U příležitosti úmrtí Ctirada Mašína přinášíme zamyšlení Romana Jocha nad smyslem a ospravedlněním ozbrojeného odporu proti totalitní moci.
Pro Francii válka v červnu 1940 skončila. Bylo od francouzského odboje správné, že si přál válku další či pokračování té předešlé? Přece letecké bombardování, vylodění Spojenců v Normandii, fronta procházející celou zemí, všichni ti mrtví – to bylo strašné! Zasloužili si to Francouzi? Stálo to za to?
Stálo za to polské Varšavské povstání v roce 1944? Stála za tomaďarská revoluce v roce 1956?
Říká-li ve své tirádě proti Mašínům a Paumerovi (Tragický omyl třetího odboje, MF DNES 28. 7.) Tomáš Zahradníček „A“, měl by říci taky „B“: „Ne, nic z toho předešlého nestálo za to. Nejvyšší hodnotou je biologické přežití.“ To je však stanovisko otroka.
Je to odpověď, která plně uspokojí Gottwaldy a Heydrichy a Hitlery a Staliny tohoto světa: když někdo odrazuje porobené od ozbrojeného, násilného odporu. To zajistí snadný triumf a nerušenou hrůzovládu totalitářů spolehlivě.
Lze sice biologicky přežívat jako otroci, ale je to hanebné.
Tak žijí zvířata, a když tak na základě své volby žije i člověk, snižuje se na animální úroveň. Člověk na rozdíl od zvířat má rozum, kterým je s to pochopit, co je dobro, pravda, spravedlnost.
A když to chápe, je ho nehodné, aby se vědomě smířil s nespravedlností systémově páchanou na nevinných. Naopak, autenticky lidský je protest, odpor, vzdor.
Tudíž biologické přežití není nejvyšší hodnotou. Ani vlastní, ani přežití druhých. Lidský život v jeho biologickém rozměru není cílem o sobě, ale jen prostředkem k naplňování toho, co je autenticky lidské: úsilí o spravedlnost.
Vědomé smíření se záměrně páchanou nespravedlností je neslučitelné s lidskou důstojností. Důstojný život, aby byl vskutku důstojný, musí být svobodný či o svobodu usilující.
Proto zabíjení druhých či obětování vlastního života – nikoli jako cíl sám o sobě, nýbrž jako prostředek, sice vždy bolestný, ale za určitých okolností jediný s nadějí na úspěch – za účelem obhájení či dosažení svobodné společnosti jsou morálně přípustné, ba za určitých okolností i žádoucí. Rozhodně více než biologické vegetování tváří v tvář kruté nespravedlnosti. U dvou režimů – hitlerovského nacistického a stalinského komunistického -nebylo žádných pochyb o jejich radikální nespravedlnosti; o tom, že byly vědomě a systematicky založeny na vraždění nevinných. Opor vůči těmto režimům byl oprávněný, ba mravně povinný. A argument, že v případě komunismu na rozdíl od nacismu nešlo o stav války, je nepravdivý: jednalo se válku ze strany režimu vůči lidu.
Legitimních způsobů odporu bylo víc a nemusely být jen násilné (byl to i nenásilný odpor bratří Medků a Havlů), ale vzhledem k vražednému charakteru režimu byl legitimní i násilný odpor bratří Mašínů a Milana Paumera.
Jistě, při tomto typu odporu umírají lidé – ne proto, že by byli nutně zlí nebo si to jednoznačně zasloužili – ale proto, že na daném místě a v dané situaci to nejde udělat jinak, má-li mít legitimní, tj. svobodný politický řád šanci na úspěch vůči režimu jednoznačně nelegitimnímu. A právě proto, že biologické přežití není nejvyšší hodnotou, je zabití lidí, osobně sice možná hodných, ale na daném místě a v dané situaci objektivně ve službách nelegitimního režimu, ospravedlnitelné. Proto lze otázky z úvodu zodpovědět jednoznačně a jasně, bez paralyzujícího relativismu: „Ano, stálo to za to. Vylodění v Normandii a všechny boje o Francii, bombardování amrtví, stálo to za to. Varšavské povstání, stálo za to. Maďarská revoluce, stálo to za to. A pokus Mašínů, Paumera a dalších, stálo to za to taky.“
Máme-li vůbec něčeho litovat, pak jen toho, že se k nim nepřidalo více lidí.
Vyšlo v MF Dnes 30.7.2010
Já se jen připojuji, právě jsem si váš článek přečetl a jsem moc šťastný, že nejsem osamocený s názory, které s vámi sdílím, a které jste velmi přesně vyjádřil.
nechápu,proč se stále zle mluví o brati Mašínových. Stále se zapomíná na ty stovky popravených a tisíce žalářovaných lidí,,které mají na svědomí komunisté.A vúbec jimto nevadí, jsou na to skoro i pyšní.
Mašénovét o udělali dobře a je velká škoda,že takových nebylo víc. Miltner – Jestřáb
Kdo zkoušel vzít kvalitnímu psu kost (za chvíli ji vám klidně nechá, on ji nechá, ne vy si ji vezmete), kdo zkusil nutit hřebce (rád spolupracuje, diplomacii ocení, ale na přesilu neslyší, bije se obětavě)) nahlídne “čest” i v etologii. Nechci to rozmělňovat, ale obsah naší civilizace byl zmizíkován nejen socialismem.Soud ani parlament není poslední instance práva, pokud nefungují a nemají zájem fungovat, pokud jsou v pasti šílené sekty, je prostor pro starší legitimní zdroj práva.Tak dnešní zločinci i v politice si dobře dávají pozor, aby to nepřehnali a někdo to nevzal do vlastních rukou. Každá generace nějak potřebuje omezit hitlery. Volby lze zmanipulovat, parlament zkomercionalizovat, zbývá ne hrdinství, ale služba a povinost mužů, pokud chtějí obstát se ctí, jako nic lidského, se to neobejde bez chyb. Konečně Mašínové zaplatili vyhnanstvím dost. Snad policisté zváží, komu koneckonců slouží a jak, snad i pokladníci promyslí, zda jim to stojí za to pracovat pro tuto firmu.Někdo má smůlu, kdysi snad politik p.P. si stěžoval, že neměl informace, jeho smůla, možná je nemá dodnes a tím hůře pro všechny.Bojovat lze i fotbalem, jen jde o to jak, pro koho a proti komu.
EU (zatím?) nikoho nevraždí ani bezdůvodně nezavírá na desetiletí do kriminálů, ani nelikviduje své byť i jen potenciální nepřátele a jejich příbuzné do kdovíkolikátého kolena.
Mašínové nebojovali proti nějaké ilusorní ideologii nebo za nějaký abstraktní akademický pojem svobody. Bojovali proti těm, kdo vraždili nevinné lidi, terorisovali vlastní obyvatelstvo a opírali se při tom o státní moc, armádu, represivní složky MV, vlastní ozbrojené lidové milice, proti kterým byli normální civilisté naprosto bezmocní. Proti těm, kteří se chovali hůř a páchali větší zvěrstva než Němci několik let před nimi.
Ještě do pětačtyřicátého roku, nebo snad do osmačtyřicátého, si naivkové mohli o komunistech dělat iluse. Potom ale už každý myslící člověk, který záměrně nezavíral oči před skutečností, musel vidět, co je to zač. Tím tuplem potom v padesátých letech, kdy už všechna svá zvěrstva páchali zcela nepokrytě. Politické procesy, “rozkulačování kulaků”, atd. atd. Jistě, mnozí to vidět nechtěli, ti, kteří v akčních výborech podepisovali žádosti o trest smrti pro Miladu Horákovou a podobní, ale to byli spolupachatelé těchto zvěrstev a, s prominutím, to byly zrůdy, ne lidé. Luza lačnící po krvi gladiátorů ve starořímském cirku.
Je vůbec dosti zajímavé, že ozbrojený odpor proti náckům všichni bez výhrad schvalujeme, ale ozbrojený odpor proti jejich mnohem horším následovníkům je mnohým mezi námi proti srsti. Asi to bude mnohem větší mírou kolaborace a tedy tím, že mnozí mají máslo na hlavě. Pochybuji o tom, že to je akceptovatelná omluva.
Tak s EU snad ještě tak dalece nejsme. Určitě je správné ukázat byrokratům kde je hranice jejich vlivu, ale dokud nás nikdo neohrožuje na životě, neměly bychom ani my ničí život ohrožovat. Jak se říká: proti suchému klacku nepůjdu s pistolí v ruce. Až bude mít útočník mačetu, tak to bude jiná.
Rozumím odporu skupiny bratří Mašínových proti komunistické totalitě, byť mám pochybnosti o tom, zda použití prostředky (ty nemůže nikdy ospravdelňovat dobrý cíl) byly mravně nezávadné. Samozřejmě, že střílející pohraničníci byli zločiínci, neboť tam i ten cíl byl špatný.
Jen si kladu otázku, zda už nejsme v situaci či se k ní neblížíme, kdy v duchu logiky tohoto článku bude ospravedlnitelný i podobný násilný čtvrtý odboj proti EU a dalšími oklešťování svobod občanů státu, který by měl být suverénní.
Přes rok starý článek od R.J. Přesto i dnes aktuální.
Jinak co se Mašínů a Paumera týče, nemám na ně vyhraněný názor. Hlavně proto, že o jejich případu neznám podrobnosti a už vůbec nevím, které informace jsou pravdivé. Za sebe musím říci, že já bych v nesvobodě žít nechtěl. Zvláště ne v takové, která mi zakazuje i emigraci. Možná někteří namítnou, že i dnes žijeme v “nesvobodě” a pod diktátem kdoví čeho. Já si to nemyslím. Bylo nám už i hůř – mnohem hůř. Ti, kdo dnes vykládají jak jsme utlačování většinou nenabízí větší sovobdu, ale jen jiný druh nesvobody – pro ně ideově přijatelnější.
citace: “Důstojný život, aby byl vskutku důstojný, musí být svobodný či o svobodu usilující.” I já s touto větou souhlasím. Proto mě velmi mrzí, že se v současnosti pojmem “svoboda” zaštiťuje téměř každá zájmové skupina – od anarchistů až po ultranacionalisty. Přesto si troufám tvrdit, že drtívá většina z nich vůbec neví, co to slovo znamená. Bojovníci za práva menšin požadují svobodu a toleranci, přesto většina z nich touží po zakázání jejich odpůrců. Naopak např. ultrakatolíci požadují svobodu kritizovat menšiny, ale už nedopustí aby někdo kritizoval jejich náboženství (viz Polsko – až 2 roky za urážku náboženství). Ono bojovat za svoji svobodu je hezké, ale bojovat za svobodu druhých (byť i třeba svých oponentů), to je teprve umění. Ale stejně jako všechno ostatní i svoboda má své hranice a tu je třeba vždy správně nastavit.
Vážený pane Jochu,
klobouk dolů před Vaší jasnou formulací faktů (byť dnes, žel, často značně nepopulárních), vážím si dnes Vašeho postoje podobně, jako jsem si vždy hluboce vážil bratří Mašínů.
Velmi rádo se zapomíná na to, že se bratři Mašínové a další nestavěli proti legitimnímu, jen tak nějak trochu nedobrému režimu, ale proti zrůdnému režimu zločinců a masových vrahů. Vrahů, kteří stříleli a zabíjeli nevinné lidi na hranicích, “provinivšé” se jen a pouze tím, že chtěli odejít, vrahů, kteří popravili davy nevinných jen za to, že si dovolili mít jiný názor (a někdy dokonce ani to ne), zločinců, kteří vyhnali z domovů a zničili životy stovkám rodin. Je až kupodivu, že ti, kteří vyčítají některé činy Mašínům, klidně schvalují to, že pohraničníci stříleli a zabíjeli uprchlíky za odměnu několika dní opušťáku…
Je fakt, že jen málo lidí by bylo s to dokázat to, co dokázali bratři Mašínové. Ale jejich postoj k onomu režimu, jejich pochopení, že se jedná o vládu zrůd a vrahů, sdílelo mnoho dalších lidí – žel ale ne dost na to, aby ten režim zastavili. Ano, škoda, že se k nim nepřidalo více lidí. Ozbrojený boj proti těm, kteří tuto zemi 40 let deptali, čehož následky ponese ještě několik generací, byl více než legitimní.
Čest jejich památce, patří jim úcta a obdiv všech slušných lidí.