Vládní zmocněnec pro lidská práva, pan Jařab, v nedávné televizní relaci “21″ uvedl, že s reklamní kampaní proti rasismu, již připravil jeho úřad, nesouhlasí jen skinheadi. Aby pan Jařab nesetrvával v bludu i nadále, řeknu mu, že s ní nesouhlasím taky.
Těch důvodů je více. Např. otázka efektivity. Nepopírám, že některé klipy byly i vtipné, ale jejich pointu jsou schopni docenit jen ti, kdo rasisty nejsou – tedy dívat se na ně už nepotřebují. Ti, kdo by to měli zapotřebí, tedy skinheadi, se na ně buď dívat nebudou, anebo je nepochopí. Čemuž se ani nelze divit – vzhledem k tomu, že jejich IQ je tak na úrovni IQ dřevěného houpacího koníka. Ostatně, proto jsou rasisty.
Druhá námitka je zásadnější. Takováto reklamní kampaň je omezením svobody všech občanů. A to proto, že je financovaná z peněz všech daňových poplatníků. Čím jsou lidé více zdaněni, tím méně mohou sami rozhodovat o naložení s plody své práce, a tím jsou tedy méně svobodní. V tomto případě byli občané zdaněni, aby se úřad páně Jařaba mohl profilovat jakožto ušlechtilý bojovník proti rasismu. Kdyby však v první řadě všechny ty peníze, které byly utraceny na kampaň, vůbec nebyly vzaty jejich původním majitelům – tj. nám, všem daňovým poplatníkům, z nichž naprostá většina rasisté nejsme – byli bychom zůstali nejen svobodnější, ale rozhodně bychom je byli schopni utratit lépe, než pan Jařab. Např. na výchovu a vzdělání svých dětí, aby z nich nevyrostli rasisté. Rodiče, co myslíte, kdo umí lépe vychovávat vaše vlastní děti – vy sami, anebo pan Jařab?
Jinými slovy, aby pan Jařab mohl naoko ušlechtile bojovat proti rasistům, zdaní a pak utrácí peníze nás všech, kteří rasisty nejsme. Co do efektivity pochybná kampaň tak nejvíce poškodila právě nerasistickou většinu obyvatelstva.
Jak tedy proti rasismu bojovat efektivně? Trestáním rasistů, nikoli nerasistů. A neodmítat ani tresty alternativní – mám tím pochopitelně na mysli tresty fyzické. Např. veřejné bičování. Pokud nějaká vyholená lebka s vymytým mozkem ublíží životu, osobě či majetku kterékoli jiné lidské bytosti, zaslouží si nejen pokutu či zavřít, ale i několik ran bambusovou holí na zadnici. Panečku, po takovém výprasku – jenž je, máme-li věřit zprávám ze Singapuru, bolestný v doslovním významu tohoto slova – si každý skinhead dobře rozmyslí, jestli si ještě někdy udeří do nějakého Róma pouze proto, že je to Róm.
A konečně, proti kampani úřadu páně Jařaba mám námitku disproporcionality. Rasistické předsudky či žvanění – jakkoli stupidní, ohavné a nudné – nejsou tím největším mravním zlem současné západní společnosti. Jsou jím potraty. Levicově-liberální obhájci lidských práv se domnívají, že když někdo někoho urazí kvůli etnickému původu, je to nehoráznost, zatímco když je utraceno nenarozené dítě, je to banalita. Říct něco ošklivého o příslušníku nebílých ras je skandál, zabíjet děti všech ras formou potratů je však (podle nich) v pořádku. Možná proto, že kyreta potratáře rasově nediskriminuje: spolehlivě rozseká děťátko bez ohledu na jeho barvu pleti. Ať už jsou v potratové praxi hříchy jakékoli, hřích rasové diskriminace v ní není. Proto je podle levicových liberálů OK.
Příslušníci nesvaté liberální inkvizice, předtím, než se pustíte do svého džihádu vůči mě, zpomalte a všimněte si, že zatím jsem se o zákazu potratů vůbec nezmínil. Pouze si dovolím trvat na tom, že selhává-li státní autorita v jedné ze svých primárních funkcí – tj. ochraně životů nevinných lidských bytostí – pak pokud chce vést nějakou morální kampaň z peněz daňových poplatníků, mělo by to být spíše proti potratům, než proti čemukoli jinému.
Pane Jařabe, v naší Listině práv a svobod – tj. v naší Ústavě – je napsáno: “Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.” Zajisté váš úřad pro lidská práva, ve vší své nemalé velkorysosti a štědrosti, nepochybně uzná, že tolik pošlapávané právo nenarozených dětí na život je hodno alespoň nějaké té menší reklamní kampaně. A když ne, proč ne?