Hillary Clintonová, bývalá ministryně zahraničních věcí, předtím senátorka, předtím první dáma, oznámila to, co každý věděl: chce být příští prezidentkou USA, a tudíž kandiduje. 

Je favoritkou primárek Demokratické strany a má velikou šanci nominaci získat. Zda příští americkou prezidentkou bude, je však naprosto otevřenou otázkou. Nejlepším důkazem toho je právě Hillary v roce 2008: mělo se za to, že po osmi letech republikána Bushe budou demokratické primárky „korunovací“ Hillary, po nichž popluje přímo do Bílého domu. Nestalo se. Inu, Amerika není Rusko, v němž když Putin kandiduje na prezidenta, prezidenta, premiéra, prezidenta…, předem je jasné, že vítězem bude… to překvapení… Putin.

Jaké jsou její silné a slabé stránky?

Stránky silné: za prvé, je známá. To je u kandidáta nejdůležitější. V tomto má Hillary největší výhodu vůči všem svým soupeřům. Ji a její jméno zná každý. Dokonce tak, že je jedním z mála politiků, u nichž se neuvádí jméno celé, ale jen to první. Stačí říct „Hillary“ – a všichni nejen v Americe vědí, o kom se mluví.

Za druhé, je zkušená. V Bílém domě už byla osm let coby manželka prezidenta a ví, co ta práce obnáší. Pak byla osm let senátorkou a záhy čtyři roky ministryní zahraničí. Za třetí, může se prezentovat jako politická následovnice úspěšného levicově centristického prezidenta, jenž vládl v době míru a prosperity v 90. letech 20. století, svého manžela Billa Clintona. Hillary bude kandidovat spíše jako dědička politiky svého muže než současného (nepříliš úspěšného) prezidenta Baracka Obamy.

Zkušená, ale bez úspěchů

A stránky slabé: za prvé, i když je velice oblíbená u základny Demokratické strany, je dosti neoblíbená u voličů nezávislých a nerozhodnutých (natož u republikánských). Za druhé, logika volebního cyklu: po osmi letech vlády prezidenta demokratického mnozí Američané budou chtít změnu, vyzkoušet prezidenta republikánského.

Za třetí, její věk. V den voleb 2016 jí bude 69 let. (Tolik bylo taky Reaganovi, když byl zvolen, ale ne každý je Ronald Reagan.)

Za čtvrté, její politický věk. Hillary je v celoamerické politice přítomna od roku 1992, což příští, volební rok bude čtyřiadvacet let, tj. čtvrtstoletí. Mnozí Američané si možná řeknou, že by to chtělo změnu (od Hillary). To je faktor, který hraje taky proti šancím Jeba Bushe získat nominaci republikánskou: byl velice úspěšným guvernérem klíčového státu Florida, ale má smůlu, že se jmenuje stejně jako jeho otec a bratr, dva bývalí prezidenti. Volba mezi Bushem a Clintonovou by připadla mnoha Američanům jako špatný sen, jehož se ne a ne zbavit.

Za páté, její dosavadní úspěchy: žádné. Když v letech 1993–94 připravovala pro vládu svého muže plán státní zdravotní péče, bylo to tak nepopulární, že republikáni získali většinu v obou komorách Kongresu poprvé za čtyřicet let (od roku 1954). Za ní coby senátorkou nestojí žádný významný zákon, který navrhla či prosadila. Levicové křídlo demokratů jí naopak vytýká, že hlasovala pro válku v Iráku (proto v roce 2008 prohrála primárky s Obamou).

Jako ministryně zahraničí – jaké jsou její úspěchy? „Reset“ s Ruskem selhal. Blízký východ hoří. A republikáni se budou snažit přivázat jí ke krku jako mlýnský kámen události z Benghází v září 2012, když byl při útoku na americký konzulát zabit americký velvyslanec s doprovodem. Útok začal v podvečer a trval do ranních hodin, obránci žádali o vojenskou pomoc; kdyby byla vyslána z nejbližší americké základny na Sicílii, dorazila by včas a zachránila je. Hillary jejich volání o posily nevyslyšela.

Za šesté, Hillary chce kandidovat „za ženy“ – důvodem volit ji má být podle ní i důvod zvolit první ženu prezidentkou. Chce být symbolem feminismu, přitom paradoxně tím, čím je, se stala díky manželovi. Nebýt první dámou, nebyla by senátorkou. Nebýt senátorkou, nekandidovala by v primárkách 2008 a nestala se ministryní zahraničí. Takže otázka pro mnohé bude nikoli, zda volit ženu, ale proč právě tuto ženu; za co?

Konečně za sedmé, Hillary doposud neuvedla svou vizi pro Ameriku, směr, kterým by se měla ubírat, dostatečný důvod, proč by prezidentkou měla být právě ona. Amnozí voliči jsou přesvědčeni, že nemá žádnou vizi, jakou měli například Reagan, Clinton, Bush, Obama; jen chce být prezidentkou. Že její kandidatura je víc o osobní ambici než o směřování země.

Hillary je nyní v demokratických primárkách královnou, a pokud neudělá chybu, zůstane jí. Stačí však jedno klopýtnutí, vyvolání dojmu, že je volebně zranitelná, a do primárek naskáčou další demokratičtí politici a Hillary to nebudemít jednoduché. Jako v roce 2008.

A i když nominaci získá, volební souboj s republikánem, ať jím bude kdokoli, bude v roce 2016 tvrdý. Odehrávaly-li se doposud prezidentské volby nikoli v rukavičkách hedvábných, nýbrž v rukavicích boxerských, lze čekat, že v příštích volbách budou nasazeny rovnou kovové boxery.