Události v oblasti mezi Středozemním mořem na západě a řekou Jordán a Mrtvým mořem na východě směřují k tomu, co lze nazvat “dvoustátním řešením”. Na tomto území zřejmě vznikne demokratický židovský stát Izrael a arabský palestinský stát. Zdá se však, že tak jednoduché to nebude.
Především by součástí palestinského státu mělo být i pásmo Gazy a podstatná část takzvaného Západního břehu Jordánu. Jenže v pásmu Gazy vládne Hamás a na Západním břehu Fatah, a tyto dvě palestinské politické strany se právě “nemusejí”. Takže de iure sice může existovat jeden palestinský stát, ale de facto se dvěma různými vládami.
Navíc předtím, než vznikne palestinský stát, je nutná dohoda o jeho definitivních hranicích, které však nebudou kopírovat ty z roku 1967 do třetí – šestidenní – třetí arabsko-izraelské války, jež byly v podstatě jen linií příměří z roku 1949 po první arabsko-izraelské válce, a nejsou nijak dogmaticky dané. Mnoho izraelských osad na Západním břehu Jordánu tam zůstane a bude součástí Izraele.
Předtím, než vznikne palestinský stát, je nutná dohoda o jeho definitivních hranicích, které však nebudou kopírovat ty z roku 1967
Je možné, že se k palestinskému státu na oplátku připojí část území Izraele před rokem 1967. Jeruzalém bude hlavním městem jak izraelského, tak (východní Jeruzalém) palestinského státu. Staré město Jeruzalém – uvnitř hradeb – bude mít zvláštní status.
Bezpečnostní záruky
Palestinský stát by už dávno existoval, kdyby se v minulosti Palestinci a Arabové obecně smířili s židovským státem Izrael. To však neučinili ani v roce 1949, ani 1967, ani 1973, tedy po první, třetí a páté arabsko-izraelské válce. Pokaždé oni napadli Izrael a pokaždé prohráli. Díky tomu Izrael obsadil i území, na nichž měl být původně palestinský stát. Ten může vzniknout, ale Izrael musí na oplátku za vydání svých území, čímž se něčeho vzdá, získat realistické bezpečnostní záruky:Nový palestinský stát musí být demilitarizovaný.V údolí řeky Jordánu, tedy na východní hranici nového palestinského státu, musí zůstat zachovaná izraelská vojenská přítomnost (vzhledem k současnému dění v Sýrii i proto, že nelze naprosto vyloučit destabilizaci Jordánska). Na nejvyšších bodech Západního břehu musejí zůstat izraelské základny protivzdušné obrany (což je v zájmu ochrany i Palestinců na Západním břehu).Pokud jde o návrat Palestinců z táborů v zahraničí, vrátí se na palestinská území, nikoli do státu Izrael, který už má významnou arabskou menšinu s izraelským občanstvím.
To jsou minimální požadavky Izraele, a pokud je Palestinci splní, může vzniknout i palestinský stát.
Žádné přesidlování
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nedávno prohlásil, že nebude stahovat židovské osadníky z území, jež budou palestinská. To je mimořádný obrat. V minulosti Izrael vždy z území, jež předal Arabům (Sinaj Egyptu, pásmo Gazy Palestincům), židovské osadníky stáhl, někdy i násilím.
Nyní dle premiéra Netanjahua některé osady na Západním břehu zůstanou součástí Izraele, a toto území nebude vydané Palestincům – dostanou za ně jiné. A také říká, že z území, jež je ochotný vydat Palestincům, nebude židovské osadníky stahovat – ať se sami rozhodnou, zda na něm chtějí zůstat, anebo se přestěhovat do Izraele.
Proč by měli být židovští osadníci přesidlovaní? Ať se sami rozhodnou, zda chtějí žít v izraelském, nebo palestinském státě.
Proč by Židé nemohli žít v Palestině, na území palestinského státu? Vždyť v Izraeli žije hodně Arabů, občanů izraelského státu – tvoří 20 procent jeho populace a v mnoha izraelských městech, například v Nazaretu, mají většinu. Proč by v palestinském státě nemohli žít i Židé, pokud budou chtít? Proč by měli být židovští osadníci přesidlovaní? Ať se sami rozhodnou, zda chtějí žít v izraelském, nebo palestinském státě. A pokud se rozhodnou pro palestinský stát, ten jim musí zajistit bezpečnost.
Ať se Palestinci ukážou…
To je další důvod, proč by i po formálním vyhlášení palestinského státu na něm nikoli několik roků, ale desetiletí měla zůstat přítomná izraelská armáda – zejména kvůli bezpečnosti všech, i židovských obyvatel na palestinském území. (Má to i historický precedens – spojenecké jednotky zůstaly na území Německa či Japonska několik desetiletí po skončení druhé světové války a předání plné suverenity německému či japonskému státu.)
Ať Palestinci ukážou – a celý svět vidí -, jak se dokážou chovat k židovské menšině ve svém většinově arabském státě. A až poté, co se k ní budou chovat slušně, by se mělo uvažovat o případném stažení izraelských vojsk z palestinského státu.
Vyšlo na www.ceskapozice.cz
Přiznám se, že tyto námitky jsem očekával. Ale v zásadě se tím nic nemění. Ano, Židé opravdu žili na území dnešní Palestiny (Izraele, Svaté země – jak chcete) i po zničení Druhého chrámu. I když je těžko říct, zda to bylo na každém jednom místě osídlení kontinuální. Byli různě vyháněni a zase se vraceli, ale dejme tomu, že na celém tomto území vždy nějací Židé žili. Nevím odkud berete tak přesná čísla, ale i kdyby to bylo těch deset procent, pořád byli znatelně v menšině proti muslimskému obyvatelstvu. Tak tomu bylo až někdy do konce 19. století, kdy začalo židovské přistěhovalectví ve velkém. Ale nevím, jak dlouhodobá existence určité minority na nějakém území, zakládá právo úplně jiných lidí, kteří s nimi sdílí stejnou víru a jejichž předkové po tisíc let na to území nevkročili, se přistěhovat do té země na úkor tam žijící většiny a bez jejího souhlasu. A ještě si tam bez souhlasu té většiny vyhlásit svůj stát a taky značnou část z té většiny vyhnat z míst, kde její rodiny žily po staletí. A jestli lidem z té většiny budeme říkat Palestinci, Palestinští Arabové nebo prostě jenom Arabové, je v tomto kontextu úplně jedno. A že ti lidé tehdy nehodlali vytvářet samostatný palestinský stát, ale třeba být součástí jiného arabského státu, nebo to třeba vůbec neřešili, ale rozhodně nechtěli na území, kde tvořili většinu po 1300 let, nějaký židovský stát, také na věci nic nemění. Židé prostě nepřicházeli do nějakého liduprázdného území. Možná toto jejich moderní přistěhovalectví mělo podporu od vládců Palestiny, nejdřív tureckých sultánů, potom Britů, třeba se to líbilo i některým Arabům, kteří jim mohli výhodně prodat půdu, rozhodně ale většina Arabů tam usedlých nepodporovala toto přistěhovalectví a už vůbec ne to, aby si tam Židé vyhlásili samostatný stát.
Zkusme si to zase přesadit na naše území. Jak už jsem zmínil, je nepochybné, že kdysi dávno tu žili Germáni, tedy etnikum, které lze považovat za předky moderních Němců (ale třeba i Rakušanů). Pak se tu jejich stopa ztrácí a objevují se Slované. Nicméně už v raném středověku jsou doklady o tady usazených Němcích (už za českých knížat). Velká německá kolonizace českých zemí proběhne ve 13. století. Pak už tu jsou pořád. Dejme tomu, že by dnes historici na jisto prokázali, že tu vždycky nějací Germáni žili nepřetržitě (a jsou takové názory) už asi 2000 let, znamená to, že jiní Němci mají právo se za nimi stěhovat? Znamená to, že si tu mohou vyhlásit svůj stát? A možná by byli tak velkorysí, že by nám nejdřív nabídli, že si České země rozdělíme, že na části z nich bude jejich stát a na části tohoto území si můžeme udělat svůj český stát. A když s tím nebudeme souhlasit, tak si jednostranně vyhlásí svůj stát na části tohoto území, a když se tomu vojensky opřeme, zmocní se ještě větší části tohoto území a spoustu Čechů vyženou. Na čí stranu se budete stavět?
Palestinci (Arabové) to prostě musejí nést jako obrovskou křivdu. Těžko se jim lze divit, že nehodlají uznat existenci Izraele.
Češi by snad někdy uznali existenci státu jiného národa na území, které obývají zhruba stejně tak dlouho jako Arabové území Palestiny? Kdo by něco takového učinil byl by bezesporu považován za největšího zrádce národa. Proč by tomu u Palestinců mělo být jinak?
Také mě dnes dojímá, jak všichni prohlašují, že vznik palestinského státu je možný jen se souhlasem obou stran – palestinské i izraelské. Při vzniku státu Izrael nesouhlas Arabů (Palestinců) ty, kdo rozhodli o jeho vzniku, ani samotné Izraelce také nijak netrápil.
Dvě poznámky:
Na území dnešního Izraele Židé vždycky žili, v dobách nadvlády muslimských národů alespoň židovská menšina v počtu min. 10 %.
.
V žádném případě nelze v historickém kontextu hovořit o nějakém palestinském národu a už vůbec ne o nějaké palestinské státnosti. Ta se možná konstituuje až nyní.
Zapeklitý problém. Ale nelíbí se mi, jak jsou u nás oficiální struktury jednoznačně na straně Izraele. Zkusme se vžít do jejich situace. Váš národ žije na nějakém území zhruba 1300 let, tedy zhruba tolik, co český národ žije na území Izraele. A pak přijde někdo s tím, že to je jeho svatá země a že tu byl před Vámi (mimochodem před Slovany byli na našem území Germáni, před nimi Keltové)) a že se chce vrátit. Na to nějaká mocnost (v případě Palestiny to jsou Britové), která chce na svou stranu získat co nejvíc spojenců proti svému nepříteli v hrozné válce (tedy proti Německu V I. sv. válce) naslibuje komukoli cokoli (slibovalo se Židům i Arabům) a dokonce vydá deklaraci, že bude podporovat vytvoření domoviny (záměrně nepoužije pojem stát, aby si nenahněvala Araby) pro potomky těch starověkých obyvatel oblasti(Balfourova deklarace 1917), což se pak začne i uskutečňovat, aniž by se nějak zvlášť braly ohledy na vás, kteří na tom území sídlíte momentálně. Pak se někde daleko uskuteční strašlivý zločin a ti, kdo mají tak trochu špatné svědomí, že proti němu moc neudělali a jiní zase z jiných motivů, rozhodnou (a protože mají moc i prosadí), že na území, kde už po staletí žijete, zřídí stát těm pradávným obyvatelům a je jim úplně jedno, že s tím nesouhlasíte (myslím, že kdo je kdo tu není třeba vysvětlovat. To se vám samozřejmě nebude líbit a vojensky se tomu opřete. A těžko se s něčím takovým někdy smíříte. Může se vám snad někdo divit? Jste snad jen proto zločinci? Dosaďme si za Araby třeba Čechy, za Židy třeba Kelty (jasně, tady to přirovnání trochu pokulhává, ale na podstatě věci to nic nemění), mocnosti klidně nechme tak , jak jsou. Smířily by se Češi s tím, že by měli odevzdat půlku svého území někomu, kdo se hlásí k dávným obyvatelům Česka? Asi sotva. Kdo by takový stát někdy uznal, byl považován za zrádce národa. Vzpomeňme jen na staročechy, kteří se v tzv. punktacích realisticky snažili dohodnout s Němci na vyrovnání prostřednictvím jakéhosi správního rozdělení Čech na jazykovém základě. To byl konec staročeské strany. Takže zrovna český národ, který si odmítal a odmítá přiznat, že by jakákoli jiná etnická skupina mohla mít nějaké historické právo obývat území Českých zemí, tak tento národ chce se po jiném národu, aby se vzdal asi poloviny jím historicky obývaného území. Typicky české pokrytectví. Zajímavá debata zaměřená především na problematiku židovských osad, ale zabývající se i širším kontextem http://www.youtube.com/watch?v=m6lwgCs2PNM. Hlavně mě zaujala paní 15:16. Nevím, co bych jí řekl. “Nerozumím vaší sebejistotě, jak člověk narozený v Argentině, jehož rodina pochází s Ukrajiny, chce, aby lidé věřili, že je nějak svázán s mou zemí.” A pak navazuje 27:35, volně parafrázováno: “Jakým právem byla vyhnána z města, ve kterém její rodina žila po generace?” To se fakt dá těžko obhájit.