Před časem jsem na těchto stránkách komentoval první návrh vládní reformy veřejných financí. Po delších peripetiích byl nakonec schválen text pozměněný a doplněný především o některá ústní ujednání o dalším osudu daní po roce 2008. Na vlastní podstatě reformy se mnoho nezměnilo. I nadále obsahuje mnohé prvky, které nelze než uvítat (konsolidace státní kasy, snížení přímých daní, zvýšení slevy z daně na dítě aj.). O některých lze diskutovat. Např. zvýšení zvýhodnění na manželku rozhodně nekompenzuje rušené společné zdanění manželů, které podle kuloárních informací stálo státní pokladnu až příliš mnoho peněz. Je však šetření na manželské rodině ideálním krokem?
Tato otázka je o to naléhavější, že jedinou daní, která roste, je základní sazba DPH, tedy nepřímá daň, která zatěžuje daleko více rodiny než bezdětné domácnosti. Zatímco snížení daně z příjmu potěší všechny výdělečně činné osoby, jeho kompenzace zvýšením základní sazby DPH postihne hlavně děti a rodiče, neboť DPH platí každý, bez ohledu na věk a příjem.

Snad budou v nadcházejících letech přijata i prorodinná opatření, jež vláda slibuje. Další poklesy slev na dítě a na manželku od roku 2009 totiž moc slibné nejsou.

Co na celém humbuku kolem reformy zaráží ovšem nejvíc, je způsob politického nakládání s poslanci koalice, kteří měli o návrhu pochybnosti, zejména pak s Ludvíkem Hovorkou. Nebudu rozebírat jeho konkrétní důvody: je-li například platba u lékaře pro děti opravdu natolik zásadní. Avšak argumenty stranických vůdců typu: „pan Hovorka nesmí být pyšný a myslet si, že pravdu má jen on“, jsou úsměvné. Každý poslanec se musí řídit svým svědomím, už proto, aby dostál slibu, který učinil při nástupu do funkce. Jinak by se parlament mohl rozpustit a o všem by hlasovali jen vůdci politických stran, každý vždy s počtem hlasů podle volebního zisku. Není na škodu, že existují lidé, kteří jsou ochotni se kvůli svému názoru vystavit politickému tlaku a nepodlehnout. Ostatně je jedině dobře, když v určité straně existuje více názorových proudů, z nichž je možné si vybírat. Občanští demokraté to pochopili již před časem, snad to pochopí také lidovci.

(Publikováno v Katolickém týdeníku)