Svobodná společnost není něco samozřejmého. Každá země může velice snadno ztratit svobodu. A naopak její návrat nebo její obhajoba je mnohem složitější. Myšlenky svobody, individuálních zpráv a individuální zodpovědnosti si zaslouží obhajobu.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Dobrý večer, vážení posluchači, začíná dnešní vydání pořadu Člověk a obec. Od mikrofonu vás zdraví a při poslechu vítá Ivana Denčevová. Dalších z občanských sdružení, které se věnuje tomu, co bychom mohli nazvat “politickým vzděláváním”, v tomto případě navazuje na bytové semináře, které bývaly do roku 89 či do počátku do roku 90 a pokračuje ve své dráze od roku 91 jako Občanský institut. Sám Občanský institut je charakterizován, že je nestátní, nestranický a také nevýdělečně činný – tři základní, řekněme, okruhy činnosti. Přednášky, konference, semináře, činnost vydavatelská, včetně Bulletinu, a třetí, a to se domnívám je zajímavost, je čítárna a knihovna. Co je vůbec ale Občanský institut v akcích, o kterých můžeme hovořit, v čem je také výjimečný a pro koho je určen? O tom všem budu hovořit s ředitelem Občanského institutu Romanem Jochem.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Hezký večer přeji.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
A já vám samozřejmě přeji příjemný poslech. Než budeme hovořit o Občanském institutu, tak vaše, řekněme, profesní dráha je s ním spjata téměř od počátku, nebo od počátku, co vzniká. Vystudoval jste ale před tím medicínu, měl jste být lékařem. Jak se to tak stalo, že jste zběhnul, řekněme, k politologii, k Občanskému institutu?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Rád říkávám, že jsem byl sveden, že politická filozofie…

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Nezběhnul jste?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Byl jsem sveden, bylo to klasické svedení, spíše zamilování se do politických idejí, politické filozofie a přesně jak říkáte. Já jsem studoval medicínu v Praze a od toho roku 91 jsem narazil na Občanský institut, viděl jsem, že organizuje mnohé hezké semináře, přednášky, tak jsem je navštěvoval, no a ještě jako student jsem pomáhal spíše jako dobrovolník s přípravou, s něčím, zahraničního hosta bylo třeba přivézt z letiště autem a tak dále. No, a když jsem vystudoval medicínu v roce 1996, tak jsem váhal. Velice jsem váhal, mám být lékařem, nebo se mám věnovat těmto politickým idejím, myšlenkám. No, a spíš to zůstalo tak, že jsem dostal nabídku od Občanského institutu, abych tam pracoval, a tak se stalo, tak jsem tam ukotvil, zakotvil. No, a pak mě postihla ještě ta smutná událost, že kolegové mě určili, abych byl ředitelem, čímž mi přibyly i administrativní pravomoci a taková ta čistá práce s myšlenkami, na tu jsem už měl pak mnohem méně času.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Litoval jste toho, že jste se nechal takto svést?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Ani ne. Myslím si, že ani ne. Je to velká legrace, je to zábava, je to svým způsobem i vzrušující onen život polemik, ale i argumentů.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
V čem se domníváte, že je Občanský institut tak výjimečný, poněvadž existují i některá jiná občanská sdružení, která se také věnují tomu, co bychom nazvali, já to tak velmi zjednodušuji, jako politické vzdělávání? Není to samozřejmě jenom politické vzdělávání, jsou to přesahy, řekněme, do společenských věd, ale také aktuální situace popisování. V čem je Občanský institut ale výjimečný?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Asi na prvním místě bych řekl, že je to taková ta přátelská neformální atmosféra.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Domníváte se, že v jiných občanských sdruženích není tak přátelská neformální atmosféra?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Častokrát je mnohem formálnější ta podoba seminářů a konferencí. Přiznávám, některé naše konference, především ty mezinárodní, se věnují bezpečnostní politice, jsou rovněž velice formální, to je dané tím tématem, ale na druhou stranu máme spoustu velice malých neformálních seminářů pro studenty vysokoškolské, teď začínáme zvát i maturanty, a tam je takové, že člověk si na nic nehraje, ale spíše čistý zájem o myšlenky, o ideje vede jak účastníky, tak přednášející k oněm diskusím.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Když jsem vzpomínala rok založení 1991 a hned úvodem jsem posluchačům říkala, že vlastně je zde jistá návaznost na bytové semináře, tak tam je také velmi významnou klíčovou postavou Pavel Bratinka, bývalý politik za Občanskou demokratickou alianci.

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně tak. Pavel Bratinka je hlavní otec zakladatel Občanského institutu. On byl vzděláním, nebo dodnes je vzděláním jaderný fyzik, což ví málokdo, ale samozřejmě z politických důvodů v 80. a 90. letech nemohl působit jako vědec. Dělal čističe, uklízeče v metru a topil v kotelně, což mu poskytovalo mnoho času na čtení si zajímavé literatury ze Západu. No, a on a někteří další, na druhém místě bych asi zmínil Jiřího Skalického, který byl rovněž ministrem ODA v 90. letech, se rozhodli, že je dobré, aby existovala i instituce, která nebude politickou stranou, ale bude pokračovat v oněch úvahách, seminářích, diskusích o svobodě a především o politických a morálních předpokladech svobody. Tito disidenti na vlastní kůži poznali, že svobodná společnost není něco samozřejmého, že země může velice snadno ztratit svobodu. A naopak její návrat nebo její obhajoba je mnohem složitější, jo, a byli tudíž přesvědčeni, že myšlenky svobody, to znamená individuálních zpráv, individuální zodpovědnosti nejenom práv, ale i zodpovědnosti vlády zákona a jakéhosi spojenectví západních zemí, že tyto myšlenky si zaslouží obhajobu.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Říká Roman Joch. Vy jste se zmínil, cituji politické a morální předpoklady svobody v souvislosti právě s činností Občanského institutu a také toho, proč vůbec byl založen. Otázka, byť není přímo k Občanskému institutu, ale je to téma, kterému se věnujete vlastně, řekněme, celé období existence. Domníváte se, že je třeba hovořit o svobodě, nezdá se vám, že stávající svět více jaksi dává důraz na jiná témata a ta svoboda je tak trochu vytěsňována?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně tak, to je naše přesvědčení. Musíme říci, nebo já musím říci, že čím dále tím více jsem pesimistický ohledně loajality lidí západní společnosti včetně české ke svobodě a lidé spíše jako kdyby začínali preferovat něco, co je pohodlnější než svoboda a takové…

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Co je pohodlnější, domníváte se, pro ně?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Takové 3 asi největší ohrožení nebo nebezpečí pro svobodu. První je snaha být závislý na státu. To znamená ke svým právům a svobodám se každý hlásí, ale zároveň chce, aby stát mu poskytoval všechny služby, aby ho zabezpečil, zajistil pečovatelským státem, tudíž lidé méně dbají na ctnosti samostatnosti, nezávislosti, pracovitosti i askeze a spoléhají na to, že jsou jako děti a že stát je mateřská pečující školka.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Věnujete se tomuto tématu například právě prostřednictvím konferencí, seminářů, případně vydavatelské činnosti, je to jistý light motiv?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně tak, toto je jeden z našich hlavních light motivů. Dokonce bych řekl, že v té první fázi Občanského institutu prvních 5, 6 let v polovině 90. let ten náš hlavní zápas byl za to, čemu se říkalo demokratický kapitalismus. Jinými slovy, není dobré mít socialismus, je lepší společnost založená na vlastnických právech, kdy lidé mají svobodu a odpovědnost. Vlastnictví vede k odpovědnosti. Později v 90. letech, ke konci 90. let jsme kladli, poté, co ten zápas ve prospěch demokratického kapitalismu byl v podstatě vyhrán v České republice, jsme zdůrazňovali takové věci jsou rodinné hodnoty. Bylo tady u nás silné přesvědčení, že právě děti, které vyrůstají v kompletních rodinách s otcem, matkou a vidí oba dva vzory i mužský i ženský, a i mužský i ženský vzor rodičovský je vede k sebeovládání, k odpovědnosti za svůj vlastní život, že takovýto lidé pak v dospělosti budou právě ti nejvíce soběstační, nejvíce nezávislí na, nebudou mít tu nataženou ruku žebrající vůči státu a nebudou říkat, plať, plať, plať, dávej, starej se o mě, já se o sebe nebudu starat, ty, státe, se musíš o mě postarat. Z empirické studie ze západních společností ukazují, že pro úspěšný život je pro dítě, není až tak důležité, zda se narodilo do bohaté nebo chudé rodiny, do bílé nebo tmavé, barevné rodiny, imigrantům nebo starousedlíků, ale to, zda vyrůstal v kompletní rodině.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Přesto to je téma, kterému se nejen věnují sociologové, nejen politici také hledají ukotvení, ale vůbec z řady dalších úhlů je to stále přítomné témat. Ale s vaším pohledem na svět, když jste zmiňoval ten trend, který jakoby, kterým se jakoby zbavujeme té svobody ve prospěch státy, nedomníváte se, že vlastně se svými myšlenkami, se svým zaměřením Občanského institutu se dostáváte více na okraj společenského zájmu?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Neřekl bych. Spíše se snažíme tu veřejnou diskusi obohacovat a posouvat tímto směrem k osobní svobodě a zodpovědnosti. A musím říci, že mnozí čeští intelektuálové, novináři, lidé, kteří byli mladší než já, jsme byli všichni liberálové, chtěli jsme osobní svobody, stále je chceme, tak časem jak dospívají, jak mají možná své vlastní děti, tak kromě té své loajality, liberální loajality ke svobodě, která zůstala, přidávají i něco navíc.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Co třeba?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Důraz na tu zodpovědnost. Americký takový prototyp neokonzervativce, to znamená bývalého levicového liberála, který se posunul doprava, je jím Michael Nowak, tak jednou definoval neokonzervativce jako člověka s dospívajícími dcerami. A myslím, že každý, kdo má dospívající dceru, rozumí, o co mu šlo. Individuální svoboda je skvělá, ale abychom si své životy nezkazili svými vlastními hloupými rozhodnutími, tak je taky důležitá i výchova k zodpovědnosti.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Domníváte se, zmiňoval jste například neokonzervativce, víme, že ti, kteří mají kolébku, řekněme, ve Spojených státech amerických, tak je to prostředí, kde se vedou polemiky, vedou se polemiky politologů, vede se společenská diskuse. Kam by se svět měl posunout více či méně emotivní diskuse. Domníváte se, že u nás se také těmto tématům věnujeme dostatečně z vašeho pohledu?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Do určité míry, do určité míry ano.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Kde je ta míra, když říkáte do určité míry?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Myslím si, že ta diskuse se objevuje čím dál tím víc. Pamatuji si, že české mediální prostředí ještě v polovině 90. let bylo velice konformní, ale nyní především po 11. září mnozí čeští aktéři v mediálním světě si kladou ty otázky, jak reagovat na lidi, kteří nenávidí svobodnou společnost, kteří jsou ochotni kvůli svému fanatickému přesvědčení zabíjet? Jsou trendy v západní Evropě nutné dobré? Nemáme my náhodou, my ve střední východní Evropě, díky svému, díky své zkušenosti s komunismem, nejsme více imunní vůči takovému, takové té snaze vzdát se svobody ve prospěch bezpečí. Mám tím na mysli například svobody slova. Mnohé politické proudy v západní Evropě říkají: Nesmíte kritizoval islám. Nesmíte kritizoval islám, protože pak vyvoláte krvavou reakci mnohých muslimů. To znamená raději objevte vnady a ctnosti autocenzury. A toto je nebezpečný trend. Přece každý názor, každá myšlenka, každé náboženství, každá ideologii smí být legitimně, pokud slušně, kritizovaná. To samé i islám. Ani není možné říci, že nemuslimové nesmí o islámu říci nic kritického, protože jinak je budeme zabíjet. A myslím si, že v tomto ty okovy politické korektnosti v západní Evropě jsou horší než u nás. U nás lidé jsou stále mnohem více svobodomyslní.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
V čem například se domníváte, že se ta svobodomyslnost také projevuje, když vycházíte právě z akcí, které Občanský institut organizuje, co vás například samotného překvapilo, dejme tomu, vystoupení někoho nebo text, který jste četl, něco, co zaznělo na půdě Občanského institutu, čím byste to dokumentoval?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Zatím u mladých lidí, u studentů, jsem narazil na naprosté nepochopení pro celou tu kulturu politické korektnosti, která zakazuje se o některých otázkách bavit. Naši lidé, má zkušenost není ta, že by byli nenávistní, že by nenáviděli menšiny, jakékoliv menšiny, jsou víceméně tolerantní, ale domnívají se, že když je někdo příslušníkem menšiny, tak má mít přesně ta samá práva, ne větší, ne menší než příslušníci většiny. A toto mi přijde jako takový ten zdravý /nesrozumitelné/. Velice mě překvapilo, loni v létě jsme poprvé měli letní školu pro příslušníky maturitních ročníků na středních školách a byli z celé České republiky, od Tachova až po Opavu a mě fascinoval jejich zájem prostě o politické myšlenky. Má zkušenost je taková, že především pražští univerzitní studenti začínají být trošku líní ve smyslu rozmlsaní tou úžasnou nabídkou různých akcí, především v Praze. A naopak studenti z menších měst, kde není tak široká nabídka různých akcí, tak jejich hlad po diskusích, po argumentacích je stále mnohem větší.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Říká Roman Joch, ředitel Občanského institutu, o kterém hovoříme v dnešním pořadu Člověk a obec. U mikrofonu je Ivana Denčevová. Tak, nestátní, tomu rozumíme občanské sdružení. Kolik má, mimochodem, dnes členů občanské sdružení, které založilo Občanský institut?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Ono samotné občanské sdružení mělo 3 členy, byli to zakladatelé Pavel Bratinka, Jiří Skalický a Michal Semín. Nyní má Občanský institut 4 hlavní pracovníky, nebo spolupracovníky a plus, řekl bych, asi tak tucet možná až dva tucty oněch dobrovolníků z řad studentů bývalých absolventů našich seminářů.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
A to jsou všechno členové občanského sdružení?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Formálně my členství nemáme. Jsou to zaměstnanci, zaměstnanci a pak ti, kteří spolupracují.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Takže pořád ti klíčoví, kteří založili občanské sdružení, setrvávají můžeme říci?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Ano, ano. Ti setrvávají.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Nestranické, tak tomu také asi rozumíme. Nejste vyloženi napojeni na konkrétní politickou stranu, přesto, když byste charakterizoval okruh vašich zájmů na nějaké pomyslné stupnici, kam přiřazujeme politické strany, jak byste asi zařadil to, čemu se věnujete a toho, koho chce oslovovat?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Naše orientace politická je velice jasná, zřejmá, vyhraněná, jsme napravo od středu. Snažíme se ovlivňovat všechny politické proudy, nebo i lidi smýšlející pravicově a nemáme nějakou konkrétní partikulární preferenci pro jednu stranu, zda občanskou demokracii, křesťanskou demokracii, víceméně naším cílem je obhajovat a prosazovat to pravicové smýšlení v celé šíři, to znamená, je to kombinace faktorů liberálních ve smyslu větší osobní svobody menšího státu, ale i konzervativních, důraz na ony kulturní hodnoty, které umožňují smysluplný svobodný život.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Tak další vaše charakteristika jako Občanského institutu je nevýdělečná. Tak tady jsme u toho, poněvadž jsou některé. Kdybyste byli klasickou politickou nadací, tak jsou státy v Evropě, které mají, pokud jsou politickými nadacemi, přímo zabezpečené financování ze státního rozpočtu. U nás nic takového neexistuje, ať se to týká například Masarykovy dělnické akademie, která má nejblíže k sociální demokracii, ať se to týká třeba křesťanské akademie či Občanského institutu. Jak zabezpečujete své financování, máte dostatek financí, pane řediteli?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Dostatek financí nemáme nikdy a teď v době finanční krize ještě méně než jsme měli kdykoliv před tím.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
O jaké finance jste přišli, odkud vám třeba šly finanční toky na vaši činnost?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Od samotného založení Občanského institutu 60 až 70 % našeho příjmu pocházelo z amerických pravicových nadací, od individuálních dárců a těch nadací, které se specializují na podporu pravicových myšlenek. A ten zbytek 30 až 40 % jsou evropské zdroje jak od českých individuálních dárců, ale v České republice stále neexistuje onen zvyk lidí dávat peníze. Ne velké částky, ale vůbec dávat částky na kauzy, se kterými člověk souhlasí, které považuje za správné, spravedlivé.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Tady si dovolím vás pozastavit, než budeme hovořit, jak jste na tom finančně. Víme, že to spektrum, které může člověk každý z nás, poněvadž každý z nás jsme plátcem daní, podpořit, je řada. Mohou to být různé charitativní společnosti, sportovní, kulturní vlastně instituce, také to mohou být obce, ve kterých žijeme, také to samozřejmě může být Občanský institut. Domníváte se, že je dostatečná, řekněme, i vzdělanost a není to také úkol sdružení vašeho typu, aby se vlastně z toho, že člověk podporuje cokoli z tohoto spektra, může si vybrat, co je mu nejbližší, stalo takovou tou kulturní jaksi slušností?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně tak, toto je pozice, kterou my se snažíme zastávat, obhajovat. Byl to evidentně i názor otců zakladatelů Občanského institutu Pavla Bratinky. Ta inspirace byla mnohem více těmi neziskovkami, které jsou v Americe, označovány jako think tank, jakožto myšlenkové tanky, chcete-li. Jsou to instituty, které obhajují určité typy myšlenek politiků, dokonce někdy i velice detailních politiků. My jsme více obecnější instituce. A v Americe to vědomí obyvatel je takové, že stát mi má brát spíše méně peněz na daních, i mi má zůstat více peněz z těch, které si vydělám, ale pak já sám rozhoduji, jakožto místo státu o tom, na jaké kulturní aktivity já dám své příspěvky, na jaké zdravotnické, na jaké vzdělávací. U nás v Evropě je spíše taková ta tendence, že přece všechny užitečné, bohulibé aktivy, ať již charitativní, vzdělávací, sportovní, přece financuje nějaké ministerstvo. To znamená, já když zaplatím daně státu, ode mě se už neočekává, že budu podporovat to, s čím já osobně souhlasím. A podle našeho názoru tato mentalita není příliš žádoucí pro svobodnou společnost, to znamená, my bychom rádi se posunuli trošku směrem k tomu, že lidé platí menší daně, ale pak sami si rozhodnou, co podpoří.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Přesto i v současném daňovém systému daní z příjmů nalezneme paragraf, kolik může kdo, ať je to, říkám, každý z nás, kdo pracuje a odvádí daň z příjmů, nebo samozřejmě firmy, společnosti, je tam jisté procento z daňového základu, které takto může darovat. Možná, že to je nedostatek informací, že třeba řada lidí o tom ani vůbec neví, že by takto mohla o, řekněme, byť i menších částkách rozhodovat?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně tak, toto je velice správná, podle mého názoru klauzule v našem daňovém zákoníku. To, že lidé, že stát je nebude trestat za to, že se vzdají svých peněz pro nějaké dobré kauzy nebo dobré cíle, ale to povědomí, jak přesně říkáte, je zatím relativně malé. Možná my jako Občanský institut bychom se měli snažit více to povědí o tom, že můžeme si snížit daňový základ tím, že podporujeme dobré věci, bychom měli více rozšiřovat a posilovat.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Máte například dárce, kteří vám v malých částkách přispívají třeba opravdu ve stokorunách, poněvadž vy jste zmiňoval nadace, zmiňoval jste také evropské fondy, tak možná, že by si člověk řekl, to by jim ta moje stokoruna ani nepomohla?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně toto je cesta, kterou jsme se začali ubírat loni v létě. Rozeslali jsme e-maily na celou naši e-mailovou databázi a vyzvali jsme, požádali jsme lidi, aby nám přispívali částkami pravidelně pokud možno měsíčně, ale ne příliš velikými, nemusí to být příliš veliký. A já jsem před tím nevěděl, jak tato výzva dopadne, zda lidé to budou ignorovat, považovat za drzost, že vůbec někdo žádá o peníze a kvapilo nás, že mnozí lidé skutečně to udělali a skutečně někteří nedávají moc, dávají sto korun měsíčně, což není příliš velká částka. Samozřejmě, kdo chce dát, může dávat více, ale toto je náš ideál. Ne mít jednoho bohatého, extrémně bohatého sponzora, a v žádném případě už ne stát, považovali bychom za nesprávné, aby daňoví poplatníci byli nuceni financovat instituci politickou, jako je naše, přičemž mnozí samozřejmě s našimi názory nemusí souhlasit, ale chtěli bychom mít okruh stovek, možná několika stovek lidí, kteří budou dávat malé částky, ale pravidelně.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Říká Roman Joch. Dostáváme se také k dalšímu okruhu činnosti Občanského institutu, který se domnívám, je oproti jiným institucím občanským sdružením tohoto typu výjimečný, a to je čítárna a knihovna. Tak knihovnu si umíme představit, čítárnu zřejmě také, ale co naleznou ti, kteří by chtěli si jít půjčit k vám knihy a proč jste volili u tuto cestu vyjma klasických akcí jako jsou semináře, konference, vydávání knih, Bulletinu Občanského institutu?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Zdroj této naší čítárny a knihovny je právě na onom začátku 90. let, kdy ještě neexistoval u nás dostatek kvalitní literatury, překladů zahraničních knížek a lidé tudíž neznali jiné názory než marxistické. A právě v této situaci mnohé americké partnerské instituce think tanky, nadace nám posílali zdarma knížky. Ty knížky, které buď samy vydávali, nebo kterých měly několik exemplářů. A my jsme to samozřejmě přijali a začali jsme budovat tu knihovnu, čítárnu, která kromě knížek obsahuje i časopisy především z anglicky mluvících zemí, ale i z Německa, a ta je celkem zajímavá. Je unikátní, co se týká politické literatury, ale nejenom vyhraněně politické. Máme i knížky, které se týkají ekonomické vědy, filozofie obecně, dějin 20. století a mezinárodních vztahů. A toto podle mého názoru pro studenty společenských věd může být atraktivní.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Zmiňujete nejen v souvislosti s knihovnou, čítárnou studenty, ale také jste se zmiňoval ohledně akcí, například pro maturanty. Nestačila by pouze akademická půda, nestačil by vůbec náš systém školských zařízení pro vzdělávání studentů, je potřeba instituce, jako je Občanský institut?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Ano, domníváme se, že ano, a to z toho důvodu, že pokud je širší nabídka různých vzdělávacích možností, kurzů, je to vždycky jenom dobře. Čím více si lidé, studenti, mladí lidé mohou vybrat z nabídky, tím je to pro ně lepší a pak je tady i druhý důvod, a to je ten, že častokrát ono univerzitní prostředí nebo vysokoškolské prostředí může být orientované nebo předpojaté jedním směrem.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Setkáváte se s tím, máte takové poznatky například, kdybychom si tady vybrali prostě naše vysoké školy, dejme tomu univerzity především, které se zabývají obory, kterým se věnujete v Občanském institutu, dokázal byste přiřazovat to zaměření, dejme tomu, kateder, myšlenkové nasměrování, ale i politické nasměrování tak, jak jste seznámen?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Určitě ano. Například v České republice oněch kateder nebo školských zařízení je relativně hodně, to znamená i ta variabilita je celkem zajímavá, není to monolitní, ale ta profilace nastává. Například brněnská politologie, která je velice kvalitní, je jednoznačně orientovaná na německé vzory. V Praze na fakultě sociálních věd nastal určitý vývoj, kdy fakulta sociálních věd byla obsazena lidmi, kteří byli orientovaní spíše politicky filozoficky a byli to lidé, kteří nemohli učit v době komunismu. Nyní tito lidé jako kdyby se přesunuli z fakulty sociálních věd na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a v Praze byli nahrazeni spíše lidmi zaměřenými více politologicky, méně filozoficky s určitým důrazem na mezinárodní vztahy, ale spíše s kopírováním onoho hlavního levo-středového proudu, jaký je na západoevropských univerzitách.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
V čem se domníváte, že je pak nebezpečí tohoto nasměrování například kateder na konkrétních vysokých školách, o kterých se zmiňujete? Nebo je nebezpečné?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Pokud v jedné zemi existují různé katedry, které patří k různým školám myšlenkovým, teoretickým, tak to není problém. Ta nabídka tady existuje. Ale největší problém, pokud by to směřování bylo jednolité, je to, že studenti by se ani nedověděli, že v rámci dané profese existují alternativní školy, alternativní přístupy. Oni by se do nedověděli a nikdy by se nesetkali s tím, že vlastně na danou věc se lze dívat i kompletně jinak. Uvedu příklad. Milton Friedmann, slavný teď už zesnulý liberální ekonom, říkal, že když on byl mladý v 50. a 60. letech, ten konsensus byl čistě socialistický u ekonomů. Každý nesocialistický ekonom byl hlavním proudem západní ekonomie považován za blázna. Od 70. let se to změnilo a dokonce existovalo období, že na přelomy 90. let a tohoto století už ta většina ekonomů zase patřila k liberální teorii a na rigidní socialisty se dívali jako na blázny. To znamená, tady existoval určitý vývoj, ale je přece škoda, pokud se student ekonomie ani nedoví, že existují i alternativní školy a interpretace ekonomických dějin než je to, co se právě učí na té jeho vlastní škole.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Zmiňoval jste příklad z ekonomické historie, řekněme. Samozřejmě, že i tak, jak jste říkal jisté niveau, jisté zaměření společnosti, odklon od ideje, dejme tomu, zjednodušeně svobody k tomu všeobjímajícímu státu, zaznívají názory nebo i vy sám jste třeba prezentoval názory, na které se auditorium třeba mimo půdu Občanského institutu dívalo, jakože jste vy za blázna?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Určitě, to se stane každému, kdo má nějaké vyhraněné názory a teď diskutuje u různých posluchačů, kteří patří k druhé straně. Abych uvedl pár příkladů. Pamatuji si, že jsme měli, byli jsme pozvaní na velice živou diskusi, bylo to v Brně na brněnské fakultě sociálních studií, jsme měli diskusi o Pinochetovi, což byla kontroverzní postava, nebyla vůbec bílá, byla poskvrněná podle mého názoru. Pinochet se dopustil mnohých zločinů, ale má pozice byla obhajoba myšlenky, že pokud i demokraticky zvolená vláda se posouvá sama od sebe totalitním směrem, nacistickým nebo komunistickým, pak myšlenka převratu, puče, jakožto poslední možnosti, poslední záchrany před nástupem totalitarismu, že tato myšlenka je vůbec obhajitelná. No, a pro mnohé levicové, radikálně levicové studenty byla tato myšlenka jako trošku z jiného světa. Pravděpodobně poprvé v životě slyšeli, že když prezident Allende dostal demokratickou většinu, nedostal, dostal 36 %, ale byl zvolen legitimně prezidentem, ale pak začal totalitarizovat zemi, že na převratu vůči tomu nebylo nic špatného.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Dvě související otázky. Jednak zmínil jste diskusi ohledně postavy generála Pinocheta, jsou samozřejmě odpůrci, jsou samozřejmě také sympatizanti, kteří poukazují na dané prostředí, danou dobu a dané souvislosti, ve kterých se pohybovali. Vždy se domnívám, je velmi jednoduché z dnešního pohledu hodnotit něco, co se stalo v historii. Ale domníváte se, že pořád u nás přežívá ten nános po desetiletí zprostředkovaných informací a pohledů na svět?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Domnívám se, že na začátku 90. let mladí lidé byli alergičtí na socialistické myšlenky. Všichni byli buď liberálové nebo konzervativci. Nyní mladí lidé osmnáctiletí, kteří nastupují na univerzity, kopírují západní trendy feminismu a multikulturalismu.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
A závěrečná otázka. Umíme dostatečně v klidu a s respektem diskutovat?

Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Domnívám se, že v České republice ano.

Ivana DENČEVOVÁ, moderátorka
–––––––
Říká Roman Joch, ředitel Občanského institutu, o kterém jsme hovořili v dnešním vydání pořadu Člověk a obec. Od mikrofonu se s vám, milí posluchači, loučí a na slyšenou těší Ivana Denčevová a technicky spolupracovala Jitka Procházková a Radvít Novák.