Ronald Reagan, Margaret Thatcherová a Jan Pavel II – tři historické postavy, které porazily komunismus a postavily na nohy západní svět. V Praze proběhla 8.11.2007 autogramiáda a následná prezentace knihy Johna O´Sullivana “Prezident, papež a premiérka”.
Prezentace se zúčastnil autor, velvyslanec USA Richard Graber a zástupce britské ambasády.Autogramiáda se uskutečnila ve čtrvrtek 8.11.2007 v knihkupectví Neoluxor na Václavském náměstí od 15:00.
Prezentace knihy za účasti zástupců ambasád USA, Velké Británie a Vatikánu se uskutečnila v budově Vysoké školy CEVRO Institutut, Jungmannova 17 Praha 1, od 17:30.
“Byli to tři manažeři středního významu a nikdo si nepředstavoval, že se někdo z nich dostane až na vrchol. Ronald Reagan byl na prezidenta už
moc starý – a vždy příliš konzervativní. Margaret Thatcherová nebyla jen příliš konzervativní – byla to žena a nebyla na žádném seznamu budoucích
vůdců Konzervativní strany. A pomyšlení na polského papeže bylo skutečně absurdní, zvláš když kardinál, o kterého šlo, byl zatvrzelý antikomunista a obránce katolické ortodoxie v době, kdy byli v církvi i po celém světě mnozí přesvědčeni, že budoucnost patří na sovětské straně détente a na Západě sociálnímu liberalismu.Jenže Ronald Reagan, Margaret Thatcherová i Karol Wojtyła (budoucí Jan Pavel II.) nejen vystoupili až na vrchol, ale všichni také přežili vražedné atentáty, pomohli k zázračnému pokojnému osvobození východní Evropy od sovětského komunismu a znovu oživili své země i Západ. Byli jako majáky optimismu prosvěcující znechucenost a zoufalství, jež postihly Ameriku sedmdesátých let, stávkami zmítanou a ekonomicky skomírající Británii a katolickou církev, jíž otřásala sociální a sexuální revoluce.”
John O’Sullivan působil v době, kdy byl Reagan prezidentem, jako washingtonský sloupkař, byl zvláštním poradcem premiérky Margaret Thatcherové a pravidelně
psal o Janu Pavlu II. a o vlivu katolické církve na mezinárodní vztahy. Je to zkušený britský a americký novinář: byl šéfredaktorem listů National Review,
The National Interest, Policy Review a United Press International, redaktorem New York Post, redaktorem londýnských Times a londýnských Daily Telegraph.
V současné době rediguje na volné noze časopis National Review a píše týdenní sloupky pro Chicago Sun-Times, a je členem Hudson Institute. Je nositelem
titulu Commander of the British Empire a zakladatelem New Atlantic Iniciative, a žije střídavě ve Washingtonu D.C. a doma v Decaturu v Alabamě.
Ale no tak, Tome, to přeci nemůžeš myslet vážně: “Komunizmus padol lebo nedokázal naplniť základné potreby ľudí. “, nebo skutečně věříš tomu, že v Severní Koreji a Číně komunismus potřeby lidí naplňuje, zatímco v Československu a Maďarsku nikoli?
Chichichi. Tak konečne mi je teraz jasné, prečo padol najdiabolskejší systém, ktorý bol ľuďmi vytvorený – ďakujem.
Právě že vůbec nešlo jen o symboly.Všechny tři jmenované osobnosti nechtěly komunismus jen zastavit,chtěly ho zničit.Největší zásluhu má samozřejmě R.Reagan,který svým nekompromisnim postojem a závody ve zbrojení dohnal SSSR k úplnému ekonomickému kolapsu.O dobrovolném předání moci tedy nemůže být řeč.
Skutočná príšina pádu soviestkého impéria je menej romantická. Komunizmus padol lebo nedokázal naplniť základné potreby ľudí. Taký obrovský totalitný režim nikdy nepustí moc dobrovoľne z rúk. To akože si myslíte, že keby nacizmus nebol porazený tak nejaké horlivé vystupovanie Roosevelta či Churchilla by znamenalo jeho pád. Ste smiešni. (samozrejme, že symboly sú dôležité, ale v tomto prípade hrali okrajovú úlohu).