Amerikou cloumá levicová progresivistická bouře. Nakonec však selže, jako předtím selhaly i revoluce jakobínská či fašistická. Otázkou je, kdy a za jakou cenu, píše v komentáři pro MF DNES ředitel Občanského institutu Roman Joch.

Byli jsme zvyklí na to, že Evropané se občas zblázní. To je velice evropské. Francouzi se zbláznili za Velké revoluce a jakobínského teroru, Italové za Benita Mussoliniho a fašismu, Němci za Adolfa Hitlera a nacismu, Rusové za Lenina, Stalina, bolševismu a komunismu, a dokonce i my jsme ve volbách 1946 učinili nejsilnější stranou tu komunistickou.

Ale mnozí z nás měli za to, že Angloameričanům se to stát nemůže. Že oni jsou klidní, vyrovnaní, pragmatičtí. Mají zdravý rozum. Ti se nezblázní. I kdyby černá lesbická transžena byla milionářkou a nějaký chudý běloch z Kentucky živořil, ona je utiskovaná, on utiskovatel.

Kdy Angličané naposledy běsnili? V 17. století za puritánské revoluce. A Američané? Ano, jedna velká krvavá občanská válka Severu proti Jihu – před sto šedesáti lety. Za uplynulých sto let však žádný fašismus, žádný komunismus, žádný diktátor, žádný Lenin, Stalin, Mussolini, Hitler ani Franco či Pétain. Tam se to stát nemůže.

Jenže v polovině loňského roku se podstatné segmenty americké populace zbláznily. Vypukla u nich neojakobínská a neopuritánská revoluce v tom smyslu, že gilotinovali sochy postav své historie, jež považují za nečisté; a zároveň sami sebe považují za ty jediné čisté, za první antirasistickou generaci v dějinách USA, přičemž všichni před nimi prý byli rasisté.

Této neojakobínské a neopuritánské revoluci se souhrnně říká progresivismus a má několik podob. Jednu představuje neorasistické hnutí „Na černošských životech záleží“ – neorasistické proto, neboť dodáte-li, že na černošských životech zajisté záleží, ale záleží i na životech všech, černých, bílých, hnědých, žlutých, šmahem vás obviní z rasismu.

Další je teorie tzv. intersekcionality, podle které historickou kastou utiskovatelů v dějinách jsou bílí heterosexuální muži a těmi utiskovanými ženy a barevné i sexuální menšiny. Těmi nejutiskovanějšími jsou pak členové všech utiskovaných skupin zároveň. Tj. černé ženy-lesby.

A když k tomu přidáme i nejmódnější utiskovanou menšinu, tzv. transgender, pak nejutiskovanější jsou černé lesbické transženy (biologičtí muži, kteří se považují za ženy) – i kdyby taková konkrétní transžena byla milionářkou a nějaký chudý běloch z Kentucky živořil. Ona je utiskovaná, on utiskovatel.

Politickým projevem této progresivní revoluce je půlrok vlády Joea Bidena. Kandidoval jako umírněný demokrat, vládne jako nejlevicovější prezident v dějinách USA, co se týká federálních výdajů i snahy státní moci regulovat všechny aspekty amerického života.

Kde hledat příčiny této revoluce? Existuje jich několik, ale čtyři jsou hlavní.

Zaprvé, způsob, jakým se americké dějiny vyučují na amerických státních středních školách a většině univerzit. Již čtyřicet let základním textem jsou Lidové dějiny Spojených států od Howarda Zinna. On v nich podává historii USA jako sérii zločinů: vraždění indiánů, zotročování černochů, útisk dělníků velkokapitálem, války… Již dvě generace jsou američtí studenti středních a vysokých škol indoktrinováni nenávistí vůči vlastní zemi a jejím dějinám.

My v Evropě učíme historii jinak. Zmiňujeme i její temné stránky, ale máme i své pantheony hrdinů. U nás sv. Václav, Karel IV., Komenský, Masaryk, legie, letci v Británii za války, odpor lidu vůči okupaci 1968 a pak listopad 1989. Heroické události a hrdinové. Máme se za co stydět ve vlastních dějinách, ale máme být i na co hrdi.

Podle Zinna však v dějinách USA najdeme jen zločiny a nespravedlnosti; žádný příběh o ustavení svobodné společnosti a pak rozšiřování svobody na další skupiny lidí doma i v zahraničí.

Zadruhé, šok z prezidenta Donalda Trumpa. Jak to, že ten šimpanz, ten orangutan byl zvolen? A jak to, že se mu povedlo prosadit tak moc? Dramatické snížení daní, až do pandemie prosperita a vysoká zaměstnanost, a co je nejhorší, tři noví soudci Nejvyššího soudu z devíti! Takže konzervativní většina 6:3 na Nejvyšším soudu bude zabetonovaná na generaci, možná dvě. A tak revolucionářům v létě 2020 ruply nervy.

Zatřetí, radikalizující a k přehánění svádějící vliv sociálních sítí jako Facebook, Twitter a podobně. Kdy, když ne teď?

A začtvrté, odhad, že demokraté v listopadu 2022 většinu v Kongresu ztratí, takže s Bidenem mají dva roky na prosazení všeho, co chtějí. Levice, která kdysi do Baracka Obamy vkládala astronomické naděje,se jím cítí být zklamána. Podle ní prosadil málo; nyní chtějí využít svou moc naplno a prosadit maximum své vize. Joe Biden a demokraté už mají jen rok a půl na to, aby protlačili plný socialismus evropského typu a ambiciózní zelený nový úděl.

Radikálové by i rádi převálcovali Nejvyšší soud, přidali do Unie dva nové státy (město Washington a Portoriko), a kdyby to šlo (z ústavy nejde), zrušili i Sbor volitelů prezidenta a Senát.

Takže kombinace několika faktorů způsobila, že nastalo něco jako dokonalá bouře.

Jak dopadne tato progresivistická revoluce? Nakonec ve svých největších ambicích selže, stejně jako předtím selhaly i revoluce puritánská, jakobínská, fašistická, nacistická, komunistická. Otázkou však je, kdy a za jakou cenu. Ale zároveň, i když se nakonec vyčerpá, přece jen může do určité míry americký charakter a étos USA už navždy pozměnit. Otázkou jen je, jak a do jaké míry.

Vyšlo dne 21.08.2021 na zpravy.iDNES.cz