Záznam vystoupení na seminá?i Výboru pro evropské zále�itosti „Legislativní úprava a praxe v oblasti rovného postavení �en a mu�? v ?R a EU“, Senát Parlamentu ?R, 21. ?ervence 2006.

Vá�ená paní senátorko, dámy a pánové, vá�ení p?átelé, cht?l bych p?edev�ím pod?kovat Senátu, konkrétn? Výboru pro zále�itosti EU, za zorganizování tohoto seminá?e. Domnívám se, �e práv? takováto ve?ejná sly�ení, v nich� vystoupí lidé s r?znými názory, mohou vést k lep�í kvalit? práce Senátu, a vskutku, Senát je – podle mého názoru – velice svobodymilovná instituce, nebo? po vyslechnutí r?zných argument? odmítne nové, zbyte?né zákony, jako� i vznik nových, zbyte?ných institucí, které by jen stály peníze a omezovaly svobody ob?an? této zem?.Proto m? trochu zarazilo, kdy� doktor Ja?ab reagoval hodn? emotivn? na p?ísp?vek jednoho z panelist? a vyjád?il p?esv?d?ení, �e adjektiva jako „perverzní“ nebo „pekelný“ by nem?la v?bec zaznít. Já si myslím, �e je to zbyte?né omezování rozsahu diskuse. Domnívám se, �e tato slova mnohé reality tohoto sv?ta vystihují naprosto p?esn?. Myslím, �e nikdo nebude pochybovat o tom, �e sebevra�edný atentát je v?c zárove? perverzní a pekelná.

A mnozí z nás se domnívají, �e i pokusy o plí�ivou restrikci tradi?ních a liberálních svobod také mohou být ozna?eny jako perverzní, i kdy� v mnohem men�í mí?e, samoz?ejm?.

Takté� si myslím, �e pan doktor Ja?ab reagoval zbyte?n? emotivn?, kdy� onoho panelistu, Dr. Lou�ka, ozna?il za ?lov?ka, kterého mo�ná net?�í, �e �ije v tomto civiliza?ním okruhu. Cht?l bych ?íct panu Dr. Ja?abovi, �e by nem?l zam??ovat civilizaci a n?které ú?ednické instituce. Mnozí z nás milují tuto svobodnou západní civilizaci, ale zárove? nemáme rádi n?které konkrétní ú?ednické instituce. ?i ú?edníky.

Pokud jde o samotné téma rovných p?íle�itostí, p?ípadn? rovného postavení mu�? a �en, za?al bych tím, �e zmíním své primární filosofické p?edpoklady. Jsem p?esv?d?en, �e mu�i a �eny jsou si rovni, co se týká d?stojnosti, co se týká jejich vnit?ní hodnoty. Jsou si rovni metafyzicky.

Lidský rod existuje ve dvou modech, mu�ském a �enském, oba dva jsou naprosto rovnocenné. Ale mu�i a �eny, i kdy� jsou si rovni, nejsou identi?tí. Naopak, vztahu mu�? a �en odpovídá relace komplementární, v �ivot? se v r?zných oblastech dopl?ují. Nejsou si od p?irozenosti nep?átel�tí.

M?l jsem dojem, �e v mnohých p?ísp?vcích zaznívala vize, �e p?irozený vztah mu�? a �en je vzájemným bojem mezi pohlavími. Já se nedomnívám, �e to vystihuje realitu. Vztah mu�? a �en není nep?átelský, spí�e opa?n?. Je komplementární. Mu�i a �eny jsou si rovni, i kdy� nejsou identi?tí – co z toho vyplývá pro �ádoucí legislativu? To, �e by m?la legislativn? existovat rovnost p?ed zákonem. Av�ak musíme si být v?domi toho, �e rovnost p?ed zákonem mu�? a �en by vedla k rovnosti stavu, k faktické výslední rovnosti mu�? a �en jen tehdy, kdyby mu�i a �eny byli identi?tí. Pokud v�ak mu�i a �eny nejsou identi?tí – a to nejsou – pak rovné zákony pro v�echny, rovnost p?íle�itostí nutn? vede k ur?itým nerovnostem výsledním.

Paní Sedlá?ková vytkla mému p?ed?e?níkovi Dr. Lou�kovi, �e se ve své kritice zabýval rovností stavu, rovnosti výslednou, nikoli rovností p?íle�itostí. Ale já si dovolím upozornit, �e tématem tohoto seminá?e je legislativní úprava a praxe v oblasti rovného postavení �en, a dokonce Dr. Ja?ab mluvil o statusové rovnosti, tak�e to, co obhajoval Dr. Ja?ab a ostatní dámy panelistky, �lo velice nad rámec rovností p?íle�itostí. Sm??ovalo to k rovnosti postavení, rovnosti stavu, a tudí� kolega Lou�ek m?l plné právo kritizovat p?edstavu, �e rovnost stavu, neboli statusová rovnost, je n?co správné. Rovnost p?íle�itostí, stejné zákony ano, ale nejsou-li mu�i a �eny pln? identi?tí, jsou-li si rovni a zárove? komplementární, nikoli v�ak identi?tí, pak výsledná rovnost, rovnost stavu, statusová rovnost, je mo�ná jen za cenu donucení ze strany státní moci. A to je �patn?.

Pokud mám pravdu a filosofický p?edpoklad, �e mu�i a �eny jsou si rovni co do d?stojnosti a hodnoty, ale nejsou identi?tí, pak z toho logicky plyne – v?bec by nás to nem?lo p?ekvapit – �e v n?jakých profesích bude vy��í zastoupení �en a v jiných vy��í zastoupení mu�?. Nem?li bychom to pova�ovat nutn? za d?sledek nespravedlnosti nebo diskriminace, nýbr� za d?sledek svobodných preferencí a voleb konkrétních mu�? a �en.

Kdy� v profesích jako jsou vojáci ?i horníci je více mu�? ne� �en, kdy� v profesi jako je zdravotnické o�et?ování je v?t�í zastoupení �en, nepova�uji to nutn? za projev n??eho zlého, nespravedlivého nebo diskriminujícího.
Jinými slovy, rozdílné procentuální zastoupení mu�? a �en v r?zných profesích není nutn? projevem diskriminace a zlem, nýbr� projevem svobodných voleb neidentických mu�? a �en.

Druhá zásadní námitka v??i tomuto mému názoru m?�e znít takto: mu�i a �eny za stejnou práci nedostávají stejnou mzdu, a to je nespravedlivé. Opakuje se jako mantra, �e je faktem, �e mu�i a �eny za stejnou práci nedostávají stejnou mzdu. Ale je to skute?n? pravda? V leto�ním lednovém ?ísle amerického ?asopisu National Review vy�la rozsáhlej�í studie autorky Kate O´Beirne, která ukazuje, �e se do zna?né míry jedná o mýtus. Popisuje sice situaci v Americe, ale situace v Evrop? nebude p?íli� odli�ná. Cituje studii amerického odborníka, Warrena Farrela, který pracoval v 60. letech pro Národní organizaci �en (NOW) v Americe, ale ?asem, kdy� se podíval na statistiky, zjistil, �e sice mezi p?íjmy mu�? jako celku a �en jako celku jsou nerovnosti v neprosp?ch �en. Jiná je v�ak situace, kdy� se podíváme na dal�í kritéria, nap?. kdy� budeme zkoumat platy mu�? a �en v rámci jedné profese.

Faktem toti� je, �e mnohé �eny pracují v mén? placených profesích. Ale kdy� se podíváme na jednu konkrétní profesi, zjistíme, �e rozdíly mezi platy mu�? a �en nejsou a� tak rozdílné. V n?kterých mají mu�i v?t�í platy, ale zase jsou profese, ve kterých mají vy��í platy �eny.

Druhé zásadní rozli�ení nastává, kdy� se podíváme na mu�e a �eny, kte?í jsou bezd?tní, a na ty, kte?í mají d?ti. Zjistíme, �e u bezd?tných mu�? i �en není pravdou, �e by �eny dostávaly mén? pen?z ne� mu�i. Spí�e je to mírn? opa?n?. Ni��í finan?ní ohodnocení dostávají �eny, které mají d?ti, to ano. Ale ta zásadní otázka je, zda tato skute?nost není do zna?né míry projevem jejich svobodných voleb, toho, �e se svým zam?stnavatelem uzav?ou explicitní nebo implicitní dohodu o tom, �e cht?jí být více ?asov? flexibilní, �e cht?jí více svého ?asu dobrovoln? v?novat svým rodinám a svým d?tem – vým?nou za to, �e mají ni��í mzdu. Já se domnívám, �e tuto mo�nost bychom nem?li �mahem ruky odmítnout.

Op?t tedy vidíme, �e ni��í platy �en ne� mu�? nejsou ani tak d?sledkem diskriminace ?i n?jaké jiné záke?nosti, ale odli�ných preferencí a svobodných voleb mu�? a �en.

Pan Ja?ab mluvil o slad?ní pracovního a rodinného �ivota. To je v?c, která je podle m? rovn?� velice d?le�itá. Pouze se domnívám, �e v této v?ci by státní politika – a pod státní politikou míním a? ji� tu na úrovni národních, ?lenských stát? EU, anebo i tu na úrovni institucí EU – m?la co nejvíce respektovat svobodu, autonomii a vnit?ní rozhodování rodin.

Instituce, ve které pracuji – Ob?anský institut – v?bec nebyla nad�ena tou „pro-rodinnou“ politikou, ji� provád?lo Ministerstvo práce a sociálních v?cí v dosavadním tom volebním období PSP ?R. P?edstavou MPSV bylo utrácet peníze da?ových poplatník? na vytvo?ení nové státní sít? mate?ských �kolek a jeslí. Podle na�eho názoru v�ak není ani vhodné, ani �ádoucí, ani spravedlivé, aby stát za rodi?e, za rodiny, za konkrétní mu�e a �eny rozhodoval, jak mají sladit své pracovní a rodinné �ivoty.

Domníváme se, �e mnohem lep�í je poskytnout co nejv?t�í mo�nost volby rodinám, sní�it rodinám s d?tmi da?ové zatí�ení a umo�nit jim, aby m?ly co nejvíce prost?edk?, které mohou samy dle svého uvá�ení vynalo�it na slad?ní t?chto dvou cíl?.

Dokonce jsem p?esv?d?en, �e lep�í by bylo, kdyby v�echny ty peníze, které ministerstvo plánovalo investovat a investovalo na novou sí? státních �kolek a jeslí, p?ímo dalo rodinám s d?tmi s tím, �e maminky se mohou rozhodnout, jestli si je nechají a budou se doma samy v?novat d?tem, jinými slovy, jejich práce o d?ti bude finan?n? ohodnocena, anebo se rozhodnou jít do pracovního procesu a za ty peníze, které dostanou, po�lou své d?ti do soukromé �kolky anebo si zaplatí sle?nu au pair, anebo si zaplatí n?jakou hodnou babi?ku ze sousedství jako ch?vu. Jinými slovy, je �ádoucí dát co nejvíce svobodu a autonomii rodinám, ne jim státním dirigismem vnucovat jeden model, který je pro m? dost neatraktivní, model „matka má co nejd?íve odevzdat d?ti státu a pak jít do výroby“. To je, s odpu�t?ním, model stalinský. Já bych v�ak ka�dé rodin?, ka�dé mamince cht?l umo�nit co nejv?t�í mo�nost volby.

Skon?ím poslední poznámkou, op?t filosofického rázu. Paní Rostya Gordon-Smith zmi?ovala, �e má dojem, �e jsme p?ed bou?í. Já mám také ten dojem, ale domnívám se, �e ta bou?e bude trochu jiného charakteru, ne� ?astokrát v tomto seminá?i dnes zazn?lo. Mám dojem, �e pan doktor Ja?ab a instituce, kterou p?edstavuje – tj. Evropská komise – jsou do zna?né míry jako generální �táb francouzské armády roku Pán? 1938. Sna�í se op?t ve svých plánech vyhrát tu poslední válku, která ji� dávno skon?ila, a v?bec se nep?ipravují na tu p?í�tí, je� p?ijde. Nedomnívám se, �e v sou?asné situaci západní spole?nosti v Evrop? tím nejv?t�ím problémem, který se týká d?stojnosti �en, a m?�eme ?íci, �e i d?stojnosti mu�?, je pot?eba zavád?t rovnost stavu, statusovou rovnost. Nedostatek výsledné rovnosti není nejv?t�ím ohro�ením jak d?stojnosti �en, tak d?stojnosti mu�? – práv? naopak, jak jsme ukázali, je to d?sledek jejich svobody, jejich svobodného jednání. Domnívám se, �e je tady jiný pal?ivý problém, který se týká p?í�tího �ivota mu�? a �en v Evrop? a jejich d?stojnosti. Ten problém je demografický: prost? rodi?e – mu�i a �eny – kte?í jsou svobodymilovní, kte?í mají v lásce ideu lidských práv, osobních svobod, práva rozhodovat o svém vlastním �ivot?, nemají dost d?tí a tudí� tyto své liberální hodnoty nep?edávají dál. Zatímco populace – te? ji� i zna?ná ?ást evropské populace, je� pochází – jak to pan Ja?ab hezky nazval, „z jiných kulturních okruh?“ – zastává hodnoty, které jsou vcelku nep?átelské v??i západnímu liberálnímu pojetí svobody. A d?ti, p?edev�ím mladé dívky, které vyr?stají v tomto kulturním prost?edí islámské sub-populace Evropy, ?astokrát nemají �ivoty, ve nich� by se prakticky a realisticky t?�ili osobním svobodám. P?íslu�níci islámské men�iny v Evrop? v�ak v pr?m?ru mají více d?tí ne� p?vodní evropská populace a tudí� zastoupení antiliberálních postoj? a �ivotních styl? v Evrop? bude jen stoupat. Toto je ten nejv?t�í problém budoucnosti, je� se týká d?stojnosti a svobody konkrétních �en (a mu�?) v Evrop?.

Dr. Ja?ab mluvil o modernit?. Chceme modernitu, anebo ji nechceme? Ta zásadní otázka je, jaký typ modernity? Pokud jde o politickou modernitu, pokud pod politickou modernitou rozumíme liberální hodnoty a svobodný ?ád, pak tuto modernitu chceme, minimáln? já ano. Mám 2 dcery, jedna bude mít 2 roky v srpnu, druhá má dnes 10 dní a já chci, aby vyr?staly ve svobodné spole?nosti a ve svobodné zemi. Nechci, aby vyr?staly v EU, v ní� jednoho dne po?etná demografická skupina odhlasuje �aríju jako zákon platný pro v�echny.

Ale spole?enská modernita, reprezentovaná odvr�ením tradi?ních vzor? chování a tradi?ních hodnost �idovsko-k?es?anské civilizace, vede k tomu, �e lidé, kte?í mají liberální názory, nemají dostate?ný po?et d?tí, kterým by tyto liberální názory mohli p?edávat. V d?sledku toho – jako samospádem – v populaci roste a i poroste zastoupení t?ch, kdo liberální názory odvrhují a d?tí mají spoustu. Spole?enská, kulturní a moráln? permisivní modernita tak vede do slepé uli?ky,resp. Ke kolektivní „sebevra�d?“ t?ch, kdo ji vyznávají. To je dilema nikoli pro m?, ?lov?ka, který miluje politickou svobodu a zárove? tradi?ní hodnoty, to je problém pro lidi jako Dr. Ja?ab, kte?í cht?jí politickou svobodu i odvr�ení tradi?ních hodnot. Oni je�t? mohou sv?j �ivot v takové spole?nosti pro�ít. Ale co p?ijde dv? generace po nich? Budou jejich potomkové, vnuci a vnu?ky, �ít ve svobodné spole?nosti, anebo budou ji� �ít ve spole?nosti, v ní� normou, a? ji� de iure nebo de facto, bude �aríja? Toto je má otázka pro kulturní a morální liberály a toto je podle m? ta bitva – pokud jde o d?stojnost mu�? a �en – kterou by se m?li v�ichni, jim� le�í na srdci práva �en, zabývat. Nikoli po�etilým, rovnostá?ským a antiliberálním vnucováním rovnosti mu�? a �en, nýbr� otázkou jak dosáhnout toho, aby svobodymilovní lidé m?li více d?tí, kterým by své liberální hodnoty p?edávali? Mou odpov?dí na tuto otázku je konstatování, �e politicky svobodná spole?nost p?e�ije jen tehdy, pokud lidé s politicky a ekonomicky liberálními názory zastávají zárove? konzervativní kulturní a morální postoje a tak i jednají. Co v�ak odpoví moderní levicoví liberálové? Budou i nadále bojovat proti lidské p?irozenosti a sna�it se navodit stav výslední rovnosti mu�? a �en, který by byl p?irozený a slu?itelný se svobodou jen tehdy, kdyby mu�i a �eny byli identi?tí? Av�ak mu�i a �eny nejsou identi?tí, jsou k sob? komplementární, a proto d?le�ité je sna�it se o to, aby �ili ve svobod?, aby si mohli sami své �ivoty plánovat, aby státní regulace jim do toho p?íli� nezasahovaly, – a ano, aby v?bec m?li dost d?tí, kterým by tyto hodnoty mohli p?edávat.

D?kuji senátnímu Výboru pro zále�itosti EU za tento seminá? a doufám, �e Senát bude i nadále pokra?ovat ve své svobodymilovné tradici a zamítat zbyte?né a �kodlivé zákony a instituce.