Rabín, kněz a krásná blondýnka

Rabín Friedman zavrhuje Izrael (“Izrael a obušek holokaustu”, MF Dnes 21.4.) z náboženských důvodů. Je příslušníkem menšiny ortodoxních židů, kteří Izrael považují za sekulární a rouhačský. Podle nich se Židé (etnikum) i židé (náboženské společenství) smí vrátit do své pravlasti jen pod vedením Mesiáše, na jehož příchod stále čekají.
Já výrazně podporuji Izrael, ne však z důvodů náboženských, ale politických. Nábožensky jsem jinde než rabín Friedman či židé v Izraeli, neboť jako křesťan jsem přesvědčen, že onen Mesiáš, který vykoupí svět a přinese lidem spásu, již přišel: byl to Ježíš Kristus. On, Bohočlověk, dobrovolně podstoupil smrt na kříži, aby smyl naše hříchy a otevřel nám cestu k životu věčnému.
Proč tvrdím, že Izrael má právo na existenci? Neboť jsem konzervativec: hlásím se ke svobodě a nerovnosti. Jsem přesvědčen, že svoboda je správným cílem politického řádu; spravedlivé jsou režimy, které občanům garantují svobodu. Z toho vyvozuji radikální nerovnost mezi režimy: ty svobodné jsou naprosto nadřazeny těm nesvobodným.
Bezpodmínečné právo na existenci mají jen režimy svobodné. Nesvobodné mají právo existovat tehdy, pokud pomáhají režimům svobodným v zápasech proti větším tyraniím. Např. v 40. letech byl největším nepřítelem svobody nacismus, proto komunista Tito měl právo na existenci svého nesvobodného režimu jako efektivní spojenec svobody v zápasu proti Hitlerovi (a poté i jako osina v zadku Stalinově). Tito byl menším zlem než Hitler či Ante Pavelič. Stejně tak poté byl největším nepřítelem svobody komunismus, proto v 70.-80. letech měl autoritář Pinochet právo na existenci svého režimu, neboť byl účinným spojencem svobody v boji proti komunismu a menším zlem než Brežněv či Fidel Castro.
Izrael je svobodnou politickou společností, která svým občanům – nábožensky židům, muslimům a křesťanům; etnicky Židům, Arabům, Drůzům a Arménům – garantuje svobodu více a lépe, než jakýkoli jiný režim v okolí. Kdyby Izrael nebyl, nebyla by na Blízkém východě svoboda. Protože Izrael je svoboda, a svoboda je správnou politickou hodnotou, Izrael má na svou existenci plné právo. Právě proto, že palestinský arabský stát by nebyl svobodný, nýbrž tyranský, má právo na existenci pouze tehdy, neohrozí-li jedinou svobodnou společnost v oblasti – Izrael.
Friedman je žid (vírou) i Žid (etnikem), ale zároveň je antisionista: popírá právo Izraele na existenci. Proč on, rabín, je protiizraelský, zatímco já, křesťan, jsem proizraelský? Neboť politická loajalita není totéž co loajalita náboženská. Židovský rabín Friedman si nepřeje svobodný stát Izrael; stejně tak křesťanští pacifisté na Západě v 30. letech požadovali ústupky Hitlerovi. V 70.-80. letech mnozí Židé usilovali o to, aby moje země byla svobodná, zatímco někteří pacifističtí křesťané pištěli, aby president Reagan netrápil Brežněva.
Proti-totalitní židé jsou mi politicky bližší než pacifističtí křesťané. V otázce náboženské – zda Ježíš byl Bohočlověkem a Mesiášem – mám stejný názor jako všichni křesťané (včetně etnických Židů, kteří se stali křesťany), a tudíž názor opačný než náboženští židé; v otázce politické je to jinak. Tu je důležité, kdo hájí svobodné režimy proti tyraniím. A tak křesťan Reagan a žid Netanyahu jsou mi politicky bližší, než křesťan kardinál Cassaroli a žid rabín Friedman.
Rabín Friedman může být z morálního a náboženského hlediska svatý muž, ale z hlediska politického je užitečným idiotem tyranů a teroristů. Jeho návod, aby Židé žili v Palestině pod vládou Arabů, je návodem slepým, sebevražedným a genocidním.

Roman Joch

Článek byl publikován v Mf DNES 23.4.2004