Euroskeptici a konzervativci, kteří vidí ve Vladimiru Putinovi pomocníka pro naplnění svých cílů, budou zklamáni: Putin je maximálně využije pro cíle své. Měli by se sami snažit precizněji formulovat své myšlenky, poznamenává pro ParlamentníListy.cz ředitel pravicově orientovaného Občanského institutu a někdejší poradce premiéra Nečase Roman Joch. Hovoří i o Tomio Okamurovi a Jiřím Dienstbierovi, kteří prý oba škodí české demokracii.
Maďarský premiér Viktor Orbán nedávno prohlásil, že liberální demokracie se v Maďarsku neosvědčila a že Maďarsko se chce inspirovat ekonomicky úspěšnými zeměmi jako je Čína, Singapur, Turecko, Rusko nebo Indie. Jak vnímáte tato slova? Lze chápat tyto snahy jako pokusy o ustavení autoritářského či totalitního režimu, nebo lze najít jiné vysvětlení?
Především, Indie je liberální demokracie. Viktor Orbán evidentně přemýšlel nahlas. Je přesvědčen, že současný politicko-sociální model v západní Evropě je dlouhodobě neudržitelný, a v tom má pravdu. Ve svých doporučeních však už tak skvělý být nutně nemusí. Tvrdit však, že se snaží zavádět totalitarismus, je naprosto absurdní; a že autoritářství – minimálně předčasné. Počkejme a uvidíme. Spíše jen přemýšlel nahlas.
Jak si vy osobně definujete termín “liberální demokracie“? Co pro vás do něj definičně patří a co již ne?
Jako vládu, v níž vládne většina – či aspoň vláda je od souhlasu většiny odvozena – a zároveň práva menšin, včetně menšiny nejmenší, jednotlivce, na život, svobodu slova, náboženskou svobodu a svobodu vlastnit soukromý majetek jsou garantována. Liberální demokracií není, když vládne většina, ale práva menšin, jednotlivců respektována nejsou (dnešní Írán); a liberální demokracií není, když práva jednotlivců respektována jsou, ale většina nevládne (Hong Kong za britské správy).
Politolog Petr Robejšek nepřímo přiznává jak Orbánovi, tak například Vladimiru Putinovi právo na vytvoření systému, který bude konkurenční vůči západnímu pojetí demokracie. Lze dle vás vytvořit systém, který bude založen na jakési formě kapitalismu, bude umožňovat interakci občana na politickém procesu (upozorňování na korupci, politická aktivita v místě bydliště, postoje k míře přerozdělování a zdanění, možnost protestu proti útlaku administrativy), ale zároveň bude některé politické postoje zakazovat či vytlačovat tak, jak to dělá Putinův systém? Platí rovnice: Jakékoliv omezení demokracie a svobody slova = zkorumpovaný a diktátorský systém?
Samozřejmě, že takový systém vytvořit lze, ale je otázkou, zda je to správné, spravedlivé; zda to už není porušením důstojnosti člověka. Samozřejmě že ta poslední rovnice neplatí – viz Singapur; ale platí, že omezení demokracie (což není až tak strašné) a omezení svobody slova (což už je horší) představují omezení lidské důstojnosti v politické sféře.
Jak hodnotíte výsledky voleb do Evropského parlamentu a následné povolební ohlasy v Británii či Francii v tom smyslu, že bude nutno zredukovat pravomoci EU a změnit její podobu? Mají euroskeptici všech odstínů šanci na dosažení těchto cílů, nebo příští Evropská komise pojede podle hesla “business as usual“?
Nečekám, že dojde ke zredukování pravomocí EU. A čekám, že Komise pod vedením J.-C. Junckera bude “business as usual“. Junker totiž není ani federalistou, ani reformátorem, nýbrž člověkem status quo. On v čele Komise garantuje další posílení euroskeptiků a nacionalistů v příštích volbách do EP 2019.
Možnost odchodu Velké Británie z Evropské unie vyvolala celou řadu protichůdných reakcí. Co by to znamenalo pro britskou ekonomiku i budoucnost Unie jako takové?
Především, co by to představovalo pro nás, ČR? Značné omezení našeho manévrovacího prostoru uvnitř EU; nyní se jednou můžeme spojit s koalicí malých zemí (např. skandinávských), jednou s Německem, jednou s Británií atd. Vystoupení Británie by znamenalo, že v EU získá značnou hegemonii Německo a nám by nezbývalo nic jiného, než se permanentně přiklonit k Německu. Pro nás tedy, v rámci zachování manévrovacího prostoru, by vystoupení Velké Británie z EU bylo velice negativní.
Jaké politologické a občanské řešení Roman Joch doporučuje euroskeptickým konzervativcům, kteří vidí naději ve Vladimiru Putinovi, Marine Le Pen či Nigelu Farageovi? Máte pro ně pochopení, ve světle toho, jak EU pojímá agendy jako práva homosexuálů, univerzálnost lidských práv, ekologie, genderismus, pozitivní přístup k imigraci, pozitivní diskriminace menšin, sociální stát v Evropě…? Jak jsou zmíněné osobnosti schopny naplnit naděje, které ve smyslu konzervativně-pravicového postoje k těmto agendám do nich jejich nositelé vkládají?
Především bych odkázal všem těm, kdo vkládají naděje ve Vladimira Putina, že jsou blázni. V lepším případě budou zklamáni, v horším použiti pro cíle, které nejsou jejich, nýbrž Putinovy. Pokud jde o zmiňované agendy, musejí se v nich více snažit a svůj názor lépe prosazovat oni sami, nikoli dětinsky spoléhat na Putina. Pokud jde o zmíněné osoby, vidím je jako velice různorodé (dokonce i v EP jsou v různých frakcích): Zatímco Farage mi přijde jako velice zajímavý a každopádně schopný rétor, Le Pen jako představitelka toho odvěkého francouzského etatismu, jen s trochu jiným nátěrem, než má establishment…
Rýsuje se ve Spojených státech osobnost, která může zmíněné agendy uchopit? V jakém stavu je pro vás Republikánská strana? Jednoduše řečeno, lze říci: Neztrácejte čas s Putinem, nový Reagan je na cestě?
Spoléhat na nového Reagana by bylo troufalé; lidé jako Reagan, pokud máme štěstí, přicházejí jednou za sto let. Ale v Republikánské straně je spousta mladých schopných senátorů a guvernérů, kteří by byli jednoznačným a výrazným zlepšením vůči současnému prezidentovi USA (což vlastně není až tak těžké, protože tak nekompetentního prezidenta v politice domácí i zahraniční aby jeden pohledal…).
Někteří protiameričtí publicisté vidí problém v tom, že se USA paktují s takovými silami, jako jsou saúdskoarabští wahhábité, kteří potlačují práva žen, radikální islamisté v Sýrii či Pravý sektor na Ukrajině. Rovněž je Americe vyčítána například nedostatečná péče o osud křesťanů v Iráku. Jak se s těmito výtkami vyrovnáváte?
Každý z těch čtyř případů je jiný. Někteří američtí politici chtěli v roce 2011, kdy rebelie v Sýrii začala, podpořit protiasadovskou opozici, protože byla ještě umírněná a prozápadní. Dnes v ní jsou rozhodující silou radikální sunnitští islamisté, jejichž podpora by byla šílenstvím a nikdo to už nenavrhuje. Ohavnost Pravého sektoru na Ukrajině je zveličována – a to záměrně – Ruskem. Výtka ohledně nedostatečné péče o křesťany v Iráku je oprávněná a pravdivá. Když Američané obsadili Irák, vzali na sebe odpovědnost i za irácké křesťany. Jak je nechali na holičkách, je hanebné. Spolupráce se Saúdy je konstantou americké zahraniční politiky od F. D. Roosevelta, který strategické spojenectví s Ibn Saúdem navázal, až dodnes. Dělal to Roosevelt, dělal to Reagan, dělá to i ten prezident dnešní. V domácí politice jsou Sa)dové ohavní, v zahraniční nakonec vždy udělali to, co od nich Američané chtěli, takže jako spojenci byli spolehliví. Ale jejich domácí ohavnost – a financování radikálního wahhábismu v zahraničí – jsou problematické, čím dál tím více. Ale kdo reálně v USA s tím navrhuje něco “dělat“? Ti protiamerickými publicisty nejvíce nenávidění neokonzervativci. Ti jediní (resp. někteří z nich) navrhují Saúdy hodit přes palubu, Saúdskou Arábii coby umělé impérium rozparcelovat: Hidžáz na západě, kde jsou posvátná města muslimů Mekka a Medina, připojit k Jordánsku a tak ocenit tam vládnoucí Hášimovce za to, že jsou tak prozápadní a umírnění (a kteří kdysi v Hidžázu vládli, než je Ibn Saúd vyhnal); na východě, kde jsou ropná pole, vytvořit šiítskou proamerickou republiku; a v Íránu provést změnu režimu a učinit ho hlavním americkým spojencem v regionu, jak byl před rokem 1979 za šáha (íránská mládež je ta nejvíce proamerická na celém Blízkém a Středním východě). K tomuto nejspíš nedojde, ale to je jediná cesta k tomu, jak ukončit spojenectví s ohavnými Saúdy. A navrhují to ti nenávidění a démonizovaní “neocons“.
Co si myslíte o návrhu ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera o takzvané pozitivní diskriminaci, kdy mají nadaní Romové dostat větší možnost studia? Je to krok správným směrem?
Pozitivní diskriminace kohokoli na základě jakéhokoli kritéria je vždy krokem špatným směrem, protože je nespravedlivá a vytváří vůči dané menšině resentimenty ze strany většinové populace; tedy vztah většiny a menšin zhorší. Naopak, dávalo by smysl, aby Policie ČR měla zvláštní nábor a školení romských policistů, za účelem zvýšení jejich počtu, aby dohlíželi na právo a pořádek ve většinově romských čtvrtích, či čtvrtích, kde dochází ke konfliktům s neromskou většinou (kde by patrolovali vždy ve dvojici s policistou neromským).
Obecně pan ministr Dienstbier si zřejmě libuje v návrzích proti rovnosti všech občanů před zákonem, které jsou buď na hranici ústavnosti, nebo i otevřeně protiústavní. Například ten, podle něhož by strany, jež na kandidátkách nemají minimálně 30 % osob opačného pohlaví, by přišly o 30 % peněz ze státního rozpočtu za hlasy získané ve volbách. To evidentně porušuje rovnost občanů před zákonem, princip “jeden občan – jeden hlas“ a rovnost všech odevzdaných hlasů. Pokud jde o peníze pro strany za hlasy, někteří by si byli rovni, ale jiní “rovnější“. Flagrantně protiústavní návrh. Mířící přímo proti jádru Ústavy, občanské rovnosti všech občanů a rovnosti jejich volebních hlasů.
Jiří Dienstbier se teď dostal do křížku s šéfem Úsvitu Tomio Okamurou. Podle ministra by měl Okamura zcela opustit vrcholnou politiku za slova o výhradně pracovním táboru pro Romy v Letech u Písku za druhé světové války. Okamura později svá slova poupravil v tom smyslu, že nikdy nepopíral holokaust a že lituje těch Romů, kteří ve vyhlazovacích táborech skončili. Jak na vás zapůsobila tato událost?
Dienstbier mi připadá jako slabý odvar Bucharina a Okamura jako slabý odvar Göringa (Pozn. red.: Kdo byl Nikolaj Bucharin? Čtěte ZDE.). Myslíte, že ve sporu slabého odvaru Bucharina a slabého odvaru Göringa se postavím na stranu kohokoli z nich? Ani mě to nenapadne! Prostě mě to nezajímá, snad kromě toho, že oba dva jsou pro obecné dobro v České republice a přátelské soužití všech občanů škodliví.
Měl by být zbourán vepřín v místě bývalého tábora v Letech?
Samozřejmě měl, z pietních důvodů. Ale asi nebude. Pokoušelo se o to už několik předchozích vlád a ani jedna neuspěla; není důvodu myslet si, že uspěje tato. Jedná se o majetek, který není ve vlastnictví státu a stát s tím prakticky nemá možnost co dělat (vyvlastňovat lze jen za náhradu a ve veřejném zájmu a vyvlastňování je vždy krajní variantou; v tomto případě by byla léčba horší než samotná nemoc).
Vyšlo na www.parlamentnilisty.cz
