Rok po úmrtí Václava Havla by analýza jeho působení měla být vyvážená a věcná. Neměl by být ani démonizován, jak to bohužel některé webové české nacionalistické či komunistické stránky dělají, ale neměl by být ani zbožšťován. Neměl by se stát kultovní osobou.
Rok od smrti Václava Havla
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Míst, kde se na Václava Havla vzpomínalo, byla samozřejmě celá řada. Mezi nimi i pražské Divadlo Na zábradlí, protože Václav Havel byl především dramatik. A právě v tomto divadle působil v 60. letech a právě v jeho životním divadle, tedy Divadle Na zábradlí, dnes odhalili pamětní desku.
redaktorka
–––––––
Svíčky u ztichlé chalupy na Hrádečku. Jednu z nich zapálila taky 85letá Dáda Fajtlová. Spisovatelka a disidentka byla blízkou přítelkyní Havlových.
Dáda FAJTLOVÁ, přítelkyně Václava Havla
–––––––
Oni tady vlastně s Olgou v těch 70. letech našli novej domov. Sjíždělo se sem spousta jejich přátel.
redaktorka
–––––––
K místu, kde před rokem prezident zemřel, chodili lidé zapalovat svíčky a zavzpomínat už od víkendu.
Dáda FAJTLOVÁ, přítelkyně Václava Havla
–––––––
Když se tady podíváte a vidíte ty vystřižený srdéčka a je tam napsáno “děkujeme”, tak to museli udělat jedině mladý lidi.
redaktorka
–––––––
Obří voskové srdce odhalili dopoledne v brněnském Divadle Husa na provázku. Dvoumetrová plastika vznikla z vyhořelých svíček, které lidé na mnoha místech před rokem zapalovali.
osoba
–––––––
Takový člověk byl jeden jediný a bohužel, tato republika by potřebovala lidi tohoto typu.
redaktorka
–––––––
Ceremoniál se ale neobešel bez incidentu. Postarali se o něj dva muži v maskách, kteří před divadlem protestovali s protihavlovskými transparenty.
osoba
–––––––
Prosím, neberte nám to. Proč nám to berete?
redaktorka
–––––––
Vzpomínkové akce na dalších místech měly klidnou atmosféru. Přes vytrvalý déšť lidé zapalovali svíčky například v parku v Litoměřicích, který nese Havlovo jméno.
osoba
–––––––
Václave, velký dík.
osoba
–––––––
To byl senzační člověk a měl tolik ideálů a ne jenom ideálů, ale i pravdy.
redaktorka
–––––––
Svíčky hořely taky před magistrátem v Ústí nad Labem nebo na náměstí v Liberci. Nejvíce se ale vzpomínalo v Praze. V podvečer se na Václavském náměstí sešly stovky lidí na akci S Havlem dál. Lidé se potom vydali v průvodu na Hradčanské náměstí.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
A ve studiu České televize vítám teologa Tomáše Halíka, politologa Romana Jocha a spisovatele Ivana Klímu. Pánové, dobrý večer.
Ivan KLÍMA, spisovatel
–––––––
Dobrý večer.
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Dobrý večer.
Roman JOCH, politolog, ředitel Občanského institutu
–––––––
Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Pane Klímo, po Václavu Havlovi se v tom uplynulém roce pojmenovávají ulice, letiště, školy. Není to tak, že už se z Václava Havla stává, řekněme, nějaká oficiózní modla a zakrývá to ty věci skutečné a řekněme idealizuje si ho kde kdo?
Ivan KLÍMA, spisovatel
–––––––
Tak já těžko můžu mluvit za veřejnost, že jo, ale myslím si, že je to docela zákonité, že se, vždycky se to u nás dálo, že se po významných lidech pojmenovávalo. Nebyly to letiště, ale byly to třeba nádraží nebo jiné budovy. A já myslím, že to není v rozporu jaksi s tím, že by lidi měli a mnozí něco o tom Václavovi vědí a něco se kromě toho v těch článcích připomíná z toho, co chtěl jaksi, aby byly občanské hodnoty. Tak to snad trvá.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Zajímal by mě, pardon, pane Halíku, ještě váš pohled na to, jestli za ten rok od smrti Václava Havla se pohled společnosti nebo jeho obraz pro českou společnost nějakým způsobem změnil, posunul?
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Já myslím, že se zcela propracovává, a že je to zcela zákonité. Vždycky ta velká postava se stane takovým projekčním plátnem, do kterého si lidé promítají své obrazy, buď pozitivní, nebo negativní. Někdo si tam promítá jaksi pohádkovou potřebu spravedlivého krále, někdo ho démonizuje a promítá si tam svoje vlastní vnitřní démony. Ale historici mohou samozřejmě se pokoušet ty přemalby nějakým způsobem redukovat. Tohleto se stalo Husovi, to se stalo Masarykovi a tak dále. Ale ten symbol je vždycky mnohotvárný a člověk ho může nějakým způsobem interpretovat. To, že ta postava nějakým jiným způsobem žije ve vzpomínkách těch, kdo ho dobře znali, a my dva jsme ho znali desetiletí a dobře, takže to je samozřejmě trošku jiný obraz a vidíme, jak se mění v legendu. Ale je to zákonité a je možné s tím symbolem nějakým způsobem pracovat.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Pane Jochu, vy jste před rokem zveřejnil na svém blogu nekrolog Václava Havla. V něm kromě jiného jste napsal toto: “Pro reputaci České republiky v zahraničí po listopadu 89 udělal více než kdo jiný a jako takový představoval neocenitelné aktivum naší politické společnosti. Za tuto jeho službu mu naše země musí být po právu vděčna.” Po roce přidal byste k tomu nějakou větu, dodal byste k tomu něco?
Roman JOCH, politolog, ředitel Občanského institutu
–––––––
Celý ten nekrolog byl vyvážený, obsahoval i kritické stránky, ale i ocenění toho, co považuji za největší přínos Václava Havla. A já si myslím, že nyní rok po jeho úmrtí by ta analýza jeho působení, politického působení měla být vyvážená a věcná. Neměl by být ani démonizován, jak to bohužel některé webové české nacionalistické či komunistické stránky dělají, ale neměl by být ani zbožšťován, neměl by se stát kultovní osobou. A já si myslím, že to, co jste citoval, co jste zmínil, to znamená, že on pro reputaci země, pro to, aby naše vztahy se sousedními zeměmi byly dobré, byly lepší, než to bylo v dobách, dejme tomu, první Československé republiky a především proto, abychom byli akceptováni do pro nás strategicky významných aliancí typu Severoatlantické aliance nebo EU udělal skutečně mnoho. To byla asi jeho největší služba této zemi.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
V tom případě odcituji ještě pro vyvážení, jak jste vy sám říkal, další větu. O Václavu Havlovi jste napsal: “Ve svém druhém funkčním období se jako prezident nezřídka vzdaloval od reality své země a unikal do sfér esoterických, do sfér úvah o globálních problémech světa a o globální světové vládě a dopracovával se k pozicím, jež by byly z hlediska našich tradičních svobod problematické.” Předpokládám, že si za tou větou nebo za těmi větami opět stojíte. Jak se to dá vysvětlit možná o něco jednodušeji? Co jste tím myslel?
Roman JOCH, politolog, ředitel Občanského institutu
–––––––
Myslím si, že v tom svém druhém a posledním prezidentském období nebyl až tak úplně přítomen v politické realitě České republiky a hodně jeho času či veřejných projevů zabíraly úvahy o globálních problémech lidstva. Například si pamatuji, že navrhl, aby OSN měla přímou zdaňovací pravomoc vůči občanům. Myslím si, že od státníka v ústavním demokratickém republikánském systému je nutné čekat hlavně ochranu našich svobod, ne vyřešení globálních problémů lidstva, ale ochranu našich svobod a zabezpečení bezpečnosti země, což on udělal tím, že podporoval náš vstup do Evropské unie a do NATO. A taky bych chtěl ještě ocenit například jeho nominace na soudce Ústavního soudu. Ty on měl, tam měl velice šťastnou ruku. Jmenoval, zmiňme ty soudce, kteří už taky nežijí mezi námi, jako byli soudcové Kessler, Cepl, Čermák, Procházka, kteří patřili k přirozeno-právní tradici a nastínili velice dobrou budoucnost Ústavního soudu coby velice vlivné a ústavu a lidská práva chránící instituce v českém systému.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Řekněte mi, pánové, sedí vám termín modla k Václavu Havlovi a jeho obrazu v České republice rok po jeho smrti?
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Mně nesedí, mně nesedí. Ale jestliže tím má být naznačeno, že v tom vnímání prezidenta je ještě trochu něco víc než ocenění těch konkrétních politických úkonů, tak si myslím, že je to něco, co je v české tradici. To je něco …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Jenom, pardon, abych vám to demonstroval. My jsme v té reportáži před námi přece viděli někoho, kdo se v podstatě jemně klaní soše Václava Havla a oslovuje ji “díky, Václave”. Proto používám ten termín.
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Je to projev úcty k člověku, který pro tuhletu zemi něco vykonal, a samozřejmě i projev jakési otevřenosti pro ty hodnoty, které reprezentuje. Ale ta škála toho vztahu je strašně široká. Jistě, že pro někoho může mít tu, já jsem mluvil o těch projekcích, někdo si tam může skutečně projektovat toho pohádkového krále, bezchybného a tak dále. To je samozřejmě vzdáleno realitě. Václav Havel byl člověk jako my, měl své slabosti, měl své velké přednosti. A někdo zase si tam projektuje prostě ty démony. Takže to je přirozené, to se s každou velkou osobností děje. Ale právě proto myslím, že by tady měli být lidé, kteří nějakým způsobem interpretují ten jeho odkaz.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Jsou?
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Tak možná, že jsme tady také proto, abysme o těch, kdybysme měli větší prostor, abysme o těch věcech hovořili. Já jsem se zmínil o tom, že skutečně v té prezidentské funkci je v Čechách něco navíc. Český prezident nemá velké pravomoci jako americký nebo francouzský, ale o to více se od něho očekává, aby byl přece jenom určitou morálně-duchovní autoritou. Tohleto svým způsobem naplňoval Masaryk a tohleto, do tohoto očekávání vstoupil Havel. Víte, je třeba rozlišit management moci a vedení, které má přece jenom nějaký spirituálně-morální význam. Lidé zapomenou, co ten prezident, koho jmenoval, co podepsal za smlouvy, ale nezapomenou, jaký byl, co z něho vyzařovalo. Já si myslím, že to jsou věci, které jsou často takové podprahové. Po těch osobnostech zůstává to, co z něho vyzařovalo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Rozumím.
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
A z toho Václava Havla skutečně vyzařovaly některé hodnoty, které nejsou u politiků běžné. On opravdu nebyl arogantní, on měl v sobě jistou vlídnost, pokoru a …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Pane Halíku, evidentně ne pro každého. Já vám, s dovolením, odcituji, v rozhovoru pro Lidové noviny současný prezident Václav Klaus kromě jiného říká, že kruhy, tím myslí osob, kruhy osob kolem zesnulého prezidenta Václava Havla prosazující vliv občanské společnosti na politiku poškozují Česko. Konkrétně říká, že: “Na Slovensku nebyla politika nikdy rozbita tak jako u nás. Útoky takzvané nepolitické politiky poškodily Českou republiku neskonale více.” Pane Klímo.
Ivan KLÍMA, spisovatel
–––––––
Já s tím nesouhlasím.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Nesouhlasíte s tím. Proč ne?
Ivan KLÍMA, spisovatel
–––––––
Já myslím, že česká politika rozhodně nebyla za Havla poškozená, nýbrž naopak. Díky jeho osobnosti nabyla jistého významu, právě skrze něho, že tahle země dostala … Václav byl známý prostě po celém světě jako vynikající osobnost a setkal se s řadou vynikajících státníků, kteří v podstatě ho ctili. Takže bych řekl renomé České republiky za jeho vlády stouplo.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Dobře, ale když zůstaneme u politiky jako takové, tak před chvílí jsme slyšeli Romana Jocha, jak zmiňoval druhé období Václava Havla, kdy minimálně z pohledu Romana Jocha byl možná trochu odtržen od té politiky české.
Ivan KLÍMA, spisovatel
–––––––
Tak já jsem to nezaznamenal, ale člověk není, jaksi nesleduje každodenní počínání prezidenta. Já jsem jaksi když tam byl, tak jsem měl pocit, že tam je opravdu po Masarykovi podruhé v dějinách významná osobnost, která prostě měla jak doma, tak venku měla určitou autoritu, kterou, těžko bychom dneska hledali následovníka.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
A ještě jedna věc. Jak se vám poslouchá, budu nakonec chtít i odpověď od vás, pane Jochu, když vicekancléř prezidenta Klause, pan Hájek za přitakání svého šéfa Václava Klause o Havlovi píše: “Václav Havel byl všechno, jen ne demokrat. Žil v nedemokratickém režimu, byl jím pronásledován a vězněn, ale demokracii nikdy nevěřil a opovrhoval jí.” S takovou charakteristikou tedy, podotýkám, Václav Klaus souhlasí. Čemu, pane Halíku, přičítáte tu stále otevřenější kritiku Václava Havla, která jde směrem z Pražského hradu?
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Tak já bych si nechtěl špinit ústa jaksi Petrem Hájkem. Já si myslím, že to se vymyká …
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Já jsem k tomu úmyslně dodával, že s tou charakteristikou podle svého vyjádření souhlasí současný prezident.
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
To je samozřejmě tragédie a vypovídá to něco o něm. To nevypovídá nic o Václavu Havlovi.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
A já se ptám, čemu přičítáte tu, řekněme, důraznější kritiku, která například teď po roce přichází směrem od Pražského hradu k Václavu Havlovi?
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Já myslím, že ti lidé si uvědomují, když srovnají jaksi to, co oni zanechávají a to, co zanechal Václav Havel, tak si musí uvědomit svůj strašlivý deficit a je to denervuje a samozřejmě žárlí na ten ohlas Havlův a snaží se ho nějakým způsobem démonizovat. Nikdy vlastně nepochopili, co znamená ta nepolitická politika. To není nějaké odmítání stran a tak dále. To je termín, který zavedl Havlíček Borovský a mluvil o něm Masaryk a je to právě to, čím se Havel stal známý ve světě, že politika pro něj nebyl jenom ten stranický management, ale byla to kultura, kultura vztahů mezi lidmi. A právě to, když se politika chápe jenom jako ta souhra politických stran a zapomíná se na tu dimenzi té občanské společnosti, tak prostě je to něco, jako by tady byly jenom orgány v těle, jako je srdce, plíce, ale nefungoval by ten krevní oběh. To je ta komunikace a ta komunikace má ten určitý mravní rozměr a to právě zdůrazňoval Havel, a proto upoutal svět. Upoutal také tím, že zavedl do politiky vlastně nový jazyk, jazyk umělce. Ten mrtvý stereotypní jazyk politiků a diplomatů, ten už nikoho nezajímá.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Dobře.
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
On přinesl nový jazyk a tím získal i našemu národu veliký ohlas.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Roman Joch. Čemu vy přičítáte to, že to stojí za to současné hlavě státu se takto k tomu rok mrtvému politikovi jaksi vymezit?
Roman JOCH, politolog, ředitel Občanského institutu
–––––––
Já si myslím, že někteří lidé blízcí současnému Hradu či na Hradu si myslí, že čím více pošpiní Václava Havla, tím jeho nástupce Václav Klaus bude působit velkolepěji, jako větší. Ale takhle to vůbec nefunguje. Naopak z demokracií, Británie, Ameriky víme, že velký státník je ten, kdo si váží svého oponenta a nezlehčuje ho, neháže na něho špínu, hlavně poté, co oponent je mrtvý a řekne – já jsem měl jiné názory než on v mnoha věcech, ale vždy jsem si ho vážil jako oponenta. Toto je velký státník. Ne ten, kdo chce pošpinit svého mrtvého soupeře. A za druhé, pokud bychom se podívali na ten citát současného prezidenta Václava Klause ohledně Slovenska, tak si musíme uvědomit, že není ani obsahově pravdivý. Václav Klaus především nikdy neřekl nic kritického o Vladimíru Mečiarovi. To byla negativní postava moderních slovenských dějin. Naznačoval určitý obdiv k tomu, jak Vladimír Mečiar nakládá s mocí. Ale slovenská občanská společnost se poté, co v roce 94 Mečiar vyhrál volby, před volbami 98 mobilizovala celá za účelem porážky mečiarismu a nastolení normálního demokratického řádu. Takže je to přesně opačně, než Václav Klaus sugeroval. Právě díky občanské společnosti mohla začít na Slovensku demokratická politika. No a konečně říci, jak, myslím, že to byl pan Hájek, že Václav Havel nebyl demokrat. Podívejte, po listopadu 89 on se těšil absolutní autoritě a kdyby chtěl, mohl mít absolutní moc, ale on tomu pokušení nepodlehl. On se nestal Napoleon nebo Robespierrem nebo Mečiarem nebo Miloševičem české politiky. On se stal jakýmsi Georgem Washingtonem. Prvním prezidentem, ústavním prezidentem, který akceptoval limity své moci, a to mu slouží ke cti. Rozhodně.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
A ještě jedna poslední otázka, pane Klímo. Je možné nebo je pravděpodobné, že nás, českou společnost, čeká ještě nějaká debata o tom, jaké je vlastně duchovní nebo politické dědictví Václava Havla, tu interpretaci toho, co tady zanechal?
Ivan KLÍMA, spisovatel
–––––––
To já myslím, že čeká a že vlastně neexistuje. To jsou jenom buď výpady, anebo obhajoby, ale opravdu rozbor té jeho politiky … On je skutečně myslím po Masarykovi nejvýznamnější hlava státu, kterou jsme měli. A o Masarykovi se dodnes ještě jaksi píšou studie, tak to čeká ještě, od smrti Havla je teprve rok, takže jsou dosti ještě živé emoce a čeká nás prostě opravdu důkladná analýza jeho politiky, jeho osobnosti a v podstatě jeho filozofie nebo jeho způsobu myšlení. To všecko by se mělo ještě pořádně napsat teda.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Mimochodem, dá se to, pane Halíku, také chápat tak, že když člověk vidí teď po roce reakce na Václava Havla, na jeho smrt, na jeho dědictví, že je to zejména Václav Havel politik, a že Václav Havel dramatik, spisovatel je prostě upozaděn?
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Víte, u něho bylo zvláštní, že tyhlety věci spojoval, že skutečně do té politiky vkládal kulturu. On ji trochu vnímal i scénicky a dramaticky, jak jsem byl toho často svědkem, že byl prostě jiný. Tím zaujal. Ale myslím si, že právě je tam takové rozdělení té prezidentské role od té role běžného politika, že ten prezident je člověk, který má předkládat vize, který má spojovat, který má motivovat lidi, a to je něco jiného než prostě ten stranický management. A já si myslím, že tohleto Havel se snažil nějakým způsobem naplnit. Jistě ne vždycky se mu to podařilo, ale tady je, myslím, ten odkaz a to je to, o čem bysme měli mluvit i v souvislosti s hledáním nového prezidenta, jestli to bude jenom nějaký úředník, jestli to bude jenom nějaká narcisistní postava, nebo někdo, kdo si bude vědom téhleté morální odpovědnosti, protože to je něco, co lidé očekávají, co ten člověk ze sebe vyřazuje, jestli aroganci, anebo pochopení, porozumění, moudrost.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Pánové, děkuji pěkně za vaše komentáře. Hezký večer. Na shledanou.
Tomáš HALÍK, teolog, filozof, prezident České křesťanské akademie
–––––––
Na shledanou.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Na Václava Havla se v České republice vzpomíná a vzpomínalo samozřejmě různě. Například můžete potkávat lidi s nad kotníky vyhrnutými kalhotami.
Ladislav ŠPAČEK, bývalý mluvčí Václava Havla
–––––––
Václav Havel byl ten rok ve vězení, a když ho zvolili prezidentem, tak si musel po dlouhé době opět obléci oblek a najednou zjistil, že prudce zhubl a ty kalhoty mu padaly. A během té vojenské přehlídky si prostě vrchní velitel ozbrojených sil nemůže držet kalhoty, a proto si je jaksi vysunul co nejvýš v domnění, že během toho pochodu ty kalhoty postupně jaksi sesednou dolů, ale ony zůstaly nahoře, a tak vznikl mýtus, legenda o krátkých kalhotách.
redaktor
–––––––
Jeden z Havlových nechtěných symbolů teď, 23 let poté, připomíná akce Krátké kalhoty pro Václava Havla.
osoba
–––––––
Já jsem si vzal ponožky v barvě trikolory, aby to bylo opravdu výrazné a pořádně vyhrnout kalhoty.
redaktor
–––––––
Vyhrňte si 18. prosince na počest Václava Havla nohavice, vyzývali na Facebooku organizátoři akce. K účasti se přihlásilo víc než 11 000 lidí. Do ulic s vyhrnutými nohavicemi vyrazil taky organizátor akce Oldřich Nauberger.
Oldřich NAUBERGER, organizátor akce
–––––––
Chtěli jsme gesto, které bude jednoduché, které bude výrazné, bude české, humorné, havlovské.
redaktor
–––––––
Spolu s ním se potom v krátkých kalhotách v centru Prahy sešlo u sochy svatého Václava několik desítek lidí.
Josef, účastník akce
–––––––
Myslím, že to jako může lidi spojovat.
Barbora, účastnice akce
–––––––
Já už jsem tady byla loni, když umřel, byla jsem i na pohřbu, byla jsem na Hrádečku.
redaktor
–––––––
V krátkých nohavicích vyrazili lidé do ulic po celé republice, třeba v Brně.
osoba
–––––––
Myslím, že v tomto duchu by se mělo na Václava Havla vzpomínat. Ne ho nějak zbožšťovat nebo zveličovat.
redaktor
–––––––
A krátké kalhoty se dnes procházely i ulicemi Varšavy. Ctitelé v Polsku oblíbeného politika si vyhrnuli nohavice navzdory vysokým mrazům.
Pawel PACIOREK, varšavský student
–––––––
Je to výborný nápad, jak připomenout lidem výročí smrti Václava Havla.
Marcin GALAZKA, organizátor polské akce
–––––––
Dali jsme tu zprávu na polský Facebook a zaskočilo mě, kolik lidí se rychle přidalo.
redaktor
–––––––
A legenda o krátkých kalhotách má žít dál. Čeští organizátoři stejným způsobem chtějí prezidenta připomínat každý rok.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
A ještě pohled ze zahraničí. Ve studiu je šéfka běloruského občanského hnutí NASH-DOM Olga Karačová. Dobrý večer.
Olga KARAČOVÁ, šéfka běloruského občanského hnutí NASH-DOM
–––––––
Dobrý večer.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Václav Havel podporoval běloruskou opozici, disent dlouhodobě. Připomněli si jeho představitelé v Bělorusku roční dobu od jeho smrti?
Olga KARAČOVÁ, šéfka běloruského občanského hnutí NASH-DOM
–––––––
Víte, smrt Václava Havla byla obrovskou tragédií pro demokratickou komunitu v Bělorusku. My jsme pocítili, že jsme najednou zůstali sami. A samozřejmě, že jsme si ho nepřipomínali krátkými kalhotami, ale psali jsme články a jinými způsoby jsme si ho připomínali. Kupříkladu včera jsme se dívali na film, protože jsme měli takovou malou akci a ta se jmenuje Běloruský sen. A pro mě je velice důležité také to, že i Václav Havel měl také sen, sen o Bělorusku. A ten sen velice odpovídá našemu snu o demokracii a svobodě i v naší zemi.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Tak on možná ten sen vtělil i do onoho podpisu, který směroval směrem k běloruskému disentu těsně před svou smrtí, kde vlastně, řekněme, sliboval nebo vyjadřoval tu touhu podporovat běloruský disent na mezinárodní scéně, seč by mohl. Kromě toho symbolického dopadu, mělo to i nějaký reálný dopad?
Olga KARAČOVÁ, šéfka běloruského občanského hnutí NASH-DOM
–––––––
Samozřejmě. A ráda bych řekla, že tento dopis, který napsal běloruským politickým vězňům, opravdu později si ho mohli přečíst ve vězení. A samozřejmě, že pro politické vězně, pro celou běloruskou opozici to byla obrovská podpora. Ale ráda bych řekla další věc. Víte, Václav Havel je obrovský symbol pro Bělorusko. Je to nesmírně symbolické, protože tady máte dva lidi – Lukašenka a Václava Havla. To jsou takové protipóly politiky. Václav Havel je samozřejmě příklad pro další napodobování. Je to vysoká taková, vysoký standard, ke kterému by se chtěli přiblížit všichni členové opozice. A samozřejmě, že naopak Lukašenko dává příklad toho, co se nemá dělat. A Lukašenko, ten je tedy tím špatným příkladem. A Václav Havel byl něco jako takový táta pro Bělorusy, skutečný otec běloruské demokracie.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Běloruský disent se v roce 97 inspiroval Chartou 77. U vás vznikla Charta 97. Dlužno podotknout, že 12 let po Chartě 77 se změnil režim v tehdejším Československu. U vás to zatím úplně nevypadá. Čemu je to možno teď přičíst v roce 2012?
Olga KARAČOVÁ, šéfka běloruského občanského hnutí NASH-DOM
–––––––
Víte, ve skutečnosti časy se mění. Já jsem přišla do běloruské opozice již před mnoha lety, bylo to v roce 96 a velice dobře si vzpomínám na první kampaň, kterou jsme organizovali ode dveří ke dveřím, a pamatuji si, jak tehdy reagovali lidé a jak reagovali například letos, když se konaly volby do parlamentu. Jsou tady změny. Pochopitelně lidé jsou strašně unaveni, už je unavuje i samotný strach, unavuje je všechno, co se v naší zemi děje. A dnes jsem si vzpomněla, jak Václav Havel, když psal ten dopis a dopisy vždycky, kromě jména a příjmení ke svému podpisu připojoval ještě malé srdíčko. A já jsem si uvědomila, že nad diktaturou je možné zvítězit láskou. I nad strachem lze zvítězit láskou a určitými životnými zásadami. Život v pravdě, to je heslo pro běloruské disidenty, pro opozici. Je to heslo, které nám umožní přežít všechny represe. Když nás bijí, když nás zatýkají, když se dostáváme do vězení, když nás přivlečou k soudu a člověk stojí před soudcem, najednou si uvědomuje, že tady nikoho nemá, že nikdo vlastně o člověku ani neví, neví, co se bude dít. Ale ty morální základy, které nám dal Václav Havel, to je strašně důležité, takovéto morální orientace potřebujeme. A myslím si, že i Bělorusko bude brzy svobodné. Myslím si, že je to otázka nejbližších dvou nebo tří let. Já už cítím ty změny. Lidé strašně chtějí změnu, chtějí svobodu a demokracii, protože není možné takhle žít, když je člověk pořád jakoby rdoušen.
Martin VESELOVSKÝ, moderátor
–––––––
Tak děkuju pěkně za návštěvu v Událostech, komentářích. Hezký večer. Na shledanou.
Vysíláno v České televizi 18.12.2012
