16. června 2006 uspořádal Občanský institut v jednacím sále Senátu PČR mezinárodní konferenci Rodina a stát ve III. tisíciletí: Ochrana rodiny v právním prostoru EU. Zúčastnila se jí řada zástupců neziskových organizací, univerzit, státních institucí, několik poslanců a senátorů a zástupci médií, včetně ČTK, Českého rozhlasu, České televize a Televize Nova.Jednání konference otevřel ředitel Občanského institutu Roman Joch, ředitel pražské kanceláře Konrad-Adenauer-Stiftung Stefan Gehrold a místopředsedkyně senátního Výboru pro záležitosti Evropské unie Ludmila Müllerová. Následoval první blok věnovaný ochraně rodiny a manželství v Evropské unii. První přednášku v něm pronesl Prof. Dr. Christian Waldhoff z university v Bonnu, který se zaměřil na judikaturu Spolkového ústavního soudu v SRN. Tento soud v minulých letech zrušil či podnítil změnu řady zákonů, které byly rozporu s čl. 6 Základního zákona tím, že nerespektovaly právo rodiny na ochranu ze strany státu. Dnes je tedy situace v Německu díky ústavní ochraně rodiny a manželství uspokojující. Daleko kritičtější byl ve své přednášce soudce sociálního soudu v Darmstadtu a známý kritik diskriminace rodiny Dr. Jürgen Bochert, který v minulosti podněty ke Spolkovému soudnímu dvoru podával. Podle něj je stav ochrany rodiny v Evropě katastrofální a je třeba jej okamžitě zlepšit. Cestou však nemají být sociálně-inženýrská opatření, ale především respektování svobody rodin. Posledním vystupujícím v tomto panelu byl PhDr. Vojtěch Belling z Občanského institutu. Ten se zaměřil na problematiku harmonizace rodinné politiky a rodinného práva v EU. Poukázal zejména na úskalí spočívající ve snaze sjednotit systémy vyrůstající z odlišných kulturních, historických a sociálních tradic. Sféra rodiny by proto měla zůstat v kompetenci jednotlivých států.
Odpolední blok byl zasvěcen ochraně rodiny a manželství v ČR a na Slovensku. Jako první v něm vystoupil předseda senátního Výboru pro evropské záležitosti Luděk Sefzig, který kritizoval zejména diskriminaci manželské rodiny v ČR a doložil ji na konkrétních příkladech. Druhým vystupujícím byl bývalý předseda federálního ústavního soudu ČSFR Ernest Valko. Ten se zaměžil na poměry na Slovensku a poukázal na nebezpečí hodnotově liberálního pojetí rodiny, které v mnoha oblastech podpory rodiny začíná převažovat. Informoval také o současná slovenské iniciativě na zakotvení ústavního práva manželské rodiny na zvláštní ochranu a podporu. Posledním vystupujícím konference byl Doc. JUDr. Antonín Ignác Hrdina, Opraem z Katolické teologické fakulty UK. Ten upozornil na to, že ochranu rodiny je nutno uskutečňovat v určitém hodnotovém kontextu. Problémem je, pokud je tento kontext hodnotově liberální a nepojímá tradiční rodinu jako hodnotu, kterou je třeba zachovat. Doc. Hrdina přitom upozornil na symptomy dnešní doby: neúctu k životu, k rodině, k manželství a k tradicím. Především je proto potřeba snažit se změnit tento celkový trend.
Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Pre Martina Horaka – Pekna demagogia a jasna lož :
“Protože až ten někdo zestárne, bude chtít, aby ho děti toho nekoho jiného živili ze svých sociálních daní “
KAZDY obcan plati vysoke socialne odvody, z ktorych si predplaca SVOJ BUDUCI dochodok. To, ze tie peniaze idu momentalne inym, nie je rozhodujuce. Bezdetny aj viacdetny plati alebo rovnako, alebo bezdetny este viac. Takze uvodne tvrdenie je loz.
Tak, tak, pak by to bylo v pořádku. Pokud se zruší přežitý důchodový systém a sníží se řízně daně, pak plně souhlasím i se zrušením všech podpor pro děti a rodiny. To bude skutečně každý za svoje:
Kdo nechce děti, musí holt šetřit na důchod mnohem více, kdo je má, vrazí peníze do jejich výchovy + vzdělání a šetří na důchod méně či vůbec nic.
Ta kasta, která má sice dětí hodně, ale kašle na ně a řádně je nevychová a nevzdělá, utře pěkně hubu.
Státní podporu bych pak dal jen těm, kteří nevlastní vinou upadnou do potíží – např. smrt či těl.postižení otce rodiny v produktivním věku apod.
Jenže, dokud tu tento nesmyslný státní a ještě k tomu průběžný důchodový systém (se stále rostoucími důchody!!) máme, bude nutně i podpora rodin s dětmi. Zrušit lze jen obojí naráz.
a daně (odvody) snížit. O tom není sporu. Ať si každý spoří na stáří ze své mzdy – stejně to v podstatě dělá, jenom jdou peníze na státní účet (šly by, kdyby nebylo průběžné financování).
“Jestliže někdo nemůže nebo nechce živit a šatit své vlastní děti, proč by se tak mělo dít z peněz někoho jiného?” Protože až ten někdo zestárne, bude chtít, aby ho děti toho nekoho jiného živili ze svých sociálních daní alias pojištění mj.. Zrušme průběžný systém financování důchodů, ať je každý závislý ve stáří na buď svých úsporách (které ovšem dnes obvykle sežere inflace) nebo majetku anebo podpoře od svých dětí a pak můžeme mluvit o vašich návrzích jako o nepřerozdělování – dnes to totiž jen částečně kompenzuje přeorozdělování od dětných k bezdětným.
Dopady jsou především finanční: porodné, rodičovský příspěvek, přídavky na děti, sleva na dani podle počtu dětí… Konzervativci (ODS) navíc ve svém volebním programu navrhovali:”zvýšení peněžité pomoci v mateřství, a to až na sto procent původní čisté mzdy”, po dva roky 50% sazba na sociální pojištění pro rodiče, dětské koutky, au pair, úlevy na daních a kdovíco ještě. Zajímalo by mě, jestli to mysleli vážně (konkrétně pan Nečas), anebo je to jako s tím porodným páně Paroubka? Kdo zaplatí tyto enormní náklady na sociální/socialistickou politiku přerozdělování z cizího? Daňový poplatník samozřejmě.
Proč by někdo, kdo děti nemá, měl platit někomu, aby je mít mohl? Jestliže někdo nemůže nebo nechce živit a šatit své vlastní děti, proč by se tak mělo dít z peněz někoho jiného? Kdo nechce nést odpovědnost (i finanční) za své děti, nechť je nemá. Stát by neměl dělat chůvu ani dojnou krávu.
Opět sociální program ODS: “Na základě námi navržených změn daňového a sociálního systému se stane opět normální a výhodné mít děti, mít je, pokud možno, dvě nebo tři a vychovávat je, pokud možno, v úplné rodině.” A to je ta konzervativní politika – statními zásahy ovlivňovat i tu nejintimnější část lidského života? Vávlav Klaus nedávno odmítl regulaci vleků s tím, že je to omezení svobody, které státu nepřísluší. Co nejde u vleků, to jde u rodiny?
O prorodinné politice ČSSD se ani nezmiňuji, výše navrhovaného porodného mluví za vše…
U nás zkrátka žádná konzervativní strana není. Všechno je to socialista, jeden vedle druhého.
Socialistický evropský svaz asociálně pronásleduje rodiny s miminy a Česká republiky dává pravomoc policajtům rozdělit manžele vyhnáním jednoho z nich z domu pro svou nevyvratitelnou záminku o domácím násilí.