„Prezident by měl být velkorysý a zvát všechny poslance a senátory, akademické hodnostáře, velvyslance, atd.,“ míní publicista a komentátor Roman Joch.  Pozvánky by rozeslat měl, a to všem. „Odpůrci mají právo demonstrovat a projevovat své názory, od prezidenta se čeká velkorysost, nadhled a velkodušnost,“ dodává Joch. Na adresu skupiny Kaputin, která loni 17. listopadu na Národní třídě vyhodila květiny některých politiků do koše, by rozhodně nepoužil výraz typu „fašistická úderka“, jak aktivisty počastoval právě prezident. A ohledně atmosféry, která v Česku panuje, má jasno – společnost rozdělená je, jde o setrvalý stav a lidé si na to již zvykli.

Sledoval jste ceremoniál udílení nejvyšších státních vyznamenání 28. října? Má slavnostní akce na Hradě v posledních letech takový lesk, jaký by měla mít? Mnohdy slýcháme, že je různými kroky prezidenta Zemana a jeho okolí devalvována.

Ano, sledoval, ze smyslu pro povinnost.

Miloš Zeman vytvořil jakési „síto“, některé pozval, jiné ne. Je v pořádku, že si prezident takto vybírá, kdo bude přítomen a kdo ne? A hraje nějakou roli to, že by někteří z nepozvaných zřejmě stejně nepřišli?

Pozvaný se sám rozhodne, jestli pozvání přijme. Prezident by měl být velkorysý a zvát všechny poslance a senátory, akademické hodnostáře, velvyslance, atd.

I tento rok se snáší kritika na skladbu vyznamenaných. Ať už jde o hokejistu Jaromíra Jágra, zesnulého starostu Vídně Helmuta Zilka, chartistu Jana Schneidera, nebo třeba umělce Jana Saudka. Vadil vám mezi vyznamenanými někdo? A proč?

Přejme jim to.

Miloš Zeman měl podle předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila také vyznamenat více těch, kteří se před 30 lety zasloužili o pád komunismu. Chartistu Jana Schneidera, který letos vyznamenání obdržel, Pospíšil nepočítá, protože propaguje „Putinovy postoje“. Lze se s postojem Jiřího Pospíšila ztotožnit, nebo jde o kádrování?

Pana Jana Schneidera bych nerad komentoval. Pravdou je, že bližší jsou mi názory jeho bratra Jiřího Schneidera.

Současný politický establishment podle Laudáta přímo ohrožuje stabilitu polistopadového politického uspořádání. Prý dochází k postupnému couvání na křižovatku roku 1989, pozorujete podobný posun také?

Doufám, že ne. Pokud svoboda žije v srdcích dostatečného počtu lidí a pokud bezúhonní, zákony dodržující občané hojně využívají našeho zákonného práva držet a nosit zbraně, návrat před listopad 1989 snadný nebude.

O 28. říjnu slýcháváme, že si jej prezident Zeman se svým ensemblem „zprivatizoval“, také skrze to, že zve jen vyvolené. Je to tak? A lze to samé říci i o oslavách 17. listopadu, kdy pro změnu veřejné akce v posledních letech opanovávají odpůrci Miloše Zemana a Andreje Babiše?

Odpůrci mají právo demonstrovat a projevovat své názory, od prezidenta se čeká velkorysost, nadhled a velkodušnost. Není právem být prezidentem, je to naopak velké privilegium.

Zeman byl před pěti lety atakován vejci na Albertově. Letos, stejně jako loni, se vzpomínkových akcí k 17. listopadu účastnit nebude. Podle Zemana byla sametová revoluce krásným obdobím, na které rád vzpomíná, ovšem vadí mu očekávaná přítomnost „fašistické úderky“ Kaputin, která loni na Národní třídě selektovala květiny a ty od některých čelních politiků vyhodila do koše. O kontroverzi tedy není nouze. Jde podle vás spíše o Zemanův strach z reakce veřejnosti, nebo jen nechce být spojován s tím, jak a kdo v posledních letech vzpomínkové akce provozuje?

To je spíš otázka pro pana prezidenta Zemana, ne pro mě. Mluvit však o „fašistických úderkách“ mi přijde jako přehnané. Neměli bychom dopustit inflaci slova „fašismus“ a za fašisty označovat ty, kdo jimi nejsou.

Společnost je zcela nepochybně rozdělena, zajímalo by mě ovšem, zda se podle vás tento stav v čase zhoršuje, či nikoli. A co je jeho hlavní příčinou? Přímá volba prezidenta? Osoba Miloše Zemana, nebo Andreje Babiše? Či něco docela jiného?

Všechno dohromady. Nemyslím si ale, že se situace zhoršuje, spíše stagnuje. Na ono rozdělení společnosti proti sobě navzájem si už lidé zvykli a na tomto stavu se nic nemění.

Co vůbec můžeme čekat od letošních oslav 17. listopadu? O den dříve se bude na Letné konat obří demonstrace Milionu chvilek, v den 30. výročí sametové revoluce pak na Václavském náměstí proběhne Koncert pro budoucnost, kde lidé uvidí Jindřicha Šídla, Tomáše Halíka, Michaela Žantovského, Šimona Pánka, Noru Fridrichovou a další.

Já čekám, že 17. listopad oslavím s rodinou. Osmnáct let jsem žil v nesvobodě a pak třicet let ve svobodě. A nelituji ani vteřiny; po tom, co bylo do 17. listopadu 1989, se mi ani trochu nestýská. Naopak, jsem vděčný za těch třicet let svobody. Svoboda není samozřejmost a ten, kdo si jí neváží, si ji ani nezaslouží.

Vyšlo na Parlamentních listech