Odešel George H. W. Bush, poslední prezident gentleman, muž oddaný své zemi a rodině, politik, který napomohl pádu železné opony. Poslední americký prezident, který byl gentlemanem ze staré školy. Slušnost, ohleduplnost, mírnost v jednání. V postprezidentském období jeho drobné excentricity: když mu bylo pětaosmdesát, oblíbil si tandemové seskoky padákem – a taky křiklavě barevné ponožky. 

Narozen v roce 1924 do bílé anglosaské protestantské (WASP) elity na severovýchodě USA. Jeho otec Prescott byl investiční bankéř a později, v polovině 20. století, senátor. Mladý George se seznámil se svou manželkou Barbarou, když mu bylo sedmnáct a jí šestnáct. Jenže pak přišel útok na Pearl Harbor, George odmítl jít na univerzitu, chtěl bojovat. V den, kdy mu bylo osmnáct, dobrovolně narukoval do armády a stal se nejmladším americkým námořním pilotem. Bojoval v Pacifiku proti Japoncům, v roce 1944 bylo jeho letadlo sestřeleno, dva členové posádky zahynuli, on se zachránil v gumovém člunu na moři. Vylovila ho americká záchranná ponorka; stal se válečným hrdinou.

V lednu 1945 se oženil s Barbarou, měli spolu šest dětí, nejstarší George jr. se také stal prezidentem, druhorozená dcera Robin zemřela na leukemii, když jí nebyly ani čtyři roky (tehdy Barbaře zbělely vlasy), a další ze synů Jeb byl guvernérem Floridy.

Americký sen nalezl v Texasu 

Po válce a absolvování Yaleovy univerzity George Bush nezůstal na severovýchodě USA, ale odstěhoval se do Texasu. Po válce se ekonomicky prosperujícími regiony stávaly jih a západ USA, tzv slunečný pás země, kam se stěhovali i mnozí seveřané; Bush taky. V Texasu podnikal v ropném, těžebním průmyslu a zbohatl. Peníze si vydělal, nezdědil je. Takto zajištěn, začal se počátkem 60. let aktivizovat v Republikánské straně.

V letech 1964 a 1970 kandidoval na senátora, neuspěl. V letech 1966 a 1968 na kongresmana, úspěšně. V letech 1971–73 jej prezident Richard Nixon jmenoval americkým velvyslancem při OSN, následně v letech 1973–74 předsedou (což je manažerská, ne politická funkce) Republikánské strany, aby byl v letech 1974–75 opět jmenován na diplomatický post: stal se americkým vyslancem v komunistické Číně (USA tehdy ještě neměly v Pekingu ambasádu). A pak úkol nový: George Bush se stal na rok od ledna 1976 do ledna 1977 ředitelem CIA. S Barbarou si byli vždy blízcí a bavili se o tom, co dělali; nyní s ní o své práci mluvit nemohl a ona začala trpět depresemi. Jak je tato příslušnice americké elity řešila? Sebelítostí? Prášky? Ne – začala pomáhat jako dobrovolnice v dětské nemocnici.

V roce 1980 se George Bush pokusil o politickou metu nejvyšší, úřad prezidenta USA. Jenže Republikánská strana se posunula doprava, nominaci na prezidenta získal představitel jejího konzervativního křídla, Ronald Reagan. Bush skončil v primárkách druhý a Reagan si ho coby představitele centristického křídla strany vybral za svého kandidáta na viceprezidenta. Tandem Reagan–Bush v roce 1980 volby vyhrál a v roce 1984 byl znovuzvolen ve 49 z 50 států Unie.

Reagan byl velice úspěšný prezident, snížením daní nastartoval americkou ekonomiku a tlakem na Sovětský svaz – vojenským, politickým, ekonomickým, ideologickým i morálním – navodil jeho kolaps a vítězství Západu ve studené válce. Bush byl Reaganovým loajálním viceprezidentem, proto ho Reagan v roce 1988 podpořil, Bush vyhrál primárky a následně i volby. Zatímco v létě 1988 ještě zaostával za svým demokratickým protikandidátem Michaelem Dukakisem o sedmnáct procentních bodů, nakonec ho porazil rozdílem téměř osmi bodů.

Bushe více zajímala politika zahraniční než domácí. Byl u koncovky pádu sovětského impéria a návratu svobody do střední a východní Evropy, které připravil jeho předchůdce Reagan. Bush však na tuto koncovku dohlížel bravurně, mnohé se mohlo pokazit, hrozilo, že chcípající monstrum ještě udeří. Že se tak nestalo, je zásluhou Bushovy tiché, zákulisní diplomacie. Byl taky prvním státníkem ve vítězných mocnostech, který souhlasil se sjednocením Německa. Pokud mu lze něco vytknout, pak to, že až příliš dlouho trval na zachování SSSR i Jugoslávie a neuvědomoval si, že jejich národy nechtěly žít pod vládou velkoruského či velkosrbského šovinismu.

Obhajobu zmařila krize

Jeho velkým úspěchem bylo i sestavení široké koalice, která v roce 1991 osvobodila Kuvajt od irácké okupace během krátké a vítězné (první) války v Zálivu. Jeho popularita byla tehdy vysoká. Pak ale nastala ekonomická recese a Bush působil bezradně. V kampani republikánům slíbil „žádné nové daně!“ a nyní se s demokraty dohodl na jejich zvýšení. Tím ztratil popularitu u pravého křídla své strany. Proto prohrál volby v roce 1992. Tehdy za demokraty kandidoval mladý, centristický guvernér Bill Clinton vyjadřující empatii s voliči. Ale také jako nezávislý kandidát excentrický miliardář Ross Perot, který bral více hlasů Bushovi než Clintonovi a kterému dali hlasy i republikáni naštvaní na Bushe za zvýšení daní. Nakonec výsledky byly: Clinton 43 procent, Bush 37,5 procenta, Perot 19 procent. Prezidentem se stal Clinton, Bush byl poražen. Kdyby Perot nekandidoval, Bush by nejspíš vyhrál.

Ve svém exprezidentském období viděl, jak byl jeho syn George zvolen guvernérem Texasu, syn Jeb guvernérem Floridy, syn George prezidentem – dvakrát. Spřátelil se s Clintonovými. Skákal padákem. Nosil barevné ponožky. Dožil se požehnaného věku 94 let. Byl posledním prezidentem, z něhož nikdo nebyl příliš nadšen; ale nebyl ani nikdo, kdo by ho nenáviděl. Po něm přišla řada polarizujících prezidentů. Zpětně Američané i svět uznávají jeho přednosti. Byl to gentleman, který neokázale leč hluboce miloval svou rodinu a svou vlast. RIP.

Byl posledním prezidentem, z něhož nikdo nebyl příliš nadšen; ale nebyl ani nikdo, kdo by ho nenáviděl

Vyšlo v LN 3.12.2018