Vrhá podle vás výsledek britského referenda o brexitu negativní světlo na používání prvků přímé demokracie? Nemáte pocit, že příliš demokracie už škodí?

Přímá demokracie je obecně méně dobrou formou vlády než demokracie nepřímá, reprezentativní. To proto, že podrobnější diskuse o problému je možná v rámci stovek lidí, například v parlamentu, nikoli však milionů nebo desítek milionů, což je kampaň před referendem. Proto dlouhodobě parlamenty rozhodují lépe než referenda.

V jednotlivém případě může referendum nebo i diktátor rozhodnout lépe než parlament, ale v dlouhodobé perspektivě jsou rozhodnutí parlamentů odpovědnější než rozhodnutí referend nebo diktátorů.

Neukázalo britské hlasování, že důležité a citlivé zahraničně politické otázky by se referendy řešit neměly?

Naopak. V otázce, ve které nejde o konkrétní politický problém, ale o geografický výběr politické společnosti, k níž máme mít loajalitu, je referendum jako snad v jediném případě obhajitelné. K jaké politické společnosti chcete mít loajalitu: podunajská (konstituční) monarchie? Československo? Polsko-československá konfederace? Česko? Evropská unie? Tady se jedná o loajalitu, nikoli partikulární politickou otázku. Tedy ačkoli jsem proti všem referendům, v těchto otázkách vstupu či výstupu z EU mám pro referendum největší toleranci.

Sílí i volání po uskutečnění czexitu a vůbec po zavedení možnosti obecných referend i v Česku. Dá se říct, že některá společnost jako třeba česká není na zavedení prvků přímé demokracie zralá?

V České republice není vůbec žádný důvod zavádět referendum a je chybou ČSSD, že si s touto myšlenkou pohrává. Může se to vymstít. Jsou lidé, kteří chtějí czexit, ale žádné relevantní parlamentní strany si vystoupení z Evropské unie nepřejí. Pro referendum o czexitu tedy není žádný důvod. Stejně jako není důvod pro referendum o obnovení monarchie: jednotlivci to sice chtějí, ale nikoli žádná relevantní parlamentní síla.

Během polistopadové éry se ukázalo, že přímou demokracii u nás často požadovaly síly, které ji chtěly využít ke svým mocenským ambicím, jako třeba Bártovy Věci veřejné nebo Okamurův Úsvit. Koneckonců i prosazení a zavedení přímé volby prezidenta bylo původně míněno jako politický klacek na oposmlouvu, i když to nakonec skončilo jinak. Souhlasíte s tímto hodnocením? Diskredituje tento přístup v Česku přímou demokracii?

Souhlasím. Proti parlamentní vládě a za přímou demokracii jsou vždy ti, kteří mají césaristické choutky. Nositel těchto ambicí vystupuje nejprve jakože za „lid”, pak je „tribun lidu“ – demagogický vůdce mas – a pak césar. Takže přímá demokracie je špatná – a měla by být považovaná za zdiskreditovanou téměř všude, nejen v České republice. Výjimkou je jen naprosto specifické a neopakovatelné Švýcarsko.

Ve starověkých Athénách v Platónově době se tamní systém ukázkové přímé demokracie přirozeně proměnil v tyranii. Nehrozí podle vás něco podobného dnešní Evropě nebo Česku?

Ústavní režim, jenž garantuje svobodu, je založen na rozdělení a tudíž omezení moci. Veškerá koncentrovaná moc, ať už v rukou jednoho (tyranie), menšiny (oligarchie), nebo většiny (přímá demokracie) je pro svobodu zhoubná. Naopak režim smíšený s omezenou mocí, na které se podílejí například jedinec (prezident), menšina (Ústavní soud) nebo většina (nepřímo, leč demokraticky celým lidem zvolený parlament), je se svobodou slučitelný. Nahradit takto vyvážený a smíšený režim pouze přímou demokracií je cestou do pekel, tedy k tyranii.

Vyšlo v týdeníku DOTYK