Proč vadí Buttiglione

Antikatolicismus je antisemitismem levičáků, říká jedno konzervativní rčení; pravdivě.
“Černá známka” pro designovaného eurokomisaře Rocca Buttiglione od eurolevice – ne kvůli něčemu, co spáchal, nýbrž kvůli prostému faktu, že je katolíkem -, je projevem bigotnosti, dogmatismu a netolerance.
Buttiglione je schopen respektovat rovnost před zákonem všech občanů, jakož i princip jejich nediskriminace ze strany státu. Vyslovil však své osobní morální přesvědčení o tom, co je mravné a naopak hříšné, jež je zároveň přesvědčením všech ortodoxních židů i křesťanů. Proto: “Psům, tchořům, věřícím židům a křesťanům vstup zakázán!” – je to ta tabule, kterou chce levice v Evropském parlamentu přibít na dveře Evropské komise?
Toto je hodina pravdy pro skutečné liberály. Co jiného je pravý liberalismus, než přesvědčení, že pokud člověk respektuje právo na život, svobodu a majetek kohokoli jiného, smí zastávat a vyslovovat jakékoli mínění, přesvědčení a postoje, i kdyby někdo jiný s nimi nesouhlasil, pohrdal jimi, či považoval je za odporné? Nyní je čas pro všechny pravé liberály povstat na obranu svobody slova a mínění – byť by to mínění bylo katolické -, a vystoupit tak proti ostrakizaci těch, kdo si stále ještě dovolí smýšlet jinak, než nám to eurolevice hodlá naordinovat.
Když bude příště zapřísáhlý vegetarián přesvědčen o nemorálnosti požírání masa – a tedy o nemravnosti nás masožravců – navržen na eurokomisaře, bude eurolevicí taky vetován? Dostane “černou známku” od Herr Schulze, předsedy klubu Evropské socialistické strany v Europarlamentu, i abstinent přesvědčený, že já, holdující pivu, vínu a whisky, či všichni mě podobní, jsme těžcí hříšníci? Ani náhodou; předhozeni lvům mají být jen křesťané.
Co levice dělá kolem Buttiglioneho je absurdní, komické a trapné. Přitom Rocco Buttiglione je zřejmě nejvzdělanější ze všech designovaných komisařů. Je málo známým faktem – k němuž se určitě nepřihlásí ani vatikánská kurie, ani samotný Buttiglione -, že on je hlavním autorem encykliky Centesimus Annus současného papeže Jana Pavla II. z r. 1991, patrně nejliberálnější to encykliky v dějinách katolické církve. Buttiglione je stoupencem klasicky liberálních, tj. pro-tržních ekonomických názorů, politické a náboženské svobody, jakož i konzervativních morálních postojů. “Netolerovatelné!” – usoudila eurolevice. Rozkazy tudíž byly vydány: “Pověste ho výš, ať se houpá!” – zní pokřik lůzy; bílé kápě přes hlavy, v ruce oprátka. V Evropském parlamentu, ve Výboru pro lidská práva (ovládaném levicí), vládl soudce Lynch.
Aféra Buttiglione nakonec dobré věci může posloužit. Kdybych byl poslancem EP, taky bych hlasoval proti takhle navržené Barrosově komisi. Je polickým mišmašem, zákulisním výsměchem z demokracie, komplotem všech hlavních politických stran. Ani ryba, ani rak; vlastně – ryborak.
Ať existuje jasně vyprofilovaná komise a k ní silná demokratická opozice. Buď ať jde eurolevice k šípku (do opozice) a my ať máme jasnou středo-pravou komisi s Buttiglionem na prominentním místě. Anebo ať je Buttiglione z komise vyhnán karabáčem – ale ať s ním jde do opozice i celá demokratická pravice v Europarlamentu. A za pět let ať je věc předložena k rozhodnutí evropským občanům v demokratických volbách: ať oni – my sami – rozhodneme, zda “psům a křesťanům” je v Evropě vstup zakázán; anebo zda v ní pro religiofobii, netoleranci, bigotnost, protikřesťanské a protikatolické předsudky, jakož i levicové lynčovaní kohokoli, kdo si dovolí mít jiný názor, není žádné místo. Já osobně bych demokratický zápas o charakter naší společnosti – říká se tomu Kulturkampf, Herr Schulzi – přivítal. Ale v tom případě, drazí přátelé z levice, hedvábné rukavičky půjdou dolu…

Roman Joch (OI), publikované v Mladé Frontě DNES 30.10.2004