Ze své pozice diktátora Lukašenko v podstatě zařídil, že vlaky jezdí včas. Bělorusům oznámil, že je čeká krásný, klidný, snesitelný život – pokud se proti němu nikdo nepostaví
Kruh se uzavírá: ministr obrany ČR oznámil, že nemá zájem o americké monitorovací středisko protiraketové obrany na našem území; středisko, které by jen sbíralo data a nic více nemohlo učinit.
U příležitosti úmrtí Ctirada Mašína přinášíme zamyšlení Romana Jocha nad smyslem a ospravedlněním ozbrojeného odporu proti totalitní moci.
“Z kdysi talentovaných novinářů se tu stávají lovci spiknutí zednářsko-globalisticko-bilderbergovsko-americko-imperialisticko-sionisticko-pravdoláskových, která řídí všechny zla světa, i tu islamizaci.”
Otázka byla a je, zda politizace něčeho bytostně soukromého a intimního není náhodou nepatřičná a trapná.
Neměli bychom si dělat žádné iluze. Je tu velká pravděpodobnost, že stát buď pod vedením Muslimského bratrstva nebo Bratrstvem hluboce ovlivňovaný bude nepříznivě působit na naši pozici v klíčové části světa.
Severokorejský režim by žádnou potravinovou pomoc dostávat neměl. Prostředků na potraviny pro vlastní obyvatelstvo má dost, jen je nutné, aby je místo toho nevynakládal na bomby, rakety či extravagance Kimů.
Největší hrozbou naši civilizaci je hodnotový a morální relativismus: přesvědčení, že pravda, dobro a spravedlnost neexistují. Že všechno je stejně dobré jako cokoli jiného a všechny životní styly a volby jsou si rovny.
