Ve čtvrtek 26. června uspořádal Občanský institut za podpory Konrad-Adenauer-Stiftung v Poslanecké sněmovně konferenci „Manželství, rodina a stát v 21. století“. Jednání zahájil krátký úvodní panel, kde vystoupil Roman Joch, Hubert Gehring (KAS) a poslanci Petr Bratský a Tomáš Kvapil.
Úvodní přednášku na téma rodinné politiky z hlediska principu subsidiarity přednesl Prof. Manfred Spieker z Univerzity v Osnabrücku. Dotkl se v ní řady současných problémů v nahlížení na rodinu a manželství ze strany státu a kritizoval zejména pojímání rodinné politiky jako politiky jejích jednotlivých členů bojujících proti sobě. Současně zdůraznil potřebu podporovat rodinu v jejích specifických úkolech, a nikoli tyto úkoly, jako například výchovu a péči, zestátňovat v zájmu jiných cílů státu, např. politiky zaměstnanosti.
V následujících přednáškách se další referenti, Prof. Antonín Ignác Hrdina, Jakub Kříž, Petr Činčala, Marcela Škábová, Pavel Pokorný a Marie Oujezdská dotkli některých konkrétních témat současné podpory manželství a perspektiv do budoucna, jak v oblasti právního rámce, tak např. institucionálního zázemí v podobě rodinného poradenství. V závěrečné přednášce se Dr. Bernd Wannenwetsch z oxfordské univerzity zamýšlel nad problémem ovládnutí rodiny hospodářskými zájmy státu, snahou o zvýšení produkce a zaměstnanosti. Kritizovat problém diskriminace práce v rodině a domácí péče o děti vůči výdělečným formám povolání, které jsou v daňovém, sociálním a důchodovém systému v Evropě výrazně zvýhodněny.
nápad je to theoreticky dobrý, ale zcela nerealisovatelný. Naše milované bruselské multiklultůry naordinovaly domorodým národům Evropy vymření a jejich nahrazení Araby. Takže vrstevnice, co se procházejí se psem a nemají děti je jejich cíl.
To je jistě perfektní nápad! Souhlasím, je to jediná možná cesta.
V tržním prostředí se pohybujeme jen částečně a to v voblastech, kde je zisk evidentní. Společnost ztratila základní konzervativní rys – smysl pro kontinuitu. Na jedné straně uvádí tisk, že náklady na jedno dítě od narození do dospělosti se dnes pohybují kolem 2 milionů, na druhéstraně prakticky vůbec neoceňuje práci rodičů, především matek. Moje dcera i snacha mají po šesti dětech. 4 už odmaturavali a jsou na vysokých školách. další na středních, všechny mají hudební nadání a navštěvují Lidové školy umění. Dá to na slušný orchestr. Obdivuji rodiče a hlavně matky. Kdyby se staraly o šest cizích dětí, byly by společensky i finančně ohodnoceny. Dnes dřou, protože mají jiné pořadí hodnot. Jejich vrstevnice se většinou procházejí s jedním psem a pracují na důchod. Ale ten pes jim na něj nevydělá. Situace je krajně nespravedlivá. Mohla by ji alespoň částečně vyřešit důchodová reforma, která by rodičům zajišťovala % z daní jejich dětí k jejich důchodu.