Češi budou podle nové evropské směrnice muset odevzdat zhruba 400 tisíc zbraní a v zemi skončí většina zbrojního průmyslu. Brusel zkomplikuje život myslivcům i sportovním střelcům. A v budoucnu usnadní našim nepřátelům práci. Ať už Putinovi případné uskutečnění ukrajinského scénáře nebo  islamistickým teroristům jejich další útoky – ať už při nich použijí bomby, samopaly a nebo… kamiony. Naše země totiž přijde o značnou část svého obranného potenciálu.

Důvodem je samozřejmě naše ochrana  a bezpečí, která budou zjevně zajištěny jen tehdy, pokud budou mít zbraně jen vojáci, policisté a ochranky evropských politiků. Hoši z islámského státu ale (asi nevědomky) dokázali,  jak moc se evropští politici mýlí.  V den kdy se směrnice projednávala v příslušném výboru Evropského parlamentu, najel jedenatřicetiletý Tunisan s francouzským občanstvím Mohammed Bouhlel kamionem do davu lidí, oslavujících v Nice výročí francouzské revoluce. Přes osm desítek jích zabil, aniž by musel použít střelnou zbraň. Naopak, několik statečných civilistů, kteří se ho snažili zastavit, by mělo o dost lehčí práci, kdyby zbraň měli.

Nejen islámští teroristé jsou ale hrozbou pro evropu Tzv.hybridní válku( to je teď takový populární termín) proti nám vede i Rusko. Znamená, že se nebojuje jen zbraněmi, ale třeba také propagandou, kterou u nás představují různé obskurní weby, plné konspiračních teorií různého stupně šílenosti. Jejich činnost pak (obvykle ne úplně nezištně) rozkrývají různé nevládky a v dobré společnosti patří k bontonu nad těmi rozkrývanými konspiračními nesmysly společně jaksi po klausovsku „povytáhnout obočí“ a následně se zděsit, kolik lidí ten odpad čte. Všichni se navzájem ubezpečí, že je to „fuj“ a hned mají sami ze sebe lepší pocit.

Co by kdyby

Mezi hybridní válku se dá  vlastně zařadit i islamistický teror. I ten je pokusem dosáhnout svých cílů jinak než klasickou konfrontací dvou armád. Teroristé využívají hlavně strachu a paniky, které mnohonásobně znásobí potenciál obvykle malé skupiny teroristů. Zkusme si teď na chvíli představit, co by kdyby… Co by se stalo, kdyby to hoši rozjeli opravdu ve velkém. Přesuňme se třeba do roku 2018.

Migrační krize pokračuje, v Turecku panuje chaos a stav blízký občansé válce, Islámský stát chytil druhý dech a muslimské komunity v Evropě se dál radikalizují, zatímco sílí populistické, proti-imigračn strany. V Evropě dochází ke střetům mezi domorodci a muslimy. Teroristické útoky a nepokoje jsou na denním pořádku. A nejen v Evropě západní. Islámský stát se snaží cíleným terorem v dosud klidných státech střední a východní Evropy dosáhnout rozklížení NATO a Evropské unie. Česká veřejnost je poprvé konfrontována s masovými teroristickými útoky. Počet mrtbvých jde (zatím) do stovek. Množství soubežných útoků a nutnost chránit státní hranice před migranty vede k úplné paralýze policie. Ve Strakově akademii v napjaté atmosféře zasedá vláda a slovo si bere premiér Bohuslav Sobotka:

Všechny prostředky jednání jsme vyčerpali. Arabáči nepřistoupili ani na můj poslední návrh, že se staneme otroky v solných dolech, pokud udělá kápa ze mě a ne z Andreje. Nasaďte armádu!

Ministr obrany Martin Stropnický: Provedu, ale je nás jen dvacet tisíc a bojovat může jen asi tři tisíce. Ostatní jsou jen takoví ouřadové v uniformě. Nebo technici, prostě zabezpečovací personál.

Premiér Bohuslav Sobotka: Cože?

Ministr obrany Martin Stropnický: Taky mě to překvapilo… ale vojáci tvrdí, že to tak opravdu je. Máme jen dvě bojové brigády, nebo jak se to jmenuje.

Ministr vnitra Milan Chovanec: U nás je to to samé. Navíc spousta policajtů odešla domů chránit svoje rodiny. Z ochranky mi chybí půlka… Přitom potřebujeme hlídat několik tisíc strategických objektů a k tomu být v ulicích, aby zase nějakej čmoud nenajel kamionem do lidí. Už od Francie to mají v oblibě. Jen na pátrání po tom posledním magorovi jsme nasadili třetinu všech policistů. A k tomu hlídáme hranice.

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier: Cože? Jak si to řekl? Čmoud?

Premiér Bohuslav Sobotka: Jirko, ty mlč! Tak povolejte záložáky! A ozbrojte lidi. Jak to říkal Miloš, myslivce a tak. Občas to dědkovi ještě pálí…

Ministr obrany Martin Stropnický: Ehm.. Slávku, my skoro žádné záložáky nemáme.

Premiér Bohuslav Sobotka: Tak povolejte občany plošně, mobilizace platí pro každého. Míša Marksová přece prosadila i ženský…

Míchaela Marksová-Tominová, ministryně práce a sociálních věcí: Ale já nikam nejdu!

Ministr obrany Martin Stropnický: Ehm.. Slávku, my pro ně nemáme zbraně. A lidi už taky žádné nemají, ani myslivci. Jen brokovnice, proto se nám přece tak přemnožili kňouři, co ti minule cestou na Moravu vběhli pod auťák. Pamatuješ na tu směrnici z Bruselu o zákazu zbraní před dvěma lety…? Museli jsme zlikvidovat i tu výstavu ve vojenském muzeu na Žižkově. Aby to nikdo nezneužil k teroristickému útoku.

Ministr vnitra Milan Chovanec: Já jsem byl proti…

Premiér Bohuslav Sobotka: No jo, ty aby sis nerejpnul do unie! Tak máme přece zbrojní průmysl, ať to vyrobí.

Ministr obrany Martin Stropnický: Ehm.. Slávku, ti to buď zavřeli a nebo přesunuli výrobu mimo EU. Zase ta směrnice. Vždyť i pro armádu musíme už dva roky všechno dovážet. Vlastně nedovážíme, zavedli jsme princip odložené spotřeby. Že se to koupí, až nastane problém.

Tahle debata zní to trochu jako ze seriálu „Jistě pane premiére“, ale bohužel (možná až na ty solné doly…) není tak úplně nereálná. Evropská unie se totiž rozhodla v době největšího ohrožení Evropy za posledních minimálně čtyřicet let zareagovat tak, že odzbrojí většinu svých bezúhonných obyvatel a dramaticky omezí evropský zbrojní průmysl. Důvodem je obrana proti terorismu. A ačkoliv drtivá většina teroristických útoků nebyla spáchána legálně drženou zbraní (důležitou výjimkou byl Anders Breivik v Norsku, které nicméně není členem EU) a ačkoliv i kriminalita legálně drženými zbraněmi je třeba u nás statisticky tak bezvýznamná, že jí policie už ani neeviduje, podle toho, co v překvapivě bleskovém procesu schválila Rada ministrů vnitra EU, dojde k největší konfiskaci legálně držených zbraní občanů od dob, kdy evropské země ovládl Adolf Hitler, potažmo komunisté.

Kdo přijde o zbraň

Tam, kde v rodinném archívu schovávali výzvy k odevzdání zbraní z roku 1939 či 1948, jim teď přibude ještě jeden dokument. Ten z roku 2017 či 2018. Hitler a komunisté ale ty zbraně alespoň „jen“ zabavili, protože jako správní totalitáři věděli, že svobodným občanům zbraň do rukou nepatří. Úmysly Evropské unie jsou však ryze humanistické, zbraně prostě považuje za zlo samo o sobě, a proto všechny zkonfiskované zbraně nechá úředně zničit. Česko tak rázem přijde nejméně o polovinu dlouhých zbraní (pušek), použitelných k obraně.

Jakých zbraní se to týká? Prakticky všech moderních pistolí (protože do nich lze vložit zásobník na více než dvacet nábojů a to je dle Evropské rady jakási magická hranice společenské nebezpečnosti). Potom všech samonabíjecích pušek, odvozených z vojenských automatických vzorů – to jsou pušky (lidově označované jako samopaly), které vypadají jako vojenské zbraně, mají obvykle pistolovou rukojeť a dlouhý zásobník, ale nestřílejí dávkou. Pro každý výstřel musíte znovu zmáčknout spoušť. Pak se to týká i všech pušek, které sice mají to štěstí, že vzhledem nepřipomínají vojenské zbraně (jsou to obvykle lovecké kulovnice), ale může se do nich použít zásobník s alespoň deseti náboji. Takový je návrh, nyní záleží ještě na dohadování s Evropským parlamentem.

Zástupce Evropské komise Alain Alexis to v poslanecké sněmovně rozhořčeným českým poslancům vysvětloval tak, že také jezdí na venkov a ví, že na lov přece stačí tři rány. Myslivcům by prostě měla stačit dvouhlavňovka nebo maximálně klasická opakovačka (tedy systém, jaký se začal používat koncem 19. století) na pět nábojů, kdy po každém výstřelu musíte ručně vytažením závěru vyhodit ze zbraně nábojnici a následně dalším pohybem závěru zasunete nový náboj do hlavně. Kolik myslivců bude odevzdávat zbraně lze jen těžko odhadnout. Samonabíjecí pušky jsou mezi nimi sice stále populárnější, většina (hlavně chudších myslivců na venkově) však používá pušky opakovací. Samonabíjecí vzory jim ale budou chybět hlavně na naháňce, kdy je nutné i vícekrát vystřelit na běžící prase divoké. A to je o dost snazší, pokud jen mačkáte spoušť a nemusíte po každé ráně manipulovat se závěrem.

Likvidace zbrojního průmyslu

Každopádně dohromady jde v Česku asi o 400 000 zbraní. Zároveň to výrazně postihne i soukromý průmysl, který tyto zbraně vyrábí.

“Směrnice připouští, že takové zbraně může vlastnit pouze stát. Jenže i výrobce je z pohledu zákona o zbraních a střelivu soukromým subjektem. Když nemůže držet, nemůže vyvíjet, vyrábět, zkoušet ani obchodovat. Vycházeje striktně ze stávajícího znění, nemůže ani náš největší výrobce vojenských zbraní Česká zbrojovka Uherský Brod dál vyrábět třeba pušky BREN pro naši armádu”, říká Jiří Hynek, šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu.

A u nás už (na rozdíl třeba od Belgie) žádné státní zbrojovky, vyrábějící ruční zbraně, nemáme. Navíc armáda či policie opravdu nepřezbrojují každý rok. Ba dokonce ani každých deset let. Je to civilní trh, kam směřuje většina zbraní a kdo je také hnacím motorem pro rozvoj nových technologií. Ve směrnici se ale mluví o absolutním zákazu automatických (vojenských) a většiny samonabíjecích zbraní.

Bezbrannost a odchod odborníků

Pomineme-li trochu filozofický aspekt věci, tedy, že právo nosit zbraň odlišuje občana od poddaného, je výsledkem prakticky úplná bezbrannost obyvatel a tohoto státu. Pokud totiž někdo žije v iluzi, že naše armáda má sklady plné zbraní, tak se mýlí.

Armáda má zbraně tak akorát pro sebe. Z toho milionu kusů ručních zbraní, co měla za komunistů, toho moc nezbylo. Několik desítek tisíc kusů mají ve skladech soukromé firmy, ale i ty je budou muset předat zpět tomu státu, od kterého je předtím koupily. Když k tomu přičteme těch 400 000 zbraní, co budou muset odevzdat jejich držitelé, vychází nám z toho, že se právě Putinovi podařilo dosáhnout poměrně zásadního snížení obranyschopnosti České republiky, aniž by do toho investoval jediný rubl (a bojovníci proti ruskému vlivu najednou mlčí…).

Kromě toho se už nikdy nikdo mimo armádu nenaučí zacházet se samonabíjecí puškou, takže v případě ohrožení státu přijdeme o několik desítek tisíc vycvičených lidí. Zavřou se či přesunou fabriky, zkušení inženýři se přesunou do jiných oborů či do zahraničí, takže pro případ nouze ztratíme značnou část know-how potřebného k rozjetí zbrojní výroby. Jiří Hynek už dostal telefonát z USA, že takto postiženým podnikům zprostředkují převedení jejich výroby do Ameriky. Něco tak sebevražedného provedli zatím v dějinách jen Britové (kde i olympijský tým ve střelbě musí trénovat v zahraničí) a Japonci. Ovšem povšimněme si, že to jsou ostrovy.

Proti směrnici

V České republice podepsalo petici proti návrhu během krátké doby 40 000 lidí. Proti je ve vzácné jednotě vláda, sněmovna i senát. Jenže to nepomohlo. „V posledních letech s hrůzou zjišťuji, kam ta Evropa, pro kterou jsem nadšeně zvedal ruku, směřuje“, řekl při sněmovním slyšení představitel petice Pavel Černý.

Aktivní občané jsou schopni se dát dohromady, zorganizovat se, připravit petici, lobbovat. Ale jen na národní úrovni. Vyznat se v legislativním procesu Evropské unie? Zorganizovat lobbing ve všech členských státech? Nebo v těch nesmírně důležitých, zdánlivě neviditelných, institucích, jako je právní služba Komise či Rady? To si může dovolit třeba petrochemický koncern, který potřebuje, aby finální verze směrnice o nakládání s chemickými látkami vypadala tak či onak. Ale je to nad síly běžných smrtelníků.

Divme se pak pocitu odcizení, kteří mají občané při pohledu na „Brusel“. Když u nás má stejný názor vláda, parlament i odborná veřejnost a stejně je to je jedno. A není to jen o odcizení. Přesvědčení, že to je taková pitomost, že prostě nemůže jít jen o hloupost, sílí zvláště ve střelecké obci každým dnem. A odtud je už jen krůček k názoru, že jde o spiknutí elit, které se bojí svobodných (a ozbrojených) občanů.

I velitel elitní protiteroristické jednotky URNA Libor Lochman v rozhovoru pro aktualne.cz říká: „Buď jde o nějaký – mně nepochopitelný – záměr, anebo se jedná o flagrantní neznalost a hloupost unijních úředníků.“ A po pravdě řečeno, je stále těžší vysvětlovat, že se spíš jedná o to druhé.

Boxy:

Citáty:

„Němci, kteří chtějí používat zbraně, by měli vstoupit do SA nebo SS – obyčejní občané zbraně nepotřebují, protože v jejich rukou státu k ničemu nejsou.“

Heinrich Himmler

Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.

George Orwell

Zbraň může být cokoliv

Terorista se nezastaví ani před úplným zákazem střelných zbraní. Najde si něco jiného. Cokoliv.

Jeden z největších masakrů v dějinách USA spáchal Timothy McVeigh v Oklahoma City v roce 1995, když vyhodil do vzduchu federální budovu, kde zahynulo 168 osob. Využil směsi umělého hnojiva a dieselového paliva. Největší masakr způsobili atentátníci z 11. září 2001 unesenými dopravními letadly.

V roce 1973 v Československu zavraždila Olga Hepnarová osm lidí v Praze. Najela do nich nákladním automobilem.

V Maďarsku probodla jednatřicetiletá učitelka v roce 1998 osm dětí a tři kolegy nožem.

O rok později zabil devatenáctiletý Alexej Korjakov tři dívky a učitele ve škole v Lotyšsku sekáčkem na maso.

Následky směrnice

Ukončení výroby vojenských a značné části policejních nábojů a přesun výroby do zemí, které jsou členským státem NATO a nikoliv členským státem EU (řada zbrojovek je buď součástí mezinárodního holdingu, nebo má dceřiné společnosti v zahraničí, takže přesun výroby jinam je velmi reálný). Jen náš největší výrobce střeliva Sellier a Bellot by tu propustil cca polovinu ze současných 1500 zaměstnanců.

U zbrojovky Uherský Brod a jejich subdodavatelů dojde k poklesu zaměstnanosti až o deset tisíc osob.

Náklady na výkup zbraní dosáhnou jen v ČR dvou až dvou a půl miliardy korun.

Evropská unie bude čelit soudním žalobám majitelů zbrojních podniků za zmařené investice.

Část legálně držených zbraní se přesune do ilegality, protože v atmosféře ohrožení, jaká nyní panuje, je jejich majitelé raději nahlásí jako ztracené či ukradené.

Vzhledem k tomu, že poslední branci nastoupili základní vojenskou službu v roce 2004, jsou soukromí držitelé legálních zbraní (především těch odvozených z vojenských vzorů) jedinou skupinou, která má znalosti zacházení a manipulace se zbraní, čímž by se v případě stavu nouze ušetřil čas a prostředky na jejich výcvik.

Dojde k dalšímu poklesu počtu myslivců, což spolu se zákazem poloautomatických zbraní (užívaných hlavně k lovu na černou zvěř) povede k dalšímu snížení již tak nedostatečného odstřelu přemnožené zvěře. Důsledky toho jsou například každoroční nárůst kolize vozidel se zvěří o deset procent stejně jako každoroční škody na lesních porostech ve výši skoro čtyř miliard korun.

Dojde k omezení střeleckých sportů, především méně známých disciplín typu „Lidová obranná střelba“. Sportovní střelci budou muset projít důkladným posouzením zdravotní způsobilosti, včetně psychologické. Musí také přinést certifikát od oficiálně uznané střelecké sportovní organizace potvrzující, že je členem sportovního klubu a pravidelně uskutečňoval sportovní střelbu v tomto klubu alespoň 12 měsíců a že jeho zbraň je nezbytná pro střeleckou disciplínu uznávanou mezinárodní a oficiálně uznávanou sportovní federací. Kateřina Emmons tedy zbraně vracet nebude, ale tisíce běžných účastníků soutěží v praktické či obranné střelbě budou mít smůlu.

Dojde k nenapravitelnému poškození kulturního dědictví zničením části historických zbraní v soukromých sbírkách a v klubech vojenské historie.

Lukáš Heinz je policista se sedmnáctiletou praxí v terénu a redaktor serveru policista.cz

Jak se jako policista díváte na značné množství zbraní mezi občany? Povede jejich omezení k větší bezpečnosti nebo naopak?

Spíše naopak. Máme 10 miliónu obyvatel a mezi nimi asi 800 tisíc legálně držených zbraní. To zase není tak hodně. V České republice má myslivost dlouholetou tradici, stejně tak sportovní střelba nebo spolky vojenské historie. Po drastickém omezení, jaké plánuje Evropská komise, nebude spousta lidí ochotna zbraně odevzdat a ty se ztratí mimo kontrolu státu a následně se jich mnoho objeví na černém trhu. O zvýšení bezpečnosti nemůže být rozhodně řeč. Tímto nesmyslným krokem jen bruselští úředníci naženou další tisíce občanů České republiky do náruče populistů a to už vůbec není bezpečné.

Je v případě teroristického útoku (kdy si útočník vybírá čas a místo) reálné, že ozbrojený občan zasáhne a podaří se mu útok překazit?

Jistě a několikrát se tak stalo. Nejvíce případu použití zbraní civilistou proti teroristům máme z Izraele. V nedávné době tam např. islámský radikál najel vozem do skupiny lidí čekajících na autobusové zastávce a pak se chystal zraněné dorazit mačetou. Zastřelil jej ozbrojený civilista, který zázrakem uniknul zranění. V naší zemi máme naštěstí jen případy, kdy takto civilisté použili zbraň proti ozbrojenému zločinci. Terorismus se nám naštěstí zatím vyhýbá. Klepu na dřevo.

Když se setkáte s trestným činem, spáchaným zbraní co to nejčastěji bývá? Předmět denní potřeby (např. nůž), legální střelná zbraň, nebo „černá“ zbraň?

Nejčastěji je to tzv. plynovka, nůž, nebo například šroubovák. Jen jednou za 17 let služby jsem se osobně setkal s trestným činem spáchaným legálně drženou zbraní a jednou také s trestným činem spáchaným skupinou ozbrojených pachatelů. Všechny tři zbraně byly v tomto případě nelegalní a jak jsem se později dozvěděl, pocházely z oblasti konfliktu v bývalé Jugoslávii. Zbraně dovozené z oblastí ozbrojených konfliktů jsou dle mého názoru skutečnou zásobárnou černého trhu. Tudy vede cesta k prevenci proti terorismu. Tedy důsledná kontrola hranic se státy, v nichž probíhá, či probíhal, válečný konflikt. Nikoliv represe vůči bezúhonným občanům.

Jak složité je v ČR získat zbraň na černém trhu?

Pokud znáte ty správné lidi a máte dobrozdání ze závadového prostředí, je to jen věc nabídky, poptávky a ceny.

Vyšlo v mírně zkrácené formě v týdeníku Reflex, v jehož on-line verzi je k tématu k dispozici zajímavý rozhovor s důstojníkem generálního štábu, podplukovníkem Otakarem Foltýnem.