Mluvíme-li dnes o prostituci, mluvíme o rozvinutém průmyslu, který je součástí organizovaného zločinu. V této podobě je u nás dalekosáhle tolerován: teď jsme přesvědčování, že její oficiální dekriminalizace zlepší postavení žen. Pod tímto heslem byla dekriminalizována prostituce v Holandsku: vláda se tak zbavila nutnosti postihovat sexuální obchod s lidmi. Podle zprávy “Budapešťské skupiny”z roku 1999 teď 80 % žen v holandských bordelech tvoří cizinky. Prostituce se uznává jako ekonomická činnost a prostitutky z EU a z postkomunistického bloku dostávají pracovní povolení. Podobně v Německu 9 z 10 prostitutek je z východní Evropy. Čísla dokládají, že legalizace posiluje mezinárodní obchod s lidmi. Po dekriminalizaci rozsah prostituce stoupá (čísla z Holandska, ale i z Austrálie). Legalizace samozřejmě zvyšuje poptávku, ale zvyšuje i prostituci skrytou a pouliční: ženy, které se bojí oficiální registrace (ztráta anonymity), jsou vytlačovány na ulici a vydírány. Právní postavení prostitutek legalizace spíše komplikuje. Cituji z materiálu amerického ministerstva zahraničí: “Právě sexuální průmysl požaduje, aby se rozlišovalo mezi nucenou a dobrovolnou prostitucí – dává mu to bezpečnější postavení. … Ženy, které žalují pasáky a další zločince, pak ponesou břemeno důkazu: je na nich, aby dokázaly, že byly k něčemu nuceny. Ženy, které už teď stojí na okraji společnosti, nebudou mít pak vůbec žádné dovolání.” Podle zkušeností také legalizace prostituce nechrání prostitutky před násilím: násilí je prostě součástí prostituce – je to v naší liberální společnosti jeden z důvodů, proč muž, který může snadno mít “přítelkyni”, platí prostitutku, k níž si může dovolit to, co si k normální ženě dovolit nemůže. Lékařské kontroly nejsou služba prostitutkám, ale zákazníkům: ti jsou zdrojem nákazy, a kontrolováni samozřejmě nejsou. Pro Česko je nejdůležitějším varováním, že od roku 1990, tedy po legalizaci, v Holandsku dramaticky vzrostla především dětská prostituce – podle organizace ChildRight z 4.000 dětí v roce 1996 na 15.000 v roce 2001. Přitom u nás – jak ukázal případ Opočenský – je silná tendence problematizovat věkovou hranici pro sexuální aktivity. V zemi, která je už dnes proslulá rozsahem výroby dětské pornografie, je toto nebezpečí nejakutnější.