem mocný a důležitý…, i americký prezident usiloval o to, se mnou se setkat.“ Myslí si snad Biden, že setkáním s Putinem a promluvením mu do duše něco změní na jeho politice, domácí či zahraniční?
Tristní historie
Mrazivá premiéra Bidena a Putina: spolu se pokusí najít cestu ze ‚dna‘, čeká se aspoň symbolické gesto.
Historie setkávání amerických prezidentů se sovětskými a pak ruskými vůdci byla tristní. Začala Rooseveltem a Stalinem v Teheránu a na Jaltě, která byla katastrofou, protože nemocný Roosevelt dal Stalinovi vše, co on chtěl (polovinu Evropy) v naivní víře, že pokud tak učiní, Stalin se umírní. Stalin spustil studenou válku a povolil horkou v Koreji.
Určitý smysl mohlo mít setkání Eisenhowera s Chruščovem, aby se zjistilo, jaké jsou postoje sovětských vůdců po Stalinově smrti. Naprostou katastrofou však bylo setkání Kennedyho s Chruščovem ve Vídni v roce 1961. Starý lišák Chruščov chtěl testovat mladého nezkušeného prezidenta, a proto se na něj obořil jako hulvát. Gentleman z Harvardu si myslel, že je pod jeho úroveň na to reagovat (chyba; gentleman se má chovat jako gentleman vůči dámám a jiným gentlemanům; na hulváta má reagovat železnou pěstí), a proto si ho Chruščov vyhodnotil jako slabocha a lehkou váhu. To, a zpackané vylodění svobodných Kubánců na Playa Girón, když jim Kennedy na poslední chvíli odmítl poskytnout leteckou podporu, přiměly Chruščova k dobrodružství známému jako karibská krize v říjnu 1962, kdy se svět ocitl na hraně jaderné války.
Kontraproduktivní byla i setkání amerických prezidentů Nixona, Forda, Cartera s Brežněvem v době Détente (zmírňování napětí), protože mohla ukolébat západní mínění k přesvědčení, že Sovětský svaz už není smrtelným nepřítelem. „Détente – není to to, co panuje mezi farmářem a krocanem až do Dne díkuvzdání?“ – žertoval Ronald Reagan, jeden ze dvou nejdůležitějších kritiků Détente (druhým byl demokratický senátor Henry Jackson).
Jaký by měla smysl setkání Reagana s Brežněvem, Andropovem, Černěnkem? Žádný. Smysl měla až setkání s Gorbačovem (1985 Ženeva, 1986 Reykjavík, 1987 Washington, 1988 Moskva), protože Reagan už jednal z pozice síly, což je jediná pozice, které Sověti rozuměli a Rusové rozumí dnes. Z žádné jiné pozice s nimi jednat smysl nemá.
Nejdřív slova o zabijákovi, pak žádost o schůzku
V červnu 2001 se s Putinem setkal Bush, v roce 2009 se zastupujícím prezidentem Medveděvem Obama; a úplnou katastrofou byla společná tiskovka Trumpa s Putinem v Helsinkách 2018, kde Trump rétoricky dal ve všem Putinovi za pravdu a pomluvil vlastní zpravodajské služby. Ale politika Trumpovy vlády, na rozdíl od jeho rétoriky, byla vůči Rusku tvrdá.
Biden sice nazval Putina zabijákem a po otrávení Navalného uvalil na Rusy další sankce, ale… 13. dubna, kdy se ruská vojska shromažďovala na hranicích Ukrajiny, Biden zavolal Putinovi (ne opačně!) a požádal ho o schůzku. Druhý den se dvě americké válečné lodě, které směřovaly do Černého moře, otočily. Putin vyhodnotil Bidenovo gesto dobré vůle jako jeho slabost. „Kvůli setkání se mnou udělá (téměř) cokoli…“
Pak následovaly hackerské útoky z Ruska proti infrastruktuře, firmám a jednomu ministerstvu v USA, v květnu Putinův satrapa Lukašenko unesl letadlo, aby mohl z mladého disidenta mučením vytřískat omluvu, a Biden? Ukončil sankce proti plynovodu Nordstream 2 s tím, že už stejně bude dokončen a Německo je důležitý partner a spojenec USA v Evropě.
Většina Američanů chce, aby byl Biden k Putinovi tvrdý. Každý čtvrtý považuje Rusko za nepřítele.
Plynovod na dně Baltského moře z Ruska do Německa zvýší energetickou závislost Německa na Rusku a velice poškodí doposud tranzitní země mezi Ruskem a Německem, především Ukrajinu, kterou tak energeticky vydá na milost Rusům. Trump ty sankce alespoň držel.
Navíc není pravdou, že plynovod už nelze zastavit. Když si Izrael vyhodnotí, že nějaké zařízení na území nepřítele je pro jeho bezpečnost nepřijatelné, dojde tam k „nehodě“. Když Reagan na počátku 80. let sabotoval výstavbu plynovodu ze Sibiře do západní Evropy, na plynovodu v Sibiři došlo k explozím. Kde je vůle, tam je cesta. Na dně moře by na plynovodu po jeho dokončení, ale před jeho spuštěním, taky mohlo dojít k explozím. Kdyby byla vůle.
Západ v krizi, jinde autoritáři na koni
Summit Biden–Putin za těchto okolností pomůže Putinovi a Biden je jen dalším z amerických prezidentů, kteří na začátku svého volebního období mají tendenci se s Putinem setkávat. Putin je zkušený a tvrdý, Biden je za zenitem. Vladimir Vladimirovič si ho namaže na chleba.
Západ je v krizi, uvnitř probíhá kulturní revoluce, zfanatizovaná mládež se stydí za jeho historii a dle rozmaru si „mění“ pohlaví; vně jsou autoritáři na koni. Západ nemá veliké státníky; potřeboval by jednoho jako sůl.
Vyšlo v Lidových novinách dne 16.6.2021
