Konec roku Donaldu Trumpovi přál. Před Vánoci mu Kongresem prošla daňová reforma, nejzásadnější za posledních třicet let. Svátky tak mohl Trump trávit spokojeně. Mohl si říkat, že jeho první rok v úřadu minimálně nebyl neúspěšný. A pak to přišlo: 3. ledna jeden americký a jeden britský časopis publikovaly úryvky z nové knihy – a skandál byl na světě.
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: Trumpovi právníci nakladatelům zaslali výzvu cease and desist („přestaňte s tím a upusťte od toho“), čímž zajistili, že z knihy se stane bestseller. Reakce nakladatelů? Knihu vydali místo plánovaného 9. ledna už o čtyři dny dříve.
Nese název Fire and Fury, pro což se v českém tisku ustálil překlad Ohnivá zloba. Ale ten termín je vojenskou hantýrkou a znamená něco ostřejšího, něco ve smyslu „zuřivá palba“. Ani to však stále není ostré dost. Loni v létě Trump tweetoval, že pokud „rakeťák“ Kimstěmi testy nepřestane, na Severní Koreu se snesou „fire and fury“, jaké svět ještě neviděl. Všichni to chápali jako výhrůžku jaderným úderem. Tehdy autor, novinář Michael Wolff, zřejmě našel název svého titulu.
A skutečně, když vyšly úryvky – a o dva dny později i kniha samotná –, vyvolalo to ve Washingtonu malý jaderný výbuch. Takovou nukleární explozičku. Z knihy bylo jasné, že se opírá především o rozhovory se Stevem Bannonem, bývalým Trumpovým „hlavním stratégem“. Cynik by mohl říci, že Wolff přepsal, co mu Bannon nakukal. Hlavně pak to, co mělo nejvýbušnější potenciál. Jako například zmínka o tom, že Donaldova dcera Ivanka je „blbá jako cihla.“ Případně tvrzení, že setkání syna Donalda juniora a zetě Jareda Kushnera v červnu 2016 s ruskou právničkou Natalijou Veselnickou, která jim slíbila dodat na Hillary Clintonovou špínu (na což nakonec nedošlo), bylo „vlastizrádné“ a oba švagrové měli pak ihned informovat FBI. Anakonec třeba i odhad, že když speciální vyšetřovatel (bývalý šéf FBI) Robert Mueller „zmáčkne“ Donalda jr., „praskne jako vejce“.
Trumpova reakce byla pohotová: „Steve Bannon nemá nic společného se mnou a mým prezidentstvím. Když byl propuštěn, přišel nejen o práci, ale i o rozum…Steve nereprezentuje mou základnu, pouze sebe. Své období v Bílém domě trávil tím, že pouštěl domédií falešné informace, v nichž se činil důležitějším, než skutečně byl. To je jediná věc, kterou umí dobře…“
Kreativní pravdy
Ať už si myslí o Bannonovi či Trumpovi kdokoli cokoli, je dobré brát Wolffovu knihu s notnou rezervou. Autor není seriózní novinář. Píše pro lifestylové časopisy. Již v minulosti byl kritizován, že lidem připisoval výroky, jež neřekli, a citáty si „kreativně“ dotváří. Sám Wolff to přiznává a říká, že i když sevmaličkostech dopustil autorské nadsázky, celkový obraz Trumpova Bílého domu je pravdivý. Ale jak – a proč – mu to máme věřit?
Nejblíže pravdě je zřejmě šéfredaktor amerického konzervativního časopisu National Review Rich Lowry, který napsal, že dle jeho odhadu polovina citátů, které Wolff v knize uvádí, je autentická, polovinu si vymyslel – a nikdo není schopen o žádném konkrétním říci, do které části patří. To je třeba mít na paměti dříve, než přistoupíme k citacím: neříkají nutně, co se stalo a co kdo řekl, nýbrž co řečeno být mohlo, leč taky nemuselo.
Kniha pojednává o období od Trumpova zvolení v listopadu 2016 do Bannonova vyhazovu z Bílého domu v srpnu 2017.
Podle Wolffa: Televize Fox News a její ředitel (do června 2016, kdy ho z ní synové majitele – mediálního magnáta Ruperta Murdocha – vyhodili) Roger Ailes zajistili Trumpovo zvolení. Bývalý velvyslanec při OSN John Bolton, republikánský konzervativní jestřáb tvrdé linie, se nestal ministrem zahraničí, protože má knír. ATrump nemá rád lidi s knírem. Bannon je ostře protičínský a dle něj je americkočínská válka nutností a jen otázkou času. Murdoch přesvědčuje Trumpa, aby se mírnil. Celý Trumpův štáb čekal, že Trump volby prohraje, manželka Melania v to doufala. Trumpovým plánem po porážce bylo využít své popularity a založit vlastní televizi, v níž by byl majitelem i hlavním moderátorem několika show zároveň (mohla by se jmenovat třeba TV Barrandov). Když vyhrál, ona plakala a on byl zhrozen. Murdoch až do jeho zvolení Trumpem pohrdal. Filmová postava Daniela Clampa v komedii Gremlins 2, jejíž děj se odehrává v „Clamp Tower“, je parodií Donalda Trumpa. Anna Wintourová, šéfredaktorka módního časopisu Vogue (ta mrcha ve filmu Ďábel nosí Pradu), usilovala, aby ji Trump jmenoval velvyslankyní ve Velké Británii.
Jarvanka jde do boje
Henry Kissinger je mentorem zetě Jareda Kushnera a školí ho. V den inaugurace (přesně před rokem, 20. ledna 2017) bylo vidět, že Donald a Melania se ráno pohádali; ona byla na pokraji pláče. Dle Bannona Trump zastává názor člověka, se kterým mluvil naposled. Murdoch znal každého amerického prezidenta od Harryho Trumana. Prezidentský dekret zakazující vstup občanů několika většinově muslimských zemí do USA vytvořil Bannon, aby naštval levicové liberály. A manželskému páru Jared Kushner a Ivanka Trumpová říká zkratkou „Jarvanka“. Slavné duo moderátorů ranní televizní talk show (kteří loni oznámili, že spolu chodí a budou se brát) Joe Scarborough (bývalý republikánský kongresman) a Mika Brezinská (dcera Zbigniewa) v primárkách Trumpovi mimořádně pomohli (leč loni se s ním rozhádali).
Donald a Melania jsou první prezidentský pár za posledních pětapadesát let, který spí odděleně; naposledy spali v oddělených ložnicích Jack a Jackie Kennedyovi. Trump se hádal se svou ochrankou, protože chtěl na své ložnici zámek, aby se mohl zamykat, což ochranka z důvodů bezpečnostních odmítala. Nejraději má fast food, protože je anonymní a on se bojí, že by ho jinak otrávili. Do ložnice si nechal nainstalovat tři televizní obrazovky, aby se mohl dívat na tři stanice zároveň.
Trump nečte materiály ani v nich nelistuje. Po inauguraci rozhodoval v Bílém domě vzájemně se hádající triumvirát Bannon (stratég, ideolog nacionalistickopopulistické alt right, alternativní pravice) – Priebus (šéf kanceláře, představitel republikánského establishmentu) – Kushner (poradce, zeť, demokrat z Manhattanu). Všichni pouštěli drby do médií, ale nejvíce Trump, který večery tráví na telefonu s kamarády a pomlouvá všechny; „kamarádi“ to pak pouštějí dál.
Bannon byl ze všech nejvíce proizraelský. Podle Murdocha byli Bannon a Ailes blázni. Jared Kushner a bývalý britský premiér Tony Blair jsou kamarádi; Blair byl kdysi kamarádem i s Murdochem a byl kmotrem jeho dítěte, které bylo pokřtěno v řece Jordán a jež měl Murdoch s bývalou manželkou Wendi; ale pak si myslel, že Blair a Wendi měli spolu poměr, takže se s Wendi rozvedl a s Blairem se „nemusí“. Wendi je kamarádkou Ivanky.
Trump na jaře 2017 nesnášel Bannona a chtěl ho propustit, zachránila ho bohatá rodinaMercerů, republikánských a Trumpových sponzorů. Nejvíce na Bannonův vyhazov tlačila Jarvanka. Někdo z Bílého domu pustil do oběhu anonymní e-mail, který situaci uvnitř charakterizoval slovy „idiot obklopen klauny“.
Raketový útok na Asadovo letiště v Sýrii (po použití chemických zbraní proti civilistům) prosadili Ivanka a generál McMaster, poradce pro národní bezpečnost; proti byl Bannon.
I když Murdoch Trumpem pohrdá, Trump ho obdivuje a usiluje o jeho přízeň. Trump touží být médii milován a bere si osobně, když je kritizován.
Bannon byl proti vyhazovu bývalého ředitele FBI Comeyho, jehož vyšetřování se bál především Kushner. Vyhazov zařídila Jarvanka, dle Bannona „dcera způsobí pád otce“ jako v Shakespearově dramatu (po vyhazovu Comeyho byl ustaven speciální vyšetřovatel Mueller, bývalý ředitel FBI).
Já, prezident
V pozadí Trumpovy otočky o 180° ohledně Číny – v kampani ostře proti, pak přátelství s čínským prezidentem Siem – i Trumpova padnutí si do náruče (přesněji: vklouznutí do postele) se Saúdy byl Henry Kissinger přes svůj vliv na Jareda Kushnera.
Odstoupení USA od Pařížské dohody o klimatu prosadil Bannon, který pak o tomto svém úspěchu (pro levicové liberály „úspěchu“) poznamenal „ta děvka je mrtvá“ (myslel tím Ivanku). Při jedné hádce v Oválné pracovně na ni řval: „I am going to fuck you!“, Trump pobaveně přihlížel.
Bezpečnostní poradce McMaster přesvědčil Trumpa, aby navýšil počet jednotek v Afghánistánu, Bannon pak zahájil kampaň za jeho vyhození; McMastera zachránila Ivanka.
Bannon je přesvědčen, že speciální vyšetřovatel Mueller nakonec dostane Kushnera a Donalda juniora do vězení za praní špinavých peněz ruského a kazašského původu.
Uprostřed léta 2017 se stal šéfem komunikačního odboru Bílého domu exot jménem Scaramucci, který nesnášel Bannona a novináři na záznam řekl, že Bannon si „kouří vlastního ptáka“. Dostal po týdnu vyhazov; ještě předtím odešel šéf prezidentské kanceláře Priebus. Nový kancléř generál Kelly věděl, že buď Bannon, nebo Jarvanka musí z Bílého domu pryč; vyhodil Bannona (srpen 2017). Za jeho vyhazov lobboval i Murdoch. Trump si myslí, že jednoho dne Jareda Kushnera učiní ministrem zahraničí.
Po svém vyhazovu Bannon měl za to, že on, nikoli Trump, má být vůdcem nacionalisticko-populistického hnutí v Americe. Dle něj je Jarvanka v Bílém domě časovanou bombou. ABannon odhaduje šance dalšího Trumpova osudu takto: z jedné třetiny impeachment, z jedné třetiny rezignace, z jedné třetiny to doklepe do konce volebního období, ale druhé už nedá. Tudíž v roce 2020 bude na prezidenta kandidovat on, Bannon, a zvítězí. To si myslel na podzim 2017.
Ať žijí generálové
Tolik kniha. Co k ní říct? Některá tvrzení jsou truismy (samozřejmé pravdy), které zná každý, kdo trochu sleduje americkou politiku. A pak jsou ta, která nelze verifikovat ani falzifikovat; mají podobu „jedna paní povídala“.
Že Donald Trump je psychologicky nezpůsobilý být prezidentem, ví každý. Rovněž to, že má mentalitu malého dítěte a chce být všemi obdivován. Smyslem jeho existence je „Já, já, já, jenom já, mějte mě rádi a dejte mi lízátko, tj. můj Twitter!“. Je ale taky nepochybné, že Trumpova politika, jak domácí (daňová reforma), tak i zahraniční (nový respekt ve světě vůči Americe), byla v prvním roce jeho prezidentství úspěšná.
Zajímavější je Bannonův osud: v republikánských primárkách v doplňovacích senátních volbách v silně konzervativním, republikánském státě Alabama on a jeho lidé prosadili nevolitelného magora jménem Moore, který pak volby s demokratickým protikandidátem prohrál. Republikáni přišli o jisté senátorské křeslo. Reputace Bannona coby génia, který porazí levicověliberální média, Demokratickou stranu, ale i establishment strany Republikánské, již učiní nacionalisticko-populistickou s hegemonií na několik desetiletí, utrpěla vážné trhliny.
Pak následovala tato kniha a Bannonovo zavržení. Ten se kál, ale pozdě. Odvrátil se od něj nejen Bílý dům, ale i bohatá rodina Mercerů, která s ním už nechce mít nic společného a prosadila, že radikální a vlivné internetové médium Breitbart, kterému on šéfoval a jež ona sponzorovala, Bannona propustilo. Po vyhazovu z Bílého domu v srpnu 2017 dostal v lednu 2018 vyhazov i z Breitbart News. A většina členů bannonisticko-trumpovského hnutí se postavila na stranu Trumpa, nikoli Bannona. Trump je prezident, Bannon teď není nic.
Byl jako meteor: objevil se, zazářil a ztratil se v hlubinách vesmíru. Jen málokomu se povede dostat se za tak krátkou dobu tak vysoko a za tak krátkou dobu vše promrhat.
Konzervativní studenoválečníci byli přesvědčeni, že demokracie se hodí jen pro Severní Ameriku a západní (dnes bychom řekli západní a střední) Evropu; všude jinde je optimální formou vlády pravicový autoritativní režim, tedy vláda tradičních monarchů nebo antikomunistických plukovníků a proamerických generálů. Amerika se ale mění; už není tím, čím bývala. Lze tedy uvítat, pokud na rozhodování prezidenta má kromě Jarvanky vliv i triumvirát proamerických generálů: Mattis na obraně, McMaster v Radě národní bezpečnosti a Kelly coby ředitel prezidentské kanceláře. A (spolu)vláda generálů v USA (gentlemanů z West Pointu) je mnohem decentnější, než byly vlády pravicových generálů či plukovníků během studené války ve třetím světě.
Takže „přihodí-li“ se Trump, zaplať pánbůh za generály.
Vyšlo v LN 20. 1. 2018
