Nedávný průzkum agentury STEM ukázal, že plných 82 procent občanů nepovažuje současný režim za společnost rovných šancí. Jenže „rovnost šancí není tou největší hodnotou“ – oponuje Roman Joch, šéf Občanského institutu.
Je přesvědčen, že očekávat naprosto rovné příležitosti je neadekvátní. Jak vidí Roman Joch rovnost šancí, si můžete poslechnout v pořadu ČRo 6 Hovory o vztazích zde.
Vysíláno 19.2.2012
To jsou věci. To jsou paradoxy. Pan Joch má v mnohém pravdu a jistě má konzervatismus své místo v této poněkud nelogické, rozmazlené době. Ovšem to by nesměly hrát prim ve všem peníze. Jediná hodnota jsou peníze a ty ovládají dávno velcí hráči. Právě ti “úspěšní”. Oni se celebritami nikdy nebudou chtít stát, těmto velikánům se přece nehodí dívat do domácností. Banky, různé holdingy a finanční skupiny, právníci, ekonomové, majitelé médií a úplně nelogicky i politici a zákonodárci. Vždyť to je ekonomická totalita “úspěšných” jako vyšitá. Válcuje naprosto všechno a všechny a vypadá to, že za komunistického “holdingu” se lidé (i s nadáním a opravdu pracovití) měli lépe, než nyní. Ano, bylo rovnostářství, ale zloději, měli větší strach něž nyní. Dokud nezačnou ti, kteří o hodnotách kážou, střílet do vlastních řad, což se v žádném případě neděje, tak budou lidé volit, jak volí. Budou pořád hledata a hledat. Svoboda se u nás bohužel měří pořád penězi, ne hodnotami.
Jistě stříbrná lžička se nepořídí hned. Lidská bytost je ale vhodná pro rozvoj a prohloubení. Překotné 20.stol. či šok šoa akcelerovali terapeutické techniky nápravy. Jistě technicky, jako mnohé. Osobní dimenze přišla později, kdy třeba na techniky zapomenout a být za sám sebou.technika ne jako šarlatánství na lidech, jež ho mají rádi a také ho financují ochotně, možná jako prvek vlastní drsné kvalifikace, výcviku, kompetence.Církev je organizace růstu, přirozeně nedůvěřivá k laciným zkratkám a marketingovým trikům, zejména pro vlastní ne příliš příkladnou zkušenost za staletí života. Nemá zázračné úspěchy s přesunem neurotických závad na jiné pole, spíše je trpělivá, s úctou a odstupem rituálu provází na osobní cestě. Socialista chce velení řízení recept , to už má církev za sebou. Právě proces bolesti je postupem dál, i pro rodinná východiska, nejen postavit barák s trojgaráží a helioportem a předplatit kremaci.
Absolutorium Evě Hůlkové za otázky a zvl. za metafysické otázky “proč”. Verlké zklamání z odpovědí, z reakcí, z vyjevené bezvýchodnosti. A tu já se ptám “proč”? A ihned odpovídám: Jsou to odpovědi sekulární, reakce sekulární, bezvýchodnost sekulární. (Koruna sekularismu – závěrečný obdiv k “východním kulturám”. ) Kde byl počátek tohoto sekularismu? V otevřených dvěřích pro protestantismus a posléze v obou tehdy současných zkázonosných revolucích – francouzské i americké. Bez opětovného uzavření těch dveří a bez skutečného, ne jen verbálního odsouzení obou těch revolucí se bude paní Eva Hůlková opět marně ptát a marasmus se bude prohlubovat. 22 let marasmu ztracené generace (marasmus tisíců blbů a grázlů před ůřadem vlády, marasmus ministerstva spravedlnosti, marasmus pražského magistrátu …) a hle, nadchází dalších 22 let marasmu další ztracené generace, bude-li jaká.